Jan Matuška Ph-Zu II.

Co se stane, když se pohyb stane vývojem

Otázka, kterou se pokoušíme řešit nám nenabízí jen jeden problém, ale problémy tři. Kromě otázky: „Co se stane, když se pohyb stane vývojem?“ jsou tu ještě další dvě v ní samotné již obsažené a to: „Co je to vlastně pohyb?“ a : „Co je to vývoj?“ Abychom mohli najít nějaké schůdné a smysluplné řešení otázky první, nemůžeme se obejít bez alespoň částečného vyřešení otázek následujících.

Pohyb je zdánlivě triviální kategorií, pro něco, co je součástí naší každodenní zkušenosti, tedy alespoň většiny z nás. Pohyb je všude kolem nás a nejenom v tom případě, že si jdeme do obchodu pro rohlíky a sledujeme náš vlastní pohyb, ale i když se nacházíme ve stavu relativní nečinnosti-tedy klidu. Co však rozumíme pojmem klid? Klid ducha? Nebo klid těla? Problém je v tom, že i když ležíme na posteli a díváme se do stropu, tedy dalo by se říci, že jsme v „klidu“, pořád jsme v pohybu. Nejenže se pohybují naše vnitřní orgány a tímto pohybem nás zachovávají při životě, ale navíc se nacházíme na rotujícím geoidu, který se kromě rotace ještě pohybuje po elipse kolem Slunce. Jak jste si již všimli, nejenže jsem zatím nevyřešil problém pohybu, ale navíc mi k tomu všemu ještě vyvstal problém klidu, ve kterém teď rozhodně nejsem, takže se uchýlím k jakési myšlenkové velkorysosti a řeknu, že pohyb je změna. Další otázka(další z mnoha) je, jestli je jen jeden pohyb, v tom případě by změna byla celkem snadno identifikovatelná- a to z nevesmíru(ničeho)-vesmír. Pokud je však pohybů více (tedy aspoň dva), mám problém. Tento problém vychází z otázky klidu-jak se může něco začít pohybovat/měnit, když předtím nebylo v klidu. Snad by se dalo použít to málo, co si ještě z fyziky pamatuji a říct, že pohybuje-li se něco pohybem rovnoměrným(přímočarým?), pak jakékoliv zrychlení nebo změna trajektorie, jsou už dalším samostatným pohybem a ne jen pokračováním toho předchozího.

Ne že bych si myslel, že jsem snad na předchozích řádcích problematiku pohybu dostatečně vysvětlil, ale přinejmenším jsem se v ní pěkně porýpal, takže se budu radši věnovat otázce vývoje. Vývoj je ve své podstatě sérií změn/jednou změnou, která dává tušit jakési hierarchické řazení a nejspíš má nějaký cíl. Slovo „nejspíš“ jsem prostě musel použít, a to z toho důvodu, že když se řekne „vývoj“ mám před očima stále lidskou evoluci. Vývoj by tedy mohl být takovým pohybem, kdy ze stavu klidu(nebo jeho ekvivalentu) vzniká stav změny. Původní stav klidu zaniká, protože ona změna se postupně stává sama klidem a přichází další změna.

Nyní už k otázce původní: „Co se stane, když se pohyb stane vývojem?“ Heidegger je lhář, řekl, že bytí je. Já bych velice nerad dosáhl stejného označení pro svou maličkost, proto tedy popírám, že se pohyb pohybuje. Nyní jsem si ale stoupl z louže pod okap, protože co jiného než to, že se pohyb pohybuje nám říká spojení „pohyb se stane.“ Když toto tvrzení dotáhnu až do konce, tak dostanu z původní, vcelku smysluplné, otázky větu: „Co se změní, když se změna změní na změnu?“ Bohužel jsem tento patvar vydoloval ze svých předchozích úvah a nevidím cestu, jak z této sítě ven. Nezbývá mi tedy, než na tuto otázku odpovědět: „Změna...“