Tento pohled na svět by se zajisté mnohým líbil – nemusím nic dělat, mám klid a jestli se nějakého toho konce dočkám se Sovětským Svazem na věčné časy anebo jako stoupenec teze Ein Volk, ein Reich , ein Führer je úplně fuk, hlavně se toho dožít v klidu – ale proč vlastně v klidu – není to náhodou jedno? A proč se vlastně ve světě objevuje tolik různých názorů a idejí, za některé z nich jsou lidé klidně ochotni zemřít, ale proč vlastně, když ve skutečnosti běh věcí nijak neovlivní. Dále je již asi neudržitelná myšlenka, že vše je určeno předem, těžko by se již tisíce let snažilo lidstvo svět měnit k obrazu svému, když by tato činnost neměla žádný efekt, na to by již jistě někdo přišel.

Zbývá nám tedy druhá možnost, vše se děje náhodou, nic nemá důvod. Takže je docela klidně možné, že za chvíli mi spadne na hlavu kámen uvolnivší se z fasády blízkého domu a zabije mě, že až vyjdu na ulici, tak mě přejede auto a ještě k tomu všemu spadnu na náledí a zlomím si nohu. Musím připustit, že všechny tyto možnosti jsou docela reálné, i když se s největší pravděpodobností nebude ani jedna z nich konat. Tohle ale začíná smrdět nezřízenou důvěrou v náhodu. Tedy podle naší původní teze si bůh hodí statistiky vypočítaným počtem kostek, jestli si náhodou dnes nezlámu nohu, jestli nebudu mít k obědu… jestli si nepřečtu… jestli nestihnu… jestli……… . No to by bůh asi nedělal nic jiného, než že by házel tunami kostek a čekal na nějaký příznivý obrazec aby mi vnutil hnusný oběd anebo nudné noviny. Tak jestli bůh funguje doopravdy takhle, tak docela chápu odklon dnešních lidí od náboženství, protože asi opravdu nemá nejmenší smysl sloužit jakémusi procesoru, který nás stíhá pohromami.

Tedy závěr je docela jasný. Bůh vyrábí náhodu, která uvádí do pohybu příčinu, která pohne světem. No a není to nesmysl? Nač máme vlastně boha, vždyť příslušným počtem kostek si může hodit každý z nás naprosto samostatně a nepotřebuje k tomu vůbec nic kromě těch kostek.