Co je a k čemu je logika

I. Úvod

Tvrdit nějaké tvrzení lze buď s odvoláním na nějaká předcházející tvrzení, či jen tak - bez důvodných souvislostí. Nás jistě zajímá ten první případ, tedy to, že nějaké tvrzení vyplývá z jiných tvrzení, je jejich důsledkem. Tomuto schématu se říká úsudek nebo argument.

K čemu jsou argumenty dobré? Jistě není třeba se takto ptát: argumenty, úsudky, jsou vodící nití našeho myšlení, průvodcem v labyrintu poznávání. To, z čeho něco vyplývá, slouží totiž jako podklad, odůvodnění, pro výsledné tvrzení. Je také nutné mít na paměti případ, že z nějakých našich tvrzení plynou určité důsledky.

Všimněme si, že platnost, či neplatnost filosofické teorie lze (díky tomu, že filosofie se neopírá v takové míře jako empirické vědy o empirická fakta; tvrzení filosofů tedy nelze snadno falsifikovat) prokázat a obhájit snad právě jen argumenty, které ji podkládají. Korektní usuzování tak má být pro filosofa - spolu s jeho tématem - jistě v hlavním zájmu.

II. Logika

Logika je vědou o onom vyplývání. Zkoumá podmínky vyplývání, tedy to, co je třeba chtít k tomu, abychom něco korektně odvodili z premis. Cílem logiky je určit množinu korektních argumentů.

Logika se může zdát být vědou o myšlení. Avšak není tomu tak. Myšlením - ať se opírá o vyplývání, nebo ne - se přece zabývá psychologie. Myšlením konkrétního člověka se logika nikdy nezabývala, zajímalo ji jen vyplývání fungující nezávisle na jednotlivých lidech.

Logika je analytickou, neempirickou vědou (logika je tak něčím podobným matematice). Neschopnost někoho něco korektně odvodit nevyvrací ani neznepravděpodobňuje zákon vyplývání. (Po logice nelze chtít, aby byla více empirická, apod. Logika to nemůže dělat, empirií se prostě nezabývá.)

Logiky nemůžeme žádat o odpovědi na konkrétní otázky empirických věd, logik nemůže znát, vypočítat, pravdivostní hodnotu jiných vět než vět logických (analyticky, tautologicky pravdivých). Toto ovšem neznamená, že logika nemůže poukázat na nemožnost některých důsledků našich teorií.

Logika opravdu je nástrojem (není však jen pouhým nástrojem, protože se zabývá pojmovou analýzou).

Zmiňme se tu alespoň o užitečnosti základních kurzů logiky pro filosofy. Situace je obdobná třeba matematické výchově na středních školách. Logika je tedy prostě a přinejmenším cvičením v uvažování. Snad by se někdo mohl ptát, proč k tomuto účelu není použita matematika. Je několik důvodů, proč to tak nedělat. Matematika zahrnuje množství disciplín (kterou z nich vybrat?), z nichž snad ani jedna není prvotně vztáhnutelná na jazyk, potažmo myšlení; matematika sice může přispívat k myšlení, odvozování se děje na základě vyplývání, ovšem toto vyplývání netematizuje. Základní kurz logiky slouží také jako úvod k logice v prostředí filosofie - o ní bude vzápětí řeč.

III. Matematická logika

Dvacáté století přineslo dichotomii matematické a filosofické logiky, oné ovšem předcházel termín symbolická logika. Je známým faktem, že logika do vzniku moderní logiky byla příliš psychologizující. Zavedení obdoby matematické notace nepsychologizujícími logiky vedlo k vyznačení odlišnosti symbolické logiky od port-royalské psychologicky laděné větve. Někdy byl též používán název matematická logika. Brzy po odsychologizování logiky došlo k důležitým aplikacím logiky při zkoumání základů matematiky (nejde zde jen o program logicismu), logika se tak stala i nástrojem matematiků a matematikové sami se jím začali zabývat. Zajímají se o formální, matematické, vlastnosti logických systémů (jako jsou konsistence, úplnost, splnitelnost, a řada dalších); kvůli tomu pak navrhují alternativní systémy či systematizace (axiomatizace, či formální interpretace) nebo formální rozpracování základních logických aparátů. Dá se v principu říci, že matematičtí logikové se tak nezabývají cílem logiky - určením platných úsudků.

IV. Filosofická logika

Dosáhnout cílů, o nichž byla řeč jako o cílech logiky, je základním tématem filosofické logiky. Dá se říci, že však není jejím jediným tématem. Uchopením vyplývání některým ze symbolických logických systémů není věc vyplývání vyčerpána. Je třeba zjišťovat, zda a jak je aplikace formálních prostředků na úsudek účinná, zda je adekvátní. Klíčové je tu např. podezření, že věty přirozeného jazyka skrývají hlubší strukturu, logickou strukturu. Logické systémy ji mohou, ale nemusí zachycovat správně (je snaha navrhovat logické systémy - kvůli efektivitě - co nejjednodušeji, jaksi minimálním způsobem). Co je co, aneb jakého druhu jsou entity, které se kombinují v oné logické struktuře ve smysluplný celek, nastupuje jako téma zkoumání vzápětí. Spíše než konstruováním logických systémů se tak filosofická logika zabývá zkoumáním prvků těchto systémů. Učlenění skupiny entit, které máme k dispozici pro naše myšlení, je také směrováno potřebami filosofických analýz, filosofie.

Postavení, význam a témata filosofické logiky dále lépe vyvstanou v porovnání s nástinem toho, o čem je logická sémantika a analytická filosofie. Mnozí filosofičtí logikové, analytičtí filosofové mohou vést dělicí čáru mezi nimi odlišně.

VI. Analytická filosofie

Logika, filosofická logika i logická sémantika bývá považována za špici doširoka rozlehlého myšlenkového úsilí, jímž je analytická filosofie. Analytickou filosofii ovšem nelze ztotožňovat pouze s logickým pozitivismem. Zřejmě nejtypičtějším znakem analytické filosofie je její metoda založená na principu, že po filosofických problémech se dá tázat co nejjasněji. Dále že o věcech lze uvažovat pečlivě a přesně a že tyto problémy a jejich řešení se dají sdělovat srozumitelně. (Odtud plyne úzká souvislost se zaměřením se na problémy jazyka.) Filosofická logika je "ledoborcem" při této snaze.

Ačkoli sama logika má epistemologický charakter otázek, a v této souvislosti je v sepětí s epistemologií (pojem významu, pojmu, pravdy, konsistence, definice, teorie, analytičnosti, syntetičnosti, reference, …), filosofická logika a analytická filosofie formuluje řadu tvrzení týkajících se ontologie (pojem faktu, propozice, individua, obecniny, vlastnosti, existence, identity, nutnosti, esencialismu, …). Snad málokteré klíčové filosofické zkoumání, téma, zůstalo analytickým přístupem nedotčeno.

Analytickou filosofii (logikou) leckdy neanalytičtí filosofové zhrdají pro to, že na rozdíl od jejich (hluboké, pravé) filosofie řeší (- a říká se někdy, že s dosud málo znatelným úspěchem -) pouze jednoduché, banální, triviální problémy. Jenže: nezačneme-li právě těmi jednoduchými problémy, jak potom vyřešíme ty problémy složité a náročné?

VII. Logická sémantika

Pro zjištění (a zajištění) vyplývání, odvození, závěru z premis je třeba dobře vědět, a tedy zkoumat, o čem se v daných větách určitého argumentu mluví. Je potřeba provádět dostatečné analýzy vět vcházejících v úsudek. "O čem vlastně mluvíme" je fundamentální otázkou logické sémantiky. Ta navrhuje či uplatňuje teorie významu (a jiných relevantních pojmů), které mají podložit zkoumání jazyka pro potřeby jak logiků, tak i lingvistů (nesmíme tu opomenout také problematiku počítačových aplikací zacházejících nějak s jazykem). Teorie významu ve spojení s určitým logickým systémem umožňuje analýzu přirozeného jazyka. Předmětem sémantiky je modelování či rekonstruování jazyka, zjištění, jak jazyk teoreticky funguje. Na rozdíl od pragmatiky se nemá zabývat konkrétním užitím jazyka určitými mluvčími, ale jeho obecným fungováním. Také aplikace na konkrétní přirozený jazyk (konkrétními přirozenými jazyky se zabývá lingvistika) musí být až v druhém plánu, po prozkoumání obecných principů analýzy. Je třeba podotknout, že klíčovou věcí při logicko-sémantických analýzách je kategorizace entit ve větách zúčastněných, provádí se typifikace (nelze totiž jednotlivou větu analyzovat vždy jedinečným způsobem). Tato klasifikace (stejně tak jako problémy významu, překladu, apod.) může být, a také bývá, velmi dobře v péči a kompetenci filosofa či filosofického logika (logická sémantika a filosofická logika jdou často ruku v ruce).

VIII. Filosofie logiky

To, o čem je řeč v této stati, patří do oblasti filosofie logiky. Je to filosofování o tom, co logika je, co není, jaká by třeba měla být. Je to tak tázání analogické třeba filosofii matematiky. K typickým otázkám filosofie logiky patří mimo definování předmětu logiky (a okruhu témat s oním jádrem, jímž je vyplývání, souvisejících) otázka konvencionality logiky, normativnosti logiky, zda je jen jedna logika, které se týkají různé logické systémy, či jakoby několik nezávislých logik, objektové vs. formální pojetí logiky, apod.

IX. Logikové a filosofové

To, co se mezi filosofy obyčejně má za logiku, je několik různých, byť se sebou souvisejících a překrývajících se věcí, okruhů zkoumání. Zjišťování vzájemných vztahů mezi tradiční filosofií a těmito okruhy nemůže být činěno nediferencovaně,  vztahováno na nerozborný celek označovaný jako "logika".

Nelze tedy stavět opozici filosofové versus logikové. (Mj. logik v prostředí kateder filosofie málokdy může být jen logik.) Někdy se ovšem tito logikové sami prohlašují za pouze logiky; je to snad pochopitelná snaha distancovat se někdy od názorů (a leckdy také přístupu) svých filosofických kolegů. Je to logikův odpor k filosofovi, který odhodí základní racionální postupy jako jsou konzistence, argumentace, srozumitelnost, uznání pojmů pravdy a dalších.

Filosofičtí logikové jsou často obviněni z esoterismu, nesrozumitelnosti pro širší filosofickou veřejnost. Přitom přinejmenším logickou propedeutiku absolvují všichni filosofové - měli by tedy být s to problémy filosofické logiky sledovat. Filosofický logik se také opakovaně setkává s neochotou filosofa seznámit se byť jen se základy filosofické logiky.

Filosofickým logikům se v této souvislosti také vyčítá, že nekomunikují se zbytkem filosofie. Lze ovšem oprávněně namítat, že jsme svědky opakovaných pokusů filosofických logiků (a analytických filosofů) s onou "ne-logickou" filosofií diskutovat. A že jsou to spíš právě oni filosofové, kdo (i základní) výdobytky filosofické logiky zcela přehlíží (nepočítáme-li - často kusé a nesystematizované - útoky na logiku jako celek).

Je jistě třeba ve směru obousměrné komunikace udělat něco více, avšak vzhledem k dosavadnímu stavu si o tom asi nelze dělat velké iluze. Zdá se, že jediným hlavním pojítkem logiky s filosofií, je analytická filosofie.

X. Koda

To vše bylo z pohledu filosofického logika, a i přes veškerou zamýšlenou vstřícnost jsem se jistě určité zaujatosti nezbavil.

 

 

    Základní diskusní literatura k tématu:

GAHÉR, František (1998): Logika pre každého. Bratislava: Iris

KOLÁŘ, Pavel (1999): Argumenty filosofické logiky. Praha: Academia

MATERNA, Pavel & ŠTĚPÁN, Jan (2000): Filosofická logika: nová cesta?. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci

PEREGRIN, Jaroslav (1998): Úvod do teoretické sémantiky. Praha: Karolinum

PEREGRIN, Jaroslav (1992): Úvod do analytické filosofie. Praha: Hermann a synové

 

E-mail




Published by the Department of Philosophy, Faculty of Arts, Masaryk University, Brno, Czech Republic.
ISSN: 1212-9097