Benjamin Kuras: Pohřbívání svobody. Eminent, Praha 2017.

Přece jen v některých beznadějích nachází známý skeptik a historik dneška Benjamin Kuras (roč. 1944), rodem ze Zlína, olomoucký anglista a od podzimu 1968 občan Spojeného království, který se po roce 1990 vracel do české literatury a politické publicistiky, střípky naděje, jak jinak: na civilizaci se musí makat a přirozený a přírodní kapitalismus nutno využívat, tvrdí. S Kurasem nemusíme vůbec souhlasit, nebo určitě ne se vším, ale přesvědčivost jeho formulací a až brutální přesnost jeho pozorování, ovšem vše podloženo světovým přehledem, jsou obdivuhodné. Týkají se – jemně řečeno – hrůz a tragédií naší civilizace. Od prvního eseje je zřejmé, že jde o svazek vskutku reprezentativní, což dokládá i pečlivý jmenný rejstřík a poměrně slušná bibliografie, jež z něho činí odborné až vědecko-populární čtivo podané s elegancí autorovi vlastní. V Kolosálním fiasku intelektu je obsaženo vše podstatné: přesná analýza americké mediální hysterie po „nesprávném“ výsledku prezidentských voleb, to je opravdu jasný signál nové éry lidské společnosti, nejen americké. Také jeho skepse vůči dnešnímu intelektuálovi je dobře argumentovaná. Všechny ty rysy arogance, odporu k svobodomyslnosti, omezování svobody slova, dirigismus i prostá nechuť naslouchat jiným názorům – s tím se dnes setkáváme dnes a denně a je to dominanta naší doby, nejen v anglosaských zemích: nekompetentnost a diletantismus jsou u vlády a baví je to. Podobně jako kritika liberalismu, z níž se tají dech (nikoli „bere dech“), co jsou to orwellizační prvky, jak funguje dnešní kapitalismus, o současné vědě a náboženství. A nakonec rady, jak přece jen zbrzdit umírání našeho světa: omezit spotřebu energie a hmotných věcí. Vrátit se k důstojnosti svobodných pánů. Zde Kuras není tak radikální jako Jegor Bulyčov ze známé hry dnes již zcela zapomenutého Maxima Gorkého, který v totálním vyvlastnění svého majetku revolucí uviděl onu „říši svobody“, do níž vstoupit brání právě vlastnění, Kuras se v přirozeném kapitalismu radí vyřádit. Jestli je to už v této fázi možné, opravdu nevím. Dobré čtení, které jistě vyvolává protikladné reakce. Rád bych si někdy přečetl argumentovanou polemiku, ale skutečnou, nikoli nadávky a spílání. Snad se dočkám.

Ivo Pospíšil