Změny na Ukrajině II – kurz hřivny a nezaměstnanost

Dana Ferenčáková

Dalším obtížným úkolem, který si předsevzal prezident Volodymyr Zelenskij, je boj proti korupci. V tomto ohledu je jistě třeba učinit kroky nejen k upevnění právního řádu, ale též k oživení a rozvoji ukrajinské ekonomiky.

Porovnání dvou ekonomických ukazatelů mezi Českou republikou a Ukrajinou.

1) Kurz hřivny vůči koruně

Podle informací na českém serveru Kurzy.cz byl vývoj kurzu ukrajinské hřivny k české koruně následující: v prvním pololetí roku 2014 (tedy od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2014) byl průměrný kurz hřivny 1 UAH = 1,9677 Kč, tedy za 10 hřiven bylo možno koupit totéž, co za 19 korun a 60 haléřů, kdežto v prvním pololetí roku 2019 (tedy od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019) byl průměrný kurz hřivny 1 UAH = 0,8456 Kč, tedy za 10 hřiven bylo možno koupit jen to, co za 8 korun a 40 haléřů.

Jestliže si odmyslíme výkyvy kupní síly české koruny, je možno opatrně konstatovat, že oproti koruně došlo v rozmezí let 2014 až 2019 k více než ke dvojnásobnému poklesu hodnoty hřivny. Na Ukrajině bylo možno pozorovat zvýšený zájem o cizí měny a z bank začaly mizet dolarové rezervy.

Z uvedených údajů logicky vyplývá, že Ukrajinci nyní rádi vyhledávají pracovní uplatnění v ČR. Na serveru Finance.cz jsme se mohli dne 5.3.2019 dočíst, že v ČR pracuje 115 000 Ukrajinců na pracovní povolení, ale odhadem je možno říci, že jich je přibližně 150 000. Podle sdělení Ministerstva zahraničí ČR, zveřejněném dne 12. 8. 2019 ve zpravodajství Aktuálně.cz, stále vzrůstá zájem cizinců o česká víza a jen ve Lvově v prvním pololetí tohoto roku bylo vydáno Ukrajincům 51 000 krátkodobých pracovních víz do ČR.

Zájem Ukrajinců o práci v ČR je dán také mnohem vyšším výdělkem v ČR než na Ukrajině. Zatímco od 1. 1. 2018 minimální mzda na Ukrajině činila 3723 hřiven, v ČR v r. 2018 byla minimální mzda 12 200 Kč a od ledna 2019 se zvýšila na 13 350 Kč. Ukrajinské pracovníky tedy žene do ČR nejen propad kupní síly hřivny, ale též výrazný nepoměr výdělku v korunách v ČR a v hřivnách na Ukrajině.

2) Nezaměstnanost na Ukrajině a v ČR

Podle informací na ruském serveru Minfin z 25. 6. 2019 činila nezaměstnanost na Ukrajině v prvním čtvrtletí r. 2019 – 9,6 %. Pozorujeme-li vývoj nezaměstnanosti na Ukrajině od r. 2000 do r. 2018, pak od nejhoršího stavu v r. 2000, kdy vystoupila na 12,4 %, v dalších letech klesala až do r. 2007 a 2008, kdy v obou letech dosahovala 6,9 %. V r. 2009 opět začala narůstat, až v letech 2010, 2011 a 2012 se pohybovala kolem 8 %. V r. 2013 byl zaznamenán mírný pokles nezaměstnanosti na 7,7 %, ale od r. 2014 až do r. 2018 míra nezaměstnanosti na Ukrajině stále mírně překračuje 9 %.

Ve srovnání s tím v České republice je nezaměstnanost na podstatně nižší úrovni, jak můžeme pozorovat na serveru Kurzy.cz. Od r. 2014, kdy přesahovala 8 %, její vývoj do dneška s mírnými výkyvy klesal, až v červnu 2019 dosáhl 2,6 %. V rámci EU patří ČR ke státům s nejnižší mírou nezaměstnanosti podobně jako Malta (3,5 %), Německo (3,6 %) anebo Polsko (4,6 %), Rakousko (5,4 %) a Slovensko (7%).

Můžeme tedy konstatovat, že v ČR ukrajinští pracovníci nacházejí zaměstnání mnohem snáze než doma a že v oborech, jako je stavebnictví, zdravotnictví, služby anebo zemědělské a lesnické sezónní práce, je po nich vysoká poptávka. Zájem o ukrajinské pracovníky je dán jejich velkou měrou odpovědnosti a spolehlivosti při dobré odborné zdatnosti. Celkově lze konstatovat, že ukrajinští pracovníci se těší vyššímu renomé než jiní zaměstnanci z ciziny.

Jelikož zdravé hospodářství s pevnou měnou a minimální nezaměstnaností je tím fundamentem, na němž je jedině možno budovat silný stát, neohrožovaný korupcí, je nutno si přát, aby ukrajinské hospodářství sílilo, aby spělo k modernizaci a nebylo ohrožováno krizovými jevy. Německý ministr zahraničí z let 2013–2017 a posléze německý prezident Frank-Walter Steinmeier však pro server Lidovky.cz řekl dne 25. 11. 2014, že hospodářská a politická modernizace Ukrajiny je úkol pro několik pokolení.

Demontáž bývalého SSSR a vybudování nové ukrajinské státnosti je jistě problémem, se kterým se země ještě plně nevypořádala. Napadá mne, že nejen budování nového státu, ale též spořádaná demontáž státního útvaru, který se přežil, by měly být disciplínou, vyučovanou na školách. Je jistě v zájmu všech, aby byla co nejvíce snížena rizikovost tohoto počínání. Současně jde také o pochopení toho, že nový státní útvar, jakým je Ukrajina, není již budován na principu internacionální solidarity proletariátu, nýbrž na principu národnostním, což má bezesporu dalekosáhlé konsekvence.

Integrace Ukrajiny do EU – průběh přístupových jednání

Jednání mezi Ukrajinou a EU bylo vedeno již od r. 2007, text smlouvy byl odsouhlasen v listopadu 2011, ale podpis byl odkládán. EU dala Ukrajině několik podmínek, po jejichž splnění byla smlouva parafována dne 30. 3. 2012 vedoucími delegací Ukrajiny a EU.

V listopadu 2013, několik dní před summitem ve Vilniusu, kde mělo proběhnout oficiální podepsání asociační dohody, na žádost ukrajinské strany byl tento akt pozdržen. EU ze své strany podmínila podepsání dohody tím, že ukrajinský parlament přijme zákon, který umožní, aby vězněná představitelka opoziční strany Otčina (Baťkivščina) Julie Tymošenková podstoupila léčbu v zahraničí. Parlament s převahou hlasů Strany regionů prezidenta Janukovyče však zákon neschválil a tudíž k asociační dohodě nedošlo.

Následovaly však události „euromajdanu“ na podzim 2013 a na jaře 2014, které znamenaly pád prezidenta Viktora Janukovyče a vlády Mykoly Azarova. Místo premiéra Azarova nastoupil do premiérské funkce po zastupujícím Serhiji Arbuzovovi Arsenij Jaceňuk jako představitel strany Otčina (Baťkivščina) a jeho vláda získala důvěru parlamentu 27. 2. 2014. Kromě jeho vlastní strany pro ni hlasovala také Strana regionů a další parlamentní frakce.

Tím bylo umožněno, aby dne 21. 3. 2014 v Bruselu Arsenij Jaceňuk a představitelé EU podepsali politickou část smlouvy o asociaci Ukrajiny a EU a o tři měsíce později dne 27. 6. 2014 také ekonomickou část. Za českou vládu připojil podpis Bohuslav Sobotka. Ukrajinský parlament schválil dohodu dne 16. 9. 2014. a tentýž den parafoval smlouvu také prezident Petro Porošenko.

Mezi tím však na žádost Ruska došlo v Bruselu dne 12. 9. 2014 k jednání mezi Evropskou unií, Ukrajinou a Ruskem, čímž bylo dosaženo odložení implementace té části dohody, která jednala o vytvoření zóny volného obchodu mezi Ukrajinou a EU. Od 1. 11. 2014 se tedy Ukrajina řídila základními ustanoveními smlouvy, avšak dohoda o zóně volného obchodu vstoupila v platnost až v lednu 2016.

Ratifikace asociační dohody s Ukrajinou byla završena ze strany Evropské unie 11. 7. 2017, kdy byla potvrzena Radou EU, čímž vstoupila v platnost 1. 9. 2017. Prezident ČR Miloš Zeman připojil svůj podpis 27. 10. 2015 a jako poslední účastník ji podepsal Euratom 26. 6. 2017.

Finanční pomoc Evropské unie Ukrajině

Podle slovenského serveru Zpravodajstvo Evropského parlamentu z 13. 6. 2018 Evropský parlament schválil půjčku Ukrajině na roky 2018 až 2019 ve výši 1 miliardy euro. O této pomoci bylo řečeno, že bude poskytnuta ve dvou splátkách při splnění přísných podmínek. Kromě politických předpokladů, k nimž patří respektování demokratických mechanismů v pluralitním parlamentním systému, jde hlavně o dohled nad tím, zda prostředky nejsou zneužívány. Zejména přísná protikorupční opatření byla tím, nač kladl evropský parlament zvláštní důraz.

Tato pomoc od Evropské unie však byla již čtvrtým programem, poskytovaným Evropskou unií ukrajinskému státu. Navíc nešlo jen o tento jediný zdroj pomoci, protože ji doplňovaly i další formy finanční podpory, například od Evropské investiční banky anebo EBRD či Deutsche Bank, která například poskytla milionové částky na rozvoj oblasti kolem Azovského moře, Mariupolu a Berďanska.

V rámci předchozích tří programů pomoci od Evropské unie Ukrajina obdržela podporu ve výši 2.8 miliard euro. Plánované uvolnění dalších 600 milionů euro však bylo zablokováno v lednu 2018, protože Ukrajina nedodržovala podmínky, kterými byla půjčka podmíněna.

Komisař EU pro daně a finanční záležitosti Pierre Moscovici řekl pro „Sputnik“ dne 9. 3. 2018, že EU sice vyčlenila pro Ukrajinu v rámci čtvrtého programu makrofinanční pomoci 1 miliardu eur, avšak Ukrajina nenakládá s prostředky hospodárně a nedodržuje sjednané podmínky boje s korupcí.

Další kritika toho, že finanční pomoc Ukrajině mizí v černých dírách, zazněla v dubnu 2019 od poslance Evropského parlamentu Matteo Bianki, delegovaného do EP italskou Ligou. Jak uvedl server Rambler.ru dne 18. 4. 2019, poslanec Bianki spočítal, že během pěti let Ukrajina obdržela nejméně 13 miliard euro finanční pomoci, avšak ukrajinské orgány nedokázaly zabránit tomu, aby peníze nebyly zneužity a nesloužily zejména jako nástroj korupce. Z toho důvodu poslanec EP Bianki naléhavě požadoval provedení přísného auditu.

Přidala se rovněž mezinárodní organizace Transparency International, která upozornila, že ukrajinský Ústavní soud těsně před prezidentskými volbami zrušil zákon o trestní odpovědnosti za nezákonné obohacování, což odporuje smlouvě s Evropskou unií a s Mezinárodním měnovým fondem, takže hrozí zmrazení finanční pomoci.

Nezbývalo nic jiného, než aby zareagovalo ukrajinské Ministerstvo financí. Jeho představitelka Oxana Markarova ve svém prohlášení v únoru 2019 řekla, že ministerstvo pracuje na splnění podmínek EU a věří, že přísun financí nebude přerušen.

Summit Evropské unie a Ukrajiny dne 8. 7. 2019

Za této situace se v červenci tohoto roku konal summit EU a Ukrajiny v Kyjevě a je tudíž logické, že věnoval velkou pozornost především boji s korupcí, implementaci ujednaných dohod a dodržování tempa ukrajinských reforem.

Zúčastnili se ho ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij, předseda Evropské rady Donald Tusk, předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, komisařka EK pro zahraniční věci Frederica Mogherini a další. Přítomen byl i zástupce Ukrajiny v EU Nikolaj Točickij, který byl do této funkce delegován v únoru 2016. Ze setkání především vyplynulo, že prezident Zelenskij sleduje stejný prozápadní kurz jako jeho předchůdce.

Výsledky:

  • a) Na potvrzení záměru boje s korupcí Ukrajina zřídila Nejvyšší protikorupční soud a jmenovala jeho soudce, takže nejpozději od září začne stíhat podvody a nezákonné obohacování zejména v Privatbance.

  • b) Dále bylo konstatováno, že dvoustranný obchod mezi EU a Ukrajinou vzrostl o 50% od chvíle, kdy v lednu 2016 vstoupila v platnost „Smlouva o zóně volného obchodu“.

  • c) Od června 2017 Ukrajinci vykonali do zemí EU kolem 3 milionů bezvízových výjezdů.

  • d) Podle informace Nikolaje Točického od r. 2014 do poloviny r. 2019 Evropská unie a její členské státy poskytly Ukrajině více než 680 milionů euro nevratné pomoci.

  • e) EU chce také být nápomocná při budování dopravních koridorů v oblasti u Azovského moře. Jde zejména o opravy úseku železnice Mariupol – Záporoží, silnice Mariupol – Nikolajev a práce v přístavu Berďansk.

  • f) V červenci 2019 vstoupil v platnost doplněk č. 27 k asociační dohodě mezi Ukrajinou a EU, obsahující dlouhý seznam zákonů EU zvláště z oblasti energetiky, které Ukrajina musí implementovat do svého právního řádu.

  • g) EU vyjádřila podporu Ukrajině v otázce celistvosti jejího území a současně vítá záměr prezidenta Zelenského zlepšit humanitární situaci na Donbasu.

Příměří na východě Ukrajiny

Ode dne 21. 7. 2019, tedy ode dne posledních mimořádných parlamentních voleb, platí na Ukrajině příměří a dohoda o stažení vojsk z linie konfliktu na Donbasu. Tu a tam však dochází k porušování tohoto příměří, což vyvolává obavy z toho, že konflikt opět vzplane. V zájmu respektování svých rozhodnutí Zelenskyj odvolal dne 5. 8. 2019 velitele ukrajinských vojsk na donbaské frontě generálporučíka Alexandra Syrského a nahradil ho ve funkci velitele sjednocených branných sil generálporučíkem Volodymyrem Kravčenkem.

Dne 7. 9. 2019 potvrdila ruská ombudsmanka pro lidská práva Taťána Moskalková, že se uskutečnila výměna 35 ukrajinských zajatců, kteří byli navráceni z Ruska na Ukrajinu, za 35 ruských zajatců, kteří se z Ukrajiny vrátili do Ruska.

V tentýž den 7. 8. 2019 se konal telefonický rozhovor mezi prezidentem RF Vladimírem Putinem a prezidentem Ukrajiny Volodymyrem Zelenským, přičemž se oba prezidenti dohodli nejen na výměně zajatců, ale též na tom, že v nejbližší době se uskuteční schůzka tak zvané „normanské čtveřice“, tedy Ukrajiny a Ruska za přítomnosti zástupců Německa a Francie. Uvedla to RIA Novosti s odvoláním na tiskovou službu ukrajinského prezidenta. Vladimír Putin vyzval k tomu, aby na Donbasu byly dodržovány podmínky příměří a ustala střelba, protože do konfliktu jsou vtahováni nevinní civilisté. Volodymyr Zelenskij na schůzku naléhá kvůli snaze ukončit boje na východě Ukrajiny.

Evropské řešení

Velmi slibné výsledky přineslo setkání prezidentů Vladimíra Putina a Emmanuela Macrona v sídle francouzského prezidenta na Azurovém pobřeží v Breganconu ve Francii dne 19. 8. 2019. V předvečer schůze „velké sedmičky“, tedy ekonomicky nejvyspělejších zemí světa G7, se uskutečnila schůzka mezi představitelem Ruska jako bývalým členem „velké osmičky“ a francouzským prezidentem, na jehož pozvání přijel Vladimír Putin do Francie. Členství Ruska ve „velké osmičce“ bylo pozastaveno 18. 3. 2014 jako reakce na anexi Krymu. Členové G8 tehdy nepřijeli do Soči, kde se schůzka měla uskutečnit. Místo toho se setkalo sedm zemí bez Ruska v Bruselu. Francouzský prezident Emmanuel Macron však nyní zorganizoval setkání s ruským prezidentem Vladimírem Putinem proto, aby tím dal najevo, že Rusko považuje za důležitého partnera, kterého je nutno opět začlenit do evropského dialogu.

Podle zprávy v novinách Vzgljad z 20. 8. 2019 se Emmanuel Macron vyjádřil takto: „Evropa musí revidovat koncepci své suverenity. Dialog mezi Evropskou unií a Ruskem je nutný pro to, aby hlas EU zase získal svou váhu a EU mohla hrát svou roli.“ Server Novinky.cz navíc dne 19. 8. 2019, tedy v den schůzky, interpretoval názor Vladimíra Putina takto: „Telefonické rozhovory s Volodymyrem Zelenským opravňují Vladimíra Putina k opatrnému optimismu, protože rozhodování prezidenta Zelenského představuje pro situaci skutečnou změnu.“ Prezidenti Putin a Macron podpořili „normanský formát“ jednání o konfliktu na Ukrajině a uvítali tedy rokování za přítomnosti představitelů Ukrajiny, Ruska, Francie a Německa. Tato jednání mají proběhnout co nejdříve.

V návaznosti na setkání francouzského a ruského prezidenta proběhl ve francouzském Biarritzu summit zemí G7, tedy Francie, Německa, Itálie, Velké Británie, USA, Kanady a Japonska, k nimž se letos připojila i řada afrických a asijských států jako hostů. Pravidelně bývají přítomni také představitelé Evropské unie – tedy Evropské komise a Evropské rady. Jednání začalo v sobotu 24. 8. 2019 večer. Smyslem třídenního summitu bylo odstranění překážek ve vzájemném obchodování. Ve vztahu k Rusku nastal posun, neboť prezidenti Trump a Macron se shodli na tom, že na příští summit v r. 2020 by mělo být pozváno i Rusko, což však rozporoval Donald Tusk. Záměrem Francie je přesvědčit země G7, aby Rusko bylo znovu přijato do skupiny ekonomicky nejrozvinutějších zemí světa, protože je velmi mnoho otázek, které se Ruska bezprostředně dotýkají a které je třeba řešit společně. Je však nutná vstřícnost Ukrajiny a Ruska při řešení jejich vzájemného konfliktu.

Právě o tomto vztahu hovořila kancléřka Angela Merkelová, když oznámila, že se chystá schůzka „normanské čtveřice“ v Paříži. Podle ní je naděje na kladný výsledek dána i zájmem prezidenta Zelenského o řešení situace na východní Ukrajině. Záměrem schůzky je dosažení shody v rámci Minských dohod o přerušení bojů na Donbase a zavedení jeho zvláštního statutu. Je jistě v zájmu celé Evropy, aby se situace Na Ukrajině uklidnila a v zemi zavládl mír pro klidnou práci.

Nový ukrajinský parlament a nová vláda

Po letních prázdninách se opět sešel ukrajinský parlament koncem srpna. Jeho předsedou je od 29. 8. 2019 ekonom a právník Dmytro Razumkov (narozen 1989 v Berdičevě v Žitomirské oblasti). V prezidentské kampani vedl štáb nynějšího prezidenta V. Zelenského a v parlamentních volbách byl lídrem kandidátky strany „Služebník lidu“. Vystudoval Kyjevský institut mezinárodních vztahů a věnoval se politické činnosti. Následoval tak svého otce, který byl pomocníkem prezidenta Leonida Kučmy. Dmytro Razumkov sice byl členem „Strany regionů“ od r. 2006 do r. 2010, ale vystoupil z ní po zvolení Viktora Janukoviče prezidentem. Poté vedl vlastní poradní firmu „Ukranian Consulting Group“ a nyní je poslancem.

V úterý 3. 9. 2019 ukrajinský parlament odhlasoval změnu ukrajinské ústavy a zrušil imunitu poslanců v trestních věcech. Ve snaze bojovat proti korupci se pro zrušení imunity vyslovilo 373 poslanců ze 450. Pro změnu nehlasovali poslanci „Opoziční platformy“.

Dne 28. 8. 2019 prezident Zelenskij zaslal Nejvyšší radě Ukrajiny návrh na jmenování premiéra nové vlády a dne 29. 8. 2019 parlament schválil její složení. Premiérem Ukrajiny se stal právník Olexij Hončaruk (narozený 1984 v Gorodně v Černigovské oblasti), který během prezidentské kampaně Volodymyra Zelenského spravoval jeho finanční záležitosti. V historii Ukrajiny je jejím nejmladším premiérem. Vystudoval Právnickou fakultu na Meziregionální akademii řízení (2001–2006) a dosáhl hodnosti doktora filosofie. V r. 2012 absolvoval Národní akademii řízení při prezidentu Ukrajiny. Je také absolventem kyjevského oddělení „Aspen Institutu“. V roce 2008 byl spoluzakladatelem a partnerem firmy „Constructive Lawyers“. Byl činný ve Svazu ukrajinských investorů a byl také zástupcem ředitele „První ukrajinské průmyslově-investiční společnosti“. Čtyři roky stál v čele institutu BRDO, financovaném EU, jehož úkolem bylo zkvalitnění podnikatelského prostředí. V parlamentních volbách r. 2014 kandidoval za stranu „Síla lidí“, která však získala jen 0,11 % hlasů. Nemá tudíž záměr opírat se o tuto politickou sílu v budoucnu a může být tedy ve vládě nestrannou osobností. Jako prozápadně orientovaný liberál chce zainteresovat zahraniční firmy na účasti v ekonomickém rozvoji země a nemá námitky proti prodeji půdy cizincům. Byl poradcem bývalého ministra ekonomického rozvoje a obchodu Stěpana Kubiva a vyjádřil se pro spolupráci s Mezinárodním měnovým fondem. Jelikož v letošním roce vyprší smlouva mezi Ukrajinou a MMF, chce jednat o jejím prodloužení. Usiluje o zrychlení klíčových reforem a zdůrazňuje, že vláda se musí urychleně vypořádat s problémem privatizace.

Vicepremiérem pro euroatlantickou a evropskou integraci byl zvolen Dmytro Kuleba (narozen 1981 ve městě Sumy). Je synem diplomata Ivana Kuleby, který působil i v ČR. Nyní je Ivan Kuleba velvyslancem v Kazachstánu. Ministr Kuleba vystudoval mezinárodní právo na Kyjevské univerzitě T. Ševčenka, je kandidátem věd a mluví anglicky. V letech 2005–2009 působil jako diplomat při mezinárodních organizacích ve Vídni. V letech 2010–2012 byl tajemníkem a poradcem na Ministerstvu zahraničí, v r. 2013 byl poradcem vicepremiéra K. Hriščaka pro humanitární otázky. Od r. 2014 působil jako zvláštní pověřenec pro zavádění moderních technologií na ministerstvu zahraničí P. Klimkina. Od r. 2016 působil jako stálý představitel Ukrajiny při Radě Evropy. V březnu 2019 prezentoval svou knihu Válka za realitu. Jak zvítězit nad smyšlenkami.

Vicepremiérem pro digitalizaci je Michail Fjodorov (nar. 1991 ve Vasiljevce v Záporoží). Je absolventem Fakulty sociologie a řízení Záporožské univerzity. Od r. 2013 stál v čele telekomunikační agentury SMMSTUDIO a v r. 2018 jako první na Ukrajině zorganizoval konferenci o marketingu. Během prezidentské kampaně současného prezidenta zodpovídal za komunikační strategii a digitální služby jeho kanceláře. V parlamentních volbách uspěl jako nezávislý poslanec za stranu „Služebník lidu“. Očekává se od něj zavádění výpočetní techniky do státních institucí.

Ministrem vnitra zůstal Arsen Avakov (nar. 1964 v Baku, Armén, od r. 1966 stále žije na Ukrajině). Ministrem vnitra byl již ve vládě Arsenije Jaceňuka a také Vladimíra Hrojsmana, takže setrvává ve funkci ministra vnitra od r. 2014. Je absolventem Charkovské techniky, v Charkově pracoval jako inženýr v Institutu ochrany vod (1987–1990) a tamtéž byl také krajským zastupitelem a hejtmanem od r. 2005 do r. 2010. Byl členem Rady národní bezpečnosti a obrany (2007–2008) a v lednu 2010 kandidoval proti Viktoru Janukovyčovi v prezidentských volbách. Proti jeho nominaci protestovaly některé nevládní organizace.

Za stranu „Otčina“ byl zvolen poslancem v říjnu 2012, avšak v r. 2014 se zúčastnil založení strany „Lidová fronta“, kde byl členem její vojenské rady. Zúčastnil se akcí „Euromajdanu“ a když byl v únoru 2014 jmenován ministrem vnitra, podřídil pod pravomoc svého ministerstva jednotky „Pravého sektoru“ a „Sebeobrany“, rozpustil však milice „Berkut“. V Luhanské a Doněcké oblasti propustil nejméně 15 000 členů bezpečnostních sborů a tím je zbavil sociálních garancí. Přistoupil rovněž k hromadným lustracím na Ministerstvu vnitra a rozsáhlému propouštění. Mluví rusky a jedním z ukrajinských dialektů, tzv. „slobožanským nářečím“. V r. 2013 se zařadil na 118. místo mezi nejbohatšími lidmi na Ukrajině.

Vadym Prystajko (nar. 1970 ve městě Kilija v Oděské oblasti) povýšil z hodnosti náměstka ministra zahraničí, jímž byl v letech 2017–2019, do funkce ministra zahraničí. Jeho otec byl vyšetřovatelem KGB a náměstkem předsedy SBU. Vadym Prystajko je absolventem Kyjevské techniky a v devadesátých letech působil v různých funkcích na Ministerstvu zahraničního obchodu. Byl velvyslancem v Austrálii, Kanadě a USA a od r. 2017 působil jako vedoucí ukrajinské mise při NATO. Od května 2019 je členem Rady národní bezpečnosti.

Funkci ministra obrany přijal Andrej Zagorodňuk (nar. 1977). Vystudoval Kyjevskou univerzitu T. Ševčenka a studoval také na univerzitě v Oxfordu. Je právníkem a ekonomem. Působil ve vedoucích pozicích v těžařských a hornických společnostech, byl ředitelem firmy „Discovery Drilling Equipment“. Po událostech r. 2014 vstoupil jako dobrovolník do ukrajinské armády a v letech 2016–2017 řídil projekční kancelář Ministerstva obrany. V červenci 2019 ho prezident Zelenskyj jmenoval svým poradcem.

Ministryní financí je Oxana Markarova (nar. 1976 v Rovnu). Je absolventkou Kyjevsko-Mogiljanské akademie, specializovala se na veřejné finance a studovala i v USA. V devadesátých letech pracovala v americkém fondu pro přímé investice „Western NIS Enterprise Fund“, v r. 2000 byla na praxi ve Světové bance. Od r. 2015 je ve státních službách a od r. 2016 byla první náměstkyní ministra financí Alexandra Daniljuka se zplnomocněním pro investice. Je členkou několika dozorčích orgánů.

Denis Maljuska se stal ministrem spravedlnosti (nar. 1981 v Chmelnické oblasti) Vystudoval Kyjevskou univerzitu T. Ševčenka a je právníkem. Specializuje se na podnikatelské právo i na řešení podnikatelských sporů a bankrotů. Působil rovněž jako publicista a konzultant v privátním sektoru. V parlamentních volbách v červenci 2019 byl zvolen poslancem za stranu „Služebník lidu“.

Timofej Milovanov (nar. 1975 v Kyjevě) byl jmenován ministrem hospodářství, obchodu a zemědělství. Je absolventem Kyjevské techniky a magistrem Univerzity ve Wisconsinu. Jako specializaci si zvolil makroekonomii a teorii her. V r. 2008 přednášel na univerzitách v Bonnu a Pittsburghu. Od r. 2016 působil jako zástupce předsedy Správní rady Národní banky Ukrajiny. Uplatnil se v oblasti publicistiky a to mu umožnilo, aby byl v letech 2014–2015 oceněn jako jeden z nejlepších ukrajinských ekonomů na žebříčku „Forbes Ukrajina“. V r. 2019 vedl kurz ekonomie pro poslance strany „Služebník lidu“.

Ministryní školství a vědy je v nové ukrajinské vládě Anna Novosad (nar. 1990 v městě Ladyžin ve Vinnické oblasti) Je absolventkou Kyjevsko-Mogiljanské akademie, kde vystudovala politologii a pak studovala i na univerzitě v Maastrichtu. Prošla stáží ve Španělsku a Čechách. Byla ředitelkou odboru pro evropskou integraci a plánování na Ministerstvu vzdělávání v Hrojsmanově vládě. Vedla taky akreditační skupinu pro výuku angličtiny na vysokých školách a zodpovídala za financování inovačních projektů z grantu EU „Horizont 2020“. V červenci 2019 byla zvolena jako nezávislá poslankyně za stranu „Služebník lidu“.

Ministrem infrastruktury byl jmenován Vladislav Kriklij (nar. 1986). Habilitoval se prací o penzijních fondech a získal titul kandidáta ekonomických věd na Fakultě financí Kyjevské univerzity T. Ševčenka. Pracoval v bankovním investičním sektoru, zabýval se podnikatelskou činností. Od r. 2014 do r. 2015 byl poradcem ministra vnitra Arsena Avakova pro zavádění informačních technologií, na Ministerstvu vnitra vedl oddělení pro registraci vozidel. V červenci 2019 byl zvolen poslancem za stranu „Služebník lidu“ jako nestraník.

Zorjana Skaleckaja (Černěnko) (nar. 1980 ve Lvově) se stala ministryní zdravotnictví. Vystudovala Kyjevsko-Mogiljanskou akademii a doktorem práv se stala na Univerzitě Marie Curie-Sklodowské v Lublinu. Plynně hovoří polsky a anglicky. Prošla kurzem pořádaným Světovou bankou „Ochrana zdraví a chudoba“ a v letech 2011–2012 absolvovala grantový program „Etika výzkumu“ v USA. V letech 2014–2015 přednášela na právnické fakultě Kyjevsko-Mogiljanské akademie o problematice lékařského práva. Napsala přibližně 50 vědecko-populárních a 25 vědeckých prací i expertíz. Je předsedkyní Ukrajinské lékařsko-právní asociace a ředitelkou společnosti „Forum zdraví“. Stojí v čele komise pro zdravotnické reformy.

Vladimír Boroďanskij (nar. 1974 v Novém Rozdolu ve Lvovské oblasti) zastává funkci ministra kultury, mládeže a sportu. V r. 1997 absolvoval Ekonomickou fakultu Kyjevské národní univerzity. Od r. 1998 byl obchodním ředitelem tisku „Moskevský komsomolec na Ukrajině“. Od r. 2000 vedl mediální oddělení Alfa-banky, kde odpovídal za projekty „Nový kanál“, „Naše radio“ a „Moskevský komsomolec na Ukrajině“. Od 29. 7. 2019 je externím poradcem prezidenta Zelenského pro humanitární otázky. V roce 2010 a také v r. 2011 byl odměněn zvláštní cenou v soutěži „Teletriumf“.

Ministryní sociálních věcí je Julie Sokolovská (nar. 1985). Vystudovala Kyjevskou ekonomickou univerzitu a Národní akademii pro řízení. Absolvovala rovněž několik programů o evropské integraci, o sociálních službách pro děti, o stabilním ekonomickém růstu a zdokonalování zdravotní péče, které pořádaly evropské instituce. Od r. 2014 působila na Ministerstvu hospodářského rozvoje a obchodu, od r. 2015 byla ředitelskou finančního oddělení Ministerstva zdravotnictví a od srpna 2018 zastávala funkci poradce ministra financí.

Alexej Oržel (nar. 1984 v Kyjevě) je ministr energetiky a ochrany životního prostředí. Absolvoval Kyjevskou techniku, v letech 2006–2014 pracoval v různých funkcích v Národní komisi pro regulaci energetických a komunálních služeb. V kanceláři „Berger Regulation Delivery Office“ vedl expertní centrum. V červenci 2019 byl zvolen nezávislým poslancem za stranu „Služebník lidu“.

Aljona Babak (nar. 1969 v Krivém Rohu v Dněpropetrovské oblasti) je ministryní pro regionální rozvoj. V letech 1991–1996 studovala angličtinu a francouzštinu na Kyjevském pedagogickém institutu a v r. 1996 získala grant na studium v USA. Na univerzitě ve Virginii pak získala magisterský titul. Od r. 1998 soukromě podnikala a zabývala se cenotvornou a finančnictvím zvláště v bytovém a komunálním sektoru. V r. 2004 byla spoluzakladatelkou a členkou vedení dobročinné organizace „Institut místního rozvoje“. Publikovala asi 30 vědeckých prací o reformě bytového a komunálního hospodářství a regulaci přirozených monopolů. Od r. 2014 působila ve skupině pro reformu bytové politiky při Ministerstvu regionálního rozvoje. V té době – tedy v letech 2014 až 2019 – byla poslankyní ukrajinského parlamentu za stranu „Svépomoc“.

Oxana Koljada (Gavriljuk) (nar. 1980 ve Voločisku v Chmelnické oblasti) je ministryní pro záležitosti veteránů a teritorií, dočasně nekontrolovaných kyjevskou vládou. Je plukovnicí v záloze, vystudovala práva na Lvovském institutu vnitra a dlouhý čas působila v ozbrojených složkách. Zodpovídala za akreditace vojenských dopisovatelů a její akreditační projekt byl oceněn mezinárodními pozorovateli NATO a OBSE. V zóně konfliktů řídila oddělení pro komunikaci a tisk.

Dmitrij Dubilet (1985 v Dněpropetrovsku) je ministr bez portfeje. Jeho otec byl v řídících funkcích Privatbanky Igora Kolomojského. Ministr Dmitrij Dubilet je absolvent Fakulty mezinárodních vztahů Kyjevské univerzity T. Ševčenka. Studoval v zahraničí a zastával funkci předsedy správní rady Privatbanky. V r. 2017 založil první internetovou banku na Ukrajině – „Monobanku“. Od r. 2015 se zabýval tvorbou portálu „IGov“ pro boj s korupcí.

Jak je zřejmé z uvedeného výčtu, mezi ministry je řada jednak nezávislých odborníků a jednak současných nebo bývalých členů ideově blízkých stran („Služebník lidu“, „Otčina, „Svépomoc“), ve vládě jsou zastoupeni experti se stáží v zahraničí, nositelé vědeckých hodností, znalci z dobročinných organizací a nevládních institucí, osobnosti z východu i západu Ukrajiny, muži i ženy. Zatímco někteří ministři reprezentují kontinuitu vládní politiky (ve své funkci zůstali například Arsen Avakov a Oxana Markarova), některé další osobnosti mají za úkol zavádět nové technologie (např. vicepremiéři Michail Fjodorov nebo Dmytro Kuleba) a někteří se musejí vypořádat se specifickými potřebami státu (ministryně pro záležitosti veteránů Oxana Koljada). Věřím, že nová ukrajinská vláda zvládne úkoly, které si vytyčila, z nichž nejzávažnější je jistě mír na Ukrajině.



V Brně 9. 9. 2019

Dana Ferenčáková

Dana Ferenčáková byla promována filoložkou na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v r. 1960 a – aniž by čímkoli dalším osvědčila svůj odborný růst – získala titul magistry na Masarykově univerzitě v r. 1991. Střídala povolání středoškolské učitelky, redaktorky, písařky na dráze, příležitostné učitelky logopedie, překladatelky a průvodkyně turistů. Má dva syny, šest vnoučat a miluje květiny.

Kontakt: danaferencakova@seznam.cz


Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

1 | 2020
  1. Koljovo/Koljovo příliš snadné vítězství? (Ivo Pospíšil)
2 | 2019
  1. Karbovanec (Dana Ferenčáková)
2 | 2018
  1. Dopis z Poděbrad (Dana Ferenčáková)
  2. Výrazná osobní reflexe člověka a světa (Ivo Pospíšil)
1 | 2015
  1. Jágrovo tričko a článek Karpinského (Dana Ferenčáková)