Teorie poznání - seminář Alexandr Pešák

doc. Krob Ph - Soc, 1996

304 712

Čerpám zejména z knihy Břetislava Fajkuse Současná filozofie a metodologie vědy. Načrtnu zde princip falzifikace tak, jak byl podán v Logice vědeckého zkoumání, s vědomím toho, že Popperovy názory na tuto problematiku se vyvíjely a podléhaly jeho revizi.

Popper vychází z toho, že neexistují čistá fakta ve smyslu empirických daností. Základní informativní věty vědy jsou teoretické povahy, protože o jejich přijetí spolurozhodují uznávané teorie a s nimi spjaté předpoklady. Odmítá pevný empirický základ vědy, ale vztah k empirii předpokládá. Empirie a teorie tvoří nerozdělitelný celek.

Jedinými prostředky interpretace přírody, jediným nástrojem jejího uchopení jsou “smělé ideje, nezdůvodněné anticipace a myšlenkové spekulace...”, které jsou samozřejmě racionální povahy. Nejsou to však ideje nepochybné. Popper naopak tvrdí, že všechny myšlenky je nutno vystavovat kritice (odtud kritický racionalismus) - a to především kritice empirických fakt. Zde se dostáváme k Popperově kritice induktivismu. Jestliže základní informativní věty vědy představují spíše teoretické hypotézy, pak je zřejmé, že indukce nehraje ve vědě ústřední roli. Úloha empirických fakt přichází ke slovu až po vyslovení hypotézy.

Opakující se experimenty fungují ve vědě pouze jako nástroj, který slouží k vyvracení hypotéz, k jejich falzifikaci. Popper tedy navrhuje místo indukce deduktivní metodu falzifikace vědeckých hypotéz (hypoteticko-deduktivní metoda). Falzifikace má představovat logický argument pro přechod k nové hypotéze.

Pozitivistická verifikace (často užívaná v empirických vědách) spočívá na logicky neplatném schématu H É p ; p / H , kde H je hypotéza a p je jejím důsledkem. Logicky platný modus ponens je nám zde k ničemu - H É p ; H / p . Princip falzifikace představuje modus tollens, který je samozřejmě logicky platným pravidlem - H É p ; O p / O H - a říká nám, že jediný případ neshody důsledku hypotézy s aktuálním pozorováním vede k závěru o nepravdivosti hypotézy.

Hypoteticko-deduktivní metoda, jejímž základem je princip falzifikace, má tyto fáze: 1. Nejdříve je formulována doměnka ve formě falzifikovatelné hypotézy. 2. Z této hypotézy - v souladu s ostatními tvrzeními dané disciplíny - logicky odvozujeme důsledky. 3. Odvozené důsledky srovnáváme s fakty pozorování. Hlavním cílem této fáze je opět falzifikace původně přijaté hypotézy (otázka shody s pozorováním je banálním případem a Popper se jí nezabývá).

Jestliže výsledky experimentů potvrzují hypotézy (teorie), přijímáme je tak dlouho, dokud nenalezneme lepší. Jestliže však fakta jsou s teorií ve sporu, odmítáme ji. Proces vývoje vědy tedy můžeme chápat jako nahrazování falzifikovaných hypotéz (teorií) hypotézami lepšími, odolávajícími destruktivnímu působení fakt. A basta!