Tomáš Svatopluk Přidal: Perly v trávě. Hana Dziková – Cultum, Olomouc 2023. ISBN 978-80-908600-2-5.

Perly v trávě (2023) jsou třetí sbírkou Tomáše Svatopluka Přidala (ročník 1990). Předcházelo Studování mělkého kroku (2020) a Sblížení dvou nebes (2022). K básníkovým kristovským třiatřicetinám vyšlo nyní 33 básní, převážně s milostnou tematikou. Jde o verše také se silnými deziluzivními prvky, v nichž je vedle mužského hlediska uplatněn rovněž pohled ženský, dívčí. Sporadické ženské vidění prostupuje básně Copy, Pohledem nespatřená a Kousek (od) tebe.

Uvedený výčet je záměrný, neboť poslední titul napovídá Přidalovu častou hru s významem slova daným uzavorkováním jedné nebo více hlásek. Z dalších názvů viz Barevné (v)cítění a Protéká věčná (h)říčka naděje. To jsou tituly básní, závorkování a posouvání smyslu proniká pochopitelně i do textu, např. v básni Viola: Ve výškách (s)milování chci ukázat Ti směr.

Přidalova poezie je nerýmovaná, v celé sbírce se nachází pouze dvě básně, v nichž je použito rýmu. Rým je v Perlách v trávě nahrazen básnickým viděním. Zmíněné vidění podtrhává skutečnost, že všechny básně jsou vytištěny na ose, což má patrně odpovídat milostnému zaměření sbírky.

T. S. Přidal je básník, jenž velmi často myslí a vyjadřuje se v kontrastech. Na protikladu založil básně Rozdvojení a Úcta tichých okamžiků. Kontrasty se dostávají i do titulů básní, viz citovaný Údolím potěšení protéká věčná (h)říčka naděje. A prostupují pochopitelně i jejich text: Povypráví Ti / Osud, který souzen / byl slovem svobodným / i zrnkem nicotna (z básně Světlokvět).

Dalším charakteristickým znakem Přidalovy poezie je jejich výrazná tendence ke gnómičnosti. Např. na začátku básně Nejde o nic, i když je pro vás svět: Rozdávat se někomu / jako balíček karet / je krásné a hazardní. // Dát někomu své srdce / na podnosu lásky / je okouzlující / i strašidelné. Stejně tak v závěru básně V podobě stromu: Život je / rozvětvený strom, / má mnoho silných větví, / ale všechny se / (jak ubíhají roky) / zlomí do jedné…

Zcela výjimečný případ představuje Báseň na písmeno t, zahrnuje dvacet veršů a všechny mají aliterační ráz. Začíná těmito verši: Tonoucí tápe / Tlačí tmu.

Perly v trávě obsahují však i jevy, jež mají k perlám dosti daleko, někdy dokonce i k trávě. Jsou to slovní složeniny typu láskosvátost, láskostruny, světlokvět (vše v titulech básní), nešťastnolásky, láskomelodie ad. To je projev staromilství, jež bujelo zejména v počátcích národního obrození. U Přidala nejde o nic nového, neboť tytéž složeniny se najdou už v jeho debutu Studování mělkého kroku. Tomáš Svatopluk nedostatečně studoval svůj mělký krok.

S tímto staromilstvím úzce souvisí užívání starého latinského & (et): jako dítě hledal & nenacházel, souhvězdí napůl zanořené do Světla & Tmy, teprve tehdy se otevře prostor i pro neslyšící & méně šťastné ad. Toto latinské & se objevuje i v Přidalových předchozích sbírkách a podobně jako v Perlách v trávě působí neladně, nesouzvučně. Je to hláska spíše z věcného světa.

Mezné případy tohoto druhu jsou ve sbírce víceméně podružné, ale podružnost často infikuje své okolí. Důraz je třeba klást na perly.

V současnosti existují v české literatuře tři nositelé jména Tomáš Přidal. Editorka Perel v trávě Hana Ševčíková, aby je rozlišila, pokřtila básníka z Náměště na Hané dalším jménem Svatopluk. Učinila víc než nezbytnost.

František Všetička