O tom, že odešel profesor Miroslav Zahrádka (14. 5. 1931 – 25. 5. 2021), jsem se dozvěděla se zpožděním. Smutná zpráva navíc přišla ve složité době, naplněné obavami z pandemie virové nemoci covid-19.

S profesorem Zahrádkou jsem se osobně seznámila na začátku osmdesátých let. Byl tehdy vedoucím Katedry ruského jazyka a literatury FF Univerzity Palackého v Olomouci a pořádal pravidelné semináře pro aspiranty, jichž jsem se zúčastňovala. Vzpomínám na příjemnou a tvůrčí atmosféru, která, i díky osobnosti M. Zahrádky, tato setkání provázela. V osmdesátých a devadesátých letech jsem byla s profesorem Zahrádkou v pravidelném kontaktu – osobním i písemném, několik semestrů přednášel ruskou literaturu na mé domovské Katedře ruského jazyka Pedagogické fakulty ZČU v Plzni, setkávali jsme se na různých mezinárodních konferencích a seminářích. V paměti mi utkvěla konference, která se konala v roce 1998 v Krasnojarsku pod názvem Slovanský svět na hranici dvou století za aktivní účasti spisovatele V. Astafjeva, s nímž profesor Zahrádka vedl dlouhou diskusi.

Celá profesní dráha profesora Zahrádky je spojena s katedrou rusistiky na filozofické fakultě olomoucké univerzity, kam nastoupil po absolvování Vysoké školy ruského jazyka a literatury a aspirantury na filologické fakulty MGU. Filozofické fakultě Univerzity Palackého zůstal věrný a zanechal zde výraznou stopu nejen jako vědec, ale také jako pedagog a neúnavný organizátor a propagátor ruské literatury. Jeho vědecký zájem se zpočátku zaměřoval na tvorbu A. Fedina, L. Tolstého, později se věnoval dílu M. Šolochova (Michail Šolochov: Motivy – kompozice – styl, 1975), tématům válečné literatury. V posledních létech se zabýval česko-ruskými literárními vztahy a zasloužil se o recepci ruské literatury u nás. Profesor Zahrádka se netajil tím, že vedle badatelské práce je pro něj neméně důležitá i výchova nové generace rusistů – studentů i aspirantů. Upřednostňoval vždy osobní kontakty, ale napsal pro ně také řadu učebnic a skript (Ruská literatura XX. století: literární proudy a osobnosti, 2003).

Třetí oblastí jeho činnosti je práce organizátora, profesor Zahrádka stál u zrodu Olomouckých dnů rusistů, zasloužil se o vydání Slovníku česko-ruských literárních vztahů. Udržoval vztahy s předními ruskými literárními badateli a pedagogy, setkával se s ruskými spisovateli. Inspirativní je jeho útlá knížka Toulky s ruskými spisovateli (2007), která pojednává o skutečných i pomyslných setkáních s ruskými klasiky.

Profesor Zahrádka reprezentoval českou rusistiku více než půl století v různých, často nelehkých obdobích. Vím, že se po roce 1989 objevovaly kritické hlasy na jeho adresu, ale já jsem přesvědčena, že se nikdy nezpronevěřil svému poslání vědce ani člověka, často jsem byla svědkem jeho pochybností a sebekritiky. Jemu vděčím za mnohé: nejen za to, že byl vždy ochotný pomoci odbornou radou, inspirovat, ale hlavně za jeho lidský přístup a schopnost empatie. A za přátelství, které mi věnoval.

PhDr. Jana Sováková, CSc., Katedra ruského a francouzského jazyka, Pedagogická fakulta, Západočeská univerzita v Plzni, Univerzitní 8, 306 14 Plzeň, Česká republika

Kontakt: sovakova@krf.zcu.cz