prof. Mgr. Lukáš Fasora, Ph.D. (Historický ústav)

Lukáš Fasora (1972) je profesorem českých a středoevropských dějin na Masarykově univerzitě. Společně s Jiřím Hanušem je autorem několika publikací k dějinám Masarykovy univerzity a dějinám univerzitní kultury v českých zemích a střední Evropě (Masarykova univerzita v Brně. Příběh vzdělání a vědy ve střední Evropě; Filozofická fakulta Masarykovy univerzity - pohledy na dějiny a současnost; Mýty a tradice středoevropské univerzitní kultury ad.). Kromě toho se badatelsky zabývá dějinami městské společnosti v 19. a 20. století, zvláště dějinami měšťanstva a dělnictva, sociálních vztahů, hospodářského a náboženského života a vzdělávání. Výběr z publikací: Český antiklerikalismus (2015, společně s J Hanušem, S. Balíkem, M. Vlhou); Josef Hybeš - život, dílo a mýtus (2017); Stáří k poradě, mládí k boji. Radikalizace mladé generace českých sociialistů 1900-1920 (2015); Dělník a měšťan. Vývoje jejich vzájemných vztahů v šesti moravských městech (2010); Svobodný občan ve svobodné obci. Občanské elity a obecní samospráva města Brna 1851-1914 (Brno 2007).

 

Anotace přednášky

Prezentace knihy "Mýty a tradice středoevropské univerzitní kultury"

Publikace si klade za cíl kulturní analýzu univerzitního prostředí, přičemž jejím hlavní analytickým nástrojem je mýtus. Autoři chápou mýtus historicky jako kulturní jev spojující současnost akademické sféry s minulostí a jako archetyp ve smyslu psychologie Carla Gustava Junga scelující vědomí jednotlivce a identitu komunity, v tomto případě akademické obce. Nacházejí inspiraci u moderních výzkumů role mýtů v konstituování národních a vůbec kolektivních identit. Mýtus je podle autorů pevně vázán na symboly, tak hojné právě ve školství, rituály, hierarchické znaky a tradice. Je nesen antickou tradici univerzity jako společenství hledačů pravdy, včetně všech rozporů a konfliktů spojených s teorií a praxí této základní teze u kořenů každé evropské univerzity. Historický vhled do problematicky univerzitních tradic a mýtů je vhodným nástrojem pro pochopení středoevropské univerzitní kultury jako pohádky (Once Upon a Time…) svého druhu, tolik ve svém idealismu a zahledění do vyprávění o „starých dobrých časech“ odolné proti reformním tlakům. Kniha představuje americkému a západoevropskému čtenáři univerzitní kulturu vlastní tzv. humboldtovskému okruhu akademické tradice, přičemž v centru pozornosti stojí především prostředí českého vysokého školství ve srovnání se situaci v Německu, Polsku, Rakousku a dalších zemích. Specifikem knihy je preference náhledu akademické kultury převážně z pozice ne-metropolitních vysokých škol vzniklých ve 20. století, což vyvažuje dosud hojně zpracovávané dějiny středoevropských vysokých učení se středověkou tradicí.