Referát II Ilona Nečasová

Co je to příroda, vesmír, svět?

Vymezit pojem přírody, vesmíru či světa je nesnadný úkol. Způsob chápání uvedených slov se často měnil v průběhu dějin v závislosti na společenském a kulturním klimatu dané doby. Svou roli tu sehrála rovněž názorová odlišnost jednotlivých myslitelů na tento problém: s jiným pojetím se setkáme u idealisty, materialisty, exaktního vědce apod. V důsledku toho je pro nás dnes obtížné odhalit skryté nuance mezi uvedenými termíny či stanovit zásady jejich užívaní.

Svůj krátký výčet začnu pojmem vesmíru. Vesmír byl tradičně ztotožňován s materiálními objekty, tj. hmotou. Nejstarší řečtí filozofové byli vedeni snahou nalézt logický řád univerza. Jednalo se o zákon, podle něhož bylo možné vysvětlit celek světa – princip, jak se z jednoho stává mnohé. Základním kamenem těchto teorií byl vždy mechanismus počátku, vývoje i zániku světa. ´Vesmír´ v poněkud pozměněném slova smyslu se stal předmětem zkoumání Ptolemaia, Eudoxa z Knidu, Aristotela a dalších, jež usilovali o proniknutí do tajů pohybu, materiálního složení a vzření planet. O několik století později na ně navázali takoví filozofové jako M.Koperník, G.Bruno, J.Kepler či G.Galilei. Koncepce vesmíru zaznamenala v poslední době nový obrat – jedná se nejen o objekt kosmologie (věda podávající astronomický obraz světa), nýbrž také o veškeré jsoucno (nebeská tělesa, příroda, lidé).

Stejně významný jako vesmír je také pojem přírody. Z pohledu biologie je příroda ucelený systém, skládající se z živých (organických) a neživých (anorganických) složek. Neživé složky jako je voda, světlo, vzduch atd. podmiňují existenci živých organismů na Zemi. V přírodě existuje rovnováha, která je dána vzájemnou závislostí živočišných druhů. Většině lidí se tahle definice ovšem bude zdát cizí. To, co nás zajímá jsou ´výlety do přírody´, ´objevování krás přírody´ a ´ochrana přírody´. Přírodu si představujeme jako určitou chráněnou oblast, kde rostou stromy, zpívá ptactvo a volně pobíhá zvěř. Je pro nás místem, kam si chodíme odpočinout, načerpat sílu nebo se nadýchat čerstvého vzduchu.

V této souvislosti někdy narazíme na spojení ´první příroda´ vs. ´druhá příroda´. Zjednodušeně ´první příroda´ označuje oblast reality, která se nachází okolo nás a nevznikla činností člověka; zatímco ´druhá příroda´ představuje komplex věcí vzniklých za přispění ekonomické výroby.

Pojem světa je vysoce abstraktní, což nabízí celou řadu nejrůznějších interpretací nejen na poli filozofie - hovoříme o světová krizi, světě viděného očima filozofa, vnitřním světě člověka apod. Dobrat se původního obsahu slova mundus (lat.svět) i jeho nynějších variant

(špaň. el mundo, franc. le monde, angl. world, něm. die Welt) je předmětem etymologie. Mohlo by být zajímavé sledovat proces, v němž změnou významu slova ´svět´ (tzv. prototyp) vznikaly jazykové odvozeniny. Detailní sémantický rozbor by nám ozřejmil kořeny dnešního úzu slova ´svět´.

Odvraťme se však od lingvistického diskursu a přejděme k tomu, jak samotné slovo ´svět´ vnímáme. Svět je v zásadě vše, co existuje – jsou to kontinenty, příroda, vesmír. Otázkou zbývá, zda náboženské fikce o nadpozemském ráji také spadají pod současné vnímaní světa.

Shrnuto: význam popsaných slov se víceméně překrývá. Záleží na jednotlivci, kontextu a dalších faktorech, pro které z nich se rozhodne.