Jan Matuška PH-ZU,II

Kde jsou věci, když jsou na svém místě?

Ptáme-li se, kde jsou věci, když jsou na svém místě, nezáleží nám ve skutečnosti ani tak na věcech samotných, jako spíš na zmiňovaném místě. Je to touha po co možná největším zjednodušení pojmu skoro nezjednodušitelného-prostoru. Když si pokládáme takové otázky, myslíme přitom na ideu jakéhosi absolutního místa, prostorové konstanty, která by byla úplně nezávislá na věcech figurujících v prostoru, na věcech-hmotě, pomocí kterých vždy určujeme prostorové lokace. Jak by toto místo mohlo být nezávislé na hmotném objektu/objektech, jež ho charakterizují? Právě tím, že u věcí, které nejsou „na svém místě“ apriori předpokládáme, nebo si aspoň přejeme, aby toto místo měly, v daném momentě by samozřejmě byly mimo něj, ale toto místo by bylo a bylo by to to místo pro tu věc. Toto místo by už v podstatě nebylo k objektu je samotné charakterizujícímu vázáno, objekt by v něm buď byl, nebo nebyl. A doufám si říct, že právě v momentě, kdy by ona věc na „svém místě“ nebyla(a ostatně, kdy jsou věci na svém místě?), by tato lokace byla ještě signifikantnější než kdy předtím. Nešlo by tu samozřejmě jen o prostou negaci typu: „Toto je místo, kde není chleba, je to tedy nechlebové místo.“ Šlo by spíše o jakousi relaci hmotného objektu a prostorové lokace, která je určitelná a zaměřitelná jen a pouze pomocí tohoto jediného objektu. Je tedy očividné, že ona místa pro věci se zcela vymykají našemu systému určování lokací-30 metrů od nádraží a 50 metrů od zelené lípy, osmdesát stupňů východně od Greenwiche(rozuměj G.v Anglii). Vždy tedy máme v našem systému jakousi část prostoru, která je obecně charakterizována právě tím hmotným objektem, který se v ní vyskytuje. Zavedení pojmu „správného místa“ nebo spíše „místo pro tuto věc“ nás však zavádí do sítě nezjistitelných lokací a systému hmotných objektů, které, samozřejmě, nejsou tam, kde by měly být. Otázka by tedy neměla znít: „Kde jsou věci, když jsou na svém místě?“ ale spíše: „Kde jsou místa určená pro věci, když v nich ony věci zrovna nejsou?“ Nasnadě je řešení zavedením jakéhosi nesprávného místa pro věci, ale to by bylo ještě více zavádějící, jelikož by nešlo o polární systém, a to z toho důvodu, že pro každou věc najdete nesprávných míst miliony a správné místo vždy jen jedno(je tedy nesprávných míst ? řešení zavedením jakéhosi nesprávného místa pčit správné místo pro tu a tu věc a co se stane, když věc přijde na jiné místo než svoje a my si budeme myslet, že na správném místě je –budou potom dvě správná místa pro onu věc? Nyní už se dostáváme k samému meritu tohoto problému-je určování správných míst pro věci na nás, nebo jsou místa pro věci objektivně daná? Myslel Bůh při tvoření všech věcí také na to, kde by se měly až do konce světa vyskytovat? Jsou Platónovy ideje v nadsvětním místě uspořádány podle stálého pořádku, který je předobrazem našemu světu?

Těžko říct já se však obávám toho, že místa věci jsou jen výsledkem chybného myšlenkového konstruktu, který měl za cíl/touhu odtrhnout prostor od hmotných objektů, stanovit ho jako absolutní. Podle mne tedy nejsou žádná místa věcí, ale jen věci míst.