Bandera distortion (ukázka z románu)

Autor originálu: Oleh Šynkarenko

Autor překladu: Klára Trávníčková

Jazyk originálu: ukrajinština

Ukázka z románu: ШИНКАРЕНКО, О. Бандера Distortion. Вінниця: Дім Химер, 2019.

Jak vyplynulo z výpovědi dcery Stepana Bandery Natalie při soudním procesu proti vrahovi jejího otce Bohdanu Straszynskému, v roce 1947 celá rodina Banderových žila v malém domku v lese vedle městečka Starnberg poblíž Mnichova, samotné kolébky nacismu. Doma měli zimu a hlad, děti byly často nemocné a Stepan do toho psal politické proklamace ve snaze organizovat aktivity OUN v zahraničí. Šestiletá Natalka chodila sama do školy ze Starnbergu do Zekingu přes les.

Natálka, šestiletá holčička, sebrala knížky a oběd (chleba s máslem a cibulí) do tašky a šla celým lesem do školy až do Zekingu. Šlo se dlouho, skoro hodinu. Šla a ohlížela se za jejich chalupou co nejdéle, dokud jí celá nezmizela za stromy. Natálka slýchala pohádku o vlku a Červené karkulce. Kdykoli byl otec ve městě, Jaroslava ji dětem četla, aby lépe usnuly. Nevěděla, že to nebyla jenom pohádka o Červené Karkulce, na jakou jsme všichni zvyklí. Proto když šla Natálka přes temný, strašidelný les, vlka se strašně bála. A když se něčeho opravdu bojíš, tak se to může, nebo nemusí zjevit. No a samozřejmě, i když se toho nebojíš. Žádná logika prostě neexistuje, až tedy na nepředvídatelné a záludné zákony fyziky. Proto je prostě nejjednodušší si vlka představit jako pouhý shluk atomů pohybující se proti vám, ne nutně s účelem vám ublížit. Taková technika vám někdy pomůže na chvíli se uklidnit, ale dlouhodobý klid vám spíš nepřinese.

Když přecházela Natálka přes les, začala strachy uždibovat chleba z domu. Neuměla jíst tak, aby pár drobků vždy neskončilo na zemi pro mravenečky. Hned poté, co spolkla poslední sousto, zpoza stromů se zjevil vlk. Vypadal jako obyčejný vlk s malým v. Nechtělo se jí ani věřit, že by uměl mluvit! Najednou ale promluvil.

"Ahoj. Jak se jmenuješ?" zeptal se vlk německy.

"Ich hajse Natalka," odpověděla mu.

"A kudy jdeš?"

"Natýrlich cum grósmudr."

"Zu. Zu Grossmutter," opravil ji vlk. "Je to babička, velký doktor."

"Ja, ich vrštéhe."

"Odkud máš takový přízvuk? Přijela jsi z Čech?"

"Aus Pólen. Das is aus der Ukrajin. Ódr aus Póln. Ich vurde in Dojčland geborn."

"Nooo tak moment. Tomu teda nerozumím. Jak jako: narodila se v Německu, ale zároveň je z Ukrajiny nebo z Polska? No ale od té doby, co Černá ruka picla Františka Ferdinanda, jen málokdo rozumí, co se vlastně děje. Myslím, že když Hitler vsadil své syny do Dachau, udělal správnou věc. "

"Ich vrštéhe nycht," řekla Natálka. "Du mich esn?"

"Přece tě nebudu jíst!" rozzlobil se vlk. "Leda že... Ha, už jsem si to rozmyslel. Zla není nikdy dost. Zahryznu tě."

Klára Trávníčková (*1999) studuje ukrajinistiku a historii na FF UK. Překládala několik dílů internetového pořadu o ukrajinském umění Očima kultury, svoji bakalářskou práci bude psát o historické paměti Ukrajinců v České republice. Absolvovala stáž na univerzitě Ivana Franka ve Lvově, kde také vyučovala češtinu pro cizince.

Kontakt: kla.travnickova@gmail.com


Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

1 | 2020
  1. Bandera distortion (ukázka z románu) (Klára Trávníčková)
  2. Bandera Distortion I (Klára Trávníčková - Adéla Mikešová)
  3. Úryvek z románu Dům pro Doma (Petr Ch. Kalina)
2 | 2019
  1. Ptáci posledního léta (Eva Reutová)
2 | 2018
  1. DMO (Monika Ševečková)