Lucie Hrubá

 

Téma č. 2: Ontologie a gnoseologie: Existují fyzikální, biologické hranice lidského poznání?

Děkujeme Etnografickému muzeu Brno, že pro tuto příležitost zapůjčilo písemné doklady o tom, jak se rozvoj nových kosmologických teorií podepisuje na proměnách lidové slovesnosti na Hanácku

 

Oj, bratři milí, poznání mi v hrudi sílí

(popěvek nalezený ve vesničce Bezbřežná na půdě místní fary)

 

Poznání kladou překážky,la, la,
filozofické přednášky,la, la,
v celé dlouhé historii, achich ouvej,
se v nich ale všichni mýlí, achich jó,

V kosmologii poznání hranice, la, la,
horizont nazvem obvykle, la, la,
co nevěděla tradice, achich ouvej,
to nám už nezní nezvykle, achich jó.

Horizont událostí je první mezí, la, la,
jako když vodník v  díře vězí, la, la,
i kdyby hodil svou čepičku ven, achich ouvej,
nebude pro nás ničím než snem, achich jó.

Dostat se pro ní z černé díry-ýýrý,
je totiž daleko nad její síly-ýýlý,
rychlostí světla si nemůže zalítat-áát,
proto s ní v poznání nemůžem počítat-áát.

I kdyby mohli jsme zachytit čepici-ííí,
nemůžem ulovit každičkou částici-ííí,
z vesmíru, co sám klidně expanduje-ééé,
ne každá částice k Hanákům dopluje-ééé.

Objekt a pozorovatel od sebe jsou dále-ééé,
než-li Anči s Jeníkem u Koblohů v sále-ééé,
když by si alespoň v kl
idu postáli-ííí,
snad by se k sobě po čase dostali-ííí.

Kdyby tak vesmír nemíchal horizonty, hupy dup,
na levný hovězí nestály by fronty, hupy dup,
každej by jednou vědění moh dosíci, hupy šup,
že bude zdravější po jednom krajíci, hupy šup.

Z principu nelze však všecičko poznat, né, né, né,
je třeba sledovat, co kde lze sežrat, jó, jó, jó,
vědění pro vědění k ničemu není, né, né, né,
do huby nevezmeš jalové snění, jó, jó, jó.

Držme se Newtona, tralala,
ten to tu znal, jé jé,
a zbytek vesmíru, tralala,
aby čert spral, jé, jé.

Co dělat s částicí kdesi v dáli, ííí,
dokud nám notečku dobrou by hráli, ííí,
v panáku vodečky časoprostor teče, ééé,
nám žádný poznatek neuteče, ééé.