Substanční ontologie považují za základ substanci, která je absolutní, neměnná a nekonečná. Příkladem mohou být koncepce Miléťanů a Platónův svět idejí. Substance je od člověka velice vzdálena a je nezávislá. Člověk ji poznává.

Tento antropocentrický postoj dnes člověka znepokojuje, neboť jej přivedl na pokraj kolapsu přírody. Není možné člověka ospravedlňovat, i když většinou nevědomé zastávání substančně ontologických teorií ho přivedlo k dnešnímu stavu.

Člověk a jeho kulturní svět je součástí přírody. Kulturní svět je dokonce evolučně nižší struktura, a také je méně složitější. Co ale příroda jako celek i každá její jednotlivina pro člověka znamená? Bez poznání světa a úlohy člověka ve světě nemůžeme definovat důležitost přírody.