Živé obrazy jako metoda výuky dějepisu: analytické zobecnění poznatků z praxe
Abstrakt
Klíčová slova
Celý článek:
PDFReference
Baleka, J. (2005). Vlevo a vpravo ve výtvarném umění. Praha: Academia.
Barba, E., & Savarese, N. (2000). Slovník divadelní antropologie. O skrytém umění herců. Praha: Nakladatelství Lidové noviny a Divadelní ústav.
Bell, J. S. (1989). Six possible worlds of quantum mechanics. In S. Allén, Possible worlds in humanities, arts and science (s. 359–373). Berlin, New York: Walter de Gruyter.
Benda, T., et al. (1984). Dějiny českého výtvarného umění I/1. Praha: Academia.
Beneš, Z. (2004). Rovnoprávný člen rodiny, anebo nechtěné dítě? Česká didaktika dějepisu dnes. In T. Janík, V. Mužík, & O. Šimoník (Eds.), Oborové didaktiky v pregraduálním učitelském studiu. Sborník z konference konané 13.–14. září 2004 na PdF MU v Brně [CD-ROM]. Brno: Masarykova univerzita.
Currie, G., & Ravenscroft, I. (2011). Recreative Minds. New York: Oxford University Press.
Červenka, M. (2003). Fikční světy lyriky. Praha: Paseka.
Doležel, L. (2003). Heterocosmica. Fikce a možné světy. Praha: Karolinum.
Doležel, L. (2008). Fikce a historie v období postmoderny. Praha: Academia.
Doležel, L. (2014). Narativní z působy v české literatuře. Praha: Pistorius & Olšanská.
Fauconnier, G., & Turner, M. (2002). The way we think. Conceptual blending and the mind's hidden complexities. New York: Basic Books.
Goodman, N. (2007). Jazyky umění. Nástin teorie symbolů. Praha: Academia.
Goodman, N. (1996). Způsoby světatvorby. Bratislava: Archa.
Gruschka, A. (2013a). Unterrichten – eine pädagogische Theorie auf empirischer Basis. Münster: Waxmann.
Gruschka, A. (2013b). Verstehen fördern, Verstehen verhindern. In K. P. Liessmann & K. Lacina (Eds.), Sackgassen der Bildungsreform (s. 25–36). Wien: Facultas.
Hajdušková, L., & Slavík, J. (2010). Vzdělávací a terapeutický motiv v pohledu artefiletiky. Arteterapie, 22–23, 71–82.
Harbo, T. (1991). Humanizace vzdělání a současné teorie kurikula. Pedagogika, 40(3), 247–256.
Harenberg, B. (Ed.). (1992). Kronika lidstva. Bratislava: Fortuna Print.
Hejný, M., & Kuřina, F. (2001). Dítě, škola a matematika. Praha: Portál.
Hopmann, T. S. (2007). Restrained teaching: The common core of didaktik. European Educational Research Journal, 6(2), 109–124. | DOI 10.2304/eerj.2007.6.2.109
Horká, H., & Rodriguezová, V. (2013). Programy tematické kooperativní výuky jako příklad zkušenostně reflektivního učení? In J. A. Moon et al., Krajinou zkušenostně reflektivního učení (s. 82–91). Brno: Masarykova univerzita.
Chatman, S. (2008). Příběh a diskurs. Narativní struktura v literatuře a filmu. Brno: Host.
Chrz, V., Nohavová, A., & Slavík, J. (2015). Psychologická gramotnost ze dvou poznávacích perspektiv – aktuální výzva pro výuku psychologie a její didaktiku. Studia paedagogica, 20(3), 21–46. | DOI 10.5817/SP2015-3-3
Janík, T., et al. (2013). Kvalita (ve) vzdělávání: obsahově zaměřený přístup ke zkoumání a zlepšování výuky. Brno: Masarykova univerzita.
Králík, O. (1969). Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Praha: Vyšehrad.
Kvasz, L. (2015). Inštrumentálny realizmus. Praha: Pavel Mervart.
Lakoff, G., & Johnson, M. (2002). Metafory, kterými žijeme. Brno: Host.
Le Goff, J. (1991). Kultura středověké Evropy. Praha: Odeon.
Ludvíkovský, J. (1978). Kristiánova legenda. Praha: Vyšehrad.
Mandelová, H. (1993). Na úsvitu českých dějin. Praha: Albatros.
Marušák, R., Králová, O., & Rodriguezová, V. (2008). Dramatická výchova v kurikulu současné školy, využití metod a technik. Praha: Portál.
Midtsundstad, J. H. (2015). Bildung – At risk in school organisations? In S. Hillen & C. Aprea (Eds.), Instrumentalism in education – where is bildung left? (s. 29–41). Münster: Waxmann.
Morganová, N., & Saxtonová, J. (2001). Vyučování dramatu. Hlava plná nápadů. Praha: SDV.
Najvar, P. (2017). Zkoumání (kvality) výuky: srovnání dvou přístupů. Pedagogika, 67(3), 219–246. | DOI 10.14712/23362189.2017.991
Neelands, J., & Goode, T. (2005). Structuring drama work. A handbook of available forms in theatre and drama. Cambridge: University Press.
Nohavová, A. (2017). Exprese ve výuce psychologie. Kultura, umění a výchova, 5(1) [cit. 2017-03-29]. Dostupné z http://www.kuv.upol.cz/index.php?seo_url=aktualni-cislo&casopis=12&clanek=160
Panofsky, E. (1981). Význam ve výtvarném umění. Praha: Odeon.
Patton, M. Q. (1990). Qualitative evaluation and research methods. Newbury Park and London: Sage Publications.
Pekař, J. (1990). O smyslu českých dějin. Praha: Rozmluvy.
Perner, J. (1993). Understanding the representational mind. Massachusetts: MIT Press.
Pijoan, J. (1978). Dějiny umění, III. díl. Praha: Odeon.
Rodová, V. (2014). Dramatická výchova ve službách dějepisu. Vzdělávací potenciál tematické kooperativní výuky. Brno: Masarykova univerzita.
Rusek, M., Slavík, J., & Najvar, P. (2016). Obsahová konstrukce a didaktické uplatnění přírodovědného edukačního experimentu ve výuce na příkladu chemie. Orbis scholae, 10(2), 71−91.
Ryan, M.-L. (1991). Possible worlds, artificial intelligence, and narrative theory. Bloomington: Indiana University Press.
Skovajsa, M. (2013). Struktury významu. Kultura a jednání v současné sociální teorii. Praha: SLON.
Slavík, J. (1997). Od výrazu k dialogu ve výchově. Artefiletika. Praha: Karolinum.
Slavík, J. (2001). Umění zážitku, zážitek umění. Teorie a praxe artefiletiky. 1. díl. Praha: Pedagogická fakulta UK.
Slavík, J. (2006). "Pozor, medvěd" aneb O problému zážitku hry v sémantice fikčních světů. In R. Fridrich & M. Fibiger, Výuka národní literatury v mezipředmětových vztazích (s. 84–99). Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně.
Slavík, J. (2017). Exprese jako způsob poznávání. Kultura, umění a výchova, 5(1) [cit. 2017-03-29]. Dostupné z http://www.kuv.upol.cz/index.php?seo_url=aktualni-cislo&casopis=12&-clanek=154
Slavík, J., Chrz, V., & Štech, S., et al. (2013). Tvorba jako z působ poznávání. Praha: Karolinum.
Slavík, J., Janík, T., Najvar, P., & Knecht, P. (2017). Transdisciplinární didaktika. O učitelském sdílení znalostí a zvyšování kvality výuky napříč obory. Brno: Masarykova univerzita.
Slavík, J., Stará, J., Uličná, K., & Najvar, P., et al. (2017). Didaktické kazuistiky v oborech školního vzdělávání. Brno: Masarykova univerzita.
Slavík, J., & Wawrosz, P. (2004). Umění zážitku, zážitek umění. Teorie a praxe artefiletiky. 2. díl. Praha: Pedagogická fakulta UK.
Spunar, P. (1987). Kultura českého středověku. Praha: Odeon.
Stradling, R. (2003). Jak učit evropské dějiny 20. století. [cit. 2005-10-31]. Praha: MŠMT. Dostupné z http://www.msmt.cz/search.php?action=results&query=R.+Stradling&x=5&y=15
Sztompka, P. (2007). Vizuální sociologie. Praha: SLON.
Šalamounová, Z., Šeďová, K., Sedláček, M., & Švaříček, R. (2017). Problém účelnosti v dialogickém vyučování. Pedagogika, 67(3), 247–278.
Švaříček, R. (2011). Funkce učitelských otázek ve výukové komunikaci. Studia paedagogica, 16(1), 9−46.
Tichý, P. (1996). O čem mluvíme? Vybrané stati k logice a sémantice. Praha: Filosofia.
Třeštík, D. (1997). Počátky Přemyslovců. Praha: NLN s.r.o.
Valenta, J. (2008). Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Grada Publishing a.s.
Vojtěchovský, M., & Vostrý, J. (2008). Obraz a příběh. Scéničnost ve výtvarném a dramatickém umění. Praha: Akademie múzických umění & Kant.
Walton, K. L. (1992). Mimesis as make-believe (on the foundations of the representational arts). London: Harvard University Press.
Whitehead, A. N. (1998). Symbolismus, jeho význam a účin. Praha: Panglos.
Wright, G. H. von (1974). Causality and determinism. New York: Columbia University Press.
Yin, R. K. (2014). Case study research: Design and methods. Los Angeles: Sage publications.
Yin, R. K. (2016). Qualitative research from start to finish. New York: The Guilford Press.

