Tuto větu zaslechneme poměrně často. Proč to ale vlastně říkáme? Copak je něco divného na tom, když se objeví někdo, o kom právě mluvíme? Je to skutečně tak neobvyklé a nečekané, abychom tomu věnovali pozornost?

Představme si takovou obvyklou situaci: Jeden kamarád navštíví druhého v jeho bytě a povídají si o někom třetím, kterého oba znají. A znenadání pomlouvaný člověk zaťuká na dveře. Oč je tato událost více náhodná a nepravděpodobná, než to, že přišel ten první? Je přece docela dobře možné, že by tomu prvnímu příchozímu ujel trolejbus a ten třetí by se nezdržel v jídelně. Takhle by najednou tady byla situace, kdy by druhý a třetí pomlouvali toho prvního a to, že tam přišel, by považovali za hroznou náhodu.

Někdo si také může vysvětlit tuto náhodu jakýmsi telepatickým působením. Stalo se mi jednoho dne, že jsem na rohu ulice narazila na jednoho svého kamaráda, který se zdál být velice překvapen a řekl mi, že to jsem na něj určitě působila telepaticky, protože na mě právě myslel. Samozřejmě, že to bylo řečeno spíše v žertu než vážně, ale protože dnes se dovedou prosadit i ty nejpodivnější teorie, je docela možné, že by se právě tato proslavila.