X-kurze: Jsou členové katedry (jen) lidé?! aneb Jak jsem je poprvé spatřil čili Truth is out there!!!!

Kalvoda, Noveská & Krob, co je spojuje?

Tituly. Žít bez nich se nedá, s nimi také ne. Po krátkodobém přátelském kočkování, hudrování a JUDrování ve Sněmovně se tento problém nevyhnul ani Naší-Velké-Mamce-potažmo-katedře-filozofie. Oním nešťastníkem, který se postaví do Hambakouta vedle Jeníčka a Mařenky, je (a kdo jiný než pagemaster) Josef Krob. Nepřiznal totiž dostatečně veřejně svoji novou pedagogickou předložku...! Na naše dotěrné otázky na tiskové konferenci ve Zruči odpovídal malátně, vláčně a se zřejmým úsilím o dezinformaci... posuďte sami...

MP: Pane docente...či snad raději stále ještě Pane doktore???

Josef Krob: No, no! No, no! Jenom se neupejpejte.

MP: Pane Josefe, co je pravdy na tom, že jste se narodil ve Stalingradu?

Josef Krob: (váhavě přikyvuje!)

Inu, co dodat?

Odpověď

„Změnili můj život,“ říká proděkan!

Na žádost paní děkanky proběhla na posvátné půdě Naší-Velké-Mamky-potažmo-katedry-filozofie v úterý dvaadvacátého dubna celní a prodaňová razie. Terčem bleskového zásahu maskovaného komanda byl kabinet docenta a toho času skoroděkana Jana Zouhara. Náš terenní spolupracovník se o připravovaném přepadu naštěstí včas dozvěděl a (využiv zmiňované panelové diskuse ve Zruči) inkriminovaného filozofa vyzpovídal...

MP: Pane docente, krátce, jasně a zřetelně, co, jak a proč?

Jan Zouhar: (trhá košili na kousíčky, bije se v tričko s katedrální Sůvou) Inu podivejte se, já vám nechci nic jaksi...zamlčovat, to tedy rozhodně ne, situace je asi taková: Člověk, žeano, středního vzrůstu, rodina, dva synové - z toho jeden je biochemik a tedy expert, žeano, na..jaksi...nutriční hodnoty. Ona taková docentura sice tedy svým způsobem pro jednoho stačí, ale třicet procent je třicet procent. Do budoucna rovněž tedy plánujeme zavedení jaksi inverzního potisku, potisku na zádech a bezplatnou distribuci až do domácností. Takže..ehm...i z tohoto úhlu je jaksi třeba ten problém tak nějak nahlížet. No néé, nemyslete si, že já tady jako dělám nějakou reklamu...to je....to je..ehm...kolega Brázda by to nejspíš nazval transverzální rozum..!

MP: Děkujeme.

Inu, co dodat?

Platon vs. Batman; Heidegger vs. Judge Dredd

Tiskovka je u konce. Většina zúčastněných se snaží nějakým způsobem strávit...nové informace. Do ticha burácejícího autobusu mi kdosi zaklepe na rameno a podává mi tajuplný balíček. Ha!

Paperback. Kapesní formát s ďábelskou obálkou zvící nicnezastírající estetiky šedesátých let. Masakr v Polné. Rituální. Brutální. Bestseller. Vykonstruovaná obvinění, podplacená justice, dvojnásobný trest smrti. Přesně tohle teď potřebuji, odreagovat se, zapomenout na rozbouřenou hladinu...svých dojmů. Rychle prolistuji, nejhnusnější pasáže přečtu, někdy i dvakrát. Do balíčku přidám desetikorunu a posílám kolegovi před sebou...

Kdo měl tu zatrachtilou myšlenku? Kdo využil naší lokální tržní imobility a předhodil nám umění, jemuž se nedalo odolat? Kdo a v čí prospěch?

Před Brnem se zvedla paní docentka

Ivana Holzbachová: Mládeži, kdepak to je, kdo ji má?

MP: Proboha, i vy paní docentko?! Proč! Proč?

Ivana Holzbachová: Ani vlastně nevím, kde jsem k ní přišla. Nejspíš ji mám z nějaké knihovny.

Inu, co dodat?

Snad jen:

Vysvětlení k dostání u každého dobrého pedagoga!

Žadný z nich to nemůže popřít!

Studentská veřejnost marně čeká u Zdi nářků!

mAREK pICHA