Der Sinn des Lebens

Der Sinn des Lebens. Hrsg von Christoph Fehige, Georg Meggle und Ulla Wessels. Dtv, München 2000, třetí vydání, 570 s.

Položí-li dnes někdo ve filozofii otázku po smyslu života, máme tendenci se chytit za hlavu a běžet od něj hodně daleko. V posledních desetiletích to podle mého názoru totiž vypadalo tak (alespoň v etice), že otázky podobného typu ustoupily poněkud do pozadí, byly považovány za anachronismus. Odpovědi na ně tak hbitě začali nabízet jiní autoři než filozofové. Nutno říci, že nabízené odpovědi na tuto otázku byly k ukousání nudné či pateticky neživé a s ohledem na běžné životní fungování vykazovaly pozoruhodnou impotenci. Mé pozornosti tedy nemohla ujít kniha, která znovupřipomíná tuto otázku a při tom na ni soustřeďuje množství odpovědí filozofů nejrůznějšího zaměření. Kniha Der Sinn des Lebens se těší v německy mluvících zemích značnému čtenářskému zájmu, protože originál vyšel v lednu 2000 a v prosinci 2000 již bylo k mání 3. vydání (pokud se nejedná o tiskovou chybu). Na základě početných a rozmanitých názorů a odpovědí na tuto otázku, které kniha soustřeďuje, bychom si mohli napříště učinit smysl života již jen ze zkoumání názorů a přesvědčení o smyslu života.

Kniha je rozdělena do 14 oddílů, které soustřeďují tematicky sblížené příspěvky nebo texty, které mají podobný tón. Autoři sborníku provedli prozíravý dramaturgický tah, když na začátek umístili oddíly s názvy Nesmyslný (I), Ztracený (II), Absurdní (III). Právě tento postup si zajistí zvídavost čtenářů, kteří knihou začnou zběžně listovat. V oddíle Psychosociální (IV) pak dostanou první optimistickou ránu ve dvou příspěvcích Viktora E. Frankla a Marthy C. Nussbaumové, která je kompenzována textem velkého Goetha a dnes už dobře antikvovaného Günthera Anderse. Následující krátká kapitola má do češtiny ne moc dobře přeložitelný název Überhaupt (což je doslova vůbec, ale může to znamenat i absolutně či celkem). Jsou zde zařazeny tři příspěvky, které by se daly uvést jednou z fundamentálních filozofických otázek, která zní: Proč je vůbec něco? Na ni se snaží odpovídat též u nás málo známý australský filozof Kurt Baier. Pestrý kaleidoskop pokračuje oddíly Dějinný, Lidský, Analytický. V oddíle Analytický se pozoruhodně sešli analytičtí filozofové jako A. J. Ayer, K. Baier, T. Nagel, Suzan Wolfová s marxistou a ateistou Kai Nielsenem nebo s režisérem a hypochondrem Woody Allenem s jedním z jeho „vedlejších příznaků“. Daleká cesta za smyslem pokračuje oddíly Životně hodnotný, Smrtelný, Nalezený. Oddíl Nalezený začíná příznačně ukázkou z textu teologa J. M. Bocheńského a pro vyvážení končí krátkou citací ze scénáře k filmu Monty Python´s The Meaning of Life (1983), která zhruba shrnuje obsah knihy: „No ano, vlastně nic zvláštního. Pokuste se být k druhým milí, vyvarujte se tučných jídel, přečtěte si občas dobrou knihu, dopřávejte si dostatek pohybu a snažte se žít v míru a svornosti s lidmi všech národů a náboženství. To by bylo – nyní následuje naše znělka. Dobrou noc.“ (s.350) Názvy posledních tří oddílů jsou opět dobře vypointované: Rozhodnutý, či snad lépe přeloženo Odhodlaný, Algoritmický a Dlouhotrvající.

Autoři sborníku nabízí čtenáři značně širokou škálu postupů pro stopování smyslu života. Příspěvky tvoří vedle filozofických pojednání i básně (Calderón de la Barca), domorodé příběhy či komiks Bertranda Russela. Editoři sborníku nazývají tento široký záběr knihy radikálně demokratickým experimentem, který dal vzniknout knize, jež nedělí čtenáře do „tříd“ (ti, kteří jsou schopni ji číst, a ti, kteří toho nejsou schopni – nerozuměli by jí), ale knihu dělí teprve čtenář sám: na texty, s nimiž by si mohl něco začít, a na texty, s nimiž nechce mít nic společného. Uživatelem knihy tak mohou být studenti filozofie či solitérní čtenáři, kteří se s ní uchýlí do soukromí plážového lehátka. Domnívám se, že kombinace vážně míněných příspěvků se spíše humorně laděnými či cynickými texty je pro sborník věnovaný tématu smyslu života nanejvýš adekvátní. Sám se nemohu zbavit přesvědčení, že zcela vážně o tomto tématu pojednat nelze a dostatečně sebekritický autor se může pouze podělit o své názory na toto filosoféma.

Přes značnou různorodost příspěvků má sborník přece jenom jistou pevnou páteř, na níž se mohou posléze upínat další, smysl života hledající snahy. Tvoří ji příspěvky již výše zmíněných analytických filozofů, které autoři sborníku označili jako filozofické texty v užším smyslu. Ze známých analytiků jsou zde zastoupeni A. J. Ayer, K. Bayer, R. M. Hare, T. Nagel, D. Parfit, F. P. Ramsey, M. Schlick, R. Smullyan, D.Wiggins nebo S. Wolfová. Právě v příspěvcích analytiků se různým způsobem vrací spor subjektivismu a objektivismu ve věcech smyslu a hodnoty. David Wigins jej demonstruje propracováním otázky, zda je smysl života vynalézán, nebo nalézán. Analytické páteře si cením proto, že si tvrdošíjně klade otázku, zda rozumíme tomu, nač se ptáme, když se ptáme po smyslu života. Pokud to nebudeme vědět, nemůžeme jej rozumně hledat. Proto si zde zastoupení analytičtí filozofové kladou otázku, co míníme tím, když se ptáme na smysl života. Jestliže podle nich nebudeme mít dostatek trpělivosti při hledání odpovědi na tuto otázku, budeme pak tápat ve tmě.

Jestliže si bude někdo chtít učinit představu o základních variantách odpovědí na otázku po smyslu života, má zde k dispozici dostatečně obsáhlou a inspirativní zásobárnu, jejíž prostory jsou zřetelně větší, než by si pravděpodobně dokázala naše individuální imaginace představit při pokusech o vyrovnání se s touto, pro mnohé stále ještě znepokojující, otázkou.

Radim Brázda




Published by the Department of Philosophy, Faculty of Arts, Masaryk University, Brno, Czech Republic.
ISSN: 1212-9097