Majercik, R.: Chaldean Triads in Neoplatonic Exegesis: Some Reconsiderations
Majercik, R.: Chaldean Triads in Neoplatonic Exegesis: Some Reconsiderations Classical Quarterly 51.1 (2001); pp. 265-296

Ač název článku odkazuje "jen" na speciální otázku chaldejských triád v novoplatónském výkladu, čtenáři se dostává skutečně hluboké analýzy širšího problému. Autorka se totiž zabývá zejméma otázkou toho, co můžeme s jistotou identifikovat jako originální část či smysl Chaldejských logií a co je "jen" novoplatónská interpretace.

Tímto tématem se autorka zabývá již delší dobu. Za ostatní její díla jmenujme jen edici a překlad Chaldejských logií z roku 1989, dále pak její účast jako vydavatele na sborníku Gnosticism and Later Platonism (Symposium Series, Society of Biblical Literature) z ledna 2001 (sborník obsahuje články předních badatelů z let 1993 – 1998 k tématům jako jsou vztah novoplatóniků a gnose). Recenzovaný článek z Classical Quarterly pak samozřejmě přímo navazuje na starší článek autorky z téhož periodika z roku 1992 s názvem The Existence - Life - Intellect Triad in Gnosticism and Neoplatonism (in CQ 42; pp. 475–488).

Jak bylo naznačeno již výše, hlavní otázka článku zní: Co můžeme s jistotou identifikovat jako původní učení, resp. původní slova, chaldejských logií, a co je novoplatónská interpretace? Dle autorky je totiž hlavním problémem týkajícím se logií fakt, že se nedochoval originální text a my jsme tak nuceni si tvořit představu o obsahu "svatých slov" pouze ze zlomků. Jelikož jejich většina pochází z děl novoplatóniků (resp. Prokla), musíme zároveň počítat s tím, že novoplatónikové k textu přistupovali způsobem sobě vlastním. Chápali jej totiž jako učení, které je zcela v souladu se slovy Platóna, a je toliko nutné správně vyložit jednotlivá místa logií a Platóna (a dalších Mistrů), aby byly odstraněny "zdánlivé" rozpory. Proto je třeba mít na paměti, že pracujeme často s jednotlivými verši, které jsou vytrženy z kontextu či naopak volně spojeny s jinými, aby bylo dosaženo kýženého výkladu. Tak dle autorky to, co můžeme provést s větší jistotou je rekonstrukce novoplatónské interpretace logií. Postup novoplatóniků Majercik(ová) ukazuje zejména na Porfyriově a Proklově čtení zlomků 3 a 4 ("Otec se vytrhnul a nezahrnul svůj vlastní oheň do své duchovní síly", resp. "Neboť síla je u něj, ale duch ne."). Na jiném místě pak zdůrazňuje, že "trendem" práce pozdních novoplatóniků bylo izolovat nějaký termín či výraz z různých zlomků, a pak jej užít k vyplnění mezer ve struktuře Universa. Autorka přímo uvádí, že metoda volného kombinování izolovaných výrazů různých pramenů byla jakousi "ochrannou známkou" pozdně novoplatónského výkladu a svého vrcholu dosáhla v harmonisačních snahách Athénské školy. Zároveň často připomíná fakt, že odvolání se na autoritu (byť nepřesně, resp. upraveně citovanou) je jedním z nejdůležitějších důkazů při novoplatónském výkladu.

Druhý problém, který je spojen se zlomky logií, je jejich délka. Většinou se jedná o jeden či dva verše; pouze několik zlomků je delších (zejm. zl. 37 z Proklova komentáře In Parmenidem, který má 18 veršů). Rekonstrukce původního textu je tak přinejmenším obtížná, ne-li nemožná. Všechny tyto problémy pak autorka demonstruje zejména na dvou triádách, totiž Otec – Síla – Duch (patér – dynamis – nús), resp. První – Hekaté – Druhý (hapax epekeina – Hekaté – dis epekeina). Hned z počátku upozorňuje, že co se týká první triády, jedná se patrně o novoplatónskou interpretaci, resp. inovaci, kdy novoplatónikové (snad Porfyrios) ze svého čtení zlomků 3 a 4 odvodili, že Otec se dělí na triádu s těmito třemi členy. Autorka podtrhuje, že v dochovaných zlomcích nic takového výslovně uvedeno není (úmyslně zde zdůrazňuji slova, která mají ukázat, na jak tenkém ledě se pohybujeme; tak také slovo snad je jedním z nejčastějších v celém článku). Zároveň jsme ale upozorněni i na rozdílné chápání triády Otec – Síla – Duch u Porfyria a u Prokla (dle Porfyria je chaldejský Otec první příčinou, dle Prokla je vrcholem intelligibilního světa). Kromě těchto dvou "prominentních" filosofů spojených s logii jsme ale informováni i o křesťanském chápání tohoto tématu (díky Psellově diskusi o smyslu zl. 3) a skrze Damaskiovu diskusi o zl. 27 ("Neboť v každém světě se jeví triáda ovládaná monádou.") také o interpretaci ostatních novoplatóniků (např. Iamblicha, jehož názor je Damaskiovi nejbližší). Také Damaskiovo tvrzení, že dle Chaldejců existuje enneada prvních principů, která je uspořádána do tří triád (a které přebírá i Lewy), je dle autorky opět poněkud přehnané a jedná se (jako ostatně již vícekrát) o "neopýthagorejské čtení logií novoplatóniky".

Ani druhá probíraná triáda (První – Hekaté – Druhý) nefiguruje v žádném dochovaném zlomku; je však založena na zl. 50 ("Střed Hekaté je nesen uprostřed otců."), který snad Porfyrios spojil se stoickým "Prvním ohněm za" (pýr epekeina to próton). Spolu s Hadotem autorka článku popisuje podobnou praxi jako jednu z charakteristických známek činnosti novoplatóniků od Porfyria dále – totiž přesunutí stoického chápání skutečnosti do Platónské metafysiky transcendentních jsoucen (Hadotův termín "metafysický posun stoicismu"). Proklos a Damaskios pak přidali alegorické čtení Hésioda, a ztotožnili pak Prvního s Kronem a Druhého s Diem (resp. Platónovým Demiurgem). Pokud jde o Hekaté, ta byla v pozdně novoplatónské interpretaci ztotožněna s Orfickou Rheou – a Majerciková se opět ptá, zda se jedná o novoplatónskou inovaci, či zda je pro tuto identifkaci nějaký podklad v logiích. Její závěr je (dle očekávání) ten, že logia neobsahují nic, co by mělo zakládat domněnku, že Rhea je chaldejské božstvo. Dle mého názoru je ale na tomto místě nutno zdůraznit (a v článku to není provedeno dostatečně jasně), že např. Proklos chápal orfické učení, chaldejské učení, Hésioda, Platóna, Pýthagoru a další autority jako zcela v souladu a nečinilo mu žádných potíží mezi jednotlivými terminologiemi volně přecházet. To je třeba si uvědomit.

Jedna část článku je také věnována pojmu hyparxis, který je opět v novoplatónském chápání ztotožněn s chaldejským Otcem. Zde autorka přichází s některými novými pohledy. Tak srovnává Proklův seznam jmen První příčiny z Platónské theologie se seznamem z Iulianova Hymnu k Slunci Králi a s přístupem k První příčině v Porfyriově komentáři In Parmenidem. Tato tři místa pak také navrhuje jako jeden z podpůrných důkazů Porfyriova autorství tohoto komentáře. Ostatně již v úvodu článku věnovala autorka jistou pozornost neutichající diskusi ohledně autorství tohoto díla s tím, že se staví na stranu Hadota (ostatně srov. např. i článek K. Corrigana ve výše uvedeném sborníku, který zkoumá možnost, že se jedná dokonce o středoplatónský komentář).

K samotnému pojmu hyparxis klade Majercik opět otázku, zda je toto slovo skutečně původem z Chaldejských logií (jak se např. tváří Damaskios), či zda se jedná o Porfyriův termín (ostatně na Porfyriovo zavádění různých novotvarů jako technických termínů – např. ontotés - upozornila autorka již ve svém předchozím článku pro Classical Quarterly). Její závěr opět zní tak, že Damaskios patrně četl logia dle své potřeby a předpokládal, že právě tento pojem plně vystihuje jejich smysl.

Článek pak samozřejmě (na základě všeho, co bylo řečeno) nemůže skončit jinak než konstatováním, že triadické struktury, které byly zkoumány, se zásadně odvozují z teoretické spekulace novoplatóniků. Ačkoliv novoplatónikové často odkazují na logia jako prameny těchto triád, je zjevně přesnější tyto odkazy chápat jako odkazy na interpretační tradici, a ne na logia samotná. Nedochoval se žádný chaldejský zlomek s jakoukoliv specifickou triádou. Je tedy velmi nepravděpodobné, že by původní text logií obsahoval koncept přísně strukturované skutečnosti tak, jak jej známe z novoplatónského učení.

Celý článek je nesmírně cenným příspěvkem pro studium Chaldejských logií samotných, ale i theologických pramenů pozdně antické filosofie, resp. filosofie novoplatóniků. Autorka při svém výkladu pracuje s velkým množstvím pramenů, které se neomezují jen na zlomky logií v jednotlivých starověkých textech, ale zahrnují i díla všech hlavních novoplatóniků a nad to i díla ostatních autorů stejné doby (zde zejm. křesťanů, ale jinak i gnostiků).

 

Jakub Vojta




Published by the Department of Philosophy, Faculty of Arts, Masaryk University, Brno, Czech Republic.
ISSN: 1212-9097