Pojem bytí a možnost zachycení či nezachycení bytí jazykem je jednou ze zásadních otázek ve filosofii.

Už jenom, když se řekne bytí, co to znamená “když se řekne” ? A co to znamená, když se řekne “bytí”. Má pojem “bytí” vůbec nějaký význam? Má vůbec něco nějaký význam, či, na druhou stranu, něco jako význam vůbec neexistuje? A jestli ano, co je to význam?

Během toho, co se snažím najít odpověď na tyto otázky, vyvstávají místo nich další a myslím, že v dějinách filosofie můžeme najít stejný či alespoň podobný sled událostí. A odpovědi nikde, třebaže jsou vlastně všude. Ale to jsou ty (občas až příliš) sebevědomé, o kterých pochybuji nejvíc.

Na problém jazyka a bytí se dá pohlížet z několika úhlů. Existuje pojem bytí reálně, tedy jako reálná entita či je to pouze výtvor lidské abstrakce a jako takový vlastně nemá příliš smysl se o něm bavit jako o něčem opravdovém? Ano, zdá se, že narážím na dávný spor nominalistů, realistů případně různých variací na toto téma. Ten se sice netýká výhradně pojmu bytí ale i jiných obecnin, avšak každá obecnina možná bytí náleží, nebo jinak – má podíl na bytí a možná ne. Toť, stále ještě nevyřešená, otázka, podobně jako spor o univerzálie univerzální a všemi přijatelné řešení nenabízí. Podle nominalistů nemá vůbec cenu mluvit o bytí, protože je to další neřešitelná otázka navíc – a těch se máme již od dob Occamových vyvarovat.

V tomto směru nám snad nejschůdnější řešení opravdu nabízejí konceptualisté, kteří pojem “pojem” uznávají a tím snad i přiznávají jazyku jakousi výpovědní hodnotu a o světě by se tedy pomocí jazyka dalo něco vypovědět.

Tady jsem se dotkla druhého okruhu otázek, které mě zneklidňují. Jazyk. Je možné říci, že jazyk, tedy jediný sdělovací prostředek, kterým si lidé mezi sebou mohou něco předat, ve kterém probíhá naše myšlení, postihuje tento jazyk alespoň v nějaké míře skutečnost. A jak si dokážeme vysvětlit, že jen rozdíl mezi jednotlivými jazyky je občas téměř nepřekonatelný, když skutečnost by teoreticky měla být pouze jedna? Skutečnost jazykem nepostižitelná v její plnosti. Je vůbec možné mluvit o nějakém částečném pojmutí skutečnosti (řekněme bytí)? Není jazyk jenom iluzivní nástroj našeho poznávání?

Zatím mě opravdu napadají pouze otázky a ještě toho vím příliš málo, abych se snažila nějak rozumně odpovědět. Nebo spíš, jak jsem již řekla, odpovědí je dost, ale ještě nejsem tak daleko, abych si jednoznačně vybrala.