 |
|
|
|
|
|
 |
|||||
|
Code name Family Quotes — Quote category Dagmar_(1929).txt [jak se děti narodily], tak už to kino teda nějak nešlo. [a] televize. Dagmar_(1929).txt LR: tak se chci zeptat, kdy pro vás skončilo to pravidelné navštěvování kina? [kdy ste přestala...] DB: [no, až] byly děti LR: jasně DB: to byl rok padesát dva, a to už nešlo ňá- to už prostě nebyl [zájem] Dagmar_(1929).txt no, to byly takový rodinný filmy LR: mhm DB: na to chodily celý rodiny, totiž. to byla taková slavnost, v neděli se šlo do kina LR: mhm DB: nebo do Obřan nebo do Pisárek a to by vejlet na celej den, no, šlo se s dětičkama do kina, když pršelo. no a tak no. rodinný filmy to bývaly vlastně no. hodně jich bylo. děcka se na to vydržely dívat, dospělý se zabavili, že a. no a šlo se domů. Edita_(1926).txt a potom se nechodilo, potom přišly děti a nechodilo se do kina a nebyly na to ani peníze. Edita_(1926).txt no tak ale potom mě e že sem se vdala v sedumaštyrycátým se mně narodil první syn, že, potom v dvaapadesátým druhý a ty finance LG: jasně. EB: to všecko nebylo tak, abychom LG: mhm. EB: navštěvovali kino tolik. Vera_(1923).txt já sem nemohla, neměla čas, my sme museli chodit mamince pomáhat do školy, SM: jo, mhm VB: no, vzala si, představte si že sme na prá- o prázdninách umívali všechna okna ve škole, SM: hm VB: maminka si to vzala, aby nám mohla po prá- po po prázdninách zas, bylo potřeba různé věci, všechno nebylo zadarmo, jak se říká, že dávali všechno zadarmo, SM: hm VB: muselo se taky něco koupit. a něco bylo oblečení a podobně. Vera_(1923).txt ale jako, až už sme e až sme spolu byli, bydleli jsme už spolu, jako že vdaní anebo vzíti, tak sme byli až v tom pětačtyřicátém roce, tak sme spolu nejvíc chodili, SM: mhm VB: než přišly děti. a potom mě posílal samotnou do kina, když něco hráli já bych bývala šla ráda, Vilemina_(1919).txt LR: a když ste se vdala, tak změnilo se to nějak? VB: [no (něk-)] LR: když už ste byla dospělá, změnilo se to? VB: nezměnilo, protože sem se vdala na nemocnou tchýni, LR: mhm VB: taky ochrnutou, měla ruce tak kolena se nepohla, tak se ze mě stala Vilemina_(1919).txt LR: mhm (.) tak. a ještě by mě zajímalo, jestli ste chodila do kostela, když ste byla malá, VB: mhm LR: a nebo do toho VB: ano, LR: konce války, a jak často, VB: no tak v nedělu. LR: mhm VB: protože se šlo na hřbitov potom, Vilemina_(1919).txt no tak e ten určitý čas sem do do kina jít nemohla. protože byl chlapec malej, LR: mhm VB: manžel dělal sám, ( ) takže těch peněz (moc) nebylo a já sem nemohla vod dítěte, to bych nešla, ale Vilemina_(1919).txt tak když bylo to dítě, tak už to bylo míň, LR: mhm VB: nebyla ta možnost, jako. Vilemina_(1919).txt no šila sem po doma, protože pak se mně narodil ee chlapec, LR: [mhm] VB: [vdala] sem se teda, LR: mhm VB: a tak sem nechtěla aby, prostě byl někde po školách nebo tak, tak sem s ním byla doma a (ležela) jsem, LR: mhm VB: no a potom už šel do školy, do velké Vilemina_(1919).txt LR: ((smích)) tak, a ještě si, kdy ste měla, v jakém roce ste se vdala, VB: v jedna e, je prvního LR: aha VB: jedenáctý jedna čtyřicet. LR: jednačtyřicet. a syn se vám narodil VB: za tři a půl roku. Vilemina_(1919).txt tatínek ne, ten se staral, protože von byl jako sám samostatnej, a to to byla práca, když byla sezóna. když nebyla sezóna, tak sháněl, e (prostě) našel něco, kni- Kníničky to nám když byly ještě (.) žádná přehrada, tam šel i sedláci tenkrát se nosily vesty, tak von našel vesty a tam to šel prodávat, třeba Vilemina_(1919).txt mhm takže vy ste dělala pečovatelku, aha. VB: manžel byl vod čtyřiceti let nemocnej, LR: mhm VB: do sedumasedmdesáti sem ho dochovala, tchýňu, pak sem měla paní po mrtvici. LR: mhm VB: tři a půl roku. LR: mhm a to ste dělala jako ještě po zaměstnání nebo VB: no to to sem dělala po zaměstnání, a před ní sem měla, to sem chodila nakupovat tam jedné staré babičce, tak to sem dycky co potřebovala, tak Vilemina_(1919).txt to už teda, to sem opatrovala, manžel skončil na vozejku, nemohl, no on byl hodně postiženej, a a to těžko se vo tým mluví. Jarmila_(1926).txt JV: a změnilo se to až se třeba narodil váš syn? pak už ste chodili míň? JC: no to sem, to to sem bylo, to bylo tak, když sem, narodila se dcera v padesát tři, JV: hm JC: tak naproti sme měli to kino Oko. a teď pak to byla Morava, jo? a to, to Palackého ((Palackého třída)), jestli víte [Palackého,] JV: [vím.] JC: taky tam dolejc je veterina, Baťa tam býval, tak to šlo kousek nahoru, bylo to kino Oko, tak já sem chodi-, manžel hlídal tu dceru, a já sem si šla do kina. JV: Jarmila_(1926).txt JC: a na tu vorlovnu ((Kino Orel)) si pamatuju, von je vo deset let mladší, ten bratr, že já sem ho měla na starosti. JV: [to ste říkala.] JC: [a já sem ho] musela vopatrovat, Jarmila_(1926).txt ale kdepak tatínek, můj tatínek, to, to bohužel takový je, von rád chodil do té hospody a hrál karty. JV: hm JC: takže von té mamince, co vona vydělala, to to je tak taková historie, a no vůbec, je to takový, že to všecko vydržela, člověk si řekne, vona jako takový jak teďka je, něco se děje, hned je rozvod, tak tenkrát ty ženy se bály těch rozvodů a, spíš něco vydržely, když ten, když ten mužskej nebyl hodnej, tak bych to řekla. Jarmila_(1926).txt no to já sem se pak, ee my pak po té válce sme, vlastně sme, ten manžel přišel do té firmy ve dvaačtyřicátým, a tak sme to ňák prošli, ten ee až po té válce, že sme to tak ňák společně budovali nebo, tak to je takový nadnesený, že, ale tak sme tak víc začali, Vera_(1913).txt LR: mhm a vaše maminka jaké měla povolání? VP: maminka neměla žádný [povolání] LR: [neměla byla v domácnosti] VP: tenkrát ženský [nebyly] LR: [aha] VP: zaměstnaný tak se starala o nás tři děti, ale měli sme taky služebnou ee na e práci domácí a mimoto sme, tatínek měl koně, aby moh za těma pacientama [jezdit] LR: [mhm] VP: do těch hor a tak, no tak tak sme měli aji vyjížďky třeba v zimě na saních, jo Vera_(1913).txt já už v tej době sem měla zavřenýho manžela, LR: mhm VP: vod roku štyrycet (...) štyrycet sedum sme se brali, čtyrycet devět ho sebrali a pak sem ho jedenáct let [neměla] LR: [mhm] VP: takže a pak sem m- mezitím se mi v devětaštyrycátým narodila dcera LR: mhm VP: tak já sem v- v- neangažovala na tydle věci, já sem čistě s- žila pro tu dceru LR: mhm VP: a v takovým určitým jako ee no smutku LR: mhm VP: bych řekla, protože ta doba byla tak otřesná LR: mhm VP: mezitím jak mě tak- tatínek umřel v- ve čtyřicátým pátým hned po válce. LR: mhm VP: a na tak to byly takový těžký roky. Vera_(1913).txt VP: jak vám říkám, toho manžela sem měla zavřenýho, LR: mhm VP: já sem měla myšlenky někde jinde LR: mhm VP: než na nějaký kina a ee celkem sem tak neměla ani moc příležitostí sama ee i- nebo s- ne- nech- nechtě- netoužila jsem sama nikam jít LR: mhm VP: a ty kamarádky třeba už byly vdaný zase [taky], LR: [mhm] VP: a měly i s tím manželem známosti, kdežto já sem zůstala sama, no tak já sem se vo to tak ani moc neto, mimo sem měla maminku starou LR: mhm VP: tak e tu sem opatrovala až do šestadevadesáti nebo sedumadevadesáti let, když už sem třeba aji byla v- z práce doma Eva_(1928).txt ES: živnostník. můj tatínek byl živnostník. měl obchod s kl- s koloniálním zbožím. LS: hm. a maminka? ES: maminka samozřejmě byla v obchodě též. LS: takže pracovala v rodinném, rodinném obchodě? ES: ano. a začínali (.) začínali tady, na Zelném trhu. LS: na Zelném trhu. hm. a měla ste nějaké sourozence? ES: ne, kdepak. Eva_(1928).txt ES: protože moje maminka byla velice nemocná. dva roky byla upoutána na lůžko než odešla (.) do věčných lovišť. takže já sem dělala partnerku mýmu tatínkovi. Eva_(1928).txt ES: ne, nikdy ne. ne. (..) moje maminka, ta do kina nechodila. jak sem vám řekla, ta byla velice nemocná. takže s maminkou sem- ale s tatínkem sem chodila každý týden. Marie_(1921).txt MD: jo tak když sem přestala chodit, no ((směje se)) no tak v šestaštyrycátým, em to sem ještě jako tak chodila, že, ale pak se mi narodil první syn, jo, tak to už sem přestala chodit, protože to sem neměla neměla jako čas, no. pak za dvacet měsíců sem měla druhýho Lč: hm MD: syna, že, no a tak potom už až už byli trochu větší, no tak sem tam do toho kina sem šla Marie_(1921).txt Lč: a takže nějaké neoblíbené ste neměla. MD: né, né. já už sem potom, potom jak sem se vdala, že, tak sem ani neměla čas. pak sem šla dělat, že, tak to sem neměla čas nějak to. Marie_(1921).txt matka třeba dělala v textilce a vona dělala vod rána do večera a teď když sme chodili do školy, tak většinou večer honem vařila, protože my sme ze školy do, tam do té továrny, prostě, jo, vona i večer dělala tam. tak tam sme si chodili na jídlo, že, tak vona byla ráda že je ráda, že. Marie_(1921).txt protože naši měli dva stany, a my ještě jako děti, že, tak jako strýc, otec, další strýc, kamarádi, další to, tak voni se sebrali a do Bílovic šli, to byl takovej palouček, jo a tam postavili stany, oni tam přespali a my s maminkou, s tetou prostě sme tam přijely, tam se vařilo, byl kotlik, tam se vařilo, jo ((směje se)) a zase potom, a to já sem většinou když ee matka, sestra byla menší, že, tak matka s tou sestrou, prostě jely vlakem tak já ne, já sem musela s chlapama jít pěšky, já sem Marie_(1921).txt MD: já sem si vzpomněla, že můj dělal, můj dělal v tým. oni dělali právě promítačky, jo, a tak [měl doma] Lč: [váš manžel] MD: jo ((směje se)) tak měl doma jeden čas to a právě ty děti, děti jak byly to tak je nás filmoval, já sem šla na procházku třeba, jo, tak nás filmoval a [potom nám to] Marie_(1928).txt MB: mm no tak my sme potom ee chodili jako pořád, pak sem se vdala, měla sem děti a tak jako sme neměli možnost někde chodit, a tak sme chodili právě do kina. LH: tím myslím třeba i po té válce mm jestli třeba, do kolika let eště ste chodila nějak pravidelněji do kina? MB: no hlavně až potom, až sem měla děti. Peter_(1922).txt PD: no, měli sme slečnu abych se přiznal, byli sme buržoazní, pracující inteligence by se tomu řeklo. (a teda) měli sme slečnu, Peter_(1922).txt PD: [já] jak říkám, moje rodiče na film nebyli. PSk: hm PD: ty chodili do divadla. každej večer, no otec páč tam musel a matka taky více méně. PSz: hm PD: a já taky chodil do divadla a do, do opery hlavně tady v v pondělí a v úterý, v divadle v tý opeře hrálo hrála německá opera. a to mě rodiče vzali sebou, seděl sem v ředitelský lóži, ale jenom do devíti hodin, potom sem musel domu, tím se stalo že znám všecky opery, ale jenom první jednání. ((smích)) konec už neznám. to muselo to doháním celej život jak, PSz: hm PD: co se děje v Turandot v třetím jednání. Emilie_(1922).txt LR: a jaký byl názor rodičů na film a na kino? EF: no tak ti byli rádi, že taky někam vyšli, protože práce od nevidim do nevidim. jak to bývalo na venkově, že, a takže pro ně to bylo zážitek, když se do toho kina, oni nechodili pravidelně nebo něco, to byla náhoda, když se dostali, když práce to dovolovala, že. takže tak asi. Jarmila_2_(1926).txt JG: a to to bylo, no to se, ne, to sou takový vzpomínky em ee a to sme nebyli nikdo že by měl peníze, i když ten můj tatínek byl třeba zubař, ale byl velmi brzo jako dostal rakovinu, jo, taky vám řeknu, von byl v (norovi) z pěti dětí, JV: hm JG: a jeho tatínek vodjel do Ameriky za prací, dostal tuberkulózu, hned ho poslali zpátky, že, a von že se dobře učil, a fakt si řeknete tak jak to někdy je psaný, že ten farář a ten učitel, když ten kluk se učil, von se dostal sem potom do semináře, jo, no a a vystudoval nakonec medicínu. ale to jídlo a todle, JV: nebylo to asi úplně [(zdravé)]. JG: [no a tak] měl teda rakovinu jícnu, a tak právě brzo zemřel, že. takže u nás taky nebyly ňák taky peníze, u těch druhých taky ne, a a přesto to drželo aj [dneska ještě,] JV: [ste drželi pospolu.] JG: pořád jako. Jarmila_2_(1926).txt JG: protože zaprvé tatínek chodil pozdě domů, JV: a maminka měla... JG: a ta měla tolik lidí na starost, že to nepřicházelo v to... JV: sourozenci [taky nechtěli.] JG: [to by si] netroufli, já sem byla, JV: hm JG: a taky nebylo ani těch peněz, tak ste dostal pětikorunu, a JV: a sourozenci teda taky nechtěli asi chodit s vámi. JG: víte, jakmile už em s oni byli starší, tak oni měli svoje kamoše, Jarmila_2_(1926).txt tak to vám chci říct, že potom už em jo, ti kluci drželi víc s klukama tam, [ta že ta sestra] JV: [holky s holkama] JG: no ta byla starší, že ale už už, no. JV: hm JG: no a já se proto říkám, že su nejhodnější tady, mě nevychovávali jen rodiče, ale ještě sourozenci, víte? Jarmila_(1925).txt JH: á tatínek chodil rád do hospody Marie_(1915).txt MH: em tatínek byl v ee k-, tak napřed měl obchod s ee ( ) a za první války, když narukoval, tak to sežrali Marie_(1915).txt u nás bydlela sestřenka, mladší než já, sme byly dvě holky mladý, Marie_(1915).txt bratra sem měla nasazenýho v Berlíně, čili v domově zle, maminka se trápila, že, tak byla těžce nemocná, měla sem domácnost na starosti, LS: hm MH: otce, bratra, LS: hm MH: (dalšího), pak se voženil a, no nešlo to. Marie_(1915).txt MH: jo? a pomáhala doma, takže časově neexistovalo. neexistovalo, maminka byla nemocná těžce, já sem byla zapřažená doma i ve škole, študovala sem na samé jedničky, takže. ale na to učení nebyl čas, to je to nejhorší, že sem to musela stihnout úplně mimo. jo? Marie_(1915).txt MH: my sme byli rádi, když sme přežili den, a když se nám podařilo donést do Brna ňáký vajíčko, nebo něco, abychom ne- nehynuli hladem, nedá- eem to to je nesrovnatelná doba s dnešní, a taky byli sme mladí, že, Marie_(1915).txt MH: no, podívejte se, umřela maminka, a em ten život byl takovej beznadějnej, a tím, že byla u nás ta sestřenka mladá, no tak se šlo do kina, semo tamo. ale em tak ňák, abych byla fanda, Marie_(1915).txt po skončení války sme se stěhovali, sháněli byt, a em nebylo k sehnání malíř, aby nám vymaloval, a a to sem to bylo plno trápení s takovými základními věcmi. Miroslav_(1923).txt MJ: do divadla sem s oni cho- měli předplatný, tam sem chodíval. otec jako nás tak víceméně, profesor, intile- intelektuálně vedl em sestry aj bratrance sestřenic- toho sem měl v Brně plno. Zofie_(1925).txt ŽH: v roce padesát dva sem se vdala a, Zofie_(1925).txt tady v Brně až sem se vrátila, až sem měla v roce padesát dva ee syna, takže sem potom moc kina nenavštěvovala, snad až po těch ee roku (.) co já vim, šedesátym Zofie_(1925).txt JV: vzpomínku, mhm. e a říkala ste, že rodiče teda měli hodně práce a neměli teda e vlastně čas ŽH: no, tatínek te- tan ten byl zatíženej od rána do večera, jako zřízenec na té fakultě. JV: á em co vaši vaši sourozenci em vy říkala ste, že ste byla nejmladší ŽH: no sourozenci, nevzpomenu si, že bych mohla říct. hráli ochotnický divadlo, tady taky na blízko vás, Nový domov na falknštajnerové ((Falkensteiner)) ulici to bylo hodně známý divadlo, tehdy, ale o kině bych si nevzpomněla, že by chodili do kina. že sme chodili na výlety, pěší túry ale o kině bych vám toho o nich moc nemohla říct, nevzpomínám si. Zofie_(1925).txt ŽH: v sobotu a v neděli se nám věnovali rodiče, ani ne tak v sobotu, jako v neděli. to sme chodili s rodičema. Zofie_(1925).txt ŽH: ee nás bylo pět, mzdy nebyly velký a ee naši stavěli, v maminčině rodišti, odkud se odstěhovali sem do Brna na fakultu, tak tam stavěli, takže JV: po tom roce ŽH: šetřili a stavělo se. Bozena_(1924).txt JV: ale já myslím spíš v tom pozdějším věku BK: a v pozdějším věku to sme už byly takový skupinky těch známých i s dětima, takže dycky sme si to nějak obstarali hlídání a chodili sme do kina, (šli sme,) protože to bylo blízko. Bozena_(1924).txt JV: [takže od té doby třeba] já nevim před deseti patnácti lety už ste spíše doma [u televize a už dáváte přednost] BK: [to spíš ano no no no], ale zase byly školní školní filmy zase se chodilo s dětima, takže se chodilo, no. Bozena_(1924).txt BK: do dvaceti let, no tak zase to už byly malý malý děti, tak se to tak často nechodilo, to je samozřejmý. JV: a třeba tak jednou za čtrnáct dní BK: tak asi, no Bozena_(1924).txt BK: no zrovna sme to tam bysme no my sme my sme opravdu to tak do těch do toho věku nízkého, to sme byli rodina pohromadě JV: hm BK: a to ani tak ty (náni) nebyli JV: a měla ste jako dítě eee nějaké další aktivity, třeba chodila ste s ee já nevim na nějaké výlety nebo s kamarády chodili ste si [hrát] BK: [ne ne] ne ne to všechno buďto rodina pohromadě JV: mhm takže ste spíš [byli doma] BK: [a nebo školní] výlety JV: spíš doma ste byla BK: ano ano Bozena_(1924).txt JV: a eee jak se začal jak se blížil už konec války, myslíte, že to bylo znát i v ee chování ee lidí respektive teda návštěvníků ee kin, že už to bylo uvolněnější nebo pořád byl strach, co teď příjde, že se ta fronta blížila do Brna. BK: no tak to to sme se zase báli, protože to bombardování JV: mhm BK: a to (všechno) to se zase hlídaly zprávy, kde kde se bojuje a toto potom byla taková hodně hodně těžká doba. JV: takže ta frekvence už asi byla trošku jiná na chození do kina BK: to byla řikam teda s těma dětima malejma tehdy Milan_(1932).txt ML: [já nevim,] protože já sem se pohyboval taky prostě v těch bohatších vrstvách, LR: hm ML: tam, no protože sme bydleli tady, na té Jana Uhra, tam bydlela dá se říct smetánka, Libuse_(1924).txt MB: mhm. (..) ee tak todle to možná už trošku souvisí s tím, co sme říkaly ee jestli se ňák změnilo to, jak ste chodila právě když ste nastoupila třeba do zaměstnání nebo když ste se vdala. LM: když sem, no tak to už bylo to bylo už horší, protože jak em ee poté teda když sem se vdala, tak ještě já sem byla ještě vlastně totálně nasazená, že jo, sem se vdávala eště za vá- za války no a v tom pětaštyrycátém roku jako sem potom měla ee měla syna, tak to už teda kino šlo bokem, bych řekla. Libuse_(1924).txt protože pak už sem se dá říct jako do kina moc nechodila. protože ee čas, jednak sem byla zaměstnaná, jednak sem měla velkou rodinu ee jednak se muselo šetřit a když tak se ch- tak sme měli ee permanentky a (abonentky) na koncert a já do divadla. Libuse_(1924).txt LM: [kolem, kolem, kolem těch] kolem těch filmů, no myslím, že sme to tak vlastně vlastně vy- vyčerpaly, protože em je je fakt, že jak potom má člověk děti a chce z nich něco mět, tak už na to nezbylo tolik tolik času a protože my sme chodili na ty koncerty a i děti sme brali, jo, ty byly přesně poučení, jak se mají chovat, všecko, takže přečkaly koncerty a e pak přišly do puberty tak mi to pomalu vyčítaly, to víte, jak začne být takový ten ee rozvíjející se rozum, takže ((smích)) toto a a až zestárly, říkaly, no to bylo úžasné. Svatava_(1924).txt em takže em já sem no a když sem se pak vdala, no tak no jak se mně narodila dcera, tak samozřejmě pak už to [nešlo] LS: [to je jasný]. SM: tak řekněme do těchto roků, no LS: mhm SM: až až se mně narodila dcera, Svatava_(1924).txt na to už sem taky tro- za- trochu zapomněla. nó e takže em chodívali takhle ven, no. ovšem ne nijak často, protože maminka nebyla zaměstnaná, byl jenom jeden plat, že, LS: mhm SM: takže to zase nebylo, aby si mohli dovolit nějaký takový velký výskoky, no, Svatava_(1924).txt protože kvůli finanční situaci, protože em říkám, tatínek em nás živil sám, maminka nebyla nikdy zaměstnaná, Miloslava_(1925).txt JV: a vzpomněla byste si, dobře, zeptám se takhle, vzpomněla byste si na tu vaši vůbec nejranější, na ten váš nejranější zážitek? na vaši nejranější vzpomínku? nemusí to být nutně první, ale jenom tu, kterou si opravdu pamatujete, jakoby ne- nejstarší. MM: no, já si, já si pamatuji právě s tou mou babičkou, pamatuji si přesně cestu kudy sme chodívaly, to kino, ale jaký to byl film, to už opravdu nevim. Miloslava_(1925).txt MM: vůbec nechodili. a moje maminka, ee moje babička byla velice společenská JV: hm MM: až do vysokého stáři a vlastně mně nahrazovala maminku. já jsem přišla ze školy a šla jsem rovnou k babičce. JV: takže vidim, že ste měly takový velice úzký vztah. MM: ano. ona babička taky, já sem jako dítě byla, a ještě mně to zůstalo dodneška, já sem hrozně chtěla všechno vědět a babička byla jediný člověk, který mi nikdy neřekl nevotravuj. a vždycky mně prostě tu informaci podala. Miloslava_(1925).txt JV: a později, až ste byla trošku starší, ještě v těch třicátých letech, MM: nó, JV: dejme tomu do roku třicet devět. MM: no, ne. ne, vždycky jenom s tou babičkou. Ctirad_(1931).txt tatínek měl takový trošku mimo rodinný zájmy, a em jaksi odbočky, ten myslím že se mnou do kina nikdy nešel, on taky myslím, vůbec nevím, jakej von potom, tos to brzy zem- teda se zastřelil přesně řečeno. em jestli něco četl nebo jestli měl ňáký jiný kulturní em dřívější zkušenosti, to nevim. byl to spíš takovej úředník, kterej si hleděl své práce, velmi spolehlivě v tom oboru, ale, ale matka pěstovala spíš teda múzy, Jiri_(1924).txt ON: no jó, tenkrát pak peníze nebyly, to víte, to, my sme měli, matka musela splácet dluh na barák, jo to em hm pač dyš otec umřel, tak sme neměli tolik úspor a em teďka dcera chodila do školy v Brně, brácha chodil na chemii v Praze, pak dyš zavřeli školy, tak teda em sme slyšeli jak se flákal po různejch podnikách, byl ve Zlíně a tak. Jiri_(1924).txt LS: ehm ehm a em jaký byl váš názor rodičů na kino? JN: no em já sem otce neměl, teda už, jo, vod toho třiatřicátýho roku, no matka ta mně nebránila v ničem, protože viděla, že to stejně neni nic platný a to byla venkovská žena, mírná a teda snažila se mě chudák vychovávat v katolický víře a nepovedlo se jí to to... Zdenek_(1927).txt rodiče žili takovým dost společenským životem, em, čili na nás moc čas neměli, pořád byli někde na cestách, tak sme měli s- jak se řikalo teda slečnu k dětem, jo. JV: hm. ZP: byla už u bratra, potom dyš já sem se narodil, tak se starala vo mě. Byla, to můžu říct, moje skoro bych řekl první máma, protože mně dycky řikala, že dyš se naši vrátili někde z cest, tak sem k matce vůbec nechtěl jít, a ona se jaksi o mě starala celou dobu, aj dyš sem byl už potom jaksi na studiích a během války sem tam vždycky k ní jezdil. Zdenek_(1927).txt em, jak řikám, žili dost takovým společenským životem. já vim, vzpomínám si pořád, že u nás byli nějací hosté. hrálo se, hráli karty, hráli komondo, em, musíte si uvědomit, em, v em první republika, em tehdá to byla vesnice nebo městys, to už byl, to už si nevzpomínám, ten Zbýšov nebo ta Zastávka ((Zastávka u Brna)), tam byla společnost těch em inženýrů a těch kolegů otcových, a ty se scházeli dohromady buďto u nás, anebo někde jinde a žil se takovej dost společenskej život. to už dneska neexistuje ((smích)). JV: hm. ZP: a eště vám můžu říct to, že em nebylo žádný, že by se sešli a byli nějaký pilo se nějak moc alkohol nebo se nějak moc hostilo, vobyčejně se sedělo, (utkvělo mi), že kouřili, to vím, že tam bylo vždycky zakouřeno, ale esli se nějak moc pilo víno nebo nějakej tvrdej alkohol, to nevím, ale vím, že otec teda vždycky po jídle s matkou si otvírali sedmičku vína a tu dycky vypili. JV: ehm. ZP: pivo ne, víno pili. Zdenek_(1927).txt ZP: ne, em, to víte, matka jako vdova, neměla moc peněz, em musela se hodně jaksi uskrovnit po tom, co žila jako pani ředitelová a potom jako vdova, tak se musela dost uskrovnit, tak sme měli moc málo, já vim, že měla matka penzi tehdá, předválečnejch peněz musim říct, že to bylo tisíc korun na sebe a na nás každýho dostávala dvě stě padesát korun, ale jakejsi milodar, z té Rosické báňské společnosti dostávala taky tisíc korun. tak měla všeho všudy na celej měsíc měla dva tisíce korun, dva tisíce korun, a z toho štyry sta padesát sme dali za byt, čili zbylo nějakejch těch patnáct set na všechno možný. Marie_2_(1921).txt MS: [no, v tom] šestačtyrycátym roce, když přišly děti, to už sme nemohli oba dva chodit, ale pak sem teda chodila do divadla. Lč: jo. MS: (zase.) Lč: ( ) MS: a jenom teda poblíž (domu) teda, ( ) na Lidické jak bylo, tak tam sem chodila do kina. Marie_2_(1921).txt Lč: a dostal- vy ste říkala, že ste tam nakukovali [a] MS: [no,] [nakukovali.] Lč: [a dostala ste] se i dovnitř jako na to představení? MS: to asi ne, Lč: [to byste s-] MS: [to nás] maminka nevzala. protože to byl víc tak pro ty lidi (.) nevím. Marie_2_(1921).txt chlapi chodili do havírny, ženský chodily na pole. a vychová- babičky vychovávaly děti. (.) naše babička ehm ta nás vychovávala od s- od všech s- svých dětí, bylo nás tam kupa, tak když maminky byly na poli, tak nás vychovávaly. Marie_2_(1921).txt Lč: takže vy ste tam chodila navštěvovat strýce a proto, že ste si mohla jen tak nakouknout na film. MS: no byly děti, už to nešlo a manžel třeba pracoval, tak děcka byly třeba v družině, tak já sem odběhla on pouštěl myslím od tří hodin to bylo, nebo jak to bylo. tak sem (došla z toho jak tam byla), Jarmila_2_(1925).txt JJ: [no tak ee] až už vlastně do kina sem přestala chodit až vlastně byly děcka, že JV: [mhm] JJ: [no tak] (..) už mně to pak tak nešlo (..) Jarmila_2_(1925).txt ale vím, že to kino bylo hodně dlouho a chodilo se tam jak- s rodičama já sem moc do kina nešla, protože rodiče na to neměli čas JV: mhm JJ: pač maminka, ta byla (.) vod jara do zimy (.) na zahrada [že] JV: [mhm] JJ: tam byla strašně veliká zahrada, měli jako domovnictví ee vlastně měli na starosti celou zahradu JV: [mhm] JJ: [takže] (.) rodiče neměli ani čas, aby (se mnou) JV: jo JJ: to sme tak v sobotu v nedělu šli akorát [na procházku] Jarmila_2_(1925).txt JV: a vzpomněla byste si, jaký byl třeba názor rodičů na chození do kina? vyjadřovali se k tomu nějak? JJ: tak ee nějak (.) nebyli proti tomu JV: hm JJ: nějak Jarmila_2_(1925).txt po válce už potom (.) člověk už tak málo JV: hm JJ: to sem byla většinou doma [(s dětma)]... Jarmila_2_(1925).txt JJ: (já bych) vám řekla upřímně (.) tenkrát (.) nás rodiče víc ee vedli k takové nějak (.) prostě, jak bych vám to vysvětlila, nějak ee (k) práci JV: mhm JJ: jo, my sme museli spíš bych řekla pomáhat těm rodičům JV: mhm JJ: jo, poněvač (.) já sem třeba přišla ze školy (.) JV: mhm JJ: a maminka neměla když byla práca na zahradě (.) tak sem (neměla), musela sem ledasco (.) nádobí umýt a to udělat a to udělat jo, (měla) sem prostě nachystanou prácu, že (...) takže tam (.) to bylo to dětství úplně něco jinýho, [já ( )] JV: [takže ste] neměla tak čas na tu dětskou zábavu jako třeba [(dnešní děti)] JJ: [no právě] a pak já sem byla sama Jarmila_2_(1925).txt JV: a (.) vzpomněla byste si (.) jak byly ty změny po roce třicet devět (.) ve společnosti a vůbec v tom (.) životě rodinném, kulturním? jestli to na vás nějak (.) ta atmosféra dopadla (.), když začaly platit ee protektorátní předpisy, jaké to bylo tenkrát? JJ: no tak (...) prožívali sme to blbě, no tak (.) to vite jak to bylo JV: hm JJ: (.) s- to bylo za jedno byl strach takovej, že, poněvač přecijenom (.) to máte, my sme bydleli ja sem my sme se potom přestěhovali (.) protože mně v tom devětatřicátým roce (.) kolem dubna zemřela babička JV: mhm JJ: a (.) moja maminka (.) tam na za- nechala prácu, to bylo akorát z jara, bylo (vyhrabování), naše maminka toho nechala (.) no a voni měli nějaký moc řečí, tak děda jim to na hodinu položil a hotovo, tak sme se stěhovali (.) jako (.) sme bydleli tak stěhovali sme se blíž k Jundrovu [jako jo] Libuse_(1929).txt SM: mhm mhm dobře, a kdy pro vás skončilo takové to pravidelné navštěvování kina? LS: no (.) myslím že, tak pravidelné tehdy když děti už byly větší a začaly chodit do kina samy. kdy jsem to ale dlouho sme chodili spolu, já sem měla o ně strach, aby se zbytečně někde netoulaly, takže sme chodili na pohádky a, SM: mhm LS: spíš do toho divadla, ale do kina sme chodili jednou týdně pravidelně, protože televize nebyla, SM: mhm LS: nic takového, a děti hodně sportovaly postupem nabývaly více prostě zájmů, napřed chodily do baletu, to pokračovalo, pak chodily do hudební školy na klavír obě a jedna na housle, no cho- pionýr, že, pak lyžovaly, plavat chodily, bruslit chodily, všecko se nedalo dělat závodně, takže musela sem chodit s nimi, něco se občas upustilo, protože to nestačily, no ale měly dost činností, že neměly čas na nějaké che toulání a na nějaké výstřelky. SM: mhm to znamená, vy ste tedy přestala tak pravidelně chodit do kina, když vám vyrostly děti. LS: ano jinak sme spolu chodili, no, ale chodili sme s manželem sme chodili do kina taky. Libuse_(1929).txt LS: to sem bydlela u té tety, protože naši stavěli dům na Lesné, a já bych jim tam víceméně překážela, a kromě toho sem hlavně musela chodit do školy, a škola byla v Husovicích a tam naši si na zahradě postavili takovou chatu, kde přebývali, protože také pracovali na tom domě, že, no a já už bych neměla tedy kde spát, kde psát úkoly a tak dále, a přes zimu vůbec tak přes zimu sem byla také u té tety no a když sem když byly prázdniny, tak sem pracovala, m eh s rodiči na tom domě jak, nešlo to tak rychle jako kdyby bylo hodně peněz, Libuse_(1929).txt LS: i když to pro mě byl takový útěk z domova, protože nevlastní matka mě neustále honila do práce a pracovala sem na zahradě a prostě sem toho volného času jako jako dítě neměla, ale mm takže to byl můj útěk z toho domova dost (.) ale byla sem často zklamaná, když sem šla teda na něco co sem myslela že je pěkné a, SM: mhm LS: výsledek nebyl. Libuse_(1929).txt ak četba byla moje nej největší koníček, když sem mohla, ale ona mě často Atlas.ti code 384 Code parent Everyday life up |
|
||||
© 2011 Department of Film and Audiovisual Culture at Faculty of Philosophy, Masaryk University, Brno