CO NÁS ZAJÍMÁ, KDYŽ SE ZAJÍMÁME O POHYB?

Zpracoval: Ondřej Ruda

Když o tom přemýšlím, zajímá nás toho hodně. Tak třeba odkud se pohyb bere? Našim smyslům je nejpřístupnější formou pohybu změna polohy. K tomu, aby se tělesa pohybovala, je třeba nějaké síly. Tato síla může být buď mimo tělesa, nebo v nich. K popsání pohybu jako změny polohy nám stačí klasická mechanika, vyjádřená v zákonu setrvačnosti: těleso setrvává v klidu nebo pohybu, pokud není vnějšími silami donucena svůj stav změnit. Pohyb lze tedy chápat jako určitý stav tělesa, který k němu patří stejně jako klid.

Rovnocennost, případně určitá souvislost mezi pohybem a klidem, je věc ve filosofii známá již od antiky. Aristotelův prvotní hybatel je nehybný a cílem všeho pohybu je dosažení klidu.

Šlo by to vysvětlit takhle jednoduše? Pohyb stejně jako klid je znakem lidí, proto je třeba přihlédnout k osobě pozorovatele. Relativistická fyzika říká, že pohyb a klid jsou vždy vztaženy k určitému pozorovateli, tedy relativní. Vzpomeňte si třeba na Zenónovu aporii stadiónu, vzniklou dávno před formulováním zákonů klasické mechaniky - vůči stojícímu tělesu urazí pohybující se těleso dráhu jednoduchou, vůči opačně ( v protisměru ) se pohybujícím tělesům dráhu dvojnásobnou.

Tak tedy pohyb měří člověk. Ale i člověk, který uzná, že se Země pohybuje kolem Slunce ( a tedy i zdánlivý pohyb Slunce po obloze pohybem Země vysvětlí ) by si tedy mohl myslet, že Slunce ( z jeho pohledu ) setrvává na svém místě, ale kdyby si stoupl někam mimo naši galaxii, jistě by se podivil, že se celá jeho galaxie pohybuje. Pohyb tedy není závislý na člověku, ale na volbě soustavy, ve které je tento pohyb měřen.

To by byla změna polohy. Co mě dál zajímá, je pohyb biologický. Tento pohyb chápaný antropologicky je pohybem člověka od jeho narození do smrti. Je to vůbec pohyb, není to čas? Myslím, že to není jen čas jeho pobytu tady, daný daty na jeho náhrobku. Je to pohyb, protože je to změna, ať již kvantitativní - růst, či kvalitativní - změny v psychice.

Ostatně tento pohyb je v mluvené řeči zaměňován s pohybem prve zmíněným - změnou polohy. V hovoru používáme obraty jako chodit do školy, odejít na studia,

opustit rodnou hroudu, vyletět z hnízda nebo opustit své blízké. Člověk se pohybuje, to znamená žije. Je to téměř dokonale uspořádaný pohyb, který však v žádném případě není rovnoměrný. Není lineární v čase - jednou se toho semele spousta v krátkém časovém úseku, jindy se dlouho neděje skoro nic.

Člověk jako tvor společenský je účastníkem ještě jednoho pohybu. V procesu socializace mu přibývá pohyb sociální. Pohyb ve společnosti je složitý a často ne právě uspořádaný. Člověk se učí ( je učení pohyb? ) ve společnosti pohybovat, což se v hovoru rovněž běžně popisuje jako změna polohy - vstoupit do politiky, vystoupit ze strany, s někým vyběhnout,... Proč nás tedy pohyb zajímá? Zajímá nás proto, protože nás zajímá život.