Radek Zabloudil

PH - PL, II. rok

KDY SE POHYB STANE VÝVOJEM?

Když hovoříme o pohybu, máme na mysli fakt, že se cosi změnilo. Termín změna zase naznačuje, že něco již není takové, jaké to bylo. Což znamená, že tu máme co dělat s časem. Zamířil jsem teď při vysvětlování pohybu do oblasti jiných dvou důležitých pojmů. Pohyb i změna jistě souvisí s časem, ale nejprve: Je pohyb změna? Lépe řečeno: Je každý pohyb změna? Je každá změna pohyb?

Pohyb znamená posun od situace A k situaci B v čase.

Pohybem může být jízda auta, chůze člověka, kutálení tužky. Tento typ pohybu můžeme nazvat nepřesně pohybem v prostoru (nepřesně proto, že jen stěží budeme hledat pohyb neprostorový) a také „pohybem v užším slova smyslu“. Auto, člověk i tužka se ovšem pohybují tak, že mění svoji polohu. Tedy, pohyb v prostoru je samozřejmě změna v prostoru či změna prostoru. A k chůzi, jízdě a kutálení musíme dodat - pohyb či změna v čase.

Trošku jsem si nahrál, když jsem definoval pohyb jako „posun od situace A k situaci B v čase.“ Takto totiž můžeme bezprostředně definovat i změnu. Se změnou nás ovšem čeká určitá potíž: Měnit se totiž může nejen například lidská tvář (kde bychom si snad s prostorovými charakteristikami vystačili), ale také natolik nezachytitelný jev, jako je třeba dění lidské psychiky. Na druhou stranu, můžeme i zde dodat cosi o pohybu, který nastal v duši člověka. Chci jen říct, že pokud používám termín změna, může se nám stát, že si naprosto nevystačíme s prostorovou charakteristikou. (Jistě, dovedu si představit člověka, který se o něco podobného v případě psychických jevů pokusí, nejsem si ovšem jistý tím, že jeho měření bude k něčemu použitelné. Už však slyším námitku, že v případě času dopadneme stejně.)

Takže: Při použití nejobecnějších definicí můžeme říci, že každý pohyb je změna. A každá změna je pohyb. Oba termíny však používáme v různých kontextech a při důsledném lpění na určitém úhlu pohledu se dá říci, že se oba pojmy zcela nekryjí. Zjednodušeně lze označit změnu jako možný termín pro zachycení složitějšího a na pochopení náročnějšího jevu, než je tomu u pohybu.( I když: Snadněji by se dalo říci, že pohyb je sled změn, než že změna je sledem pohybů.)

Jízda auta má svoji historii. Jízda auta v určitém čase naplňovala určité parametry a v dalším čase zase jiné parametry. Přičemž nikdo nemohl vymazat parametry předešlé, na které auto nutně muselo svou další jízdou navazovat. Jízda auta tak zaznamenala svůj vývoj. Vývoj je určitý výsek pohybu či v čase po sobě následujících a tedy jednak spolu souvisejících a jednak nevratných změn.

Myslím si, že vývoj lze charakterizovat dvěma základními způsoby, z nichž jeden je pozoruhodnější než druhý. První z nich už jsem zmínil: Pokud se bude nějaký předmět po určitou dobu pohybovat z bodu A do bodu B, a z bodu B zpět do A a zase dokola, i zde je možno hovořit o vývoji: Existuje zde zjevná kontinuita pohybů, jejich nevratnost a unikátnost jednotlivých změn v tom smyslu, že s každým dalším pohybem má předmět „za sebou“ určitý narůstající počet pohybů.

Druhá charakteristika musí být stejná, ovšem příklad odlišný: Předmět se pohybuje z bodu A do B, z B do C atd. Náročnější příklad, kde je lépe hovořit o změnách, než o pohybu, nalezneme u Darwina nebo Hegela.

V textu Jak se z prostoru stane prostředí? jsem napsal, že prostředí je „lidským poznáním více či méně zpracovaná část prostoru.“ V případě pohybu a vývoje se mi chce říci něco podobného. Jistě, pokud by nebylo člověka, kráva by se narodila, zestárla a umřela tak jako tak. Přesto termín „vývoj“ přináší mnohem více problémů než „prostor“ a také často náročná „kvalitativní změna“. Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ o tom trošku vypovídá.