Premeny poetiky novely 20. storočia v európskom kontexte. Eds: Mária Bátorová, Renáta Bojničanová, Eva Faithová. Kabinet Dionýze Ďurišina Ústavu filologických štúdií Pedagogickej fakulty Univerzity Komenského, Bratislava 2014.

Ivo Pospíšil

Akademické publikace bývají často uzavřeny pro úzký okruh odborníků a zájemců, ale to není případ této knížky. Novela je něco stále živého, zejména v evropských literaturách, má svou dlouhou tradici táhnoucí se k renesanci a stále se obnovuje. Literární komparatistika je metoda, disciplína a reflexní plocha, která je tu k použití: bez srovnávání se k podstatě novely, příběhově nasyceného textu, nedostaneme. Spiritus agens celého projektu, v jehož rámci vznikl tento svazek, Mária Bátorová a dvě její blízké spolupracovnice, které knihu koeditovaly (Eva Faithová, Renáta Bojničanová), vytvořily vyvážený celek; vyvážený však zde neznamená bezbarvý a neutrální, naopak: barvitý, živý a šťavnatý, zajímavý materiálem i teoretickými polohami. Přispěla řada literárních vědců, kromě Slovenska je tu Česká republika, Německo, Španělsko, participovali slovakisté, slavisté v širokém slova smyslu, romanisté, germanisté, najdeme tu aspekt filmologický a středoevropský, je tu i obecně metodologická, žánrová (genologická) úvaha o novele a její genezi, německá novela od Kleista ke Grassovi, problém novely a vídeňské moderny, fascinující případ španělské novely. Materiál je vskutku široký a zabírá nejen různé národní literatury, ale také směry a tendence – každý si tam může počíst.

Monika Schmitz-Emans zkoumá návaznost na recepci renesanční novely a prózy Itala Calvina, Mária Bátorová se v srovnávacím průřezu zamýšlí nad novelou Dominika Tatarky Pred zrkadlom, Tibor Žilka se zabývá filmovou podobou novely, Mojmír Malovecký upozorňuje na vztah D. Ďurišina k románským zemím, Marta Žilková se zabývá rozhlasovou novelou, Jaroslav Kovář německou novelou, Andrea Mikulášová a Roman Mikuláš zkoumají také německy psané novely, Katarína Zechelová – jak již uvedeno – zase novelu ve vídeňské moderně, Noella Bueno Gómez a Renáta Bojničanová nově nasvěcují španělský materiál, Eva Faithová píše o novele Naša brigáda v souvislostech Tatarkovy tvorby. Novelu v 60. letech 20. století někteří pokládali za žánr, který z pozice dominantního útvaru vytěsní román, jenž se zmítal v krizích a jako by neodpovídal rychlosti doby: od té doby se mnoho změnilo a pozice románu ještě posílila. Ani to však význam novely nezmenšilo, patří k stylově elitní entitě a ne každý prozaik ji umí napsat. Pravda je, že právě v slovanských literaturách bývá často uprostřed převažující deskriptivnosti a charakterologie tento žánr spíše popelkou, i když právě ona je dodnes znakem vyspělé poetiky a měřítkem zralosti národní literatury.

Psáno pro Slovenské pohľady, publikace v Proudech se souhlasem vedení redakce.