Vojtěch Kučera, filosofie – religionistika, imatrikulační ročník 1999
My o vlku a vlk za dveřmi
Toto rčení charakterizuje určitý typ události, který většina z nás zná z vlastní zkušenosti nebo alespoň z vyprávění. Nejde pochopitelně o to, že si vystrašená kůzlátka, která jejich maminka nechala samotná doma, vypráví o vlku, ze kterého mají oprávněné obavy, a vlk samozřejmě zanedlouho zaklepe na vrátka.
Rčení bylo zřejmě vytvořeno na základě poměrně časté příhody, kdy se o někom bavíme (nezřídka se o dotyčném nevyjadřujeme právě lichotivě) a on se nečekaně objeví. To ovšem není nic neobvyklého. Myslím, že toto úsloví můžeme vztáhnout na mnohem širší okruh událostí, které se jeví jako značně nepravděpodobné a často velmi překvapivé a daly by se daly charakterizovat jako shodnost nebo nečekaná příbuznost psychického stavu jedince a nějaké fyzikální události ať již v minulosti, současnosti či budoucnosti. O daném jevu byla samozřejmě sepsána celá řada více nebo méně obskurních pojednání, se kterými samozřejmě můžeme nesouhlasit a polemizovat s jejich závěry, ale již obtížněji můžeme popírat samotný výskyt takových událostí.
Problematický je ovšem pokus o výklad, který by byl obecně přijatelný. Nejjednodušší, ale obávám se, že také poměrně primitivní odpověď zní, že jde o dvě (nebo více) na sobě nezávislé události, které se až dodatečně a vlivem předpojatého náhledu zdají být v nějaké souvislosti. I toto řešení samozřejmě může být pravdivé, ale otázkou je, jak časté podobné události jsou a zda míra jejich nepravděpodobnosti není až podezřelá. Druhý extrém spočívá v různých okultních a spiritistických teoriích, které snad ani není třeba komentovat. Domnívám se, že vědecký přístup založení na zkoumání faktů by v této oblasti mohl přinést řadu zajímavých objevů. Mám ale pocit, že většina vědců se těmito problémy nezabývá, protože by se vystavili podezření z nevědeckých praktik.