Dříve, než si odpovíme na tuto předem danou otázku, měli bychom se pokusit objasnit si, co to vlastně změna je. Jak ji máme chápat?

Jedná se zřejmě o nějaký přechd z určitého stavu do jiného. (Někdy také do druhého stavu, což nepopíratelně je také změna — dokonce velice významná, i když ne vždy příjemná — ale stím se na této hodině zabývat nebudeme.)

Jak již z výše uvedeného vyplývá, změny mohou být různé. Může jít o změnu v prostoru (ta by se v eukleidovské geometrii dala snadno vyjádřit souřednicemi jisté vztažné soustavy), o změnu pohybu (nebo, lépe řečeno, o změnu pohybového stavu, která je způsobena vnějšími silami), o biologickou změnu, o změnu myšlení, atď.

Kdybychom se snažili o nějakou klasifikaci změn, asi by nás nejdřív napadlo, že změny můžeme rozdělit do dvou velkých skupin — změny kvalitativní a změny kvantitativní. Co to ovšem znamená? Je mezi nimi propastný rozdíl, nebo připřekročení určité hranice se kvantitativní změny jednoduše stávají změnami kvantitativními? (Ostatně, s něčím takovým jsme se stkali již u Hegela.)

Změna je zřejmě vděčné filozofické téma, protože se jím zabývali filozofové od nejstarších dob až po současnost. (Je potřeba vyzdvihnout, že se snažili uchopit změnu v celé její komplexnosti — narozdíl od jiných vědců, kteří popisovali a vysvětlovali změnu většinou jen u jednotlivých konkrétních jevů.) Například takový Aristoteles si ze změny udělal jedno z klíčových témat své filozofie. Znamenala pro něj přechod z možnosti do skutečnosti, tedy pohybový pincip. Zabýval se jí, mimo jiné, také S. Kierkegaard, který se ptá, jak se mění to, co vzniká. Vychází přitom z toho, že to, co změnu působí, je bytí (i když změna znamená zánik). Jenomže se vznikem bytí tomu tak není, protože to, co vzniká, musí zůstat samo v sobě beze změny. Jinak by vznikající věc byla něčím jiným, než tím, co vzniká. Změna tedy nespočívá v bytosti (která musí zůstat totožná a představuje neproměnnost), ale v bytí (proměnlivost), protože dochází k přechodu od nebytí k bytí. Nebytí, které se změnilo v bytí, muselo také být, protože v opačném případě by došlo ke změně bytosti. Takovémuto nebytí říkáme možnost. Bytí, které skutečně je, je skutečností a změna vznikání je tedy přechodem z možnosti do skutečnosti.

Samozřejmě, názorů na změnu je mnoho a myslím, že by nebylo účelné, abych je všechny vyjmenovala. Ukázali jsme si alespoň dva příklady, ale každý z nás si stejně vytvoří svůj vlastní.