Poznalť jsem sličné stvořenie
Poznalť jsem sličné stvořenie,
jemuž v světě rovné nenie,
podobnať jest ke všie ctnosti,
krási i všie šlechetnosti.

5 Pravím to bez pochlebnosti,
že dobrota při její ctnosti,
jestiť andělské postavy,
kdyžť ji vidím, mniem, bych byl v ráji.

Mohuť to řéci cele,
10 že jsta dvě srdci v jednom těle,
muožeta spolu přebývati
a ve cti sě milovati.

Ještěť viece pravím k tomu:
Kteráž s věrú přěje komu,
15 jmáť jmieti mnohé myšlenie
u vieřě bez pochybenie.

Neb sě ta řeč ke mně miení,
úfám, žeť mi nepromění,
chciť bydliti k její moci,
20 zdaliť mi ráčí zpomoci.

Mně smutnému těžké túhy:
Nejmáť věrnějšieho sluhy
než mne podlé zaslúženie,
kteréjžť já slúžím nad jiné.

25 Chciť jí nad jiné slúžiti,
bych sě mohl k ní přiblížiti,
k té, jenž mi veselé plodí,
kteráž v méj barvě chodí.

Zajisté to řéci mohu:
30 Děkuji milému Bohu,
žeť mi sě dal s ní poznati,
kterúžť já chci milovati

nade všěchny panny i panie,
bydlitiť s ní do skončenie,
35 neboť jest duostojna toho,
cti, krásy má přieliš mnoho.

V modréjť jsem ji barvě poznal,
hned jsem sě jí v službu přikázal,
té milé, krásné panie,
40 jáť jí slúžím bez přěstánie.

Kdyžť já budu jmieti umřieti,
teprv chci odpuštěnie vzieti
od té milé, sličné panie,
jenž jí slúžím z dávné chvíle.



S. 222 - 223


zurück zur Hauptseite