 |
|
|
|
|
|
 |
|||||
|
Název kódu Zaměstnání Citáty — Kategorie citátu Dagmar_(1929).txt [začínala] sem jako korespondentka v Brně na got- na Cejlu tehdejším. Dagmar_(1929).txt pak sem byla ee, v Rozmarýnu sem pracovala jako [pokladní] LR: [mhm] DB: ňáký roky. pak sem byla sem taky v zékáel ((ZKL)) v Líšni, tam sem dělala, em vlastně to bylo na poř- napřed tu redaktorku toho závodního rozhlasu, to sem si připravovala zprávy z těch zasedání těch cechů a ředitel mi to schvaloval a já sem to přečetla do mikrofonu potom, tam sem byla dost dlouho. potom sem šla do toho Rozmarýnu, protože tam byly platový podmínky dobrý a děti byly LR: [mhm] DB: [takže] se to prostě tak ňák hodilo. no a potom co? potom už celkem... ((vstupuje sekretářka a nabízí narátorce občerstvení, narátorka odmítá.)) no a končila sem vlastně na kolejích LR: [mhm] DB: [jako] důchodce už jako vrátná, LR: [mhm] DB: na Babákových [kolejích] mezi klukama, mezi bandou. Ludmila_(1923).txt no a práce, byla sem nasazená v té Královopolské, no, takže sme ani nepomysleli na nějaké tyhle. Edita_(1926).txt EB: no tak já sem šla v patnácti nebylo mně celých patnáct sem se šla učit (.) jako prodavačka k soukromníkovi. LG: mhm. EB: a (..) to sem chodila potom na německé filmy. Edita_(1926).txt a za války (.) já sem byla u soukromníka a ee asi sem byla hodná holka, byl to německej obchod a oni mně za čtvrt roku, když sem se tam učila LG: no. EB: musela sem se učit tři roky a oni mně za čtvrt roku platili celé tři roky jako po vyučení. LG: [jo]. EB: [takže] já sem měla (..) hod- dosti peněz (.) jako. LG: jo a (v době t-)... EB: jo ale nějak že bych je utrá- (.) ne. Vera_(1923).txt v tu dobu co sem byla ve spořitelně tak tam sme měli taky jednu členku, která se starala o ty divadla, o ty levnější vstupenky když byly. SM: mhm VB: tak to sme chodívali. a dcera moje, ta byla taky zaměstnaná, tam na té na tom Šilingrově náměstí v těch (spojích), a ta měla zase spolupracovnici, která měla na starosti kina, i ta měla na starosti i i (.) no chodí- jezdili sme na prá- na ty prázdniny, jak se to jmenovalo, SM: rekreace? VB: na rekreace týdenní, Vilemina_(1919).txt potom manžel musel ( ) když bylo e pro Němce, tak byl e třeba dřevo museli, ty klády na ty zákopy, naši lidi, jo, LR: mhm VB: do lesa e a tak von byl tam a já sem šila doma teda. LR: mhm VB: protože peníze byly potřeba. Vilemina_(1919).txt LR: takže obecná škola, potom měšťanka. VB: měšťanka. LR: a pak už ste [šla do zaměstnání], VB: [potom sem šla] do učení [na švadlenu] LR: [do učení], aha VB: čas sem šila, LR: mhm VB: pak mě zlobil žlučník, takže sem nesměla, doktorka mně řekla abych neseděla. tak sem si Vilemina_(1919).txt takže sem e vedle bylo stolařství, tak sem se tam šla zeptat, ( ) sem si povídala tam budu nakupovat, nebo uklízet. LR: mhm VB: no cokoliv. no a nakonec sem tam byla šestadvacet let. LR: aha VB: a vyučila sem se, mám výuční list stolařa, Jarmila_(1926).txt JV: [to] znamená, že ste em vyšla ze školy třicet devět, nebo čtyřicet? JC: čtyřicet jedna. JV: čtyřicet jedna, hm. JC: a hned čtrnáctýho července sem nastoupila, to se menovalo velko- Velkoobchod s léčivy. a pak to končilo JV: [v Brně] JC: [zdravotnické] zásobování, jo? Jarmila_(1926).txt JV: takže vy ste tam pracovala celou válku? JC: nó, celou [válku, nó,] JV: [celou válku.] JC: no no tam sme zažili aj ten nálet velikej, v tom listopadu, [v tom Brně.] JV: [a vlastně] pak vy ste přešla do jiného zaměstnání? nebo... JC: no tam sem byla až do roku padesát šest, to se narodil syn, a pak sem šla ee generální, to se menovalo gene- generální investor, investiční výstavby při káenvé, ((KNV)) takovej investorskej útvar, jo, ale to taky, to se vlastně zrušilo v tom osumdesát devět. Vera_(1913).txt LR: [mhm tak to ste se přestěhovali] a vy ste tady pracovala někde? VP: a tady sem pracovala potom u v ústavě pro tělesně vadné no, Vera_(1913).txt VP: no a tak to sem byla zaměstnaná v tom ústavu pro tělesně vadné LR: aha VP: byla sem tam jako instruktorka pro ty tělesně vadné, keré se učili šít LR: mhm a kde to bylo? VP: v kerým roku? LR: kde VP: kde? v Králově Poli LR: v Králově Poli VP: v Králově Poli, jak je ten zámeček LR: aha VP: jo, tak tam tam byla dílna, tam bylo víc dílen, tam byla na šití dílna kry- a pánská krejčová dílna, pak tam byla košíkářská dílna, pak tam byla zámečnická dílna, ne, já nevím ještě nějaká, no prostě tam byly dílny, a tak já sem tu jednu vedla jako tu krejčovskou LR: mhm VP: no a tam sem byla až do roku štyřicet (.) osum LR: mhm VP: kdy nás zabrali komunisti LR: mhm VP: a ty mě jako vyhodili. Vera_(1913).txt VP: zas mi to jeden známej doporučil, že ve Vkusu by mě vzali, a tak sem byla ve Vkusu zaměstnaná ee zase, tak asi těch deset roků tam taky sem byla myslim deset roků LR: mhm VP: ee na tom pr- na tam... LR: a tam ste dělala co? VP: tam sem byla instruktorkou pro ee pro tělesně [vadný, kerý se učili šit a já sem...] LR: [a a ve Vkusu ste dělala] v tom Vkusu co ste [dělala] VP: [no v tom] Vkusu sem dělala zase vedoucí LR: aha VP: ale už pro [vyučený] LR: [mhm] VP: švadleny a normálně pro lidi LR: mhm VP: a to sem byla zaměstnaná nejdřív na stalino- tenkrát se říkalo Starý Nový Sady ale teď sou to ee tady jak je dům umělců ta dlouhá, Koliště? LR: Nové Sady? VP: Koliště VP: Koliště, Koliště, tak tam sem byla u u nějakýho krejčího Bílého, ten byl na pánský a na pláště a já sem byla na šaty a na dámskou LR: aha VP: a potom ale se to tam nějak zrušilo a přestěhovali nás na Cejl, na Cejl, tam jak je ta ten zákrut, jestli to znáte LR: mhm VP: eh jak je Tkalcovská nebo taková někerá LR: a tu krejčovou ste dělala vlastně až do důchodu? VP: a ne LR: ne VP: no vlastně jo. já sem tam byla ano až do důchodu v roce devatenácet čtyřicet pět sem se vracela, štyřicet sedum sem se vdávala čtyřicet š- sedm štyřicet devět se narodila Jana, a byla sem tam zas dál potom a byla sem tam na tom na tom Kolišti, na tom Cejlu a vodtamtud sem šla do důchodu. Vera_(1913).txt VP: to měli takovou společnost v těch železárnách v těch hutích tam a když si tam, když jim tam promítali, no tak tam chodili r- rodiče sami LR: mhm VP: to byla taková hutní společnost Eva_(1928).txt LS: hm. (.) a potom? potom už ste nastoupila do zaměstnání? ES: ano. LS: a kde ste pracovala? ES: pracovala sem (...) v pojišťovně. LS: hm. ES: potom sem pracovala v Lidových novinách. potom sem pracovala tady na rektorátě. LS: a co ste tam dělala? ES: všude sem byla v účtárně. Eva_(1928).txt LS: hm. (.) a vaše povolání už ste říkala vlastně, že potom ste nastoupila jako účetní? ES: ano, a nakonec sem skončila v Domě pionýrů v Lužánkách jako ekonomka, jako hospodářka. (.) a do důchodu sem šla z Magistrátu města Brna. Miroslav_(1931).txt MH: já jsem byl (.) konstruktér a technický pracovník. Miroslav_(1931).txt MH: jenže já jsem si vydělal, já jsem totiž hrál v orchestru, víte, AV: ano, mhm. MH: takže jsem peníze měl ((smích)), AV: ((smích)) MH: a říkám to, v životě se nebudu mít tak finančně, jako když jsem stu- študák hrával. Marie_(1921).txt Lč: a, takže ste se, vy ste se vlastně do konce války nebo, jenom učila a teprv potom jste byla v zaměstnání. [nebo ste už]... MD: nó, tak potom sem se nedostala, nikam, pak sem šla dělat do teho, do teho rajchu, jo? napřed byla sem tam tak při té em sem se jako nedostala jako kadeřnice, ale pak sem byla v tym em žárovkárně, Lč: hm MD: jo, to bylo blízko nás, a tak chtěli, jestli bych tam nešla, tak sem tam byla, a pak jsem jako byla nasazena do rajchu, tak sem jela do toho Německa, no až potom až sem přijela z Německa, tak sem byla jako kadeřnice v Židenicích, no a pak jsem se vdala a pak už sem zůstala doma. pak už sem... Marie_(1921).txt Lč: a po tom co ste nastoupila do té, do té žárovkárny, to bylo teda v jakém roce? MD: no to bylo v předtím, předtím myslím v tom osm, v tom štyřicátým, nějak tak, no, nějak. Marie_(1921).txt a když sem potom se učila tak, já sem se učila štyry roky a nedostávala sem nic, žádnou žádnej plat, že. to se nedostávalo, potom pozdéš těm učňům už dávali, jo, už dávali třeba třicet korun nebo padesát korun, že, ale my sme nedostávaly vůbec nic. my sme tam prostě, aj, aj mistrová už chtěla, abysme ji dělaly služku. Marie_(1928).txt LH: hm. a poté, když ste vychodila školu, jaké bylo vaše povolání? MB: no v administrativě jsem pracovala. LH: takže úřednice na ňákém [úřadě?] MB: [ano.] Jarmila_2_(1926).txt tak moje spolužačka, její tatínek byl advokát. JV: mhm. JG: tak sem (.) ee nastoupila k němu. to bylo na růsveltově ((Roosveltova)), zrovna naproti soudu. tak sem měla takový ty běhy nahoru, dolu. a vlastně sem tam psala na stroji a psaly se žaloby. a toto bylo prostě potřeba jako [administrativa, no. no]. JV: [administrativní pracovnice. mhm]. JG: jenže velmi mizerně Jarmila_2_(1926).txt JG: [ale, ale em em šla sem odtamaď pryč], protože platili sice málo, no. a šla sem a dělala sem v Králupolské ((Královopolská)) v kanceláři ee v... to bylo takové shánění materiálu. tenkrát se rozbíhala velice v Kralupolské ((Královopolská)) ta [chemie]. JV: [mhm]. JG: [te- ten ](oděv), tak ee různý takový to ee objednávání. jo, toho materiálu, hned pod sebou. my sme to měli tak jak na kuřích nožkách dycky ta kancelář. to bylo tak pro pět lidí a a dole byl hnedka sklad a vod tama se to lifrovalo do tý výrobny. pak sem čekala rodinu. JV: mhm. JG: takže ee na po- měla sem mateřskou, že, tak tím sem s Kralupolskou ((Královopolská)) skončila. byla sem chvilku doma, ale ne moc dlouho. [a]... JV: [to] bylo kolem je e kolik vám bylo, když ste čekala. JG: asi šestadvacet. a šla sem, šla sem ee do Juranových závodů v Heršpicích, tam sem dělala ve mzdovce a pak sem tam dělala odbyt. odbyt a sklady. a vodtamaď sem vodešla, sem měla potíže s dcerou, s učením, tak sme potřebovala něco v Brně. JV: mhm. JG: jo, tak protože než já sem dojela z těch Heršpic, všecko. tak sem dělala v byťáku, kde sem skončila do důchodu. a tam sem dělala ee financování, plánování (.) to sem dělala tam sama, pak sem měla nějakou pokladnu pod sebou, daně akorát a... a pak... a vodešla sem do důchodu, jak sem měla jít, poněvadž pořád sem si říkala, že mě do něčeho navezou a já nestranička, že teda bych ležela Jarmila_(1925).txt JH: byla s- nastoupila sem hned po maturitě do pojišťovny. Lč: a změnila ste zaměstnání ee jako během života? [nebo st-]... JH: [no jo], no jistě, narodí se syn, narodil se mně, tak pak zase ste na mateřské, zase se hledalo zaměstnání, no nakonec sem skončila na magistrátě. Borivoj_(1927).txt BH: [no zů- zůs-] zůstal sem u firmy, pak sem dělal héém středně technickej kádr. LH: ehm. BH: montážního mistra. Marie_(1915).txt MH: v kleci, né volně, ale přesto, bylo to nepříjemný. aa ee, chodili sme na praxi ee do em na Křídlovickou, ee no to je ee, Marie_(1915).txt ak sme chodili na praxi na chlapecký učitelský, na dívčí a k nějaké Marii Němcové na Vídeňku, to je Koněvova pozdější, Marie_(1915).txt LS: já bych jenom teďka vás poprosil, jestli byste mohla ještě jenom stručně shrnout, jaké bylo vaše povolání v podstatě až do odchodu do důchodu. MH: učitelka. LS: celou dobu jste učila. MH: celou dobu jsem Marie_(1915).txt MH: já sem byla tak zapřažená [ve škole,] LS: [hm, jasný.] MH: zahrada tam byla na krku, a em prostě to nešlo. Marie_(1915).txt LS: hm a ještě bych se zeptal, v podstatě tu samou otázku, ale v souvislosti se školami, když ste chodila do školy, tak jaký byl postoj školy nebo učitelů k filmu a ke kinům. MH: ee em em em vo tom se moc nemluvilo, abych pravdu řekla. LS: hm MH: jo? my, učila sem adoptivního syna paní Kurandové, a ee se školou sme do kina nechodili. měli sme předplatné na operu, pro děti bylo pět kin, (teda) pět představení, zásluhou profesorky ( ), to bylo velmi dobrý, páč vychovávali hudebně obecenstvo. ale do kina sme nechodili, protože děti chodily samy. LS: hm MH: a se svými rodiči. LS: hm MH: ale když sme skončili jednu devítku, v roce padesát dva, sme se nemohli rozloučit, tak sem zatelefonovala do kina, ((pravděpodobně kino Astra nebo kino Vesmír)) právě v těch Židenicích tam dole, a hrál Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), LS: hm MH: a celá třída, koupila sem pro všecky lístky, a samozřejmě i rodičové nás následovali na odpolední představení. takže ten Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) tehdy táhl, tó, to bylo velice aktuelní. Marie_(1915).txt a ji- po válce sme byli vybombardovaní, přestěhovali sme se, a pak už sem měla ve škole takovou zátěž, a em LS: hm MH: když em ee když eště sem při tom dostudovávala, že, tak to, to byly kurzy em na té univerzitě v sobotu, a esli v pátek, to už vám dneska nepovím. ale chodí- a v neděli s- byly ty exkurze některé, ty biologické. to to byl zápřah jako hrom. Marie_(1915).txt MH: a umřela. takže mít přítele v té době bylo nemyslitelný, a pro mě dvojnásob, protože já sem od kvinty si vydělávala, hodinařila, LS: hm hm MH: jo? Zofie_(1925).txt JV: odešla ste do Zlína, s rodiči ste se přestě[hovali] ŽH: [ne, sama sem] JV: [sama ste] ŽH: došla do firmy Baťa [pracovat]. Irena_(1922).txt tak já sem potom přešla na roční rodinnou školu na Jaselské, to pro nás jako pro maturi- pár maturantek se tam, ale za rok sem neměla co. tak sem se uchytila v takovým ateliéru, v Alfa pasáži, Lč: hm IK: to byl umělecký ateliér, ty vyráběli takovýdle stínítka, a všelijaký věci, a ten majitel spolupracoval s Němci, ale byl to čech. a byla tam moje kamarádka, ze Židenic, a ta šila ty em ty stínítka, no a ona mě tam dostala. Lč: hm IK: takže on mně nechal vystavit na pracáku ten pracovní průkaz, a to už bylo dobře. takže do konce války sem to tam v tom ateliéru přečkala. Irena_(1922).txt Lč: a když ste teda pracovala v tom ateliéru, to už ste třeba chodila do kina s někým jiným než předtím na gymnáziu? v těch letech... IK: ano, to sme byly tam partyja děvčat, která šila, Lč: hm IK: všelijaký věci anebo malovala nebo tak, takže to sem chodila s nima, tam se potom... Lč: a chodily ste častějc nebo pořád tak jako stejná ta. IK: tak asi, tak se to, ale já myslím, že stejně sme chodily do kina. Lč: takže nevnímáte nějaký rozdíl, když ste chodila s těmi spolužačkami a potom s těma kamarádkama, že byste... IK: no tak jistě ta úroveň byla jinší, že, víc sme chodily možná na český filmy Lč: aha IK: s těmi děvčaty, ta děvčata byla většinou z venkova, Lč: hm IK: co tam v tom tom ateliéru pracovala, takže em no tak možná že s nimi sem chodila méně, protože oni dojížděly vlastně do toho ateliéru. Lč: a sama byste teda nešla třeba do kina. IK: jó, klidně. Lč: jo, taky? IK: klidně, no. Lč: to vám nevadilo. IK: ne. právě že bylo, bývalo zatemnění, ale že sme se vůbec nebáli, já bych třeba teďka se bála jít v noci po městě sama. no tak jednak sem stará, a tak dále, ale víte, tenkrát bývala, byl strážník, který měl určitý obvod, a ten chodil, pořád, celou, čili já sem věděla, že když vystoupím z elektriky, tak že ho na tom rohu potkám, a že dojdu klidně domů. takže bylo tak bezpečněji, i když to bylo velice zlé, že jo. Lč: a myslíte si, že když ste teda pracovala s těma dívkama z toho venkova, že oni si teda vybíraly jiné filmy než [( )] IK: [oni měly] radši ty české filmy, Lč: hm IK: že, s našima. Libuse_(1924).txt MB: mhm. (..) ee tak todle to možná už trošku souvisí s tím, co sme říkaly ee jestli se ňák změnilo to, jak ste chodila právě když ste nastoupila třeba do zaměstnání nebo když ste se vdala. LM: když sem, no tak to už bylo to bylo už horší, protože jak em ee poté teda když sem se vdala, tak ještě já sem byla ještě vlastně totálně nasazená, že jo, sem se vdávala eště za vá- za války no a v tom pětaštyrycátém roku jako sem potom měla ee měla syna, tak to už teda kino šlo bokem, bych řekla. Libuse_(1924).txt protože pak už sem se dá říct jako do kina moc nechodila. protože ee čas, jednak sem byla zaměstnaná, jednak sem měla velkou rodinu ee jednak se muselo šetřit a když tak se ch- tak sme měli ee permanentky a (abonentky) na koncert a já do divadla. Svatava_(1924).txt LS: takže a říkala ste, že ste chodila víc, když ste nastou[pila do toho zaměstnání]. SM: [ano, to sem už] si vydělávala, tam sem byla Svatava_(1924).txt LS: [á tady bych se zeptal] e jak na vás působily změny po roce devatenáct set třicet devět, kdy i v kinech vlastně začaly platit protektorátní předpisy? SM: no no jo jenomže, třicet devět, aha to sem byla to sem byla kde? (..) v té drogerii. LS: to ste byla, to ste pracovala v té drogérii, no. SM: ano čili to byl soukromém, no takže e tam Miloslava_(1925).txt MM: no, no já sem potom už teda do toho kina chodila málo, protože sem taky potom byla mimo Brno zaměstnaná tak sem jenom sem dojížděla, no, Marie_2_(1921).txt Lč: [(každý týden)]. a takže to zaměstnání v tom roli vlastně nehrálo, to ste chodila pořád dál. stejně. MS: no jistě, to bylo večer. večer sme chodili. Jarmila_2_(1925).txt JV: dobře e v Žabovřeskách, (když) ste pracovala, chodila ste taky třeba (.) do kina (.) tam- tamější-? JJ: tak tam s- ne JV: do Lucerny ((Lucerna)) třeba? JJ: my sme tam většinou pracovali tenkrát nás tam bylo hodně JV: mhm JJ: právě z Jundrova hodně děvčat, takže my sme šly zase zpátky, to sme kdyžtak třeba náhodou v tym Jundrově, když něco pěknýho dávali, že sme ze zešly, ale jinak (tak nějak)... Jarmila_2_(1925).txt JJ: poněvač v sobotu se tenkrát pracovalo JV: chodily ste třeba i ve všední dny (.) během týdne? JJ: ne JV: ne ne, po práci (.) (to ste) chodily JJ: my sme já sem byla v tom květinářství JV: mhm JJ: a tam bylo (..) to bylo (takle) to se nedalo, my sme kolikrát musely dělat třeba když měly být nějaké ty svátky nebo nějaký ty, tak sme musely aj (.) vodpo- dělalo se aj vodpoledne JV: [mhm] JJ: [(že)] my sme tam měly celý den vlastně zaměstnání (.) jo [takže]... JV: [a večer] už ste prostě... JJ: večer už sem prostě už sme byly rádi, že deme dom Libuse_(1929).txt SM: mhm mhm mm a jak jako mohla byste třeba říct jak se diváci v době toho protektorátu v kině chovali? nebo nebo... LS: no mnohem lépe než bych řekla dneska, ne- protože za své praxe učitelské sem chodila s dětmi jako povinně sme na nějaký film šli a to sme měli co dělat udržet teda ty děti, eh ono stačí když ty moje děti budou poučené, ta moje třída a budou se tam chovat slušně, tak ale hned za námi třeba sedí třída, eh kde to učitel tak striktně než- ne- nevyžaduje, aby se dobře chovali, nebo to byly větší děti, které si taky nedají moc říct, že, nedali, no takže to většinou to vyznělo dost ne, negativně no to to chování to to to v kině a nevím jak je to teď, protože teď do kina nechodím vůbec, ale předpokládám že se musely už nějak uklidnit to je to byly jen chvíle, kdy teda bylo ticho a kdy eh děti sledovaly opravdu a pak sme si o tom mohli pohovořit, třeba bylo to zaměřeno i na to abychom rozebrali ten děj, ale to. Atlas.ti kód 383 Rodič kódu Každodenní život nahoru |
|
||||
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno