Bez chaosu nelze žít

Počítač a člověk...těmito dvěma pojmy chci začít svou seminární práci. Člověk má narozdíl od počítače jeden velký mínus. Když se narodí, jeho vědomí a celkový pohled na svět je smrsknut na přijímání potravy a spánek. Prostě je úplně k ničemu a není schopen se s ničím vypořádat. Nechci zde nijakým způsobem naznačovat, že by snad počítače mohli mít své vědomí. Chci pouze říct to, počítač má ihned po svém zkoustuování schopnost vykonávat operace, které pro nás mohou být složité. Je ale stále stejný, což je zase jeho mínus. Pokud udělá chybu nebo něčemu nerozumí, nesnaží se přijít na to, v čem je zádrhel a jak to spravit. Alespoň do té doby, než mu nenaistalulujeme software, s jehož pomocí je schopen se s chybami vypořádat. Ale samozřejmě jen s těmi, pro něž je software určen. Jeho schopnost vyhodnocovat je však velmi a velmi omezená. Víme, že s binárními operacemi bychom v životě daleko nepochodili. On už je ale tak uspořádaný a my jej takového potřebujeme, protože nám to usnadní spoustu věcí. Člověk jako jeho tvůrce je radikálně odlišný. Roste, vyvíjí se, je konfrontován s novými věcmi a situacemi, na které reaguje. Jistě, že ne vždy se zachová tak, jak by měl. Ale dokáže si to uvědomit a chybu napravit. Je schopen adaptovat se, vstřebávat zkušenosti. Je inteligentní. Jak s tím ale souvisí chaos a řád? Poměrně jednoduše. Jak jsem již řekl, počítač má nalajnovaný systém, ze kterého nedokáže uhnout. Proti viru, který je vlastně poměrně primitivním programem, se sám neubrání, je rigidní a tím pádem totálně neschopný těch pochodů, které do něj nenacpe člověk. Má tedy svůj řád a zákony, které jsou pevně stanovené a nelze je podle potřeby měnit počítačem samotným. Je odsouzen na milost a nemilost člověka. V lidech je naopak velkou měrou obsažena schopnost flexibility. Domnívám se, že to je právě ona míra chaosu, která člověka vyvyšuje nad všechny ostatní organismy. Díky ní je schopen člověk jednat spontanně a správně, ale také nesmyslně a nepředloženě...chaoticky. Inteligentní člověk tedy obsahuje chaos ve větší míře než hlupák. Zní to podivně, já vím, ale chaos je v tomto případě chápán právě jako schopnost reagovat různě a nevypočitatelně. Prostě tak, jak se to v té či oné situaci hodí. Mezi chaosem a řádem v člověku existuje vetší souměrnost . Účelem je tedy dosáhnout úplné souměrnosti, aby byla dosažena míra uměřenosti, díky níž budeme jednat vždy správně. To už je ale spíše metafyzická představa o vnitřní dokonalosti člověka. Pevně si však stojím za tím, že hledání střední cesty jednání a myšlení je správné. Mým přáním je, aby chaos a řád nalezl v člověku svou konečnou podobu. A když ne v člověku, tak v někom jiném. Prostor musí dostat ti, kteří o to usilují.