Dvě konference v Chorvatsku: 20th Days of Frane Petrić - Petrić to Bosković: Changes in the Natural Philosophy

Veronika Ježková

Abstract


Dvě konference v Chorvatsku: 20th Days of Frane Petrić - Petrić to Bosković: Changes in the Natural Philosophy

Ve dnech 18. - 21. září 2011 se v chorvatském městě Cres uskutečnil jubilejní 20. ročník mezinárodní vědecké konference Dny Frane Petriće[1] (20th Days of Frane Petrić) pokračující třídenní konferencí o filozofii přírody (Petrić to Bosković: Changes in the Natural Philosophy). Organizátory konference byla Univerzita v Záhřebu a Chorvatská filozofická společnost za podpory FISP (Fédération Internationale des Sociétés de Philosophie), Ministerstva vědy, vzdělání a sportu Chorvatské republiky a Ministerstva kultury Chorvatské republiky.

Hlavním tématem byly „filozofické trendy v jihovýchodní Evropě“ a vzhledem k dvacetileté tradici konference i určitá retrospektiva. První ročník se konal r. 1992 za účelem „vyjádření solidarity se všemi, kdo se zasadili o svobodu a demokracii“, a smyslem retrospektivního pohledu bylo zjistit, jakým způsobem se nabytá svoboda a demokracie realizuje, jaké jsou její podoby a jakým překážkám čelí tzv. postkomunistické země dnes; se speciálním zřetelem k zemím jihovýchodní Evropy (zejména v souvislosti se začleňováním těchto zemí do Evropské unie). Přednášky však nebyly vedeny pouze linií filozoficko-sociologickou či historickou, ale představovaly i současné filozofické trendy a nová témata objevující se ve filozofii v jednotlivých zemích.

Konference byla uvedena představiteli Chorvatské filozofické společnosti a nejvyššími představiteli Chorvatské republiky včetně ministra kultury a prezidenta republiky a zúčastnili se jí badatelé z celého světa (USA, Kanady, Japonska, Nigérie, Beninu, JAR, Turecka, Maďarska, Německa, Francie a téměř všech zemí jihovýchodní Evropy). Referáty byly přednášeny ve třech sekcích, přičemž dělení nebylo tematické, ale podle jazykových kompetencí přednášejících. Několik referátů se věnovalo bioetice (resp. tzv. integrativní bioetice), jejíž tradice se na Balkáně rozvíjí od r. 2001, kdy se konaly první Lošinj Days of Bioethics. Krešimir Babel a Hrvoj Juric (Univerzita v Záhřebu), představili projekt Bioetického inkubátoru (který vznikl na Lošinj Days of Bioethics 2005) a obecný koncept integrativní bioetiky, jejímž hlavním cílem je vytvářet neantropocentrickou, ekologicky orientovanou etiku integrující filozofický, sociologický, ekologický, lékařský a přírodovědný úhel pohledu na interdisciplinární témata jako např.: souvislost současné úrovně vědeckého poznání se stavem životního prostředí a života jedince v něm, ekologická krize a právní zakotvení jejího řešení, lidská práva a (bio)medicína, bioetika jakožto etika všeho živého, atd. Dále se tématu věnoval např. Jos Schaefer-Rolffs (Bochumská Univerzita), Vladimir Jelkić (Univerzita v Osijeku) nebo Mislav Kukoč (Univerzita Split).

Projekt integrativní bioetiky se zaměřuje také na vzdělávání, přičemž v ideálním případě by se stal součástí středoškolského nebo i základního vzdělání s cílem vychovat příští generaci v tzv. pluri-perspektivistickém a biofilně orientovaném duchu. Z referátů však nebylo zcela jasné, jak mohou bádající lidé docílit neantropocentrického pohledu, stejně tak příliš ambiciózní zacílení projektu na vyřešení uvedených otázek se jevilo přinejmenším podezřele i přesto, že v dějinách filozofie nejsou pokusy o vyřešení některých otázek zdaleka ojedinělé.

Dále se diskutovaly obecné otázky etiky či aplikované etiky, např. referát Dafné Vidanec (Záhřebská škola ekonomie a managementu) se věnoval business etice, která jakožto relativně nová disciplína reflektuje etické aspekty podnikání (které často bývá rozhodováním se mezi morálním a nemorálním ekonomickým chováním); Vidanec přitom vycházela ze své pedagogické praxe, při níž se často setkávala s názory studentů, že etika je v podstatě něčím, co podnikání klade překážky a tyto postoje se pak staly jádrem jejích výzkumů.

Dalšími klíčovými tématy byla národní filozofie, např. Béla Mester (Maďarská akademie věd): A History of the Central European Philosophy – A Central European History of Philosophy; vývoj zemí jihovýchodní Evropy, např. Pavo Barišić (Filozofický institut, Záhřeb): Democratisation of Southeast Europe; Dragica Vujadinović (Bělehradská univerzita): Theory and Practice of Civil Society in the Former Yugoslavia and in the New-Established Countries ad.

Na závěr bych zmínila dvě pozoruhodná vystoupení: referát Ivana Kaltcheva (Sofijská univerzita) a Bruna Ćurka (Filozofický institut, Záhřeb). První nesl název The Culture of Enmity against Tolerance in Balkans a zdůvodňoval celé dějiny Balkánu nikdy nekončící kulturou nepřátelství. Jedině na základě nepřátelství vyrůstá národní hrdost a sebeuvědomění, které se v současnosti staly pouze karikovanými a patetickými fenomény. Kaltchev tvrdil, že krátké období míru a lásky je pouze nahodilou, nepředpokládanou pauzou mezi dvěma obdobími nepřátelství. Po celou dobu referátu však nebylo úplně zřejmé, zda Kaltchev kulturu nepřátelství obhajuje nebo kritizuje, spíše se zdálo, že „nepřátelství“ je v jeho slovníku, pro nás trochu překvapivě, neutrálním pojmem. Druhý referát nesl název Philosophy for Children in Central and Eastern Europe a autor v něm krátce přestavil tuto cca třicet let existující filozofickou disciplínu a to ve dvou krocích: nejprve se věnoval způsobům, jak se s filozofií seznamují děti na základních školách, přičemž zdůraznil, že děti jsou přirozeně bystřejší a schopnější kritického myšlení než se domnívají tradiční vzdělávací instituce a tedy je třeba tento jejich potenciál rozvíjet zejména proto, že dnešní informační doba přináší nutnost naučit se vzdorovat mnohem sofistikovanější manipulaci. Ve druhé části představil dosavadní stav bádání a publikace (M. Lipman, M. Tozzi, O. Brenifier).

Na konferenci jsem vystoupila v rámci grantového projektu MUNI/21/JEZ/2011 s příspěvkem „Post-totalitní moc v díle Václava Havla“, který byl posluchači příznivě přijat a celkově korespondoval s atmosférou konference (referenti z postkomunistických zemí v naprosté většině odkazovali k tomuto tématu). Můj referát pojednával o Havlových politických aktivitách po r. 1968 a zejména o jeho reflexi tohoto specifického společensko-politického systému, který z brutálního revolučního totalitarismu padesátých let zmutoval v jakýsi strnulý ideologický kolos s tendencí normalizovat a kriminalizovat stále větší oblast společenské reality. Hlavními otázkami referátu pak bylo, jak se vyrovnat s dědictvím normalizace a zda mají nějaké opodstatnění obecně rozšířené představy o určité „transpozici“ způsobů myšlení a jednání z jednoho společenského systému do druhého.

Konference byla místem otevřeného dialogu různých filozofických kultur a relativně vágně vymezené hlavní téma násobilo tematickou pestrost. Účastník tak nezískal hlubší vhled do úzce vymezeného tématu, ale široký přehled o možných způsobech filozofické práce v různých částech světa a v různých filozofických tradicích.

Veronika Ježková

Poznámky

[1] Frane Petrić (1529, Cres - 1597, Řím), renesanční filozof a učenec, stoupenec novoplatónismu a hlavní kritik aristotelismu. Studoval a působil na mnoha univerzitách převážně v Itálii a ve Španělsku. Je autorem celé řady děl, z nejvýznamnějších: La città felice (1553), Della historia dieci dialoghi (1560), Della retorta dieci dialoghi (1562), Discussionum Peripateticarum tomi iv, quibus Aristotelicae philosophiae universa Historia atque Dogmata sum Veterum Placitis collata, elegante ret erudite declarantur (1581), Nova de universis philosophia (1591). Kromě toho překládal řecké spisy do latiny a byl editorem mnoha prací z nejrůznějších oblastí vědy (medicína, geometrie, poezie, válečnictví, meteorologie, astronomie ad.). Zdroj: http://www.flacius.net/index.php?option=com_content&view=category&id=63%3Afrane-petri&layout=blog&Itemid=61&lang=en

 





Published by the Department of Philosophy, Faculty of Arts, Masaryk University, Brno, Czech Republic.
ISSN: 1212-9097