Roman Švaříček

Jakto, že člověk vidí svoji realitu jako něco jiného, než jaká je jeho skutečná realita. Je jaksi odtržen od skutečné bolesti a radosti. Zachytí vjemy pouze do určité vzdálenosti, následně provede roztřídění informací. Zde opět dochází k velikému zkreslení, které se stupňuje úměrně počtu operací s informací. Doktor, který tvrdí, že léčit je jeho posláním, kouří dvě krabičky denně. Nic s ním neudělá informace "Kouření způsobuje smrtelná onemocnění". Nedojde k převratné změně, ani k malinké. Není potřeba varujících a ohromujících čísel, protože ty podobně s člověkem nepohnou. K čemu by bylo říkat, že tam a tam postrádá tolik a tolik miliónů lidí základní prostředky k životu. Je evidentní, že člověk není schopen milovat všechny lidi, projevovat ke každému srdečný a vřelý cit, že si musí udržovat k některým lidem odstup. Nemyslím si ale, že by "odcizení" civilizovaného člověka a růst populace měly tak obrovský vliv. Nefungoval by systém ani v malých obcích o 100 obyvatelích.

Snad člověk neuposlechl bohyni v Parmenidově básni a vsadil na konkrétní zkušenosti a věří očím, které prý vidí jen chaos věcí, a uším, které slyší jen příboj zvuků. Možná si zjednodušil život takovým způsobem, že na nic nemá čas.