fakt, že i neznalost nebo pouhé tušení a nástin může mít neskonalý půvab.

Racionální poznání má vždy analyzující charakter, kdy se snažíme vysvětlit nějaký předmět, nějakou věc nebo událost prostřednictvím jeho složek, jeho vnitřní organizace a struktury, která je vždy zcela jedinečná a vymezuje tak daný předmět poznání vůči všemu ostatnímu. I když tady je nutné podotknout, že struktura nemusí být v pravém slova smyslu ve zkoumaném předmětu, nemusí mu být něčím vlastním. Může se spíše jednat o jakousi abstraktní konstrukci, která vyplývá z již zmíněné analýzy, a která napomáhá našemu rozlišování, definování a vypovídá o vnitřním účelu.

Nesmí být však opomenuta ani celistvost, protože struktura je souborem určitých prvků a každá součást má svůj pevně stanovený smysl pouze ve vztahu k ostatním složkám. Při změně, byť sebepatrnější části, by se musel modifikovat i celek.

Poznávání vnáší do světa řád, jinak řečeno, naše poznávání tento řád vytváří. A uspořádanost a skladba tvoří strukturu, která je osvětlením.