HISTORIE A SOUČASNOST

I. Historie

Univerzitní vzdělání v oboru teatrologie na FF MU v Brně se rozvíjelo od roku 1945 (Frank Wolman a jeho žáci). První institucionální základ získal obor Teorie a dějiny divadla v roce 1963 (Katedra slovanských literatur, divadelní a filmové vědy; Artur Závodský). Samostatný institucionální základ však divadelní věda získala teprve na počátku 90. let, kdy pod vedením Bořivoje Srby vznikl Ústav divadelní a filmové vědy, jehož je KDS pokračovatelem. Katedra byla od počátků koncipována jako vědecké pracoviště soustřeďující se na otázky teatrologie a filmologie, tj. převážně divadelní a filmové historie a teorie. Po odchodu B. Srby v roce 2002 se ústav rozdělil na dvě samostatné vědecko-výzkumné a pedagogické pracoviště. Pod vedením Júlia Gajdoše vznikl Ústav pro studium divadla a interaktivních médií. Od dubna 2006 došlo ke změně stávajícího vedení katedry, tato změna vedla posléze ke změně názvu a k přechodnému spojení se Seminářem estetiky. Od roku 2011 je nově ustavena Katedra divadelních studií FF MU. V prvních dvou letech byla vedena Pavlem Drábkem, poté Margitou Havlíčkovou.

K historii pracoviště podrobněji.

 

II. Základní koncepce studia

Studium divadelní vědy vyžaduje od posluchačů nejen hluboký zájem o divadelní umění, ale i dispozice pro vědecko-výzkumnou tvůrčí práci v oboru či v rámci příbuzného mezioborového výzkumu. Ideálem je schopnost teoretické reflexe současných i historických forem divadla na odborné úrovni, schopnost rozvíjet estetické myšlení a teorie divadla. Katedra dlouhodobě spolupracuje s divadelním oddělením Moravského zemského muzea, v poslední době také s Divadelním ústavem v Praze a dalšími odbornými pracovišti u nás i v zahraničí.

Bakalářské studium oboru Teorie a dějiny divadla je nabízeno ve dvou formách: denní (prezenční) a kombinované studium. Kombinovaná forma je vhodná pro studenty, kteří potřebují studovat při zaměstnání, případně studují další – příbuzné – obory v prezenční formě studia. Omezený počet „kontaktních“ hodin, akcent na řízené samostudium a aktivní konzultace s pedagogy klade na studenta větší nároky v samostatné práci.
Bakalářské studium oboru Teorie a dějiny divadla se zaměřuje na teoretické a historiografické znalosti z kulturní oblasti, zejména divadelní (nezbytné je však i poznání historické, literární, hudební, uměnovědné, filozofické, mediální aj.) Výuka je rozdělena do několika okruhů – vedle základních kategorií dějin českého divadla, dějin světového divadla a teorie divadla a dramatu získá uchazeč průpravu v práci s archivním materiálem, do problematiky divadelní organizace a jejího řízení, v neposlední řadě absolvuje semináře divadelní kritiky a tvůrčího psaní, což je realizováno prostřednictvím tzv. profilových seminářů, jež jsou úzce spjaty s výzkumným působením pedagogů a samotnou praxí. Po prvním ročníku musí student absolvovat komisionální zkoušku, která je podmínkou pro zápis povinných předmětů ve vyšších ročnících. Zkouška vychází ze znalostí a schopností nabytých v povinných předmětech prvního ročníku.
Jednooborové studium je zakončeno obhajobou bakalářské diplomové práce a státní závěrečnou bakalářskou zkouškou. Diplomovou prací student pod dohledem školitele prokáže schopnost samostatné kritické práce s divadelním artefaktem, prameny a odbornou literaturou předmětu. U dvouoborového studia si student vybere, který z oborů bude diplomový, a na něm píše diplomovou práci; na sekundárním oboru píše bakalářskou oborovou práci.

Magisterské studium oboru Teorie a dějiny divadla navazuje na bakalářskou formu. Připravuje studenta k samostatné odborné činnosti. Vychází z bakalářských znalostí a v profilových seminářích a výběrových kurzech problematiku prohlubuje, často s přesahy do jiných umění a oborů.
Jednooborové studium je zakončeno obhajobou bakalářské diplomové práce a státní závěrečnou bakalářskou zkouškou. Magisterskou diplomovou prací student pod dohledem školitele prokáže schopnost samostatné vědecké práce. U dvouoborového studia si student vybere, který z oborů bude diplomový, a na něm píše diplomovou práci; na sekundárním oboru píše magisterskou oborovou práci.

Doktorské studium oboru je realizováno na Katedře divadelních studií a Ústavu filmu a audiovizuální kultury FF MU v Brně, je zaměřeno na teorii a dějiny divadla a dramatu a na teorii a dějiny filmu a audiovizuální kultury. Absolvent doktorského studia oboru Teorie a dějiny divadla, filmu a audiovizuální kultury získává vysoce kvalifikovaný rozhled v oboru, hlubokou znalost předmětu své specializace a znalost přinejmenším jednoho světového jazyka. Cílem studia je vychovávat ke kritickému myšlení a k systémovému přístupu, jež lze uplatnit při specializované vědecké a pedagogické činnosti v akademických institucích a na univerzitách, respektive v kvalifikovaných profesích v oblasti humanitních věd, umění, médií a kulturních institucí.

 

III. Profil absolventa

Absolventi tříletého bakalářského studia jsou připraveni pro organizační práci v divadlech, případně dalších pracovištích, které mají spojitost s divadlem (divadelní ústavy, archivy, kulturní odbory úřadů, ministerstvo kultury aj.). Očekává se od nich přehled v českém a světovém divadle a v divadelní teorii, schopnost písemně zpracovat teatrálie – od představení až po dokumentaci. Studenti navazujícího dvouletého magisterského programu jsou vedle prohloubení znalostí vedeni k samostatné výzkumné činnosti a očekává se od nich pokročilá průprava v teatrologických disciplínách, od práce s archiváliemi, historiografické znalosti a schopnosti výkladu, přes kritickou a recenzní činnost, až po případnou dramaturgickou spolupráci na inscenacích. Absolventi studia nacházejí uplatnění ve vědecko-výzkumných institucích, archivech, divadlech, v tisku, v rozhlase i televizi.

 

IV. Aktivity

Katedra divadelních studií v letech 1998-2008 pravidelně vydávala teatrologickou řadu Sborníku prací Filozofické fakulty MU (řada Q), kde byl dán prostor pro publikační činnost nejen pedagogům, ale rovněž postgraduálním studentům; v roce 2009 byl sborník přeměněn na recenzovaný teatrologický, monotematicky koncipovaný, časopis Theatralia, jenž vychází dvakrát ročně. Časopis vychází převážně v českém, případně slovenském jazyce, příležitostná čísla také v angličtině.

Katedra divadelních studií hojně spolupracuje s předními odborníky včetně divadelních praktiků. Formou přednášek a seminářů externistů zprostředkovává posluchačům poznání z různých sfér divadelní historie, teorie a praxe. Pravidelnou součástí studijního programu jsou přednášky a semináře význačných osobností z domova i ciziny.
Od počátku 90. let zde přednášeli, někdy i opakovaně, například:
Martin Esslin (Londýn), Marvin Carlson (New York), Platon Mavromoustakos (Athény), Henri Schoenmakers (Utrecht), Ivan Vyskočil (Praha), Otomar Krejča (Praha), Pavel Kohout (Praha), Ludvík Kundera (Brno), Josef Topol (Praha), Patrice Pavis (Paříž), Yana Meerzon (Ottawa), Veronika Ambros (Toronto), Herta Schmid (Potsdam), Dmitry Trubochkin (Moskva), Manfred Pfister (Berlin), Christian M. Billing (Hull), Bärbel Rudin, Christian Neuhuber (Graz), Noel Witts (Leeds), Ákos Seress (Kaposvár), Nurit Yaari (Tel-Aviv), Brigitte Marschall (Vídeň), Dariusz Kosiński (Krakov), Dorota Sosnowska (Varšava), Jessica Litwak, Walter Puchner, M. A. Katritzky, Andrzej Żurowski (Słupsk), Bridget Escolme (Londýn), Naděžda Lindovská (Bratislava), Wojciech Dudzik (Varšava), Knut Ove Arntzen (Bergen) aj.

Na půdě Katedry divadelních studií je pravidelně, minimálně jednou za měsíc, rozvíjena odborně popularizační činnost (veřejné přednášky KDS pořádané v rámci kurzu Horizonty teatrologie, semináře, setkání, prezentace).

 

V. Věda a výzkum

 Zaměření a výzkumné činnosti Katedry divadelních studií má několik oblastí, například:

  1. Antické drama a divadlo, středověké divadlo, uvádění antických dramat na českých jevištích apod. – Eva Stehlíková, Eliška Poláčková a další

  2. Německy mluvící divadla a cestující herecké společnosti na území Čech a Moravy v období novověku, starší české divadlo aj. – Margita Havlíčková.

  3. České překlady W. Shakespeara a inscenace alžbětinského dramatu v českých zemích, raně novověké divadlo, hudební divadlo – Pavel Drábek.

  4. České drama a činoherní divadlo po r. 1945, kritika – Libor Vodička, Margita Havlíčková, Šárka Havlíčková Kysová, Martina Musilová, David Drozd, Naďa Satková.

  5. Typologie herecké tvorby, ontologie teatrality – Martina Musilová.

  6. Výzkum divadelního publika, teorie divadla, strukturalismus aj. – David Drozd, Šárka Havlíčková Kysová, Martina Musilová.

  7. Asijské divadelní formy, výtvarná složka divadla apod. – Šárka Havlíčková Kysová.

  8. Dějiny české scénografie, tendence moderní a postmoderní scénografie ve světě – Barbora Příhodová, Margita Havlíčková.

  9. Kognitivní teatrologie – Šárka Havlíčková Kysová.

  10. Inscenování opery – Barbora Příhodová, Šárka Havlíčková Kysová, Margita Havlíčková.

 

VI. Projekty

 Výzkumná a vědecká profilace brněnské teatrologie nabízí některé vyhraněné směry:

  1. Systematické studium divadelních forem, na Moravě (zejména „brunensia“);

  2. Evropské drama a divadlo raného novověku, studium evropských kontextů divadelní a dramatické tvorby od konce středověku;

  3. Český divadelní a estetický strukturalismus;

  4. Divadelní recepce: výzkum obecenstva brněnských divadel, ve spolupráci s předními divadelními soubory v Brně;

  5. Teatralita svátků a lidových slavností, městské slavnosti aj.

  6. České drama a činoherní divadlo v období státního socialismu, organizace divadelního provozu a kulturní politika státu ve XX. století aj.

V rámci projektu Kontexty českého strukturalismu je připravována česko-anglická čítanka českého myšlení o divadle, rozsáhlá a prestižní antologie, která má splatit jeden z velkých dluhů české divadelní vědy světu, tedy zpřístupnění klíčových a světově uznávaných studií českého strukturalismu.