 |
|
|
|
|
|
 |
|||||
|
Název kódu Do r. 1939 (zvukový film do začátku Protektorátu) Citáty — Kategorie citátu Eva_(1928).txt LS: které se týkají kina do roku devatenáct set čtyřicet pět. první okruh těch otázek se týká vaší dětské zkušenosti divačky. to znamená od do zhruba deseti let, (.) když ste ukončila ňákou tu obecnou školu. takže ta první otázka je, jestli si vzpomínáte na svou první návštěvu kina. ES: to bylo na Stadioně ((Stadion)). LS: hm. ES: z Kounicově sme šli v první třídě. a byl to film o Ja- o Kozinovi ((Psohlavci)). LS: o Kozinovi to byl film. ES: o Kozinovi. a tím pádem jak se tam objevil ten duch, tak já sem okamžitě vyskočila, chtěla sem si sednout, jenomže sedadlo sklaplo a já si sedla na zem. ((smích)) takže to byl- LS: a to byl český film? ES: to byl český film. LS: hm. ES: to byl můj první zážitek tedy velký. LS: a rok ste říkala? ES: musel to být v roce devatenáct set třicet čtyři. LS: devatenáct set třicet čtyři. a s kým ste tam byla? ES: ze školou. LS: se školou ste tam byla. Eva_(1928).txt LS: hm. dobře, a teď je tady otázka, jak často ste jako dítě, to znamená do těch deseti let, do ukončení té obecné školy, chodila do kina? ES: protože sem měla (.) hodně příbuzenstva- LS: hm. ES: tak sem se vždycky s někým svezla. tak sem už říkala, že sem tak jednou týdně chodila. protože tenkrát ty ceny byly velmi přijatelné (.) aa (.) takže sem tak jednou týdně chodila s příbuznými. s bratránkem, sem měla po o moře bratranců LS: hm. ES: a s tetičkama do kina Excelsior, to bylo na Šilingrově náměstí. potom sme chodili do Moderny ((Moderna)), ta to bylo na Dominikánském náměstí. LS: hm. ES: a proti nádraží bylo kino Čas, tam ste mohl LS: hm ES: přijít a odejít, když ste chtěl. (..) totéž kino bylo na Náměstí Svobody. dneska je tam řeznictví. tak mezitím řeznictvím a tím rohem. LS: hm, hm. ES: tak tam bylo taky takové kino. (..) Eva_(1928).txt LS: dobře. takže ty kina, které ste navštěvovala, to už ste vlastně říkala, do těch deseti let. proč zrovna tady tyhle kina, která ste zmiňovala? vy ste zmiňovala Excelsior. tuším, že ki- ES: protože tam chodila se mnou moje teta. do toho Excelsioru ((Excelsior)). LS: hm. konkrétně do toho Excelsioru ((Excelsior))? ES: ano, ano. a do Moderny ((Moderna)). LS: hm. ES: a do Moderny ((Moderna)). LS: hm. ES: samozřejmě, že sme byli taky v Alfě ((Alfa)) v kině. a v [dobsu] ((Dopz)). LS: do těch deseti let? ES: do těch deseti let. ano. (.) to sem ty brněnský kina navštěvovala s mými příbuznými. LS: hm. a proč zrovna tady do těch kin? proč ste si nevybírala nějaká jiná? ES: já sem si nemohla vybírat. já sem musela souhlasit s tím- LS: aha. ES: kdo mně zaplatil vstupenku. LS: jasně. takže vy ste vlastně se musela přizpůsobit tomu? ES: ano. přizp- tomu- LS: kdo šel s vámi do toho kina? ES: tomu mýmu doprovodu, ano. Eva_(1928).txt LS: hm. takže můžeme další otázku. zmiňovala ste taky vlastně, že ta vaše první návštěva byla se školou v tom kině. ES: ano. LS: a když byste měla říct vlastně totéž, ale jaký byl postoj školy k filmu nebo ke kinu obecně? ES: tak oni vybírali kina, která- teda filmy, které měly určitou souvislost s výukou. LS: hm. ES: takže, jak sem říkala, to bylo něco z dějepisu o tom Lomikarovi ((Psohlavci)). a potom si pamatuju, že to byl nějaký film (..) z ruské přírody. že to byl ee film, ve kterém ee sme navštívili takovou ruskou opuštěnou vesnici. jestli to byly chatrče. prostě tam byla nějaká choroba, která ee to obyvatelstvo vymítila, takže ee, LS: hm. ES: na malého diváka bylo velice ee takové (...) smutné, LS: depresivní ES: depresivní pohled na ty mrtvoly. no to byly už kostry, to nebyly mrtvoly. LS: mhm ES: takže to byl druhý takový zážitek z té školy. LS: a jak často ste chodili s tou školou do toho kina na představení? ES: tak na té Kounicové sme chodili často. Eva_(1928).txt LS: a hovořili ste potom třeba v rámci výuky ještě o těch filmech, které ste viděli? ES: ano, samozřejmě, ano. LS: jo? (.) takže vlastně, když byste to měla shrnout. jak se učitelé vyjadřovali k těm filmům nebo jaký byl jejich postoj ke kinu obecně? ES: no postoj byl takový, že hlavně chtěli od dneš- od dětí získat jejich zážitky a jejich prostě připomínky k tomu filmu. oni sami se nevyjadřovali, LS: hm. ES: ti učitelé. hlavně je zajímalo, co na to říkaly děti. LS: váš názor? ES: ano. Eva_(1928).txt ES: tak (...) to víte, takový desetiletá holčička, ta začne vystřihovat z různých časopisů filmové hvězdy, začne si je lepit do sešitu ee. a mm (.) to víte, viděla sem moře českých filmů s Věrou Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), s Hanou Vítovou ((Hana Vítová)), s Oldřichem Novým ((Oldřich Nový)), ale také třeba sss tím Robertem Tajlorem ((Robert Taylor)), to byl americkej takovej představitel. takže (..) to byly (.) různé, různé druhy filmů. ovšem, ty české filmy se mi líbily nejvíc, protože to bylo z prostředí, které mi bylo známé, že? LS: hm. a byl teda pro vás důležitý ten film tady v tomhle raném věku? ES: ano. LS: ano? ES: byl. hlavně, jak se má člověk chovat ve společnosti, že ano? to už sem viděla u těch filmových hvězd, že (..) vždycky když se de do nějaké veřejné místnosti, takže musí jít muž napřed, žena za ním, takže já sem tím byla jako poučená hodně. LS: hm. ES: třebas při stolování. to sem všechno odkoukala. LS: takže tohle všechno mělo na váš vliv. ES: vliv na mou výchovu. LS: třeba v těch rozhovorech s vašimi přáteli a nebo v hrách, jestli ste ňák třeba napodobovali. ES: samozřejmě ((smích)) takový takový desetiletý děvčátko ee má snahu se stát jako snem, aby byla filmovou hvězdou, takže. LS: to určitě ES: doma sem neměla příležitost, ale u té mé tety, co sem s ní chodila do toho Excelsior, tak tam sem měla k dispozici boty s podpatkama a různý takový šátky, tak sem se předváděla před zrcadlem. to je jako u desetiletýho děvčátka nic neobvyklého. LS: takže ste třeba vlastně si třeba hrála na herečku nebo? ES: ano, ano. Eva_(1928).txt LS: no. (..) a teď tady mám zase otázku. to už sme se vlastně o tom zmiňovali. která kina ste navštěvovala. vy ste říkala, že ste určitá kina navštěvovala do těch deseti let, když ste bydleli v tom Tivoli. ES: ano. LS: mohli bysme si to teda ještě shrnout, která kina to byla? ES: takže to bylo (...) Moderna, Alfa, Excelsior, kino Čas, Eva_(1928).txt LS: a předtím, když ste bydleli ještě v tom Tivoli, tak tam bylo které vaše nejoblíbenější? z toho kruhu, co ste zmiňovala? ES: tak myslím, že to bylo (...) Alfa. LS: a proč Alfa zrovna? ES: protože tam byla pasáž, byly tam výlohy a ee taky člověka ten upoutal ten interiér. LS: a co se vám líbilo v tom interiéru? pamatujete si třeba na nějaké detaily z toho interiéru, z toho kina? ES: tam byly myslím i balkony. LS: hm. ES: takže (...) v málokterém kině byly ty balkóny, takže to člověka jako to děcko, to upoutá, ten balkon. LS: takže to vás zaujalo? ES: ano. Eva_(1928).txt že- pro mě bylo to vždycky, když sem šla do kina, tak to bylo nadšení. i když ten film třebas nestál za nic, že ano. tak pro to děcko to mělo vždycky, dítě si vždycky našlo v tom kinu nějaký plus. LS: hm. ES: i když třeba, LS: hm. ES: to nestálo za nic. Eva_(1928).txt ES: tak já sem chodila většinou s příbuznými. LS: hm. ES: většinou s bratranci nebo s tetami, a nebo s tím tatínkem. Eva_(1928).txt LS: jo, jo. a vlastně chodili ste s každým tady z těch příbuzných do jiného kina? ES: ano. to už oni zaopatřili lístky zase podle toho, o co oni měli zájem. a mě si s sebou vzali jako přívažek. LS: potom vlastně, když vám bylo deset a víc, tak to fungovalo taky stejně tak? ES: ano. Eva_(1928).txt LS: ((smích)) a třeba, když byste ještě měla říct, jestli ste nějak živě reagovali, v průběhu toho představení na ten film třeba hlasitě nebo ste se bavili. ES: no tak to víte, že když se tam objevil ten duch, takže kino jako, to bylo zřejmé, že děcka jako vzdychaly nebo (..) vyjekly. Eva_(1928).txt LS: dobře, takže teď už přecházíme zase k té další části, což je vlastně filmy a jejich výběr. (.) teď tady je otázka první. jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina? ES: jak sem vám říkala, já sem si nemohla vybírat. já sem musela se podřídit tomu, kdo mně zaplatil vstupenku a kdo mě s sebou vzal. LS: hm, hm. takže ste? ES: takže sem nemohla prostě projevit, třeba se jí, mně se straně líbila Hana Vítová, filmy s Hanou Vítovou, to sem nemohla. musela sem jít na ten film, kterej mně byl prostě ne doporučen. LS: musela ste se- ES: podřídit. Eva_(1928).txt ES: tak já myslím, že většinou ti bratranci už byli starší. LS: ehm. ES: takže oni brali třebas ten časopis. tenkrát, já nevím, jak se to, kinoreví ((Kinorevue)). LS: no, to byl časopis, [ho znám]. ES: takže asi si to vybírali už podle těch informací těch kritiků. Eva_(1928).txt ES: samozřejmě taky ve škole spolužáci, když byli na ňákém filmu, tak se rozpovídali a říkali to bylo dobrý, to se mi líbilo, kdybys na to mohla jít, tak se di podívat. Eva_(1928).txt ES: no, já myslím, že ten, kdo kupoval ty lístky, tak (...) musel se řídit podle finančních možností. LS: hm. ES: když měl, tak samozřejmě se šlo do kina, kde hrál se film, i když to bylo v tom dražším kině. jako v tom (...), LS: čili hrály roli spíš finance a ne to, jak, ES: finance, vždycky. Eva_(1928).txt ES: tak zaprvý, dycky byl týdeník. ten týdeník byl velice zajímavý, protože se člověk dověděl něco. LS: hm. ES: a (...) po týdeníku byla pauza chvilečku, ale většinou nebyly přestávky. LS: nebyly přestávky? ES: většinou filmy šly v jednom tahu. Eva_(1928).txt LS: setkala ste se s tím, že by tam byla hudba, v tom kině? ES: reprodukovaná hudba byla. LS: reprodukovaná hudba? ES: ano. LS: a měla ste to ráda, tady ty doprovodné programy? ES: (...) tak (..) když to byla hudba, která mně vyhovovalo, já sem vždycky měla ráda džez ((jazz)), tak sem nikdy proti tomu nebyla. LS: hm. ES: takovou dechovku, to už sem si mohla odpustit. ((smích)) Eva_(1928).txt LS: ((smích)) co třeba reklamy? diapozitivy nebo krátké reklamní snímky? to se tam objevovalo? ES: objevovalo, ano. LS: objevovalo? ES: objevovalo. LS: a bavilo vás sledovat třeba tady tyhle doprovodné k tomu hlavnímu programu? ES: ne. je- kromě týdeníků mě to nezajímalo. LS: nezajímalo? ES: ne. Eva_(1928).txt LS: dobře. byla ste někdy tady v tom období do toho roku čtyřicet pět přítomná promítání filmů v domácnosti? že by doma měl někdo promítačku? ES: nikdy ne. Dagmar_(1929).txt to sme, napřed sem chodila i na dětský si [vzpomínám] Dagmar_(1929).txt R: á vy ste teda tu obecnou školu navštěvovala asi do roku devatenáct set čtyřicet, takže se budeme bavit o tom roku devatenáct set třicet pět až čtyřicet. a [vzpomínáte si] vůbec na svoji první návštěvu kina? DB: [to bylo]. ne LR: ne, vůbec. a jaké sou vaše nejstarší vzpomínky vůbec na kino, jestli si vzpomínáte? DB: no, ty nejsou moc dobrý. byla sem s tatínkem ee v Kapitolu ((Kapitol)), tam hráli sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) LR: mhm DB: kreslenou, to byla tehdy bomba. no ano byla, doslova, kreslený barevný film to bylo něco. tak sme si sedli na balkón, a já vim, že sem se šíleně bála, jak ta Sněhurka letí tim lesem, šla a teď ty větve oz- ožily no a prostě to bylo hrozný, takže málem sme odešli Dagmar_(1929).txt LR: [mhm]. a jak často ste vlastně jako malá chodila do kina. [tak do těch deseti let] DB: [nóó], každý týden LR: každý [týden] DB: [nic] jinýho nebylo jinýho LR: nic jinýho DB: odpoledne se šlo do kina Dagmar_(1929).txt no, protože to bylo, rodiče měli pokoj od nás asi a my sme trávili čas v kině ovšem na čem, to už vám ne- to byl myslim šaplin ((Charlie Chaplin)) a, no prostě to bylo ještě za první [republiky] LR: [mhm] DB: takže tam byla možnost všeho, hlavně ty grotesky všelijaký kreslený, to si nemůžu vůbec [pamatovat], že? Dagmar_(1929).txt LR: [dobře]. a s kým ste chodila do kina? DB: no s ko- s děckama. LR: s kamarády? DB: s kamarádkama Dagmar_(1929).txt tehdy ne, to tehdy nebylo kdepak, to holky stály tam v té v tom foajé ((foyer)), než nás pustili, kluci stáli tam, a to sme se po sobě koukali, ale nic kdepak [vůbec]. Dagmar_(1929).txt LR: [a s rodiči] ste chodila jenom jako malá DB: no úplně [malá] no LR: [úplně malá] DB: tak to bylo asi poprvé to strašný, ee a to sem se potom po letech dozvěděla ta Sněhurka tak hezky mluvila ovšem to bylo dabovaný ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), že jo, nebo nebylo to dabovaný to bylo asi s titulkama, protože tehdy se snad ani nedabovalo nebo co. Dagmar_(1929).txt [no, my sme my sme] měly takový, to byla Milena, Naďa, naše milá sestřenice a to sme byly čtyři pět a to sme vždycky šly a pamatuju si, že to stálo snad korunu nebo padesát halířů LR: mhm DB: na dětský takzvaný, odpoledne Dagmar_(1929).txt LR: [a] vy ste vlastně řikala, že v těch Židenicích byly tři [kina] DB: [ano] LR: a navštěvovala ste všechny nebo? DB: všechny Dagmar_(1929).txt no, v Kapitolu ((Kapitol)) s- chodili sme do Kapitolu ((Kapitol)) teda takzvanýho, pak do skaly, skalu ((Scala)) sem znala, pak sem znala centrál kino ((Central)), LR: [mhm] DB: [to] je dneska na náměstí Svobody. dneska tam už není, ale tam byla, co tam bylo, Úderka nebo, Úderka tušim že tam byla. tam hned jak je řezník na rohu, tak tam bývalo kino. LR: mhm DB: centrál ((Central)). zara leandr ((Zarah Leander)) tam zpívala Dagmar_(1929).txt no, bylo tam kino ee, na go- na Gajdošové dnešní tam byla Hvězda v Sokolovně. LR: mhm DB: pak tam bylo kino Slávia ((Kino Slávia Židenice)) na [Rokycanové] LR: [mhm] DB: pak tam byl Světozor na Vojanové. všechny fungovaly, všechny byly obsazený, do všech kin se chodilo LR: mhm DB: bylo tam hodně vždycky lidí a [děcek] Dagmar_(1929).txt LR: [takže] ste neměla nějaké své oblíbené v této době DB: né ne ne ne ne. to ne, to naprosto ne LR: a takže se vás ani nemůžu zeptat, proč ste si vybírala vlastně tato kina. to bylo DB: no, protože sme to měli [blízko] Dagmar_(1929).txt LR: takže vlastně, když ste chodila do té obecné školy, tak ste chodila hlavně v těch Židenicích DB: v Židenicích do kina, ano LR: mhm DB: na dětský, na všechny ty Dagmar_(1929).txt LR: můžu se vás zeptat a jaký byl názor vašich rodičů na kino? na film, jestli se [o tom bavili s vámi] DB: [nó maminka, ta] měla ráda hlavně americký filmy LR: [mhm] DB: [tehdy] za první republiky. to byly ty americký herečky všecky, musela bych hodně vzpomínat, a tatínek ten ne. LR: ne DB: tatínek byl em prostě to byla em tatínek byl na kopanou. Dagmar_(1929).txt no tak tatínek ne, tatínek [byl sportovec] a... LR: [ten ne] a nevadilo mu, že chodíte do kina, to ne nebo jo? DB: né, vůbec [né]. néé LR: [ne]((smích)) DB: já sem měla velice tolerantní rodiče, a ta maminka od mé kamarádky, no ta byla kinařka ta odebírala kinoreví ((Kinorevue)), ten časopis. tam byly vždycky ty hvězdy všecky, ty americký, naše, prostě co byly tehdy v kurzu. LR: mhm DB: to byla bárová ((Lída Baarová)), že, mandlová ((Adina Mandlová)), Zita Kabátová, to byly ty nejstarší vlastně, ta její sestra Zorka Janů. no a to potom za války začali točit tu turbinu ((Turbina)) [třeba] LR: [mhm] s bárovou ((Lída Baarová)) e a takový už ty známější, to už možná znáte i vy ty [filmy] Dagmar_(1929).txt LR: co co vlastně učitelé říkali na filmy, bavili ste se o nich nebo] DB: [nikdy] LR: vůbec DB: ne, [to se] to se nenosilo. LR: [žád-] mhm DB: ne ne ne ne ne. to ne. Dagmar_(1929).txt LR: a když ste chodila často do toho kina, tak to pro vás asi hodně důležité kino, že jo, [v té době] DB: [byló. určitě.] LR: [á] DB: [to byla] taková jediná bych řekla zábava mimo [knih] Dagmar_(1929).txt já sem teda dostávala spoustu knih, takže mám ještě z dětství mám spousty knih a hezkých, protože já sem měla tetu učitelku a ta Dagmar_(1929).txt ani nevim už, jak se to menovalo. no prostě mělo to zápletky, bylo to, mělo to cit ten film, byly takový ty filmy, e něco to člověku řeklo a mám dojem, že to člověka i vychovávalo, Dagmar_(1929).txt pro-] protože, to teď už na to přicházim, sama, protože vlastně, tam bylo všechno, tam byly ty vztahy, tam byla láska, tam bylo matka, otec, rodina, i když byla narušená takzvaně jako se dneska řiká, tak už to bylo něco jinýho, už se nám to nelíbilo, už sme s tim nesouhlasili prostě. Dagmar_(1929).txt LR: a o těch filmech ste se bavili až při cestě [zpátky z kina] DB: [venku], no jistě LR: mhm DB: jistě. jako sme pronášeli kritiku. anebo sme vyšli ven a řikali to bylo Dagmar_(1929).txt LR: a když ste vlastně vy jako malá chodila do kina, tak e promítaly se ještě v té době ještě němé filmy [nebo] už vůbec DB: [ne] LR: takže vy ste neměla vlastně šanci Dagmar_(1929).txt no ale v kině v té době to už se pořád promítaly ty nové a nové, [žádné] retrospektivy nebo... DB: [no š-] šaplin ((Charlie Chaplin)) byl hodně, že, to se vždycky ukázalo, právě sem skončil ((neidentifikováno)) ((smích)). takový věci [no] LR: [mhm] ale to v kině ne LR: v kině [ne] DB: [němý] kino sem nezažila Dagmar_(1929).txt LR: a hrálo pro vás nějakou roli, v které zemi byl ten film [natočený]? taky ne DB: [né, to naprosto né] LR: jestli to byl český, [německý], americký DB: [né], no tak to jo, to zase Dagmar_(1929).txt DB: a řikám, ve středu města byly vybavenější ty kina a e venku tak jak vz- v takovým předměstí jako byl Světozor a a ta Hvězda a Slávia ((Kino Slávia Židenice)), tak tam ani myslim žádnej bufet nebyl, ne, tam nic [nebylo] LR: [mhm] DB: nebo jo? prodávali bombóny? asi jenom. a ňákou limonádu? (.) nevím, sem byla moc malá, a ty kina potom už sme tak nějak opustili LR: mhm Dagmar_(1929).txt tak tadyto akorát LR: to ste říkala vlastně, že ste byla s tatínkem, že? DB: to byl asi první takovej film LR: [mhm] DB: kterej mě uplně, jak ty ty větve se na tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), jak to ožilo všecko, viděla ste ji, [kreslenou]? LR: [viděla] DB: no, to je hrozný přece pro malý děcko. to je něco jak Karkulka. to je taky horor, to není [pohádka] no, tak jistě, že si pamatuju, Ludmila_(1923).txt lezli sme Ludmila_(1923).txt že to jako vůbec ne- si nepamatuju. to už je pro mě příliš stará věc. řikám, chodila s- chodily sme jako děcka na filmy, samozřejmě že nás vyhazovali, tak sme se em stavěly, abysme byly jako, aby nás ee aby nás tam vlastně pustili. Ludmila_(1923).txt no vrátní to nebyli, no prostě, prostě ti, kteří př- trhali lístky, tak nás dycky odsud vyhazovali. Ludmila_(1923).txt že sme byli prostě, no nebyli sme tak jako vyspělí, když to nebyl film jako pró, pro tyhle, jako pro starší, no ale zase někdy přivřeli oči a nechali nás em na ten film se podívat. no taky sme přišli k em ke kinu, a p- ee lístky byly vyprodaný, d- další, a byly jenom akorát před em plátnem, že. Ludmila_(1923).txt že sme byli prostě, no nebyli sme tak jako vyspělí, když to nebyl film jako pró, pro tyhle, jako pro starší, no ale zase někdy přivřeli oči a nechali nás em na ten film se podívat. no taky sme přišli k em ke kinu, a p- ee lístky byly vyprodaný, d- další, a byly jenom akorát před em plátnem, že. PV: hm LH: tak sme si skládali peníze, abysme prostě mohli do toho kina jít, protože když sme měli ňákou korunu, tak sme jeli do kral- šli sme pěšky do Králova Pole, do toho kina, co teda ještě exist- no už asi asi ani to neexistuje, takže sme em šli tam, a skládali ty korunky, aby nás aspoň teda pustili před, před tu oponu. před to plátno. protože to víte, jako tehdá nebyly takový možnosti jako dneska, aby dostaly děti určitej jako na příděl ná na to, aby moh jít do kina, aby moh jít tam a tak dále. Ludmila_(1923).txt to bylo pár korun, ale my sme si to skládali potom v těch kapsách, abysme se vůbec Ludmila_(1923).txt my sme dostali ná, třeba na snídani nebo na něco, no a tak nám nějaká koruna zbyla, tak sme prostě se, taks- tak dostávali do kina. takže, a pro nás Královo Pole, to už bylo velký město, že jo. a to my sme jako em s tím nepočítali, že Ludmila_(1923).txt my sme měli pár korun a šli sme až do, pěšky až do Králova Pole. anebo sme chodili teda na sokolovnu, do Řečkovic ((Kino Sokola v Řečkovicích)), Ludmila_(1923).txt no tak nejvíc se nám líbily filmy jako až se mluvilo, tak nejvíc s Nedošínskou ((Antonie Nedošinská)), ee že? Ludmila_(1923).txt no a pak byly další filmy, že, to už byli prostě mladí herci, bárová, ((Lída Baarová)) a tahleta elita zase, že, PV: hm LH: to už bylo, to sme byli jako dospělí, to už nám bylo těch čtrnáct, Ludmila_(1923).txt PV: ee ee když ste ještě chodila do obecné, do měšťanské školy, se tomu říkalo? LH: ano. nó? PV: takže v té době ste už chodila do kina? LH: no jistě že. Ludmila_(1923).txt no tak to, to se říkám, když sme měli trochu peněz nebo sme slyšeli, že se v Králově Poli em něco teda vy- významného jako tohle, no tak sme si zašli do toho Králova Pole. PV: hm LH: protože to víte, to, to se tak mezi náma dozvědělo. chodili sme do Sokola, chodili sme tohle, no tak sme věděli, co se kde asi děje, no tak sme šli do kina. Ludmila_(1923).txt to už do když sem chodila do té měšťanské školy, to sme chodili do Řečkovic, a někteří chodili už na gympl do Brna, no tak ti už jako byli něco víc jako my, ty, který sme chodili na měšťanskou školu. Ludmila_(1923).txt PV: hm á a když ste šla do kina, s kým ste chodila. LH: no parta kluků a holek, no jak ste si to představovala. PV: já nevim. LH: no na dědině byly party, a to se chodilo prostě v partě, samotný né. Ludmila_(1923).txt no př- před deseti lety sme nechodili do Králova Pole. to sme chodili až od těch dvanácti do těch patnácti a tak. protože sama jít do kina do Králova Pole kolem lesů, a tak dále kolem lesů pěšky, protože zas tramvaj stála peníze. Ludmila_(1923).txt LH: na to nebyly peníze, když sme šli do kina, už sme neměli na tramvaj. Ludmila_(1923).txt PV: jo, takže předtím ste chodila akorát na ty em na ty promítání u vás, když někdo [(dojel)] LH: [no tak] jistě, když ee ani u nás ne, to se spíš jezdilo do Jehnic, protože to byla hlavní, my sme byli jenom malá dědinka, Ludmila_(1923).txt PV: né, určitě ještě mnoho víc. já bych se chtěla zeptat, vy ste ráda chodila do kina, že jo. LH: no tak ee jinou možnost sme neměli. nebo přijelo divadlo, jako po- ee pojízdné divadlo. a ee u nás tam byla restaurace, která měla jeviště, a bylo to jako divadlo taky. bylo em ee taková, prostě to byla postavená, tak jak třeba na kuželky, když měli, vprostřed zakrytá, no a tam dali tohle, tak sme chodili tam na do těch divadel. Ludmila_(1923).txt o těch mých desíti let, no tak to bylo prostě em, to se moc nechodilo nikam, nebo říkám, když přijelo nějaký divadlo, PV: hm LH: nebo něco, tak sme šli na to. protože nic jiného u nás nebylo. Ludmila_(1923).txt V: hm a co vlastně říkali vaši rodiče na kino. líbilo se jim? LH: no tak moje matka, ta nechodila nikam, ta nemilovala, ona milovala divadlo, až jako byla starší, a chodila s mými dětmi jako do divadla, ale na filmy nechodila. PV: hm á LH: a otec neměl čas, protože byl potom taxikář, tak už on neměl čas. Ludmila_(1923).txt LH: když sme něco viděli, tak sme hráli potom tam i divadlo, anebo prostě co sme viděli, tak sme si vykládali, nebo sme i ňákej záběr dělali z toho, co sme viděli, co se nám líbilo ve filmu. PV: hm. takže to bylo důležité pro vás. LH: to bylo pro nás, pro nás děcka, kteří rodiče tehdá s ná- moc s náma nehovořili, Ludmila_(1923).txt PV: jo, a jak často asi ste chodili. LH: ale no tak, moc často ne. PV: hm LH: řikám, když se parta domluvila, tak se šlo. Ludmila_(1923).txt PV: hm a jak se vám to líbilo, to kino v Jehnicích. LH: no to, no to víte že se nám to všechno líbilo, Ludmila_(1923).txt LH: no to byla hospoda, PV: hm LH: a v té hospodě, říkám, bylo plátno, no a odkud to teda šlo, to my sme, to nám bylo jedno. Ludmila_(1923).txt LH: to nám bylo jedno. říkám, až potom teda jako starší, no to už nám bylo k těm čtrnáct, patnáct, tak sme do toho Králova Pole vyrazili, teda každý s tou nějakou korunou, a tohle. PV: hm LH: museli, tak si musel žít jenom v partách. to se nedalo samotná Ludmila_(1923).txt a když sme šli, už byli mnohem větší, a chodili sme třeba teda do toho kina, tak to zase parta. to to jeden člověk nemoh tam jít. Ludmila_(1923).txt PV: a můžu se zeptat em učitelé, říkali něco o filmech? nebo... LH: ee co myslíte o učitelích, že nám něco radili? PV: no, nebo jestli [jestli nějak mluvili o filmech, nebo] LH: [ale kdepák. učitelé] neměli zájem o nic [takového.] Ludmila_(1923).txt PV: no, já bych se ještě zeptala, když už ste byla starší, třeba když vám bylo dvanáct, třináct, patnáct, jak často ste asi chodívala do kina? jak často. LH: no tak jak často, to vám nemůžu říct. když nás napadlo, parta řekla, že se de do kina, tak se šlo do kina. PV: hm LH: když sme ovšem měli peníze, Ludmila_(1923).txt ale kdepak jednou za týden, to bývalo tak bych řekla do toho měsíce, když sme šli třikrát do kina. Ludmila_(1923).txt to, to se nedalo, když ste šla třikrát do měsíce, tak to byl vrchol. Ludmila_(1923).txt takže, nemyslete si, že sme mí- my děti, kteří sme žili na dědině, tak že sme byli nějak bohatí a mohli sme chodit každej týden, nebo em tohle. a tam se stejně dycky byla sobota, anebo vůbec jenom neděle, podle toho, a em to se chodilo do toho kina, ve všední den kino vůbec nehrálo. Ludmila_(1923).txt PV: keré se vám nejvíc líbilo tenkrát. z těch kin, do kterých ste chodila. LH: ňáký program? jako [nebo] PV: [ne ne,] budova, a vůbec všechno. jako... LH: ale no tak do těch patnácti to, to bylo ještě ty Řečkovice, byly dobré, Ludmila_(1923).txt [no a] do toho Králova Pole sme se dostali jednou za čas. když sme měli peníze. PV: hm LH: takže to bylo tř- to to to sme si museli teda všichni pěkně ušetřit. nebo sme si domluvili teda, tak sme si honem našetřili peněz a to taky nebylo tak často. PV: hm LH: tam to bylo moc drahé pro nás, v Králově Poli. Ludmila_(1923).txt a ty Řečkovice byly takový prostě, aby se něco, a ti staří lidé, aby měli kam chodit a tak. takže to, v Řečkovicích, no, [jako] PV: [a a jak] to vypadalo, třeba v Řečkovicích, když se promítal film LH: no tak nic, no, tak plátno, a někde to pouštěl, a židle se tam nanesly, který byly v Řečkovicích, když tam třeba byla ňáká zábava nebo něco, sál byl dosti velkej, takže málo kdy myslím to bylo plné, abych řekla, to prostě bylo takové provizorium, aby teda ty Řečkovice taky nějak žily, to nebylo jak dneska tisíc, statisícové Řečkovice. to bylo taky sedláci, a a a domkaři a takový. Ludmila_(1923).txt takže nemohlo si myslet, že by chodil nějak do toho kina. když teda jednou za čas šel v neděli do toho kina, nebo, to byl svátek. Ludmila_(1923).txt PV: jak probíhalo to představení, když ste [byla v Řečkovicích.] LH: [no tak] představení, no normálně. sedla ste si na židli a koukala ste, co bude. PV: ((směje se)) LH: takže, jak probíhalo, normálně. dívala ste se na to, neměli sme rádi moc aby před tím byly ty zprávy, jak voni to jako vysílali, no prostě sme byli, byli sme rádi, že sme v kině. Ludmila_(1923).txt PV: a někteří říkali, že třeba se někdy prodávalo nějaký jídlo mezi těma filmama, anebo že tam byl nějaký program, LH: ne ne ne, nic se tam neprodávalo, PV: hm LH: nic se neprodávalo, každý byl rád, když měl na ten lístek. PV: jo. ((směje se)) a v Králově Poli, to bylo taky tak? LH: v Králově Poli si nepamatuju, že by se prodávalo. a pak nás to nezajímalo. dyť my sme neměli peníze. my sme byli rádi, že sme ty desetníky dostali na to, em na to, abysme se dostali všichni do toho ee kina. PV: hm LH: takže sme ty desetníky a všechno posbírali po kapsách, co sme měli. PV: hm LH: takže sme si taky, nepamatuju si, že bysme si tam něco koupili, nebo že bysme mohli prostě něco mít. PV: hm LH: byli sme rádi, když sme sehnali, abysme se dostali dovnitř. Ludmila_(1923).txt PV: hm a třeba da- dalo se bavit při filmu? nebo bavili [se di-] LH: [v tom] kině? PV: ano. LH: no né, no dyť tam bylo ticho, abysme slyšeli. PV: hm LH: jak vás mohlo napadnout, že bysme se bavili v kině. to sme se bavili po cestě, dyť my sme měli z toho Králova Pole zase cestu em těma, pod lesem, do Zamiku, do Zamilovanýho hájku, jak se tam říká, v Králově Poli. a to sme šli porád kolem lesa. kdepak bysme se bavili v kině, anebo prostě tohle. Ludmila_(1923).txt PV: takže až až po kině ste se bavili o filmech. LH: no, jistě. po kině, když sme na to měli času dost, to bylo přes hodinu cesty. Ludmila_(1923).txt LH: takže kdepak bysme měli ((směje se)) v kině sme seděli jak putičky a koukali, PV: ((směje se)) LH: voči vykulený, prosím vás, dyť vy si nedovedete přestavit, co to bylo jako když ee sme se my narodili. to byla, řikám, jednak byla ta doba taky těžká, začalo, teprve začalo být lepší ee republika taky nebyla žádnej med. to bylo taky chudinný strašně moc. Ludmila_(1923).txt a když ste chtěla jít do kina, tak to byl problém. a bylo více dětí, tak byl problém. ale třeba byli ti menší tak ti ne- nesměli ještě do kina, takže sme to měli teda tak já jako jedináček pochopitelně se maminka vždycky nějak, abych mohla, teda abysme mohli jít jako, tohle. takže sme nemohli si nic moc dovolit. Ludmila_(1923).txt PV: hm a nešla ste třeba někdy do kina bez placení? LH: bezplatně? né. no tak leda ee kdo tam ko- pustil bez lístku někoho svýho z příbuzenstva, no tak to, to nikdo nekontroloval. PV: jo. LH: to byl ee to jako, to víte, že prostě, když by- byli rodiče a on tam trhal lístky, no tak svý děcka si posadil, než přišli Ludmila_(1923).txt PV: podle čeho ste si vybírali filmy, na které ste chtěli jít, tenkrát. LH: no podle, voni, nevim podle čeho. no taky, slyšeli sme, že to bylo hezké, PV: hm LH: no tak sme říkali, děcka, půjdeme, no ten neměl ještě peníze, tak šetřete, a jak našetříme, tak půjdeme teda do Králova Pole se podívat, protože to kino. Ludmila_(1923).txt a ty Řečkovice ((Kino Sokola v Řečkovicích)), to bylo jenom takové, prostě tak, jako když se díváte na světelné obrazy, a prostě tak jak, nemělo to takovou úroveň, tak jako když to bylo opravdu kino. protože v těch Řečkovicích museli voddělat židle, tam sme cvičili, a cvičilo se tam prostě celý týden, že, děcka, em dorostenci, muži, a ženy, chodilo tam teh- tehdá ee prostě ten Sokol přitáhl velmi mnoho lidí. PV: hm LH: takže, ee prostě to se muselo zase židle všechny vyklidit, a to všechno. takže, no a platil nájem, se tomu Sokolu, že se tam dělají ty, protože se tam muselo po nich uklidit. takže musel em to kino vlastně nepatřilo Sokolu, to patřilo někomu, kdo musel platit nájem za to, že tam promítal ty filmy. Ludmila_(1923).txt PV: a to to kino v tom Králově Poli bylo teda hezčí? tam se vám líbilo [víc?] LH: [no jistě,] no tak to už bylo jako stavěný jako kino. Ludmila_(1923).txt a tam bylo to jediné kino, a pak tam bylo druhé kino, to bylo jako nějakýho jenom em takové menší, a to bylo ňákého soukromníka. kdežto tady v tom Králově Poli, to bylo té obce, nebo já nevim koho, nebo státní nebo jak to bylo. a to bylo už jako kino připravený, tak chápejte, že to už mělo jinej ráz. Ludmila_(1923).txt PV: že tam se vám asi líbilo víc, v tom [Králově Poli.] LH: [ale no tak] jistě, líbilo, ale to jako v Řečkovicích ((Kino Sokola v Řečkovicích)) to bylo lacinější. Ludmila_(1923).txt takže sme brali Řečkovice jako prostě, že tam deme, že se nám to taky líbilo, ale nebylo to kino ((Kino Sokola v Řečkovicích)), byl byl to sál em Sokola. PV: jo. LH: a ten vypadal jinak, byly tam ee kruhy tam visely, a tak [dále.] PV: [jo jo jo.] LH: museli z toho oddělat bradla, a já nevim, co všechno se muselo. a to se muselo zase zaplatit tomu Sokolu. Ludmila_(1923).txt PV: hm jo. já bych se ještě zeptala, když ste si teda vybírali ten film, na který em na který půjdete, LH: ale no říkám, to sme si vybírali, když sme měli hlavně peníze. Ludmila_(1923).txt PV: a kde ste se třeba dozvěděli, jaký ten film [má být, nebo] LH: [ale no tak] jistě ti (větší) nám to řekli. PV: ti větší. LH: že byli na tom, a že to bylo pěkné, no tak sme šli taky, že to bylo pěkné. Ludmila_(1923).txt to se roz- ee mezi sebou se to nebyly noviny ((smích)) Ludmila_(1923).txt PV: na nepřístupným filmu? když ste byla menší? že ste chodila na nepřístupné filmy? LH: no tak to moc né, no dyť vám řikám, to nás tam nepustili v těch Řečkovicích. PV: hm LH: a když sem byla em malá, tak to to nás nepustili, kdepak. protože, to víte, hlavní věc byla, aby ti starší se přišli podívat, PV: hm LH: a my děcka, a tehdá na to se dost drželo, děcka nesměly chodit na ňáké filmy. na to se hodně d- dával důraz. Ludmila_(1923).txt [ale] ňáké pohádky, aby pro nás zvlášť pro děti, PV: hm LH: to neexistovalo. Ludmila_(1923).txt LH: to sme mohli, řikám, až tak od těch dvanácti, třinácti teprve na ten nějaký film se jít podívat, PV: hm LH: který nebyl příliš závazný, em závadný, jak voni říkali, abysme se nepokazili, Ludmila_(1923).txt PV: hm (.) já bych se ještě zeptala, bylo pro vás třeba důležitý, jestli byl film černobílý nebo barevný? tenkrát. LH: no tak jistě ten ee barevný PV: [barevný.] LH: [byl] lepší, pochopitelně. to už si ani člověk nedovede představit jako ten prostě ten tmavý film jenom. to, ten zvítězil, ten barevnej, a ta mluva, to všecko, to jakmile se to prostě pořád zlepšovalo, PV: jo. LH: no tak to víte že nás to jako děcka, když sme byly děcka, prostě sme koukaly na to jak, PV: hm LH: Ludmila_(1923).txt dyž máte peníze, můžete všechno. a když sme neměli, řikám, my sme neměli žádné kapesné. my, když sme poprosili doma, tak sme třeba na ten film dostali, něco, no ale jinak řekla ee prostě a všichni sme tak byli, protože tam nebylo těch boháčů, mimo těch milionářů. Ludmila_(1923).txt ale tak jako obyčejní lidé, anebo bylo víc děcek, někteří ani nedostali na ten film, rodiče je nepustili, protože to sou peníze. Ludmila_(1923).txt PV: ee chodila ste na nějaký film víckrát? několikrát po sobě? LH: po sobě? abych viděla? ne, PV: ne. LH: to to sme nikdy, no když už sem ho viděla, PV: ((smích)) LH: tak proč bych na něj šla? Ludmila_(1923).txt PV: (.) ee já bych se ještě zeptala, když ste byla v kině, byla tam ňáká přestávka? LH: ano, byla. byla. PV: a co se dělo o přestávce? LH: no tak nic, seděla ste na místě, no protože ste neměla kam jít, nanejvýš že člověk musel někam jít. PV: jo. LH: ale většinou ste jako seděla. PV: hm a byl tam ňákej program, nebo... LH: ale ono těch přestávek pravděpodobně nebylo moc. on byl jako předtím ňákej ten ee ty zprávy nebo něco? a oni tomu říkali, jak se tomu tehdá říkalo, já nevim. no a pak ste si sedla a seděla ste celý film, abyste jak si šla něco koupit, tak to si ani nepamatuju. řikám, tam nebývalo žádné občerstvení spíš. Ludmila_(1923).txt LH: ani v tom Králově Poli já si nepamatuju že, no tak my sme neměli peníze, no tak my sme nemuseli chodit, ale že by to byl ňákej ee prostě třeba se stalo, že se jim přetrhl film. no tak byla ta chvíle, PV: hm LH: kdy to opravili, a zase jelo dál. ale v Řečkovicích si nepamatuju, že by byly ňáký přestávky. a v Králově Poli taky ne. ne- nepamatuju si. protože když už ti lidé seděli, a teď by se rozběhli, ne. nepamatuju si, že by byly přestávky. Jedině, když se něco stalo, že se třeba, a to se stávalo v Řečkovicích, že se to třeba něco přetrhlo nebo něco, Ludmila_(1923).txt takže, ale v Králově Poli si nepamatuju, že by sme někdy prostě nebo jinde, to ste si koupila předtím, když ste chtěla něco pojíst, nebo tohle, ale ani myslím na po- na a ee em nevim. nevim. to si nepamatuju. opravdu si nepamatuju, že by tam byly nějaké velké přestávky. PV: hm [ale bylo to] LH: [ale v těch Řečkovicích] se pamatuju, že se jim snad ten em přetrhl, nebo čert ví co bylo, to si tohle, PV: hm LH: ale že by se odcházelo, to leda když někdo musel odejít, tak šel, protože musel odejít, a ani to moc nebylo. em-em. takže, Ludmila_(1923).txt no tak em to to hlavně vždycky na bárovu ((Lída Baarová)) na tu sme teda, když tam hrála bárová ((Lída Baarová)), PV: hm LH: anebo Nedošinská ((Antonie Nedošinská)), a Pištěk ((Theodor Pištěk)), no tak to byli naše oblíbený, protože to byla legrace, že, Pištěk ((Theodor Pištěk)) s ee [touhle Nedošinskou ((Antonie Nedošinská)),] PV: [jo, jasný] LH: no a bárová ((Lídá Baarová)) byla prostě hvězda pro nás tehdá. pro nás tehdá byla, než teda utekla do toho Německa, jak potom teda dopadla. PV: hm LH: tak dopadla. PV: hm LH: to už byla její věc, že. to bylo prostě tak. už jaksi upadla. protože nezachovala si vlastně to češství, nýbrž se zahodila PV: hm LH: s gestapákama a takovýma lidma, tak jednak ji odsuzovali, a jednak, když potom přišla po té válce, tak teda prostě upadla opravdu do velkého nebezpečí, což pro ni končilo, že zase se vrátila zpátky do toho Německa, a PV: hm LH: protože opravdu ti Češi v ní viděli cosi jiného, upla- než jako se se zahodila s takovým PV: hm LH: Němcem. eště k tomu tak jako s takovým znechucením prostě, lidé ju odsoudili. moc ju všichni odsoudili. PV: hm LH: no a jako dopadla celá rodina, tak protože řikám, Češi ju velmi odsoudili, protože ju milovali dokonce, dá se říct. toto bárová ((Lída Baarová)) když se řeklo, to byla prostě veličina. no a pak, když přišla, tak se nemohla divit, že ti lidé ju přímo nenáviděli, že se zahodila s takovým Němcem, ještě s takovým Němcem. Ludmila_(1923).txt Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to byly ty moje dětský léta ještě teda, takový ty PV: hm a to [bylo vlastně,] LH: [dvanáct, třináct,] PV: a to bylo barevné tenkrát, ne? LH: nó, to bylo Řečkovice, pochopitelně Ludmila_(1923).txt PV: hm a bavili ste se třeba doma o filmech, nebo... LH: né, vůbec né. PV: hm LH: maminku to nezajímalo, otec byl pořád pryč. PV: hm a třeba s dalšíma děckama, nebo se [spolužákama?] LH: [no tak s] dalšíma děckama, to víte, že sme všechno prožívali prostě, Ludmila_(1923).txt PV: ee vy ste chodila do kina do Jehnic, když ste byla malá. LH: no tak ee když šla parta. PV: když šla parta? jo. LH: protože samotná tam byly jenom pole, PV: hm LH: nahoře škola, na kopci, a dolů se chodilo tohle. takže jenom když šla parta. PV: hm LH: sama bych tam bývala, jak bych došla. to bych musela jít sama mezi poli a tak dále. takže my sme chodili v partě. my sme chodili parta na tohle, do Soběšic, a bůchvíkam. PV: hm LH: a furt se chodilo přes les, takže, a nebo mezi poli, takže ste nemohla sama, desetileté děcko někam prostě jít. Ludmila_(1923).txt Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to teda v těch v mladších letech. PV: hm LH: to tak ty PV: a to ste viděla v em Králově Poli? em nebo Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků))? LH: to si nepamatuju. PV: už nevíte. LH: jestli už v Řečkovicích nebo v Králově Poli. ale určitě, říkám, buď Řečkovice nebo Královo Pole. Helena_(1927).txt LR: tak jesi si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina... HH: to teda Helena_(1927).txt LR: ee je- jesi si vybavíte, jak často ste jako dítě, opravdu do těch deseti let, chodila do kina? HH: no do tech [deseti] LR: [deseti] let HH: to tak moc ne LR: [mhm] HH: [to si], to si nevybavuju, to bych lhala, kdybych řekla, víte to, to si nevybavuju, Helena_(1927).txt LR: [mhm] dobře. a jaký byl názor vašich rodičů na film, a na kino? HH: no dobrý tak [jako], LR: [dobrý] HH: tak jako, já řikám, tak jak oni-, oni chodili se mnou taky, no, zezačátku, že. LR: mhm HH: dobrý filmy LR: a postoj školy k filmu? a ke kinům? jesi se třeba vyjadřovali učitelé k filmu, ve škole... HH: ve škole, tam se myslim ani moc o filmu nemluvilo. LR: mhm HH: tam ne. tak jenom my třeba ti spolužáci mezi sebou něco, ale že by se nějak přímo mluvilo o filmu nebo, to to ne. Helena_(1927).txt LR: mhm, a proč ste chodila právě do těchto kin? HH: proč? LR: mhm HH: no byly [nejblíž] LR: [nejblíž] HH: nejblíž [no], LR: [mhm] Edita_(1926).txt byla v těch, na tom filmu kin kong, ((King Kong)) a to mně mohlo být tak (.) jedenáct dvanáct let. a to sem byla v Lucerně ((Lucerna)) s maminkou. KH: a líbilo se vám to? EB: no bylo to, byl strašidelný film. to byla tak (.) kin kong ((King Kong)) byla gorila, která unesla mladou ženu, jo a to, no líbilo se mi, byla sem z toho celá (.) no nadšená. ((smích)) KH: mhm, a jinak teda, když ste ještě byla na obecný škole, tak ste nechodila moc do kina? EB: ne ne ne, já sem by-, ne ne ne ne to sem nechodila nikde. KH: mhm EB: (..) já sem byla nad- nadšená bruslařka, a tak v zimě tó člověk byl věčně na ledě. Edita_(1926).txt KH: hm, a kdy ste teda začla pravidelně chodit do kina? EB: nó až (.) před válkou, když mně bylo tak těch třináct let. to sme měli náhodou zdarma lístky od jednech (.) kamarádky, a tak to sme chodili do Moderny ((Moderna)) do kina. KH: mhm, a můžete říct, jak ste k těm lístkům vlastně přišli? EB: jak sme přišli? nó oni měli restauraci a před restaurací plot, a na tom plotu byla z té Moderny ((Moderna)) měli vystavený, co budou hrát. a tím pádem, že ty to tam měli, tak oni jim dali zdarma jako na d- dva lístky zdarma do kina. no a tak sme s-, ona nám to dávala, že nemohla a my sme tam chodili. a to sme teda viděli hodně amerických filmů tenkrát (.) velice moc. a (.) byli sme nadšený, a... Edita_(1926).txt KH: to ste chodila s tou kamarádkou? EB: s tou kamarádkou. to sem, já sem měla, to my sme byly velký kamarádky a to vydrželo dosti dlouho. Edita_(1926).txt to sem chodila do té Lucerny ((Lucerna)) s tou kamarádkou sme chodily hodně do f- do kina. to stálo korunku, tak na to vždycky nám dala babička nebo maminka. a to sme chodívaly. KH: hm (.) tak ste měla tydlety dvě kina, Lucerna a Moderna. EB: Lucerna a Moderna. KH: hm EB: vono bylo víc těch, že těch je skala ((Scala)), Kapitol a ekselsior ((Excelsior)) byl. KH: hm EB: to bylo hodně těch kin, ale co sme chodily akorát do té luce- to si Lucerna a ta Moderna. že tam sme to měly zadarmo (.) Kapitol... Edita_(1926).txt [jo no] Lucerna byla malá, pro míň lidí, že a k- KH: hm EB: Moderna už byl (.) velké kino. tam už bylo víc těch (.) lidí. KH: a lišily se třeba i ty typy lidí, co tam chodily? EB: jejda, to jako děcka sme si nevšimly, to [vůbec ne] Edita_(1926).txt KH: no a před před tím týdeník vlastně ještě jakoby před protektorátem, jakoby jesi pamatujete jesi ten program složený i z něčeho jinýho, než z toho [celovečerního filmu?] EB: [a ne], my sme vždyc- jesi z něčeho byl složenej, ale my sme čekali na film. KH: hm. EB: to si ani člověk jako byl mal- no mladej, že, a to ho nezajímalo ani. Edita_(1926).txt KH: a povídaly ste si s tou kamarádkou vo těch filmech, když ste šly třeba z kina? EB: no tak to z-, to víte že jo, že sme vzpomínaly vždycky jak to co bylo a jak to dopadlo a hodně sme říkaly bylas na nějaký film, a byls tu štanvykovou ((Barbara Stanwyck)) právě a ona dělala nějak prostitutku a byla na tom špatně a měla ee dítě za svobodna. my sme hrozně tam plakaly, jo, v kině a i když sme šly z kina tak sme plakaly, až domů sme přišly a rodiče, co s nama je. a tak sme jim vykládaly jak to bylo smutný a (.) takže my sme reagovaly tak anebo sme byly na kora terí ((Kora Terry)) a to hrála mm německá herečka a hrála dvouroli, marika rek ((Marika Rökk)) hm ta hrála dvouroli a byla špatná a jedna byla dobrá, ta špatná tenkrát padla propadišť- propadlištěm a my sme s Blankou v kině vstaly a pleskaly a bravó a Edita_(1926).txt KH: hm, a říkala ste vaši rodiče nechodili do kina? EB: ne, moje rodiče nechodili, ne ne ne. já sem akoráť s maminkou tak sme chodily do divadla na Veveří, a tam sme chodily na bidýlko, to se stálo, a vždycky sme šly hrozně brzo, abysme mohly být opřený jako o ten, no jak se řekne, no zábradlí. Edita_(1926).txt KH: no a ve škole se spolužákama ste si třeba povídali o filmech? EB: nepamatuju [si]. KH: [nepamatujete] si? Edita_(1926).txt KH: no a potkávaly ste ješť- i někoho jinýho v tom kině. třeba diváky, který tam taky [chodili]? EB: [ne], nepamatuju si vůbec, že bych někoho potkala známýho, ne ne. Edita_(1926).txt vůbec nevybírala. to co hráli, tak se na to šlo. (..) to se nevybíraly. KH: takže spíš, že to hráli v Lucerně ((Lucerna)), že ste chodila do [Lucerny] ((Lucerna)) EB: [ano, že] ano ano. a tam se měnilo myslím každý týden, nebo ještě dvakrát do t- , nevím, to už si taky nepamatuju, ale tam sme chodily hodně často. KH: takže ste viděla vlastně skoro všechno v tý Lucerně. EB: hodně, no, moc. (.) KH: no a informace o filmech ste získávala nějak? EB: ne. KH: nikde? EB: ono akorát byla reví ((revue)). ta vycházela, ale na to sme neměli jako finance nebo to. to se nekupovalo, ne. KH: takže vy ste vlastně věděla jenom že jakoby o těch hercích jenom že vy ste věděla kde hráli a tak. EB: hm a já myslím, teď sem si tak vzpomněla, jestli nebyly, když bylo jako kino venku, jesi nebyly napsaný obsah toho [filmu]. KH: [jo.] EB: to je možný, no. KH: jo. (.) no a nezkoušela ste, jestli ste si nebrala domů ňáký plakáty nebo tak? EB: ne, mě to nez-, ne ne ne ne ne ne ne. já jedině, co bych vzala, tak ro- toho roberta tajlora ((Robert Taylor)), to by byl můj. ale ty nebyly, ne ne ne. Edita_(1926).txt KH: hm (.) no a bylo pro vás teda důležitý, kdo v tom filmu hrál? EB: ne (.) ne. rádi sme šli, že, na ty známý, to se radši, že, ale vůbec to, to byl klárk gejbl ((Clark Gable)) a špencr trecy ((Spencer Tracy)) a hemburnová ((Katherine Hepburn)) a... ne, bylo to jedno, protože to bylo všechno překrásné filmy. KH: no a pamatujete si černobílý nebo barevný filmy? EB: všechno černobílý, všechno černobílý. Edita_(1926).txt KH: a ňákej film ste viděla vícekrát, [že byste třeba...] EB: [ne ne], vim že sme šli jednou a mm mm... Edita_(1926).txt KH: a četla ste třeba? EB: četla sem, hodně sem... já sem měla sousedku, která jako tam byla jako velká jako dívčí knihovnu měli dcerku a tak tam sem si pučovala. to sem četla hodně. Edita_(1926).txt LG: a ty otázky se týkají em té doby, než ste ukončila obecnou školu (...), takže (.) e vzpomínáte si na e na první návštěvu kina? EB: ano, to sem byla s maminkou v kině Lucerna a kin kong ((King Kong)) LG: ((smích)) EB: to by la ta (..) e LG: jo. EB: orangutan nebo h- LG: jo. EB: ano, to byl můj, to mně bylo třináct dvanáct jo sem, to byl první film. LG: a em m- máte, pamatujete si něco detailně z toho filmu nebo prostě přímo z té návštěvy? EB: no tak z té návštěvy moc ne, ale to právě teď už to bylo i v televizi že to. LG: mhm. EB: ale to já si pamatuju jak vona ju (držela) a byla na té věži LG: jo. EB: a držela tu slečnu jo v (.) těch rukách, v ee těch chňap- e. ((smích)) Edita_(1926).txt LG: ((smích)) a ee jak často ste do svých deseti let chodila do kina? EB: no do desíti let to né. to sem chodila s našima řekneme ee na Kašpárka Turka a takový. LG: jo. EB: to jako LG: mhm. EB: do desíti ne. Edita_(1926).txt LG: a s rodiči ste teda nechodila do toho [kina]? EB: [ne] ne ne ne. LG: a proč ne? EB: maminka nechoď- no nebyli (..) nebyli tak majet- nechodila LG: jo jo. EB: je nezajímalo. Edita_(1926).txt LG: jo a ta ehm ta vaše kamarádka to byla ona byla Češka nebo? EB: Češka. Edita_(1926).txt EB: nejvíc u nás v žabinách ((Žabovřesky)) Lucernu. LG: Lucernu. EB: Ale hodně sem chodila do Moderny do kina. LG: mhm. EB: tam totiž sme měli známou a ta měla z- dostávala zadarmo dva lístky a vždycky nám je dávala. oni totiž na plotě měli vystaveny z Moderny ee ty filmy, které se právě promítaly. LG: jo. EB: a tím dostali dva lístky zadarmo, ona nemohla ona (.) odpoledne musela pomáhat rodičům, ty měli restauraci a čepovala a toto a nám ty že sme byly kamošky, tak nám dávala ty dva lístky a my sme to měly zadarmo v té Moderně. LG: mhm a jaký byl názor rodičů na teda na ten film a na kino? EB: to vůbec sme nemluvili ne ne. LG: nemluvili ste o tom, takže (se to neřešilo)? EB: [ne ne ne ne, moji] rodiče ne to LG: jo. EB: je to nezajímalo. LG: a ve škole se to nějak řešilo? EB: taky ne. LG: ty filmy? EB: ne. LG: takže se učitelé třeba k tomu nevyjadřovali? EB: ne ne ne, vůbec. Edita_(1926).txt LG: hm. a řekla byste, že ten film pro vás byl důležitý v tom věku? EB: určitě. LG: a jak vás teda ovlivňoval nebo? EB: jak mě ovlivňoval? no j- jak hudebně, tak ee řekneme protože sem chodila e bo byly krásný filmy rózmery ((Rose-Marie)) a Byl lásky čas a a tenkrát tady to nevím jesi fred aster ((Fred Astaire)) jesi už nebyl po válce, ne ale my sme fred astér ((Fred Astaire)) s džingr rogrs ((Ginger Rogers)) taky viděli. no hudebně hodně (.) jako. LG: (a s-) EB: a potom ty filmy hrozně taky jemný, to to žádný tam nebyly v- velký to líbání a LG: ((smích)) EB: a to všechno. Edita_(1926).txt LG: a teda zpívali ste si třeba písničky z těch filmů? EB: (.) mm no určitě taky, když nějaká hezká t- ee Dani- Daniela Durbinová ((Deanna Durbin)), to byla zpěvačka vel- jo, mladá děvčica, ta měla překrásné písničky, zpívaly sme si některý. LG: a napodobovaly ste třeba nějak ty svoje oblíbené herečky? EB: ne. LG: takže ste se ani podle nich... EB: ne to sme byly trdlata né. to vůbec neexisto- ne ne ne, tenkrát né. LG: a em bavili ste se o těch filmech s kamarády hodně? EB: no hrozně moc. LG: ((smích)) EB: Edita_(1926).txt LG: a v té době ste chodila do toho kina jak často teda? EB: no já mužu říct určitě jednou až dvakrát týdně. určitě. Edita_(1926).txt ee tu Lucernu, protože tam sme bydleli v Táboře jo to je na ve- pořád ta Lucerna je na LG: [jo jo, mhm.] EB: [tom stejným] místě a všechno. stálo to e řekneme korunku dvacet nebo c- ten lísteček a v poslední řadě tři koruny dvacet a tak sem vždycky vod našich dostala a... Edita_(1926).txt (...) nejoblíbenější (.) no tak že to bylo nejblíž ta Lucerna. LG: jo. EB: (jinak...) LG: a (.) zůstalo vašim oblíbeným kinem vlas- doteď? nebo do té do toho osumdesátého devátého, kdy ste říkala, že ste přestala navštěvovat ty kina? EB: to sme různě chodili do Kinokavárny. Edita_(1926).txt LG: a bylo v Brně nějaké kino, které ste z jakéhokoliv důvodu neměla ráda? EB: ne. LG: ne? EB: ne ne. Edita_(1926).txt LG: a bylo rozdíl třeba v tom když ste šla do kina sama nebo s tou přítelkyní nebo pak třeba nevim s nějakým přítelem? EB: ježiš Edita_(1926).txt LG: hm a jako teda když když ste chodila jako dítě do toho kina tak měla ste ve zvyku konzumovat nějaké jídla nebo nápoje? EB: né, ne ne ne. LG: ne? EB: ne ne ne. LG: a bavila bavila ste se s tou kamarádkou během té projekce? EB: v kině? LG: mhm. EB: kdepák. LG: ne? EB: kdepák. LG: a pamatujete si, že by třeba někdo (.) nemyslim třeba vy nebo ta vaše kamarádka, ale kdokoliv [z toho sálu]... EB: [nerušil] nikdo. LG: takže... EB: ne. LG: ne? EB: ne, ne ne. Ne ne. LG: a třeba tleskali po skončení toho filmu (.) lidi? EB: tak to si nepa- myslím, že ne (.) myslím, že ne. Edita_(1926).txt LG: á (.) potkávala ste v kině nějaké své známé (..) nebo (nějaké)...? EB: no tak to tam v té Lucerně určitě, to určitě to bylo. LG: a třeba hovořila ste s nima o tom filmu? EB: ne. Edita_(1926).txt LG: a byla ste někdy v kině bez placení? EB: ne... LG: ne. EB: ne, ne ne ne ne, to tenkrát byla trošku jiná... to by si člověk nedovolil. LG: tak to byste se... EB: ani myšlenkou! Edita_(1926).txt před válkou, to mně bylo dvanáct a to to v- právě v té Moderně to (..) s Greta Garbo a robert tajlor ((Robert Talyor)), edy nelzon ((Eddie Nelson)), makdonaldová ((Jeanette MacDonald)), nádherný filmy. LG: em a (...) pamatujete si n- na nějaký asi nejlepší film, co ste viděla? jestli byl nějaký, který...? EB: nejlepčí film? možná (.) že byla Dáma s kaméliemi. LG: jo. EB: jo a nebo s edy nelzon ((Eddie Nelson)) s makdonaldovou ((Jeanette MacDonald)) rozmeri ((Rose-Marie)) (..) a Byl lásky čas (..) jo, potom (..) potom sme viděli i fred astr s asteri ((Fred Astaire)), ten stepař jo, to byl s tou džingr rógrs ((Ginger Rogers)) jo. Edita_(1926).txt LG: mhm, mhm. takže to s-, to se vám e líbily se vám filmy jako hudební a tak? EB: mně hrozně moc. LG: mhm. EB: my totiž jak sem cho- e n- na měšťanku chodila, tak sme e chodili zpívat do (.) rozhlasu jako, [takže trošičku]... LG: [rozhlasu]? EB: do rozhlasu, jako (.) škola jo. Edita_(1926).txt LG: a kde ste získávala informace o těch filmech? EB: o těch filmech? no (.) v Lucerně to bylo, že, LG: jo. EB: vystavený a e jak řikám to ta Moderna ta e (.) jo ta (.) právě (.) oni měli restauraci ty Linhartovi, a to bylo všechno i domy tenkrát měly ploty a na tom plotě bylo právě vystavený ty f- ty co hrají filmy, bylo to ve skle, za sklem jo. a tak sme právě věděli, co tam hrají. jinak my sme tak moc do města nechodili [jako]. Edita_(1926).txt LG: [která byla nějak] spojená s tim (..) kinem ste říkala? EB: ne spojená, to byl plot, to bylo [všude] LG: [jo! takže na tom plotě...] EB: [i u domu] a na tom plotě byla právě [vystavená z té Moderny ((Moderna)))]. Edita_(1926).txt LG: a nějaké filmové noviny a časopisy to ste... ? EB: jé, ono bylo tenk- (.) reví ((revue)) byla LG: jo. EB: tenkrát vycházela, ale to všechno stálo peníze, Edita_(1926).txt LG: a bylo pro vás důležité ee hm kteří v- herci v tom filmu hráli (jako) jestli to byli [vaši oblíbení]... ? EB: [ale to vite], že sme se těšily když ((smích)) LG: ((smích)) EB: můj voblíbenec byl e (.) robert tajlor ((Robert Taylor)) a (.) zase Blanka měla tyrone povér ((Tyrone Power)) LG: ((smích)) EB: jo ((smích)) to s- to sme (.) no ale chodily sme všechno. to ((smích)), děvčiska... ((osoba vzadu: můj oblíbenec byl rols samka. ((Rolf Wanka)) )) EB: ((smích)) no jo, to byl LG: ((smích)) EB: byl Rolf Wanka ten (.) hrál český filmy už za války. ((osoba vzadu: Český i německý)) EB: a on potom (.) až jako (..) on hodně hrál nevim teda s kterou teď naší herečkou, ale potom jak bylo po válce, tak šel ee do Rakouska a hrál rakouské filmy. ((jiná osoba: ( ) a když sem měla manžela, řikám, já sem milovala Rolfa Wanku ((Rolf Wanka)) platonicky)) LG: ((smích)) ((jiná osoba: a (.) můj muž řiká, no vidíš a mě sis přece vzala a já povídám, no ty máš jiné přednosti.)) Edita_(1926).txt LG: ne, nic se neděje. em a měla ste nějakou oblíbenou herečku? EB: no tak tenkrát sme měli hrozně rádi Gretu Garbo a makdonaldovou ((Jeanette MacDonald)) LG: jo. EB: ta co zpívávala krásně a štanviková ((Barbara Stanwyck)), to byla právě žena toho (.) roberta tajlora ((Robert Taylor)) jo, to byli manželé a potom sem viděla ješte roberta tajlora ((Robert Taylor)) (.) hrál po válce nějakej film, ale už s- vím, že byl rozvedený, to sem četla a (.) vzal si nějakou Němku tenkrát, ale (.) no tak, ale kdy zemřel to už nevím. LG: a co se vám na tom herci nejvíc líbilo? proč to byl váš nejoblíbenější herec? EB: no proč... to nebylo kvůli hraní voni Edita_(1926).txt LG: ((smích)) a stalo se, že ste třeba na nějakém filmu, ve kterém on hrál, šla (.) opakovaně? EB: to víte že jo. jo, jo. LG: a máte nějaký rekord? EB: ne ne, to si nepamatuju, ale vím, že sme e na některé filmy šly dvakrát. to jo ((smích)) ale i naš- naše české filmy, když byly (.) za války jaksi a to. to si pamatuju Krb bez ohně, to hrála právě Zita Kabátová a (.) teď si nevzpomenu na jeho méno ten herec. LG: takže, když se vám ten film líbil, tak e ste na něho šla víckrát. EB: no tak když byly penízky. LG: jo. EB: když maminka dala nebo toto, tak sme šly, já sem spíš dostávala vod babičky. Edita_(1926).txt LG: a bylo pro vás důležité, jesi ten film byl černobílý nebo potom už pozdě byly barevné... ? EB: jójda tak to už (.) to tenkrát bylo jenom [černobílý] LG: [tenkrát teda]... EB: [že], za války taky LG: aha. EB: že, to bylo až pozděj. LG: a měla ste radši potom... které filmy ste měla radši? EB: ty barevný. Edita_(1926).txt [tenkrát] sme chodili na americké filmy, že, potom to bylo zakázaný, že. Edita_(1926).txt LG: a který f- typ filmů ste teda měla ráda, ste říkala (že jako)... EB: no zamilovaný. LG: zamilované? EB: Edita_(1926).txt LG: jo tak tady je otázka s tím s tím opakovaným navštěvováním, o tom už sme mluvily. jo (.) a měla ste teda em ňáké jiné koníčky kromě toho chození do kina? EB: no tak koníčky sem byla výborná v ruční práci. Edita_(1926).txt LG: a říkala ste teda, že ste zpívala, když ste byla... EB: jó no tak to nebudem vo tom, to bylo jenom v té školi a tak LG: jo ale já tam ale mám právě em k tomu prostě otázku, co ste dělala, když ste byla dítě kromě toho, kromě těch návštěv kina, tak ste zpívala v tom rozhlase... EB: no tak to bylo ee no co sem jinak dělala. do kina chodili, učili sme.. jo! a bruslit. to je, to bylo bruslení. to tenkrát byl soňa hénije ((Sonja Henie)) na vrcholu jo a to všechno tak vždycky Omamá říká, jejda Dita, to bude soňa hénije ((Sonja Henie)), to sem měla to bylo (..) venku že byly stadióny a ee tak tam mě už byl i (.) maškarní ples a jejda, vidite, teď sem si tak vzpomněla. bruslení, to bylo něco. LG: a navštěvovali ste třeba divadla nebo? EB: j- to s tatínkem, jo, z divadla sem, když sem byla malá, LG: mhm. EB: tak s tatínkem, to byl Kašpárek Turek a s maminkou sem chodila do starého divadla, to je zbořený na Veveří, a to sme vždycky šly hrozně brzo, na stání k té k té tyčce, abysme mohly být vo- opřený a to a jéžiši já si teď nevzpomenu, jak se menovali ty hlavní herci (..) tak znám..., nevzpomenu (to de moc rychle) Edita_(1926).txt LG: [a Lucernu] ((Lucerna)) a tak, jaké byly mezi těma kin- kinama rozdíly? EB: no vel-, no tak velké, protože Lucerna to to byl menší že ( ) LG: mhm. EB: já sem ještě chodila do toho starýho, jak ta Lucerna potom jí ee renovovali nebo to takže s- se to vylepčilo všechno. a to byl velkej, město a Žabiny, ((Žabovřesky)) to byl velkej rozdíl. LG: a tak mě by to EB: no. LG: celkem zajímalo, jak to tam vypadalo před tou rekonstrukcí, jesi si jesi si to teda pamatujete v té Lucerně ((Lucerna)). EB: ah to to vám neřeknu, tak vím že spravili ty židle že to, ty křesílka sme jinak seděli, teď osvětlení, teď i to plátno (...) no bylo to vylepčený no jak dyž člověk doma maluje a LG: jo. EB: vylepčí si všechno. LG: a v té (.) Moderně ((Moderna)) tam to vypadalo jak? EB: no děvčátko, to byl velkej sál velký hm... LG: jo. EB: já nevim, nemůžu to tak popsat, už (.) jinačí no. LG: jo jo jo. EB: ale tam myslim nebyly ty balkóny jak v Metru ((Metro)). LG: ee a Metro to zase bylo (úplně jiné)? EB: na té Nové. [no to se...] LG: [to bylo zase] úplně jiné kino ste říkala, to bylo takové už hodně hodně lepší. EB: lepčí na té Nové no no no no no. teď je tam divadlo. LG: mhm. a z čeho se skládal program té projekce? myslim teda jestli obsahoval nějaké živá vystoupení, týdeníky, krátké filmy, přestávka jestli tam byla? EB: no týdeník byl určitě (.) [nějakej]. LG: [jo a tak pamatujete] si si na to na ty týdeníky? EB: ne, děvčátko, ne. Edita_(1926).txt LG: a účastnila ste se někdy promítání nějakého filmu v domácnosti? EB: ne ne ne. LG: ne? takže s- nikdo nikdo neměl tu ( ) EB: ne ne ne ne ne. Edita_(1926).txt LG: vy ste s tou Blan- Blankou EB: s Blankou. LG: do toho kina chodila před tím [než ste (nastoupila)] EB: [před tou] válkou ano LG: jo. EB: ano a (..) po válce a toto. Vera_(1923).txt no tak, myslím až už jsem začala chodit do školy, tak už spolužačky některé už chodily do kina, a tak sme tak začali chodit do toho kina. tak když vidím ty staré filmy s tou adynou mandlovou ((Adina Mandlová)) a tam s tou, Věrou Ferbasovou ((Věra Ferbasová)) a s takovými SM: mhm VB: herečkami starými a těmi herci, Hrušinskýho ((Rudolf Hrušínský)) sme milovali. Vera_(1923).txt a tak sme chodívali do toho kina. pak sme ve škole z- zlobili, tak sme si povídali, už bylo po přestávce, už nás napomínali. tak sme si ty tam ty svoje (.) co se nám líbilo a nelíbilo, povídali. SM: mhm, takže ste si povídali o o těch filmech? nebo [o nebo nebo] VB: [no o filmech] SM: spíš o těch hercích? VB: no o hercích taky, no tak o těch hercích sme moc nevěděli. SM: mhm VB: to nebyl, bylo Kino časopis už tenkrát, no ale to bylo dost ta- dost peněz pro nás. SM: mhm VB: pro mě teda aspoň pro mě, že? no SM: mhm VB: kdo byl zámožnější, tak ten si to koupil a přinesl to do třídy a tak sme si to tam prohlíželi a tak. SM: mhm (.) a by- měli ste z toho potom ňáký větší postih, že tam rušíte, nebo to bylo jenom VB: ne. to ne. dvojky z mravů ne. [tam to] SM: [to ne] VB: Vera_(1923).txt mhm. a e kdybychom se ještě vrátily k té první zkušenosti, e nevzpomenete si úpl- úplně nebo, jaká je vaše nejstarší vzpomínka na to kino, je to až s těmi spolužačkami? nebo tř- třeba předtím, VB: no, na tom výstavišti, tam byl tam hrávali (.) to byl cizí film, ale jak se menovali ti dva herci, takoví, (ti) už zemřeli, ale dlouho hráli (.) hm SM: mně de spíš možná o o tu vzpomínku jak jak to na vás působila třeba ta atmosféra toho kina, nebo jak to s- nebo s kým ste třeba byla poprvé v kině, jestli třeba s rodiči, nebo VB: ne, s maminkou sme chodívali, ano, SM: mhm VB: maminka s náma chodívala do kina. ale takhle se spolužačkami. SM: takže se spolužačkami. Vera_(1923).txt SM: mhm, a jak často ste třeba do těch do těch e cé cé á ((cca)) deseti let e chodí chodila do kina, VB: moc často ne. sice sme chodili, to bylo za korunu, SM: mhm VB: do těch prvních šesti řad, SM: mhm VB: to bylo za korunu. když ste šla zavčas, tak ste dostala, že, ale do té šesté řady, ale to nebylo te- to plátno bylo kousek e u těch lavic prvních takže nebylo to tak zlý, sme museli sme takhle hlavu nahoru, SM: mhm VB: zaklonit, SM: jo ((smích)) VB: Vera_(1923).txt no nejvíc tam na to Staré Brno k tomu pivovaru, ((kino Grand)) SM: mhm VB: a potom tam e nahoru do toho Excelsioru ((Excelsior)), na to Šilingrovo ((Šilingrovo náměstí)) tam taky to bylo. kdy byla ta levnější kina, ta co byly ve městě víc, no na tom e ten Čas nebo Úderka to zas nebylo tak drahý. SM: mhm VB: ale to bylo takový e ani ne půlhodinový. pak se to zas opakovalo, a to nás tak moc nezajímalo. my sme rády chodily na celý filmy. SM: e na prosím? VB: na celý filmy. SM: jo na celý film, jasně. VB: ano, na ty (.) takřka dvě hodiny, když hrály SM: mhm mhm VB: podle toho jak byl dlouhý. SM: a byl ňáký e důvod proč ste chodila právě do těchto kin jako dítě? VB: no protože to bylo levné. SM: mhm takže, takže e VB: no. SM: třeba ne kvůli tomu že to bylo blízko, ale VB: no taky blízko, a museli sme chodit na šestou, protože později sme nás maminka ne- nepustila, že jo, no taky sme byli děti, že? SM: mhm VB: děcka e školou povinní. až už potom si pamatuji v měšťance, to už potom sme už z nás šlo víc, to už šli i od nás z domu chlapci, SM: mhm VB: co byli tak stejně staří jak my, tak sme chodívali. už i na tu osmou hodinu. SM: jo. VB: právě ta Jiřinka, s tou sme se nachodily. Vera_(1923).txt ale maminka chodila ráda s náma do kina. ale na ty české filmy. na ty cizí sme moc rády nechodily. protože ty titulky, ste tak dobře, já třeba ano, ale maminka ty tak rychle nepřečetla, protože ona tu češtinu tak dobře, do poslední chvíle neznala. SM: hm VB: přece jenom, i v pozdních letech něco jí zůstalo na tu její řeč, tak na to ( ) po slovensky SM: jo, jo. e a vzpomínáte si jaký byl postoj školy? třeba k filmu? VB: no tak e pokud to byly filmy jako takový přístupný mládeži, tak to nebyli, nic neděl- neříkali nic proti tomu. SM: mhm VB: ale nesměli sme chodit na, právě jak začaly ty filmy na tu osmou hodinu, to byly, tak to jako stíhali, to sme neměli chodit. SM: to e a to vyloženě třeba říkali ve škole že e že že vám že že máte zakázáno chodit na ten film? VB: no zakázáno. přímo zakázáno ne, ale nerady to slyšely, a my sme se taky vždycky nepřiznali ( ) SM: a ony se vás na to vyptávaly? VB: no ptaly se, protože když slyšely, že si o [tom povídáme tak] SM: [mhm] mhm VB: ( ) že jo měly o to zájem, SM: a nestalo se třeba že byste narazili na učitele v kině, nebo VB: ne. ne, ale já sem ani nenarazila na nějaký takový zlý učitele, Vera_(1923).txt SM: mhm Vera_(1923).txt SM: mhm (.) dobře. tak teď se budeme zabývat dalším okruhem, to to sou vaše divácké návyky, nejdřív se vás zeptám, jak často ste chodila e do kina vlastně po tom ukončení té obecné školy. nebo potom, VB: jak sem chodila? SM: [jak často] VB: [jak často?] no tak každý týden ne. tak dvakrát za měsíc. třikrát. SM: mhm takže ste VB: protože těch korun nebylo. SM: hm takže ste vlastně chodila méně často než předtím? jako dítě? VB: ano SM: mhm VB: no potom už bylo taky dražší vstupné, Vera_(1923).txt SM: a e třeba potom jak (ste se) vrátila vlastně z toho Slovenska, e (.) d- to bylo v těch deseti letech, že VB: ano, SM: tak to ste to ste chodila do kterých kin, ještě, VB: no na to Staré Brno tam, ((kino Grand)) SM: to pořád tam, VB: no, tam SM: mhm VB: dál ne. SM: jo. e (.) a VB: někdy někdy sme šli do toho kina Dornych, ((Edison)) SM: mhm VB: tam na to (.) jak se menovalo to na Dornychu. mám to napsáno, vůbec ( ) jak je to napsáno, (..) edyzon ((Edison)). SM: edyzon ((Edison)). jo. VB: to bylo pěkné kino, to bylo trochu větší než tam ta naše stará kina na tom Starém Brně, SM: mhm VB: ale, a taky bylo vybombardováno. já sem se tenkrát potom setkala v tom stejným domě po válce s paní, která tam bydlela v tom domě kde to kino bylo jak byla ta bylo to bombardování, ( ) SM: mhm VB: ( ) to tam SM: jo a e to ste měla trošku, trochu trochu už dál, že, to to kino Dornych ((Edison)) VB: ano, SM: a tam ste VB: ale my sme chodili od nás, z té Křížové tak po Poříčí, kolem vody tudy zadem, tak jako SM: aha VB: až po ten viadukt a tam to byla taková polní cesta, tam. tak sme šli tudy. SM: jo a proč, proč ste chodili zrovna do toho edyzonu ((Edison)), VB: no když tam hráli ňáký pěkný film. SM: mhm a ta tam e hráli někdy jako ňáké filmy, které které ste vyloženě chtěla vidět? nebo VB: těch který nás zajímaly, nebyly na Starým Brně SM: mhm VB: tak sme zašli tam. SM: na ten Dornych, ((Edison)) [jo] Vera_(1923).txt SM: a před válkou ste měla ňáké oblíbené kino? VB: no to sme šli i do toho města. někdy. SM: mhm VB: podle toho jak sme m- měli ňákou tu korunu. Vera_(1923).txt SM: jo, a tak že byste měla fakt vyloženě ňáký kino do kterého ste ste ráda chodila, které ste měla třeba nejradši, VB: my sme chodili do k- k tomu kapito-, k tomu divadlu, do toho kina Kapitol, SM: mhm VB: tam sme rádi chodili. SM: a tam se vám na tom líbilo co, [na tom] VB: [to bylo] velké kino, pěkné, takové úplně jiné proti těm našim malým kinám na tom Starým Brně. SM: a jak se třeba lišilo. VB: prosím? SM: jak se jak se třeba konkrétně lišilo, od těch kin VB: no, velikostí a tím zařízením celým. SM: a pamatujete si na to zařízení? VB: pamatuji, ta sedadla byla lepší tak, a bylo obsáhlejší, a byla středem byla ulice, jako že ste když ste přišla později, tak ste nemusela obtěžovat lidi z řad, SM: mhm VB: vedle ( ) jako zprava zleva, šla ste středem kam to bylo blíž, to vás biletářka uvedla. SM: mhm VB: no SM: a ona šla s vámi až na to místo? nebo to už potom, VB: k té řadě, a řekla nám v té řadě si to místo tam už, je to e když to viděla že je to volné tak nám to poradila. SM: mhm hm VB: to bylo dobré tak když nás uvádívali, to bylo docela zajímavý. SM: mhm VB: tak jak v divadle, dodneška uvádí, že? Vera_(1923).txt (.) no to tos- to byly třeba některá kina, já sem je ani neznala, jenom názvy, SM: mhm VB: takže nevím, já sem nechodila tak ňák, já většinou na to Staré Brno, a nebo jak říkám do toho kina Kapitol, byli jsme i v tom kině Excelsior, co bylo na Šilingrově náměstí, a někdy jsme se dívali v tom v té Úderce ((Úderka)) na tom náměstí Svobody sme někdy šli. tam to bylo lepší jak na tom v tom Čase ((Čas)), se nám to zdálo lepší, takový obsáhlejší to bylo. Vera_(1923).txt SM: no. (..) hm a potom potom třeba pozd- později ještě jste měla sta- ste nenarazila na kino na které do kterého ste třeba potom nikdy nešla protože se vám tam nelíbilo? VB: ne. SM: ne. VB: ne. to byla pěkná kina ve městě, SM: mhm VB: jenomže drahá pro nás Vera_(1923).txt SM: to jo no. (.) no tak, já se vás teďkon zeptám, jak jak ste se obvykle chovala v tom kině, VB: hm no dobře sme se chovali. nepovídali sme během filmu, SM: nepovídali ste si? VB: ne. to sme si nepovídali. Vera_(1923).txt SM: mhm (.) a pamatujete si že by se třeba během filmu nebo po filmu ozýval ňáký potlesk? VB: ani ne. SM: ne. VB: ne, to si nepamatuju, SM: mhm VB: ne. to si povídali, to bylo pěkný, nebo to nestálo za to, na to sme nemuseli chodit a tak, to byly takový připomínky. ale tleskat nebo takhle to nebylo. SM: m-m, m-m VB: no. to si nepamatuji ani ve městě, třeba v tom Kapitolu ((Kapitol)), ne. nepamatuju si že by, to v divadle ano, tam je to asi tak samozřejmě, že? Vera_(1923).txt SM: mhm. a potkávala ste v kině třeba své známé? VB: ano tam nás bylo dost známých. SM: mhm VB: někdo koupil lístky, někdo předem třeba pět lístků šel koupit, to už sme se domluvili ve škole, a už někdo pro to šel, nebo někoho bratr. můj bratr ne, ten byl mladší, ten jaksi, o ty tři roky, ten ještě neměl zájem o to tak. ale co měly spolužačky starší sourozence, tak ti už, když už bylo něco, aby ten film, abysme to stihli to ten lev- ty levné vstupenky, SM: mhm VB: tak už si tam šel zavčas, jak otevřeli pokladnu, věděl už v kolik hodin, tak už potom šel a přinesl. SM: jo. a potom třeba ste s- e ste spolu hovořili o tom filmu? cestou z kina nebo VB: no, když sme šli z kina kdo bydlel na našem konci, tak sme si ještě o tom povídali. SM: mhm VB: po cestě. SM. jo, dobře. (.) e já se ještě teď vrátím k tomu vašemu dětství, e pamatujete si že byste chodila n- někdy na nepřístupné filmy? VB: ne, [tak to ne] SM: [ne] a ta a co byly po té osmé hodině jak ste říkala VB: [taky ne] SM: [tak] to nebyly nepřístupné, [jenom že byly pozděj] VB: [to nebyly ani] jenom že byly to byl ten film který probíhal už v těch šest hodin SM: mhm VB: a potom byl v těch osum. SM: jo, [takže ne] VB: [ale bylo] potom kino představení ve čtyři hodiny, to je myslím dodnes. Vera_(1923).txt SM: takže na nepřístupné filmy jste nechodila. VB: ne, to sme nechodili. SM: mhm a chodila jste někdy do kina bez placení? VB: je, tak to ne, to bych nešla. SM: ne? VB: m-m to bych si netroufla. SM: ani z ňáké recese třeba, VB: ne. SM: ste nešla. mhm VB: to my sme nebyly takový kamarádky, já sem neměla, my sme nebyly, já já nevím jak bych se vyjádřila, takový ne záš- záškolačky to nemyslím, to byly takový děvčata, SM: mhm VB: který šly raději do kina, a nešly do školy na e od- my sme mívali někdy i odpolední vyučování, SM: mhm VB: na obecné. (.) no ale, měli sme náboženství a potom, když bylo náboženství, ta katecheta ten tomu se to doneslo, protože byla taková děvčata, která chodila, my sme chodili do kostela, ale já sem chodila jenom v neděli, ale někdo chodil častěj. Vera_(1923).txt SM: jo. a stávalo se vám třeba že by že by ta návštěva kostela vám zabránila v tom jít do kina nebo [naopak] VB: [ne] ne to ne, my sme chodili ráno na mši, o půl deváté, SM: mhm VB: na devátou jako. SM: jo. e a myslíte si že že to vaše vyznání ovlivňovalo e ňák jaké filmy ste si třeba vybírala? VB: ne, SM: ne. takže nemělo to vliv. VB: nemělo to na to vliv. SM: a nepamatujete si třeba že by se ňáké filmy promítaly na faře? my sme chodili, na faru ne do kina, ale my sme tam chodívali na loutkové divadlo, [jako děti, no] SM: [na to loutkové divadlo, jak ste říkala] a že by se promítaly filmy, to si nepamatujete. VB: ne. SM: to [tam nebylo] VB: [to si nepamatuju] SM: mhm VB: ale to loutkové divadlo to bylo dlouho, a za korunu, oni za- napřed to SM: mhm VB: takhle, napřed to bývalo jako zdarma, pak už za to žádali korunu, Vera_(1923).txt no na ty české filmy, sme chodívali, SM: mhm VB: já už si ty názvy nepamatuju. SM: a bylo pro vás důležitější e to to místo toho kina? a nebo a nebo ten film, šla ste radši na film nebo do kina, to znamená, VB: no na film, SM: na film ste chodila, VB: na film, no do kina to ne. SM: to ne, to [pro vás to nemělo] VB: [mhm ne to] SM: mhm a kde jste získávala informace o těch filmech, VB: no to bývaly oni vždycky měli jako takový plakát tam byl a tam měli psaná ty kina kdy co kdy co budou hrát. tak jsme si to mohli dopředu jako, promyslet, ve škole propovídat s děvčatama, Vera_(1923).txt SM: jo jo. dobře, takže vy ste vlastně říkala že ste že ste četli ty ty vývěsky s tím s tím [programem] VB: [ano ano] SM: a četla ste třeba i ňáké noviny nebo časopisy VB: hm ne, SM: ne, VB: ne, SM: takže takže jenom [podle těch] VB: [nekupovali sme] časopisy SM: jenom podle těch vývěsek ste se řídili? Vera_(1923).txt [předtím] předtím bývaly tam na Starém Brně jak je zámeček ((Letohrádek Mitrovských)), v tom parku, k výstavišti jak se de, SM: no no, VB: tak teď bývají i výstavy v tom zámečku ((Letohrádek Mitrovských)), SM: mhm VB: tak ten tam byl veliký park, a tam bývaly hody. SM: jo. VB: a tam chodili takoví chlapci co chodili z manželové třídy, tak ty už uměli tancovat, konkrétně jeden tady chudák tady vidím akáty, tak tenkrát běžela filma, filma, píseň, SM: mhm VB: vidíte, ( ) SM: Vera_(1923).txt SM: to bylo až pozdě. a e potom e teda před tou válkou, to ste nechodila [třeba do divadla?] VB: [ne ne] ne Vera_(1923).txt SM: mhm a a ňáký třeba sport ste provozovala? nebo VB: ne. SM: ne. ( ) ste se VB: já sem nemohla, neměla čas, my sme museli chodit mamince pomáhat do školy, SM: jo, mhm VB: no, vzala si, představte si že sme na prá- o prázdninách umívali všechna okna ve škole, SM: hm VB: maminka si to vzala, aby nám mohla po prá- po po prázdninách zas, bylo potřeba různé věci, všechno nebylo zadarmo, jak se říká, že dávali všechno zadarmo, SM: hm VB: muselo se taky něco koupit. a něco bylo oblečení a podobně. Vera_(1923).txt SM: a teď teď se ještě vrátíme na chvíli přímo k těm kinům, to ste to ste vlastně už hodně o tom řekla, že, o o těch různých kinech, e já jenom ještě ještě jestli byste mohla třeba doplnit jaké byly konkrétně rozdíly v někerých těch kinech, říkala ste že vlastně ten Kapitol, že to bylo takové VB: dobr- pěkné [kino] SM: [pěkné kino] že? VB: Kapitol nebo skala ((Scala)) na Moravském náměstí, to SM: [no] VB: [byla] pěkná kina. SM: a e [třeba] VB: [Alfa] taky, SM: mhm VB: no. ve městě byla pěkná fi- kina, ale na tom e předměstí, že? se říká, SM: mhm (.) a třeba si pamatujete, jak vypadal ten interiér těch předměstských kin? VB: no to byla taková dřevěná sedadla to nebylo nic moc. SM: mhm (.) a e [vlastně] VB: [žádný] bifé tam nebylo, že byste si třeba tam bonbón koupila nebo něco na pití, to tam nebylo na tom Starém Brně, tenkrát. Vera_(1923).txt SM: a v těch městských kinech tam teda VB: tam vždycky tam to bylo, [tam byla šatna] SM: [hm tam ste si mohla] mhm VB: tady ne, tady ste si musela dát kabát na kraj. SM: jo. a vlastně ste říkala že v tom Kapitol vás vždycky uvedli až na místo, že? VB: ano, všude v kině ve městě. SM: ve městě jo? VB: no SM: a a e VB: tam byly biletářky, tak jak v divadle. SM: mhm a v těch předměstských kinech tam, tam e [lišil se] VB: [ne] SM: ňák přístup těch zaměstnanců? nebo tam [tam nebyli?] VB: [tam] př- tam stál ten co utrhoval lístky SM: mhm VB: a řekl máte řadu, běžte až dopředu, nebo je to vpravo vlevo SM: mhm VB: poradil nám, ano, to je pravda, ale aby nás uvedl, tak jako uváděli ve městě nebo v divadle (.) to ne. Vera_(1923).txt a to to byl film, že to to byl týdeník předtím. a to bývalo taky vždycky co ve světě se děje, něco, ale ne tak z dlouze jak třeba teď, SM: mhm VB: tak ob- obšírně tak (.) jak třeba v televizi taky, jiné zprávy jsou na jedničce ((ČT 1)), jiné zprávy jsou na Nově, že, SM: mhm tak to bylo tak že nejdřív byl ten týdeník VB: mhm ano, a potom běžel teprve film. SM: mhm a to už byl ten hlavní film, [že jo.] VB: [ano] hlavní film. SM: a e byla tam někdy přestávka? mezi mezi tím nebo? VB: v těch e lepších kinech ano, ale já už si nepamatuju tam na Starém Brně myslím ne. SM: m-m, a pamatujete si třeba že by tam e e eště byly ňáké reklamy nebo VB: tenkrát tam neprobíhaly žádný reklamy. SM: ani hu- třeba hudební představení, nebo do- doprovod VB: ne. no hudba tam byla, ano, to ano, to tam hrála, to tam měli někde vzadu za plátnem, jak když pouštěli potom film, tak tam hrála, tam nebylo ticho. SM: mhm VB: no tam, potichoučku tak tišeji hrála pořád hudba. bylo to pěkný kino, pro nás tenkrát to bylo pěkný. SM: mhm VB: když si člověk na to vzpomene, kam chodil do kina, jaký to bylo SM: hm VB: že? tak. dnes by tam nešel. SM: a měla ste třeba e zájem o ty doprovodné části, ten ten týdeník, bavilo vás to sledovat? VB: ale ano. (.) bavilo. Vera_(1923).txt SM: mhm jo. e ještě se zeptám jestli ste někdy byla přítomná promítání v domácnosti? VB: ne, SM: ne. a zna- znala ste třeba někoho kdo měl promítačku a promítal doma filmy? VB: no možná v těch lepších rodinách, ale já sem neměla opravdu nikoho takhle spolužačku takovou. SM: mhm mhm VB: která by měla doma kino. Vera_(1923).txt já sem chodila moc ráda do kina. já sem byla taková kinařka. SM: byla. VB: no. i sestra. my sme chodily, sestra to víte všude, a maminka ji tak víceméně posílala se mnou, SM: mhm VB: ona ji otravovala, proč Věra může chodit a já ne. no já sem byla o ten rok sice starší, o rok a půl, SM: mhm VB: a tak už maminka nás tak oddělovala. ale když sme potom začaly chodit spolu, už už jako, tenkrát ještě nebyla přehrada, a teprve se stavěla. Vilemina_(1919).txt LR: a jako malá ste chodila do kina nejčastěji s kým? VB: no s maminkou, LR: s maminkou. VB: a potom když sem už chodila do e do škole, tak s kamarádkou, no ale bylo nás dvaatřicet ve třídě a sme jenom dvě. Vilemina_(1919).txt LR: mhm (.) a proč ste chodila právě do toho kina ((Lucerna)) v Žabovřeskách, VB: no LR: předpokládám protože ste tam bydlela, v Žabovřeskách, VB: no bydlela a tam to bylo celkem levný kino, LR: aha VB: to ne ve městě přece jenom to bylo dražší. Vilemina_(1919).txt LR: [v okolí] ste měla ještě ňáká jiná kina VB: teď e LR: e v okolí kde ste bydleli, když ste byla ještě malá, tak měli ste ještě jiná kina? VB: ne ne [ne] LR: [mhm] VB: tam bylo ochotnický divadlo, LR: mhm VB: a to sme chodili často, protože můj strejda a teta byli velcí ochotníci, bohužel ta scéna se pak zrušila za Německa, jo, pozavírali pana mora- Moravu s (ten ) zůstal někde v táboře, no bylo jich dost. a tam byly pěkný kusy. LR: mhm VB: takže to sme chodili aj i do toho divadla, to bylo pár kroků zas vod nás, to byla taková výhoda. Vilemina_(1919).txt LR: dobře. a vy ste říkala, že ste chodila s maminkou, a takže jaký byl názor rodičů na film a na kino, VB: no vona taky ráda šla no, LR: mhm VB: ale někdy nebylo. LR: a tatínek? VB: tatínek ne, ten se staral, protože von byl jako sám samostatnej, a to to byla práca, když byla sezóna. Vilemina_(1919).txt LR: a jaký byl postoj školy k filmům a ke kinu, mluvili učitelé o filmu vůbec ve škole, VB: no tak my sme my sme taky e chodili sme plavat, do Šarlotíny, tenkrát se říkalo, a někdy sme byli taky v ki- e v kině jako e celá třída. LR: mhm a na co ste chodili do kina jako celá třída, VB: no víc takový buďto e vo přírodě, nebo takovýho, a to bylo e většinou vybrali pěkný, jako že LR: mhm VB: pro nás, že jako děcka zají- zajímavý. LR: mhm, a pamatujete si na ňáký konkrétní zážitek, takhle když ste byli celá třída i s panem učitelem, VB: no z kina z kina to ani ne, protože to sme byli jako puťky [tichučko] Vilemina_(1919).txt LR: jestli pro vás byl film důležitý, takhle v tom dětském věku, VB: no tak e bylo to pro mě něco takovýho svátečního. LR: mhm (..) a projevovalo se to třeba ve vašem chování, třeba že ste si s kamarádkami hrály na něco, když ste viděly ve filmu nebo, VB: no LR: [povídaly ste si o filmu], VB: [na doktora sme si] hrávaly a na obchod, to sme si na škar- škaroupky víčka naškrabaly něčeho LR: mhm VB: už sme prodávaly, dneska je na to potřeba samý hračky, LR: mhm VB: my sme si hrály skoro s ničím. LR: a mluvil- e mluvily ste s kamarádkami o filmu, když ste šly třeba z kina VB: no Vilemina_(1919).txt LR: tak. a jak ste (.) čas- jak často ste chodila do toho kina právě když vám bylo mezi těmi desíti až dejme tomu těmi čtrnácti lety? jak často? VB: no, to moc ne. protože sem dělala učila sem se Na Špitálkách LR: mhm VB: a každej den e jet ve- večer dóm, a to, takže toho času moc na to nebylo. LR: mhm a můžete říct jak často, jestli jednou týdně nebo eště méně [často], VB: [no to] ne. to nebylo možný. LR: ne VB: to nebylo možný, ale když třeba byl ňáký svátek, nebo tak, LR: mhm VB: no tak e sme se domluvili, i já, že přindu pozdějš dom. LR: mhm VB: takhle. ale to to byly někdy aj i cizí filmy, jenomže jsem byla někde jako (.) tak se podívat, Vilemina_(1919).txt LR: mhm (.) tak, a (.) v té době, když ste chodila do té měšťanky, ste teda říkala, že ste navštěvovala ty kina méně, VB: no, LR: a chodila ste kam do kina, v této době? VB: no [tam do Lucerny ((Lucerna))], LR: [stále do těch] do Lucerny ((Lucerna)), VB: no, LR: pořád, do Žabovřesk. VB: tam LR: mhm VB: v Žabovřeskách. LR: mhm, a když ste se vdala, tak stále tam, když už teda byla příležitost? VB: no LR: mhm. a co se vám líbilo na té Lucerně ((Lucerna)), líbilo se vám tam něco? proč ste tam chodila, nebo... VB: tak e to bylo e takový jednoduchý kino, LR: mhm VB: ale e bylo to tam takový příjemně, LR: mhm VB: a už ta paní nás znala (v) pokladně, a maminka když dělala tam, tak vždycky řekla, no budeme mět to a to na programu, a tak dycky, tak já si přindu pro lístky, tak už sme měli Vilemina_(1919).txt LR: mhm (.) a když ste chodila do té měšťanky a pak do učení, tak s kým ste chodila nejčastěji do kina, VB: no, s manželem. LR: mhm VB: jako s chlapcem, LR: hm VB: a e tam sme měli e tam bylo víc tak v mým věku, LR: mhm VB: takže sme se domluvili a chodili jsme jako parta, LR: mhm VB: třeba kou- na koupání, nebo do kina LR: mhm VB: nebo prostě na zábavu, jako když už mně bylo osumnáct, tak to LR: mhm VB: tak, ale e tak sama s- to ne. LR: to ne. spíš ve skupině. VB: ne LR: než třeba jenom dvě, tak ste šli spíš [víc lidí], VB: [jo], Vilemina_(1919).txt LR: mhm (.) a dále by mě zajímalo, jak ste se obvykle v kině chovala. jestli ste třeba měla ve zvyku konzumovat jídlo nebo nápoje, protože v kině byl třeba bufet, tak jestli ste byla zvyklá, nevím jestli jak v žabov- Žabovřeskách jestli byl bufet? ((v kině Lucerna)) VB: no ne, ne bufet tam nebyl, LR: ne, VB: ne. LR: a byla ste třeba zvyklá někde v kině konzumovat jídlo nebo nápoje? VB: ne LR: ne VB: ne to nebylo. LR: mhm a během projekce toho filmu, bavili ste se s diváky? VB: kdepak. LR: vůbec. VB: to bylo tichůčko. LR: mhm (.) a během filmu někteří jiní diváci nebo třeba i vy h- reagovali jste ňák hlasitě? VB: ne. LR: ne. VB: (to) si nikdo nedovolil. LR: vůbec. mhm. a alespoň třeba potlesk během filmu nebo po jeho skončení, že se třeba opravdu film líbil, VB: [no to až cestou to] LR: [pamatujete si?] VB: nás šlo víc důle tak, no, bylo to takový a ten se mně líbil a ten se mně líbil, jo, LR: mhm VB: to už po cestě ano. LR: po cestě ste se [bavili o filmu], VB: [ale vevnitř] to ne. to neexistovalo. LR: vůbec. mhm a když ste byla v kině, tak vy ste tam byli teda s tou skupinou těch kamarádu a VB: no LR: potkávala ste tam třeba i známé, když už ste tam byli vy všichni, tak jestli tam byl ještě někdo jiný známý, VB: no tak e (.) to e my sme se bavili mezi sebou LR: mhm VB: my sme šli a jinak já sem si tak moc lidí nevšímala. LR: mhm a když ste, mhm VB: protože mně e, nebylo že bych někoho oslovila, tak vy dete do kina nebo něco, to to bylo neslušný ((smích)) LR: mhm (.) a vy ste teda říkala, že když ste šli z kina, tak ste se často bavili, [o filmech], VB: [jo to už sme] vykládali, no ten byl v- e, no to víte, jak mladý holky. ten e mužskej e vždycky se nám líbil víc, ale ta vona byla dobrá, vona Vilemina_(1919).txt LR: mhm, a stávalo se, že by vám návštěva kostela zabránila v tom, jít do kina, že třeba v tu neděli zrovna něco dávali v kině, VB: ne, LR: ne. VB: na na zakázaný, to vůbec ne, to bysme si netroufli. LR: mhm VB: a tak e e co bylo přístupný, tak ne. LR: mhm. a stalo se vám naopak, že byste šla do kina, místo do kostela? ne. VB: no tak to myslím ne. LR: mhm VB: do kostela se šlo v neděli, a ráno, LR: mhm VB: jo, na to se vobyčejně šlo vodpolední představení tam bylo, takže to se šlo někdy na to odpolední, no ale jinak to ne. LR: mhm, a myslíte, že ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste chodila do kina i na jaké ste filmy si vybírala? VB: no tak já sem měla ráda přírodu, LR: mhm VB: a tak co bylo v přírodě a tak, to sem se dycky dívala na obrázky, jak ti to vystavovali dycky tabuli a, no zamilovaný, to víte, jako mladí lidi. Vilemina_(1919).txt LR: mhm, dobře. a pamatujete si, že by se promítaly filmy na faře? VB: na faře? LR: na faře, VB: ne, to si LR: [ne] VB: [nikdá nebyla]. Vilemina_(1919).txt LR: mhm (..) a kde jste získávala ty informace o filmech. VB: no tak e kdyžtak tam byl, právě jak byly obrázky, LR: mhm VB: tak tam bylo e prostě kdo tam hraje, vod koho to je, LR: mhm VB: no tak to už sem se ptala té tety mé, co hrála to divadlo, no na to běž, to je pěkný. LR: aha, [takže i teta vám radila] VB: [e jo] no LR: jo, VB: tak e protože, my sme si nedovolili jít na ňáké (.) kde bylo v v tý postelový scény a to, to nebývalo, tak jak je to teď, Vilemina_(1919).txt LR: a eště někde jinde? pamatujete si? říkala ste v tom Starém Brně ((pravděpodobně kino Grand)), ale to si už nevzpomínáte ty názvy [tam se vám to nelíbilo], VB: [(věřít- mně se t- mně)] se to Jarmila_(1926).txt JC: no a pak sme se myslím přestěhovali a tam sem bydlela do, do jedenácti let tam na té, na té, a tam na té Chajdě ((Kino Sokol v Líšni)), JV: hm JC: to byla sokolovna ((Kino Sokol v Líšni)), pak měli takový ty šatny, to byly okna a takový jako v domech, a tam mívali ty vývěsky, co hrají v kině. tak jestli sem viděla prvně Na Svatém Kopečku, JV: hm JC: a to si pamatuju, to tenkrát byl ten ee voni von v rádiu aj vtipy vykládal, ten Šindler ((Valentin Šindler)), von byl aj zpěvák, ale byl to Stréček Křópal z Břochovan. JV: ((směje se)) JC: a von hrál tam v tom filmu. a hrála v tom filmu Světla Svozilová, to si pamatuju, Láďa Pešek ((Ladislav Pešek)), a vo- von byl menší než vona, vona byla vysoká. jo, a pak tam hrála ta, tu hlavní roli hráli jiřina štajmarová ((Jiřina Steimarová)), to ještě, JV: takže Na Svatém Kopečku, JC: to ještě byla taková oblíbená jo? a to je vlastně dcera toho jiřího štajmara ((Jiří Steimar)), toho herce, to sem četla vo nich ty knihy a teď sem četla vo [Kodetový,] Jarmila_(1926).txt JC: no už sem se, a já nevím, s kým sem šla, ale s maminkou ani ne, ta měla chuděra vždycky moc práce, tak jaksi, JV: hm JC: ta moc do toho kina, nebo s te- měla sem dvě tety, JV: tak třeba šest let? [v šesti letech?] JC: [no, to už sem tak] mohla. JV: to už ste chodila. JC: nó, [to už sme,] Jarmila_(1926).txt JC: a voni mívali, voni to pak vod- několikrát hráli, to taky bylo, to už sem pak až byla větší, tak sem si říkala, co voni dávali je Jarmila_(1926).txt JV: jak často ste chodila třeba do těch deseti let, než ste ukončila obecnou školu? JC: no tak jednou [týdně určitě]. JV: [jednou týdně.] JC: a na tu vorlovnu ((Kino Orel)) sme taky chodili. Jarmila_(1926).txt JC: no, no a do Skautu sme chodili, a to ty to nás furt, furt sme byli zrušený, Jarmila_(1926).txt JC: no tak já vám, tak jako ee musim třeba, tak sem ráda chodila do toho kina i do toho divadla, protože sem to tak ňák potřebovala, no tak... JV: a chodili ste třeba na výlety? ee teda i mimo ten Skaut, s ňákými kamarády nebo kamarádkami. [(byli ste někdy)] JC: [no tak na ty, na ty] výlety se Skautem JV: se [Skautem] JC: [sme] chodili, třeba na Novej hrad ((Nový hrad)), jo JV: hm JC: tak to okolí, ty Bílovice byly, že, to byl tak jako... JV: tam ste chodila od od kolika let? do Skautu? JC: no tak to bylo eště, to už mně bylo dvanáct nebo tak, no. Jarmila_(1926).txt JV: a vzpomenete si do těch deseti let, to ste chodila s maminkou? do kina? JC: ne, právě vám říkám, že s maminkou ne. JV: s [maminkou ne.] JC: [ta měla,] ta vlastně byla pořád zaměstnaná, tak tu sobotu nedělu, JV: takže s tatínkem? JC: sme, ale kdepak tatínek, můj tatínek, to, to bohužel takový je, von rád chodil do té hospody a hrál karty. Jarmila_(1926).txt JV: a takže vy ste chodila s ňákými třeba staršími kamarády nebo, nebo... JC: no tak musela sem s ňákou, ale tak já vám, nebo sem šla i sama třeba, to protože to bylo tak blízko, že se nemusel člověk [bát, jo.] JV: [že se nebáli.] JC: na tu sokolovnu. Jarmila_(1926).txt JV: takže v tom dětství ste spíš chodila sama? JC: no, sama. JV: jo JC: tak jako tak já vám, tak kamará-, tak možná voni tam bydleli, tak blízko, tak sme tak sme třeba šlo nás, ale, ee tak nějak si to... Jarmila_(1926).txt JV: a vzpomněla byste si, jaký třeba byl postoj vašich rodičů? k chození do kina, vadilo jim to ňák nebo zakazovali vám to [anebo jim to bylo jedno, nebo vás v tom naopak podporovali,] JC: [né, to vůbec ne. maminka,] ona byla taková hodná, ona měla akorát té práce dost, protože měla v tom tejdnu pracovala, a pak ta neděle, sobota, to bylo na úklid zas, a na praní, a tak, a tak taky možná někdy šla, nebo měla sem dvě tety, co tam bydlely v tom malým domečku, tak sem s nima taky někdy byla, jo, třeba, voni ještě to, vono nebylo každej den, to kino. bylo sobota, neděle, pondělí. JV: hm JC: a pak bylo zase sobota, neděle a pondělí. Jarmila_(1926).txt JV: a vy ste se hlásila k římskokatolické církvi? JC: ano, ano. JV: a takže vlastně ste chodila každou neděli, do kostela. JC: nó, tak, tak asi do těch, no, no co sem chodila do školy, no. JV: do těch patnácti, [čtrnácti let.] JC: [nó, nó, pak už] to víte, pak už to nějak... JV: stalo se vám, že by vám někdy zabránilo jít do kostela kvůli kinu? že byste dala [přednost třeba filmu?] JC: [to né, to] dopoledne nebylo, a to. aj pak byly májový pobožnosti, že, v květnu, a tak taky sme tak jako žili tím [víc.] Jarmila_(1926).txt JC: to, to spíš sem, spíš jako když si vzpomínám, říkáte to, když sem začla, tak to si nevzpomínám s kým chodila, ale s maminkou určitě ne, Jarmila_(1926).txt JV: ještě taková doplňující otázka ee nepamatujete si, že by se promítaly filmy na faře? nikdy? JC: to ne, to nevim. JV: dětem jako. JC: to né, Jarmila_(1926).txt JV: co se týče těch vašich diváckých návyků, tak od té druhé půlky třicátých let ee vlastně, poté, co ste vyšla ze školy, z obecné školy, tak to ste chodila, tak můžeme říct jednou, dva- jednou týdně, jednou za dva týdny do do kina? [nějak pravidelně to bylo?] JC: [nó, určitě.] určitě, to sme chodili, no, to sme chodili. JV: takže i třeba [jednou] JC: [protože] to se měnilo po týdnu se měnil ten program. JV: takže každý týden. JC: nó, to sem chodila, to... Jarmila_(1926).txt JV: [pamatujete si, když ste] ještě jako dítě, chodila ste třeba na nepřístupné filmy? JC: nó já si nepamatuju, že by mě někdo za-, né, asi né. JV: ne. JC: a voni to, si nepamatuju, že by mě někdo zahnal nebo něco. ne, to ne. JV: počkejte, jako že ste teda chodila a nikdo vás nevyhnal, nebo že ste se nedostala nikdy. dostala ste se na nepřístupný film nebo nedostala. JC: já sem myslím ani nešla, protože tak ňák, tak ňák, ale tak... JV: nebo si toho nejste vědoma, že byste byla na Jarmila_(1926).txt JV: a předtím v těch třicátých letech? to ste tak platila kolik? JC: no tak si myslím, že korunu [nebo ee] JV: [třicátá, čtyřicátá léta.] JC: mně se něco plete, že děti platily padesátník. Jarmila_(1926).txt JV: hm a dobře. a když ste teda chodila ee pamatujete si třeba, jak ste se chovala vy a jak se chovali ostatní? konzumovala ste třeba ňáké nápoje nebo ňáké jídlo? JC: ne, to nebylo. no tak to se šustilo ňáký ty cukrlata, jo, ale jakorát ty děcka v těch prvních, a vždycky tam chodili takový, takový jak bych řekla trošku nezvedenci do těch prvních řad, jo? Jarmila_(1926).txt JV: [a šla] ste třeba na ňáký film víckrát? JC: jo, to na tom Vera_(1913).txt ale chodila sem tam hodně do kina LR: mhm VP: chodila sem tam na rytmiku, chodila sem tam jo a měla sem tam sestřenici Češku, kerá byla zaměstnaná v bance ee (..) ee ne agrární, ale nějaká podobná nějak nějaké bance, ale vona se tam provdala a vzala si ale taky Čecha a vzala si ředitele piánový továrny, LR: mhm VP: a s ní jako sem byla ve styku hodně, vona mě, mezi tím měli holčičku a tak soboty a neděle sem většinou trávila s nima, protože sme jezdili někde na ten (vínr valc) ((Wiener Waltz)) a tak, jo. Vera_(1913).txt a taky se mi moc líbily filmy, které v té Vídni a tam si vzpomínám na takový filmy, takový jako operetní LR: mhm VP: na to sem hrozně ráda tam chodila v té Vídni a tenkrát byl jako hlavní herec v těch operetách wili forst ((Willi Forst)) a ona jako subreta hlavní taková ee diva lilian harlej ((Lilian Harvey)) LR: mhm VP: a to mělo takovej velice pěknej ee jako baletní a a takové takovej veselej motivy tam byly, jo, a hezký písničky, to jedno se ten jeden film se menoval cvaj hercin im drajvírtát ((Zwei Herzen im Dreiviertel-Takt)) dvě srdce ve třičtvrtě [taktu] ((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)) LR: [taktu] mhm VP: no a eště takový podobný nějaký, tak to sem chodila tam hodně, tak tam sem možná ale, možná že to už sem byla aj ve Frýdlantě v nějakým tom [filmu] Vera_(1913).txt LR: a ta budova těch a ty budovy těch kin v té Vídni byly třeba jiné [interiéry] VP: [jo, to bylo] krásný kina a moc ee tam taky moc letěly ty valčíky štrausovy ((Johann Strauss)) LR: mhm VP: a třeba byl takovej nějakej film se štrausem ((Johann Strauss)) a ty valčíky třeba některý a tak to třeba aj když se hrál Na krásné modré dunaji der blaun donau šénem donau ((An der schönen blauen Donau Donau)), tak se lidi vstali LR: mhm VP: to bylo jako taková jejich jakoby hymna takovej začátek, jo LR: mhm VP: to se mi dycky strašně líbilo Vera_(1913).txt VP: kdežto v tý Vídni, tam to už vopravdu byly kina pro kina LR: mhm VP: jo no tak ty byly krásně vybavený a vypolstrovaný a no to bylo pěkný Vera_(1913).txt LR: a když vám bylo kolem těch patnácti let, jak často ste chodila do kina? od těch třeba desíti do patnácti let? VP: od patnácti? LR: do [do] VP: [do] patnácti. no to sem moc nechodila, to museli- o být pod dohledem rodičů LR: mhm VP: když rodiče řekli, že se může, tak sme šli a když s- LR: mhm VP: tak se nešlo, jo a taky se chodilo tancovat LR: mhm VP: hodně a sice ta zimní sezóna to byly plesy LR: mhm VP: a tak sme ee to byla taková e e (.) taková pěkná sezóna LR: mhm VP: že sme jezdili na plesy a třeba aji jinam, že sme jezdili na na myslivecký ples do na Ostravici a na e nějakej takovej sportovní ples do Frýdku do nebo do Místku a nebo u nás [ve] LR: [mhm] VP: Frýdlantě taky tydle ty plesy byly no tak to to to sme chodili ale s rodičema LR: s rodičema VP: to jinak ne LR: mhm a vy ste teda říkala, že ste moc často do toho kina zas tak nechodila tak VP: zas tak moc ne LR: jak často třeba jednou za týden, jednou za dva týdny VP: to ne, ka- každej tejden ne LR: ne VP: každej tejden ne, tak dejme tomu podle taky podle toho to, co hráli. LR: co hrálo VP: jo LR: a to vybírali rodiče, na co se půjde? VP: no to bylo pod ee jak by řekli, no když rodiče řekli, že pudem, no tak sme [šli] LR: [mhm] VP: aj my, a když sme chtěli my jít, tak tatínek musel vědět, co to bude. Atlas.ti kód 394 Rodič kódu Historické období nahoru |
|
||||
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno