Nejdřív tedy, co je to vůbec prostor. Abych se přiznala, ještě docela nedávno jsem byla ohledně této otázky, a koneckonců i mnoha jiných, v zajetí blažené nevědomosti. Respektive pojem prostoru mi byl naprosto zřejmý. Co je prostor? No prostě prostor, ne? Takové první zaváhání přišlo u přijímacích zkoušek, když se mě docent Horyna ironicky zeptal: “A co je to prosím vás ten prostor? Existuje něco takového vůbec?” Tehdy jsem se mu snažila odpovědět zhruba v mezích teorie prázdného prostoru: “No ano, prostor by tu byl i bez věcí, nebo ne?”

Až před nějakým časem jsem zjistila, jak to vlastně je. Něco jako absolutní, prázdný prostor tedy neexistuje. Prostor je spíš vztah mezi věcmi, mezi jejich uspořádáním a ještě ke všemu se nedá oddělit od času. Abych řekla pravdu, toto vysvětlení chápu zatím spíš jen podvědomě než zcela vědomě, intelektuálně.

Pojem prostředí je mi již bližší. Když jsem řekla, že prostor je vztah mezi uspořádanými věcmi, prostředí bych chápala jako harmonické uspořádání věcí. A věcmi v této chvíli rozumím vlastně i živé složky - organismy všeho druhu. Harmonicky, tím myslím, že organismy si navzájem, společně s neživými složkami, vytvářejí vhodné podmínky pro existenci.

Pojem prostředí, podle mě, v sobě již zahrnuje tuto harmonii či soulad. Nemusíme jej používat jen ve spojení “životní prostředí”, třebaže tak se vyskytuje nejčastěji. Já například, abych mohla psát toto zamyšlení, potřebuji prostředí, abych se mohla soustředit - tj. potřebuji, aby mě ostatní složky (např. spolubydlící) nerušily, zároveň potřebuji tu správnou hudbu či správné ticho. Stejné je to se všemi, pro život potřebují to správné prostředí.