SIFA a SEFA, konference analytické filosofie v jižních zemích

V posledních týdnech se konaly národní konference italské a španělské společnosti analytické filosofie. SIFA 2010, devátá národní konference Italské společnosti analytické filosofie, se konala v Padově od 23. do 25. září s podtitulem „Pravda, vědění a věda“. Z hlavních řečníků vzpomeňme německého filosofa Wolfganga Kühna, jenž vystoupil s příspěvkem „Truth without Truths?“, holadského filosofa Thea Kuiperse, který přednáškou „Dovetailing Belief Base Revision with (Basic) Truth Approximation“ přispěl do aktuální diskuze o verisimilude, a v neposlední řadě také Timothy Williamsona, jenž měl přednášku s názvem „Improbable Knowing“. Hlavní témata konference kroužily okolo problematiky reference („Reference of theoretical terms“, „Truth and reference“, „Reference and sameness of reference: a case for ante‐rem structuralism“, „Use theories and reference“), pojmového relativismu („Relativism disagreement and multimundism“, „Truth, disagreement and paradox“), sémantiky indexických výrazů („Indexicals,Illocutions, and contexts“, „Comunication and content: can Kaplan’s framework for indexicals function within an explanation of communication?“), kvantifikace („On quantifying over everything“, „Quantification and logical form“), kontroverze mezi kontextualismem a minimalismem („Minimalism versus contextualism: a plea for reconsideration“, „Unarticulated constituents and the nature of pragmatic constraints“). Stránky konference včetně programu a úplného přehledu příspěvků naleznete zde.

Šestá konference Španělské společnosti analytické filosofie proběhla v Puerto de la Cruz od 14. do 16. října. Mezi pozvanými přednášejícími byli Katalin Farkas (název přednášky „Constructing a world for the senses“) a Tim Crane („The Sigularity of Singular Thought“). Mezi dominantní témata patřily ontologické závazky („Ontological commitment: Syntax, Semantics and Subjectivism“), metametafyzika („Indifferentism in MetaMetaphysics“, „The “dual nature” ontology of artifacts” revisited“, „Conventionalism and Metaontology“, „Truthmaker Theory Without Truthmakers“), singulární myšlenky („Speaker Reference and Singular Thought“, „The Sigularity of Singular Thought“), kvantifikace („Quantification does not involve identity“), metafora („Anomaly in novel metaphor and experimental tests“, „Davidson, metáfora y dualidad“). Stránky konference jsou zde.

Kam spěje analytická filosofie v Evropě? Obecná odpověď bude jistě zjednodušující, ale přesto je možné vytyčit hlavní trendy. Klíčovým slovem zde je tzv. metametafyzika, jež navazujíc na Quina se zabývá otázkami ontologických závazků, čili vztahem reference a kvantifikace. V tomto světle nemůže překvapit, že nejvíce diskutovanou knihou je Chalmersova sbírka brilantních esejů s titulem Metametaphysics. Druhým tematickým či spíše metodickým rysem je nezájem o tradiční dějiny filosofie. Jakoby si současní analytičtí filosofové vzali příliš k srdci metodický přístup vyjádřený v předmluvě k Wittgensteinově Traktátu: „To, co jsem tady napsal, si vůbec nečiní v jednotlivostech nárok na novost; proto také neuvádím žádné prameny, neboť mi je lhostejné, zda to, co jsem myslel, už přede mnou myslel někdo jiný.“ (L. Wittgenstein, Tractatus logica-philosophicus, Praha 1993, s. 7) Velmi pochybuji, jestli je tato proklamace hodná následování. Ale jak mi nedávno řekl Modesto Gómez Alonso, filosofie ignorující scholastiku končí v problémech scholastiky.

Jakub Mácha




Published by the Department of Philosophy, Faculty of Arts, Masaryk University, Brno, Czech Republic.
ISSN: 1212-9097