Referát I Ilona Nečasová
Bytí je problém jazykový a logický
Problematika bytí se stala předmětem filozofického bádání již ve starém Řecku. V Hérakleitově koncepci dialektického materialismu je bytí ztotožňováno s děním, Platón učil o bytí idejí, Eleaté vyslovili zásadu ontologického principu totožnosti (“Bytí je, nebytí není“) atd. Názorová nejednotnost se posléze projevila v díle K. Jasperse (bytí jako „obemykající“), M. Heideggera („Bytí a čas“), J.P.Sartra („bytí o sobě“ vs. „bytí pro sebe“) a mnoha dalších. Není tedy překvapením, že i dnes narážíme ve snaze podat jasnou definici pojmu ´bytí´ na nemalé obtíže.
Slovo bytí je „filozofický pojem, označující objektivní svět, hmotu, existující nezávisle na našem vědomí.“1 V naší každodenní zkušenosti se setkáváme s nejrůznějšími projevy hmoty, které známe jako věci a jednoznačně o nich můžeme prohlásit, že „existují“ – jsou to např. knihy, budovy, vozidla, stromy, voda. Tyto věci označujeme jmény pro jejich snazší identifikovatelnost do budoucna. Významným kritériem pro jejich odlišení jsou dále fyzické rozměry, vzhled, tíha, chemické složení, zabarvení i koneckonců možnost užití daného předmětu.
V souladu s touto koncepcí nelze slova ani myšlenky považovat za skutečně jsoucí, byť by se sebevíc vztahovaly (a většinou se tomu tak děje) ke světu jevů. Především, myšlenky postrádají hmatatelnost, jsou obtížně zvladatelné a vynořují se zcela nečekaně. Na druhé straně dokáží velmi osobitým způsobem vyjádřit skutečnost, která je nám bezprostředně blízká. Názorným příkladem je, domnívám se, poesie. Četba básní v nás evokuje smyslové obrazy, jež rozhodně nepatří do spektra reálných jsoucen. Jedná se spíše o reprezentace, tj. vnitřní zobrazování okolního světa. Paradoxně, knižní stránka je pro nás reálná (lze ji uchopit či ohnout), kdežto samotný obsah, který ukrývá máme za pouhou iluzi.
Ve prospěch „zdravého“ idealismu promlouvá i řada dalších argumentů – idea vždy předchází činu, zdrojem lidského myšlení je mozek (nepochybně látkové podstaty), myšlenka se vyvíjí v určitém časovém sledu podobně jako hmota atd.
Stanovisko, které jsem zde uvedla, je poplatné v pořadí již druhé teorii bytí. V té se říká, že bytí je „nejobecnější a nejabstraktnější pojem označující existenci čehokoli vůbec“, tudíž i idejí.
S ohledem na toto učení je nutné brát v úvahu různé stupně reality (skutečnosti). Materiálním objektům bychom patrně připsali nadřazenou formu bytí, zatímco veskrze abstraktní ideje získají status onticky poněkud nižší.
V závěru zbývá už jen podotknout, že bytí je opravdu problém jak jazykový, tak i logický.
Záleží na jednotlivci, které z výše uvedených názorů jej osloví více.
POZNÁMKA:
1,2 Filosofický slovník, nakl. Svoboda