Platónova Ústava: ideální obec a nespolehlivý Sókratés

Karel Körtelt

Abstract


Následující stať se věnuje interpretačním problémům, se kterými se můžeme setkat při četbě Platónových dialogů. První kapitola problematizuje interpretaci, která vychází z předpokladu, že hlavní postavu dialogu můžeme automaticky považovat za hlasatele Platónových názorů. Je zde poukázáno na rozličné referenční roviny, které nelze libovolně zaměňovat. Druhá kapitola zohledňuje intertextovou narážku na Hésiodovo dílo Práce a dni a snaží se ukázat, k jak paradoxnímu výsledku nás autor textu přivádí, opírá-li o zde obsažený mýtus o kovech legitimizaci tzv. ideální obce. Poslední kapitola zavádí v interpretaci Ústavy literárněvědnou kategorii místa nedourčenosti a snaží se ji představit jako přínosnou pro pochopení působení Platónova Sókrata v tomto dialogu.
Tři relativně samostatné kapitoly spojuje snaha o tzv. dramatickou interpretaci, která zohledňuje kontext naukové složky (včetně intertextového), působení jednotlivých postav a v širším smyslu úlohu "literárnosti" v textu Ústavy. K tomu využívám některé literárněvědné kategorie. Ty nemají text pouze vyzdobit působivou terminologií, ale na konkrétních analýzách mají prokázat své oprávnění a nosnost.

Keywords


Platón, Sókratés, Ústava, interpretace, dialog

Full Text:

HTML (Czech)



Published by the Department of Philosophy, Faculty of Arts, Masaryk University, Brno, Czech Republic.
ISSN: 1212-9097