Teorie uměleckého díla z Prešova

Teória umeleckého diela 2. Ved. red. Viera Žemberová. Acta facultatis philosophicae Universitatis Prešoviensis. Literárnovedný zborník 22. Prešov 2007.

Umně sestavený sborník, který vyšel péčí literárněvědného pracoviště Prešovské univerzity, je dalším dokladem úsilí, jež prešovští slovakisté věnují literární teorii, jejímu stavu, vývoji a rozvoji. Svazek má platnost vědeckého opusu, ale je i svého druhu didaktickým kompendiem pro literární vědce včetně doktorandů. Řada příspěvků má proto výčtový, analytický ráz. Platí to také o v pořadí první studii Ladislava Šimona Úvahy o čítaní… (s. 5-28), v níž se autor zabývá čtenářsky nejfrekventovanějšími žánry dnešní doby. Dovídáme se o mezích bestselleru (v Německu prý musí být jeho prodejnost minimálně 100 000 exemplářů) a o nejčtenějších žánrech vůbec: krimi, thrilleru, comedy, fantasy, cyberpunku, comicsu, milostném, rodinném, a biografickém románu, věcné literatuře, o „aktuálním tématu“ apod. Je to vše spíše synchronní než diachronní; je tu sice definována současná podoba žánru (jak se například mění tzv. milostný román), ale méně se již analyzují historické kořeny jednotlivých žánrových forem.

Zajímavé pojednání nabízí prozaik a literární historik a teoretik Stanislav Rakús (Literárne korelácie fanatizmu) pracující s antinomiemi přiměřenost – nepřiměřenost. K příspěvku Xénie Činčurové o motivu pohybu v ruské literatuře lze poznamenat jen to, že jde o sumarizaci známých věcí; rozhodně bych však proti sobě nekladl „cestu“ a „púť“ – vyplývá to spíše z jazykového nedorozumění, neboť ke skutečně hlubinné, etymologické znalosti pojmu a jeho proměn by bylo zapotřebí důkladné analýzy.

Ján S. Sabol píše o lyričnosti filmu a obecněji o lyrice a epice v literatuře a filmu; podle F. Mika (1973) spojuje lyričnost literatury a filmu s markantností (markírovaností?) výrazu. Pavol Markovič zkoumá model sítě v metanarativním románu Itala Calvina a hybridním románu Williama Gibsona. Vychází z postmoderní představy síťového sepětí textů; jeho návrhy na „síťovou poetiku“ nebo „síťovou estetiku“, jež se modelově podobají „starobylé“ Ďurišinově „medziliterárnosti“, jsouce založeny na meziliterárním navazování. Ján Gavura ukazuje různé podoby návratu k Odysseovi, zejména v poémě Odysseov návrat J. Buzássyho. V poezii Jána Zambora nachází Anna Valcerová především „kulturalismus“, tedy směs a prolnutí různých kultur a mentalit (Španělsko, Gennadij Ajgí). Rozpětí tragédie – ironie zkoumá v prózách Jozefa Cígera Hronského Martina Petríková; k poetice prózy Moniky Kompaníkové se vyslovila Marta Součková a opřela se tu o výrok D. Hodrové z kolektivního díla…na okraji chaosu (2001). Svazek uzavírají nápadité postřehy Viery Žemberové Kontexty a texty modernej prózy (Alebo o ženskej postave) vyslovené na okraj prozaického díla M. Durasové a E. Sabata aj.: „Nedorozumenie a neporozumenie vo vzájomnej previazanosti účinkujú ako nárazníková plocha vo vedomí subjektu, a to tak, že sa postava presadzuje aj vďaka svojej reči, svojskému spôsobu odvíjania, skladania, rekonštruovania deja svojím osobitým uhlom pohľadu na to, čo ostalo v jej časovej, pocitovej skúsenostnej pamäti…“ (s. 126).

Prešovská Teória uměleckého diela 2 je sice směsí různých témat a přístupů, ale spojuje ji vytipování aktuálních a snad i akutních jevů současné literatury, které překračují své vlastní tematické vymezení. Je to především zpráva o stavu literatury na zlomu epoch a o hledání toho, jak ji umět nově uchopit a pochopit.

Ivo Pospíšil

Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

2 | 2019
  1. Kniha jako historický svědek (František Všetička)
1 | 2016
  1. Čtyřikrát Alois Lang (Ivo Pospíšil)
2 | 2015
  1. Kauza Masaryk: překvapivé okno (Ivo Pospíšil)
2 | 2014
  1. Kultúra a umenie zaznamenané v rozhovoroch (Viera Žemberová)
1 | 2010
  1. Teorie uměleckého díla z Prešova