MÁ KAŽDÝ SVOU PRAVDU?

S. Sedláčková

Kde je vůbec v našem světě místo pro pravdu?Má snad něco neodmyslitelně něco společného se samotným bytím,je pro ně nějak podstatná? To asi není ono.Spíše se zdá,že pravda je záležitost našeho postoje ke skutečnosti - přinejmenším alespoň v teoretickém poznání není pro bytí směrodatná,ale /měřeno bytím/ bytím oprávněná.Vypadá to,jako by "pravda" ani nevyžadovala,aby myšlení pojímalo skutečnost se všemi jejími určeními a bylo adekvátním poznáním v tom smyslu,že bude mít správný přehled o všech součástech skutečnosti.Stačí jí možná jen jakési "polovičaté" poznání,jenom když se znaky,jež jsou myšleny a vyslovovány skutečně na jsoucnu najdou.A tak pokud by každý odhalil nějaký jiný znak a pokud by všechny tyto znaky byly ve jsoucnu obsaženy,měli by všichni svou pravdu - a snad i právem.

Pravá pravda by ale měla být obecně platná - ne ovšem ve snyslu,že je pro každého uchopitelná stejným způsobem,ale tak,že přesně totéž,co je pravda pro jednoho ducha nemůže být pro jiného mylné.To je takový nablýskaný ideál pravdy,takhle by v tom byl alespoň pořádek.Z tohoto pohledu by každá pravda byla absolutní a žádná by nebyla relativní.Nikdo by se tak nemohl ohánět svou pravdou.

Napadá mne,že je potřeba vyjasnit si vůbec smysl frazému "každý má svou pravdu".Chápat ho docela nihilisticky ve smyslu toho,že kdokoli si může cokoli vymyslet a poté to oprávněně prosazovat a krýt se štítem relativity pravdy - to je velmi pohodlné,ale je to jen laciné gesto,nikam nevedoucí.Pokud přiznáme každému jeho pravdu,pak pouze ve smyslu,který jsme již výše naznačili.Nelze tedy hovořit o něčem zcela libovolném,vždy je tu vazba na reálnou podobu skutečnosti,kterou je takový výrok vedle poznávajícího subjektu jasně určen.

Znamená to,že v situaci jednotlivce se žádná možnost pro "vlastní" pravdu vůbec neobjevuje.On má před sebou skutečnost,nějak ji vnímá - a jeho výpověď tomuto stavu buď odpovídá a je to pravda,nebo neodpovídá a pak je to nepravda či vědomá lež.Pro něj samotného se nenabízí žádná jiná volba.Shromážděme však více takových jednotlivců,kteří jsou nějak nuceni vnímat a vypovídat o tomtéž.Každý může vypovědět cosi odlišného - a pokud to bude odpovídat jeho vnímání,pak právem.Z této úrovně /II.řádu/ je tedy možné prohlásit /byť trochu obrazně/,že každý má svou pravdu.Je jen chybou přenášet takové výroky na oblast jednotlivců a tvářit se,že to pro ně má nějaký význam.