Dokázali jsme tedy, že pohyb není vývojem, ale stále nevíme, co můžeme vývojem nazvat. Je to jistě změna stavu věci, změna která způsobí zlepšení. Taková definice vývoje se jistě setká s všeobecným přijetím, ale rozhodnout, zda ta či ona proměna věc vylepšila nebo ne nebude až tak snadné. Záleží totiž na subjektivním dojmu každého z pozorovatelů (kromě zcela jasných případů jako je rozbíjení něčeho a podobně – i když i tady se najdou v některých případech šílenci ochotní tvrdit, že věc se vyvíjí i je-li ničena). Tedy zda se jednotlivá věc vyvíjí nebo ne lze docela snadno rozhodnout, vyvíjet se však mohou i složitější systémy a u nich je toto rozhodování podstatně horší, protože ne vždy působí vylepšování jednotliviny ku prospěchu celku. (Je tedy například otázkou, zda má smysl zachraňovat jednotlivé živočišné druhy, které jen svým pokračujícím vývojem zpomalují rozvoj vyšších celků.) Je tedy pohyb vývojem i působí-li jako rozkladná síla? Takto otázku nemůžeme položit, protože se zdá, že pohyb bude vývojem vždy a za všech okolností, pokud bude zanikat nějaká nižší struktura, je velice pravděpodobné, že nějaká věc jí nadřazená bude mít z jejího zániku užitek. Otázka by tedy spíš měla stát takto: Co se všechno vyvíjí zrovna tímhle pohybem. Těžko ale můžeme poznat, která struktura je opravdu tou nejvyšší, můžeme se tedy domnívat, že zánik naší planety nebo ještě většího systému bude užitečný dalším a vyšším systémům, jejich zánik že bude zase ku prospěchu něčemu lepšímu a tak dále. Jenže je dosti nejasné, která struktura je tou nejdokonalejší, k jejímuž prospěchu zanikaly všechny ostatní systémy. Svět pak bude poněkud pustý, nebude na něm nic kromě oné nejdokonalejší struktury, protože vše ostatní zanikne v její prospěch a dnes nemohu posoudit, jestli to náhodou není nesmysl, zda takovýto nejdokonalejší systém skutečně existuje a zda bude skutečně ideální pokud se plně rozvine. Také nemám žádnou záruku, že neexistuje ještě větší systém.