Vypracoval : David Schuch

Co se všechno změní, když se něco změní?

Začnu od lesa. Od poetického lesa. T.S.Eliot ve svých úvahách o „Básnictví a básnících“ tvrdí něco v tom smyslu, že vznik každého nového uměleckého díla něco provádí se všemi předchozími uměleckými díly. Již existující umělecká díla totiž vytvářejí ideální řád, který se modifikuje uvedením nového prvku. Aby tento řád zůstal řádem i nadále, musí se celý, byť sebepatrrněji pozměnit.

Ale zpět k metafyzice a k pohybu. Přijmeme-li, že pohyb nemusí být pohybem pouze v rámci smýšlení fyziky, kde je chápán jako nějaká souvislá změna polohy tělesa v prostoru vzhledem k času a vůči nějakému určenému bodu, ale že existuje i pohyb tzv. ontologický, který je změnou a uskutečněním něčeho, přechodem od možnosti k uskutečnění, dostaneme se znovu na počátek úvahy zpět k Eliotovi, který genezí něčeho nechává pozměnit vše stávající. Jak je to možné?

Tady bych si vzal na pomoc stoickou filozofii, která prohlašuje, že vše je harmonicky a smysluplně uspořádáno a propojeno pouty sounáležitosti.

Jednotlivé části celku světa jsou pak podle mého soudu kauzálně propojeny. Každá změna, každá akce má svoji následnou odezvu, svoji reakci. Tento děj je nabytím nové kvality, který se nám sice může jevit omezeným dosahem, vázaným pouze na určitou věc, místo či čas, ale ve skutečnosti je přesahujícím a vše ovlivňujícím.

Začal jsem od lesa a skončím v lese. V Zeměpložském lese. A tam je motýl. Motýlí sameček žluté barvy, který pouze líně zamával křídly. Ale nejpozději za čtrnáct dní a tisíce kilometrů daleko nepředvídatelné větry způsobí chaos v silniční dopravě.