Jak je možné, že bez chaosu nelze žít, čím je chaos tak strašně nepostradatelný, jak je možné, že něco takového jako je chaos je pro nás nezbytnou podmínkou k životu. Co je tedy chaos a je opravdu tak nezbytný? Vypadá to jako nesmysl, čím je mi chaos tak prospěšný, když jej člověk již tradičně vnímá jako něco špatného. Stačí si jen vzpomenout na nejskvělejší údobí dějin lidstva a filozofie, kdy se chaos potíral na všech frontách, byl tím nejhorším, co se mohlo stát. Svět byl tehdy soupeřením dvou sil, sil řádu, které byly pro člověka a svět vůbec dobré, tvůrčí a proti nim stál právě chaos bořící a ničící. Později se ale chaos žádné významnější rehabilitace od žádného z filozofů nedočkal. Chaos byl nadále považován za zkázu božského řádu, který byl pochopitelně dobrý, tedy možnosti nějakého objevení dobrých vlastností chaosu se odsunulo až do dnešních dní. Ale je chaos opravdu tak nezbytným, nemělo v tomto případě lidstvo od samého začátku dějin pravdu, jak se mohly mýlit stovky generací filozofů a učenců, jakto, že ani neprobleskla jiskřička předvídající ospravedlnění chaosu? Kolikrát se již lidstvu podařilo setrvat na stejných názorech po tisíciletí, snad jen s malými a zcela bezvýznamnými odchylkami, není tedy naše teze jen jednou z těchto odchylek a odbočení ze správného směru, jímž již lidstvo po tisíciletí kráčí pevně a neochvějně? Co je tedy onen chaos?

Odpověď je zcela jasná již po dlouhá tisíciletí, celou tu dobu, kdy si je lidstvo jisto svými názory ohledně chaosu jsme zvyklí tímto termínem označovat absenci řádu, tedy zmatek. Jak ale významná musí být absence řádu, aby tím vznikl chaos, tedy jak velký podíl smí řádu na chaotickém uspořádání zůstat? Těžko bych totiž někoho přesvědčil, že stačí libovolné množství neuspořádanosti. Tehdy bych mohl tvrdit, že dokonalý obraz je chaosem, jestliže na něj padne zrnko prachu, protože ono zrnko není zahrnuto do řádu obrazu, obraz je tedy chaotický. Ovšem chaotický je i dům, v němž obraz visí, i když zbytek domu je zcela dokonale uspořádán, protože obraz do onoho řádu nezapadá, podobně chaotické je i město, … a to jen díky jedinému zrnku prachu. Musím tady najít míru chaotičnosti každého rádu, aniž by se tento řád narušil, není možné považovat každý projev nedokonalosti uspořádání za chaos. Nelze však univerzálně určit snesitelnou míru nepořádku, kterou každý pořádek snese aniž by se stal zmatkem. Jinou nepřesnost totiž unese les, v němž chybí několik stromů, jsme jej stále ochotni nazvat lesem a jinou nepřesnost snese například chirurgie, kdy jen malá nepřesnost může znamenat fatální změnu struktury.