Jde o přežití nebo o pravdu?

Tato otázka má nesporně své místo i v oblasti etiky. Pokud máme na mysli přežití jedince, sama sebe, známe mnoho případů, kdy jeden člověk obětoval svůj život pro jinou lidskou bytost nebo dokonce ve jménu nějakého ideálu, často právě pro pravdu.

Jak se lze touto otázkou zabývat na půdě nauky o poznání - gnoseologie?

Pokusím se dále rozvinout celkem intuitivní tezi, že přežití, ve smyslu zachování fyzické existence, lze chápat jako určitou biologickou dannost, kdežto pojem pravda, jak myslím, patří mnohem spíše do sféry lidských hodnot.

Všechny objekty makrosvěta jako by se bránily svému zániku. Tuto svou tendenci být, potvrzují již svou relativně dlouhou existencí. Tak dlouhou, že je lze z našeho pohledu považovat za stabilní. Předměty ležící právě přede mnou na stole se jeví, ve středním měřítku, jako pevné a nehybné. Přesto v nich ale probíhají pod vlivem nejrůznějších okolností procesy, které za čas nevyhnutelně povedou k jejich zániku.

Na mnohem pevnější půdě se ocitáme u živých organismů. živočichům obecně je vlastní pud sebezáchovy, jehož projevem je i pud zachování vlastního druhu. Toto platí alespoň pro zdravé jedince.

U člověka je touha zbavit se života, zejména v případech, kdy jeho subjektivní pohnutky nejsou objektivně uznány za adekvátní, chápána jako projev psychické poruchy, Případně je sebevražda označena za neuvážený čin, provedený pod vlivem nějakého afektu. Jsou ale případy, kdy společnost hodnotí tuto odchylku od normálu jako “pochopitelnou”, a posouvá sebevraha na nejvyšší příčku mravnosti. A to právě v případě, když zaplatí tu nejvyšší cenu, kterou lidský život nepochybně představuje, za něco co je společensky hodnoceno jako ještě cennější. Touto hodnotou bývá také pravda. Zda obětovat život za pravdu ale musí zústat jedině osobním rozhodnutím. Záleží na tom co člověk vnímá jako pravdivé, i když obětovat se pro nejakou zcela pokřivenou ideu, může místo obdivu vyvolat spíše lítost.

Sám jsem mnohokrát přemýšlel, zda bych byl ochoten kvůli něčemu obětovat svůj život. Pro člověka, jako myslící bytost, je sice možné měnit svoje postoje pragmaticky, tak jak to vyhovuje účelu přežit, lze to chápat i jako jakousi úspěšnou životní strategii. Jakou má ale potom takový život cenu? Přichází tak o veškerou hloubku.