Silvie Sedláčková

PROČ SI MYSLÍME, ŽE LZE POZNÁVAT SVĚT?

No,snad proto,že jsme přesvědčeni,že člověk je schopen odrážet pro lidi podstatné stránky materiálního světa ve vědomí,poznávat je.Jsme přesvědčeni,že máme schopnosti,vybavení,které nám to umožní.I pokud člověk není zrovna vyslovený optimista,snad každý přizná,že alespoň jednou zažil sám na sobě určité optimistické období,ve kterém zcela důvěřoval vlastním poznávacím schopnostem /i kdyby to mělo být jen v raném věku a potom z něho vyrostl třeba i zatrpklý pesimistický skeptik nebo něco takového/.

Takový optimismus nachází zdroj a oporu především v pokroku a úspěších vědeckého poznání.A třebaže jedinec nakonec stejně uzná,že má sám o sobě jen omezené poznávací schopnosti /které mu umožní rozeznat bezpečně to,co potřebuje k životu a dál už by se docela právem mohl cítit neobdařen/,nemusí nutně padnout jeho všeobecný optimismus poznatelnosti světa.Jsou tu přece specialisté,báječní vědci,kteří to udělají s pomocí vší nejmodernější techniky za něj.Pak už si stačí jen přečíst v novinách,jak to dopadlo,co nového bylo odhaleno,co se vyjasnilo, kde se pokročilo ...a když ne v novinách,tak v odborné literatuře jistě.Co na tom,že já nic nezmůžu a vím to - proč by svět nebylo možné poznat,když jsou tu takové skupiny lidí,které v tom vykazují určité výsledky?Tak myslím funguje běžný princip přesvědčení o poznatelnosti světa.

Toto přesvědčení navíc předpokládá,že skutečnost není nějaké chaotické a nesouvislé nakupení,chuchvalec jednotlivých jevů,ale nějak vnitřně strukturovaný a uspořádaný celek,systém.

Předpokládá se,že v něm existují nějaké relativně konstantní prvky a vztahy,působí tu objektivní zákonitosti jako všeobecné,nevyhnutelné a opakovatelné souvislosti.Podmínkou poznatelnosti je tedy jakási determinovanost.Svět,kdy by vládla pouze náhoda a libovůle,by nebyl přístupný vědeckému poznání - to se totiž zakládá právě na odhalení a aplikaci zákonů.

Vžitý a optimistický je též pocit,že v průběhu společenského vývoje se navíc stupňuje i výkonnost poznávacího aparátu člověka,zvláště při rozvíjení lidské schopnosti abstrahovat a myslet a při nesmírném rozšíření poznávacích možností na základě experimentálně - technických zařízení.

Pro filosofii by mohlo být docela lákavé rozbíjet podobné pocity,dojmy a přesvědčení.