Antropologie jako umění interpretce kulturních textů

Americký badatel Clifford Geertz (1926) je řazen mezi nejvýznamnější soudobé představitele tzv. symbolické antropologie pro svůj názor, že kultura je sémiotického charakteru, který vyslovil ve své již klasické práci Intepretace kultur. Vybrané eseje (Praha, Sociologické nakladatelství - SLON 2000). České vydání knihy v pečlivém překladu Hany Červinkové, Václava Hubingera a Hedviky Humlíčkové, doplněné o doslov Hany Červinkové "Třicet let poté: Úvaha o interpretativním programu Clifforda Geertze", je významným nakladatelským počinem.

Kniha Interpretace kultur. Vybrané eseje v originále The Interpretation of Cultures. Selected Essays vyšla poprvé v roce 1973 a hned po svém vydání autor zaznamenal vlny nadšeného přijetí i odmítnutí. Co způsobilo tuto dvojznačnou reakci? Byla to především Geertzova snaha rozšířit roli antropologie, dosud vnímanou jako vědu o normách a vzorcích kultury, o interpretační funkci. Sám k tomu dodává: "Domnívaje se, společně s Maxem Weberem, že člověk je zvíře zavěšené do pavučiny významů, kterou si samo upředlo, považuji kulturu za tyto pavučiny a její analýzu tudíž nikoliv za experimentální vědu pátrající po zákonu, nýbrž za vědu interpretativní, pátrající po významu. To, co hledám, je vysvětlení, interpretuji sociální projevy, jež jsou na povrchu záhadné." (str. 15) Antropologie se tak v jeho pojetí stává hermeneutickou disciplínou.

Geertz si je vědom toho, že základem každého antropologického výzkumu kultury je dostatečné množství empiricky získaných dat, která však musí být interpretována. V této souvislosti využívá myšlenku "zhuštěného popisu" (thick description) Gilberta Ryla (str. 15), která způsobila radikální rekonfiguraci antropologického myšlení, kdy se na základě rozboru a popisu místních událostí pokouší dosáhnout analýzy širších politických a kulturních fenoménů. Příkladem může být slavný esej popisující kohoutí zápasy na Bali (15. kapitola, Záludná hra: poznámky ke kohoutím zápasům na Bali, str. 455-501), v němž Geertz poukazuje na jejich výraznou sociální roli a funkci, kdy zápas je vnímán jako široká metafora balijské společenské organizace.

Porozumění sociokulturním jevům je možné pouze na základě rozsáhlé znalosti a pochopení kulturní reality, která, je-li badatelem interpretována, je čtena jako text. Geertz přirovnává činnost antropologa k práci literárního kritika (str. 19), který na kulturní realitu pohlíží jako na otevřený, veřejný, strukturovaný soubor významů. Kulturní analýza pak spočívá, nebo by měla spočívat, v "odhadování významů, vyhodnocování těchto odhadů a vytváření vysvětlujících závěrů z těch lepších z těchto odhadů, nikoliv v objevování Kontinentu Významu a mapování jeho netělesné krajiny". (str. 31)

Kulturu nevnímá jako komplexy konkrétních vzorců chování - zvyků, obyčejů, tradic, soustav chování, ale jako soubory řídících mechanismů - plánů, návodů, pravidel, instrukcí (toho, co počítačoví inženýři nazývají "programy") - pro řízení chování. (str. 57) Kultura tak není výsledkem činnosti neviditelných struktur lidské mysli, ale je záležitostí symbolických systémů, které jsou mimo nás, ale kterých jsme součástí. Autor upozorňuje na jejich duální charakter: 1) jsou modely lidského chování; 2) jsou modely pro lidské chování. Má-li člověk nějakým způsobem fungovat, respektive existovat vůbec - být, pak jen díky veřejnému systému významuplných symbolů - kultuře. (str. 58-59) Kultura jako sémiotický systém je tak vždy relativně samostatnou částí reality. Její analýza je zkoumáním mechanismů, které jedincům a skupinám slouží k orientaci v jinak neprůhledném světě.

Clifford Geertz má primát v prosazování toho, aby se antropologové ve svém bádání zaměřili na tyto symbolické systémy a prostřednictvím jejich analýz pak dospěli k závěrům o kulturních vzorcích, které se v těchto symbolech vyjevují. Symbol - ústřední kategorii své práce Interpretace kultur - přitom vymezuje poměrně široce jako "jakýkoliv objekt, čin, událost, vlastnost nebo vztah, který slouží jako nositel pojmu - tento pojem je 'významem' symbolu". (str. 107)

Právě nepřesné vymezení této kategorie, které nám nedává jasnou představu toho, co můžeme za symbol ještě považovat a co již nikoli, spolu s nedostatečnou systematickou metodologií a verifikací, je nejkritizovanějším bodem Geertzovy interpretační teorie.

Zvláštní pozornost si zaslouží rozbor kategorie náboženství, kterému se autor věnuje ve 4. kapitole nazvané: Náboženství jako kulturní systém (str. 103-145). Dle něj je totiž zkoumání náboženství dvoufázová operace: "nejprve analýza významového systému vtěleného do symbolů, které vytvářejí vlastní náboženství, a potom uvádění tohoto systému do spojitosti se sociálně-strukturálními psychickými procesy." (str. 144) Náboženství přitom definuje jako "1) systém symbolů, které 2) v lidech ustavují silné, pronikavé a dlouhotrvající nálady a motivace tím, že 3) formují pojmy obecného řádu bytí a 4) obdařují tyto pojmy takovým nádechem skutečnosti, že 5) se tyto nálady a motivace zdají jedinečně realistické." (str. 107)

V Geertzově pojetí náboženské symboly vytvářejí určitý soulad mezi základním rysem, charakterem a podobou života lidí, jejich morálním a estetickým stylem a náladou - jejich světovým názorem a představou kosmického řádu (implicitní metafyzikou). Tato myšlenka (jak sám autor na str. 106 přiznává) není zdaleka tak nová, jak by se mohlo zdát. Nové je naopak zdůraznění toho, že "závislost člověka na symbolech a symbolických systémech je natolik silná, že je naprosto rozhodující pro jeho životaschopnost". (str. 116) Za povšimnutí stojí eliminace užití pojmu "posvátna", až dosud se u mnoha antropologů podílejícího na vymezení kategorie náboženství, který se v autorově přístupu rozplynul v určitém "systému symbolů".

Nezaměřuje se na sledování sociální a psychické role náboženství, ale jde mu spíš o to, pochopit "jak je možné, že představy lidí, jakkoliv implicitní, o 'skutečně skutečném' a o dispozicích, které v nich tyto představy vyvolávají, zkreslují jejich vědomí rozumného, praktického, lidského a morálního." (str. 144) Především se zajímá o to, do jaké míry, jak hluboce a jak efektivně to činí. To jsou však již otázky zasahující do oborů srovnávací sociologie a psychologie náboženství. Dle autora nám pouze propracovaná teoretická analýza symbolické činnosti umožní vyrovnat se s těmi aspekty sociálního a psychického života, v nichž hraje určující roli náboženství (nebo umění, věda či ideologie).

Americký antropolog nehledá ve svých interpretacích univerzální klíč k dané společnosti - jediný a konečný. Svým "čtením" kultur vytváří jistou linii teoretické kritiky rozvíjenou v souvislosti s etnografickou interpretací, kdy usiluje o větší přesnost a širší platnost kulturních analýz. Přitom mu však nejde o ustanovení "obecné teorie kulturní interpretace" (str. 37), kodifikování abstraktních pravidelností, ale o možný "zhuštěný popis"; nikoli zobecnění napříč příklady, nýbrž zobecnění přímo v nich.

Autor hermeneutickou metodu prakticky využil při zpracování výsledků svých terénních výzkumů na východní Jávě (1952-1954), Bali (1957-1958) a Maroka (v průběhu šedesátých let) v mnoha publikacích a případových studiích. Geertz díky svému interdisciplinárnímu zázemí a orientaci, jež významně ovlivnila obsah jeho tvorby, měl podstatný vliv na utváření americké antropologie druhé poloviny dvacátého století.

Čtivost patnácti esejů obsažených v Interpretaci kultur koresponduje s Geertzovým názorem, že úspěch antropologických prací závisí na literární formě, se kterou jsou napsány. Kniha je dokladem ne nekomplikovaného interdisciplinárního přístupu C. Geertze ke kultuře, je manifestací nové antropologie přibližující se svou metodou interpretace literární kritice. Svou teorií "zhuštěného popisu" přesáhl hranice svého oboru a podstatně ovlivnil další společenské vědy.




Published by the Department of Philosophy, Faculty of Arts, Masaryk University, Brno, Czech Republic.
ISSN: 1212-9097