Státní závěrečná zkouška bakalářská (religionistika): Průběh a tematické okruhy platné od jarního semestru 2016

Základní informace a průběh zkoušky

Bakalářské studium religionistiky je ukončeno státní závěrečnou zkouškou.

K státní závěrečné zkoušce je zapotřebí se přihlásit prostřednictvím IS MU nejpozději jeden měsíc před vypsaným termínem zkoušky. Nejpozději pět dní před konáním zkoušky je třeba požádat Studijní oddělení FF MU o vydání potvrzení o splnění podmínek studijního programu a odevzdat je na sekretariátě Ústavu religionistiky FF MU. Bez tohoto potvrzení není možné státní závěrečnou zkoušku konat.

Státní závěrečná zkouška má ústní podobu a probíhá před komisí, která je nejméně tříčlenná. Zkouška sestává ze dvou samostatně hodnocených celků:

(1) obhajoba bakalářské diplomové práce / rozprava k bakalářské oborové práci a
(2) ústní zkouška z religionistiky.

Studující, kteří chtějí vykonat státní závěrečnou zkoušku, musejí mít v daném semestru zapsán kurz RLZkB Státní závěrečná zkouška bakalářská, případně si jej nechat zapsat dodatečně Studijním oddělením nejpozději měsíc před termínem, a to i v případě opakování zkoušky pro neprospěch. V tomto kurzu je dále zapotřebí se nejpozději měsíc před termínem přihlásit ke zkušebnímu termínu. Další podrobnosti uvádí Studijní a zkušební řád MU a Studijní příručka oboru religionistika.

Obhajoba bakalářské diplomové práce je zpravidla úvodní částí státní závěrečné zkoušky. Nejpozději tři pracovní dny před konáním obhajoby student obdrží prostřednictvím Archivu závěrečné práce posudky zpracované vedoucím práce a oponentem. Na jejich základě se může předem připravit a při obhajobě může nahlížet do vlastních poznámek k prezentaci bakalářské práce i k námětům a připomínkám obou posudků. Obhajoba sestává ze stručného představení práce autorem/autorkou (asi 5 minut), prezentace obou posudků (asi 5 minut), autorovy/autorčiny reakce na posudky a závěrečné rozpravy (asi 20 minut). Bakalářská oborová práce se neobhajuje, je pouze předmětem neklasifikované rozpravy v úvodu státní závěrečné zkoušky.

Ústní zkouška je hodnocena souborně a v případě neúspěchu se opakuje v plném rozsahu. Skládá se ze tří částí:

  • obecná a aplikovaná religionistika,
  • východní náboženské tradice,
  • západní náboženské tradice.

Studující si nejprve vylosuje tematický okruh ke každé z těchto tří částí. V úvodní části každého tematického okruhu je přesně formulován úkol, jemuž se má ve své prezentaci věnovat. Za úkolem následují odrážky, které představují významné dílčí aspekty či podoblasti tematického okruhu a napovídají studujícím, jaká látka do okruhu spadá.

Po vylosování okruhu má studující nárok na patnáctiminutovou přípravu. Ústní část zkoušky následně zahajuje prezentací, která se skládá (1) z obecnějšího úvodu, kde studující demonstruje pochopení problematiky, na niž se celý tematický okruh zaměřuje, a (2) z řešení úkolu na vybrané odrážce, na níž problematiku ilustruje ve větší konkrétnosti a hloubce. Mezi uvedenými odrážkami daného okruhu, tzn. jeho dílčími aspekty či podoblastmi, si studující volí sami, komise do jejich volby nezasahuje.

Cílem této organizace ústní zkoušky je přimět studující, aby rozvíjeli, a před zkušební komisí demonstrovali, schopnost uvažovat o obecných problémech a pojmech věcně a konkrétně. Zároveň však platí, že by neměli během přípravy pominout ty aspekty problému, k nimž se během zkoušky nebudou chtít vyjádřit. Zvládnutí všech uvedených aspektů tematického okruhu (všech odrážek) komise předpokládá, což prakticky znamená, že může v rámci rozpravy diskusi přesunout směrem ke kterékoli podoblasti v rámci zadaného okruhu. Pochopitelně tak komise bude s vysokou pravděpodobností činit v případech, kdy nebude s prezentací studujícího zcela spokojena, a bude tedy nucena zjišťovat, s čím by si studující dokázal poradit lépe. Jakkoliv si tedy studující sám vybírá, jak rozpravu otevře, oblastí zkoušení z hlediska komise zůstává celý vylosovaný tematický okruh.

Uvedené organizaci ústní zkoušky odpovídá její časový rozvrh. Otevření rozpravy ke každé ze tří částí by nemělo trvat déle než 5 minut. Zbylých asi 10 minut každé části je věnováno rozpravě.

Obecná a aplikovaná religionistika

1) Religionistika jako vědní disciplína I: Teorie a metoda

Vymezte místo vědy mezi dalšími poznávacími aktivitami praktikovanými v moderních společnostech. Jinými slovy, prostřednictvím porovnání s jinými praktikami produkce vědění vyjasněte základní principy, na nichž moderní věda spočívá, postupy, jež využívá, a povahu poznání,němuž dospívá. Pokud se vědecké poznání od jiných způsobů poznávání zásadně liší, tento rozdíl jasně a zřetelně ukažte. Objasněte vztah mezi vědeckými popisy a vysvětleními a skutečností.

  • Vztah mezi každodenním (laickým) a vědeckým věděním: postupy, principy, nástroje, zdroje.
  • Povaha vědeckého vysvětlení a mechanismy jeho verifikace a falzifikace: Na základě čeho, jakým způsobem a za jakých podmínek je možné vědecké tvrzení ověřit?
  • Paradigma, teorie, pojem (koncept), postulát (propozice), hypotéza, operacionalizace, proměnná, model a ideální typ jako nástroje vědeckého nakládání se skutečností.
  • Příklady různých paradigmat v sociálních vědách a v religionistice: Sdílí religionisté nějaká paradigmata s jinými vědami? Jaká?

2) Religionistika jako vědní disciplína II: Etika, politika, aplikace

Významným ideálem vědeckého poznání je objektivita, někdy pojatá vyhroceně až jako snaha o dosažení „božského nadhledu“ nad zkoumanou realitou, a tedy snaha o formulaci teorie jakožto univerzální pravdy. Dosažení takto vyhroceně pojatého ideálu objektivity brání základní danosti lidské schopnosti poznávat: situovanost člověka v konkrétním prostředí a politickém uspořádání, omezení vyplývající z jeho tělesnosti i omezené technologické možnosti. I méně vyhrocené požadavky na objektivitu ale mohou kolidovat se společenským požadavkem na praktickou využitelnost vědeckého poznání. Možnost sloužit dílčím cílům je v oblasti poznávání v jistém napětí s požadavkem na úplnou nestrannost. Ukažte, jakým způsobem lze prakticky využívat poznatky religionistiky a jaké možné nástrahy se s tímto využitím pojí. Jakým etickým a politickým problémům je vědec uprostřed těchto rozporuplných nároků vystaven a jak je může řešit?

  • Role předpokladů, parciálních hledisek a hodnot ve formulaci výzkumných problémů. Vztah mezi objektivitou, hodnocením a angažovaností ve výsledcích bádání.
  • Sociální vyloučení a politická dominance jako součást a nezamýšlený důsledek studia kultury a společnosti: kulturní imperialismus, etnocentrismus, třídní a genderové asymetrie, předsudky a stereotypy.
  • Základní etické nástrahy výzkumu a jejich zvládání: ochrana soukromí a bezpečnosti účastníků, informovaný souhlas, respekt k lidské důstojnosti, osobní vztahy s informátory a osobní angažovanost v předmětu studia.
  • Využívání religionistických poznatků a jeho politické a etické problémy: vzdělávání, státní administrativa a nevládní sektor, média, diplomacie a politika, cestovní ruch.

3) Náboženství jako předmět religionistického výzkumu

Předmětem religionistického bádání je lidské jednání, které obvykle označujeme jako „náboženské“. Jeho studium však do značné míry komplikují problémy spojené s nalezením takové definice náboženství, která by byla schopna obsáhnout všechny jevy v současnosti nebo v dějinách bádání za náboženské pokládané. Obrysy náboženství jako jevu jsou, zdá se, přinejmenším značně nejasné. Ukazuje se rovněž, že obecný předpoklad univerzálnosti náboženství může být zavádějící a náboženství může být (minimálně na úrovni obecného pojmu) kulturně specifickou záležitostí. Uveďte a objasněte, jakými jednotlivými způsoby se s pojmem náboženství v religionistice zacházelo a jakými způsoby a s pomocí jakých strategií bylo náboženství definováno.

  • Podoby užívání pojmu náboženství v religionistice: náboženství jako analytická a syntetická kategorie; náboženství jako referenční rámec výzkumu; esencialistický a konstruktivistický přístup k vytváření pojmu náboženství; atd.
  • Náboženství jako obecný pojem (koncept) a náboženství jako souhrn jevů vykazujících určité podobnosti (produkt klasifikace). Univerzální definice a operační/pracovní definice.
  • Dějiny a strategie vymezování (definování) náboženství v religionistice: substanční a funkcionální definice náboženství, monotetické a polytetické klasifikace, náboženství vs. věda, náboženství vs. magie atd.
  • Kulturní a společenská podmíněnost (kulturní relativismus, kritika etnocentrismu atd.) versus univerzálnost náboženství (náboženství jako antropologická konstanta, produkt evolučně vyvinutých intuicí atd.).

4) Dějiny bádání o náboženství

Religionistika prošla ve svých dějinách bouřlivým ideovým i institucionálním vývojem. Ukažte tento vývoj tím, že shrnete nejpodstatnější sporné body, na jejichž základě jednotlivé proudy kritizovaly své předchůdce, a vyjasněte, na jakých nových základech každý z nich stavěl. Dále objasněte, jak problémy a otázky, které chtěly či chtějí jednotlivé religionistiky řešit, mění definici jejich předmětů, a tím i metody vedoucí k nalézání odpovědí.

  • Uveďte do souvislostí srovnávací mytologii, klasický kulturní evolucionismus a difuzionismus. Vyzdvihněte sporné i spojující prvky.
  • Ukažte, co spojuje a co rozděluje fenomenologii náboženství, hermeneutiku náboženství a strukturalismus.
  • Představte, v čem se shodují a v čem rozcházejí hlubinná psychologie, symbolická antropologie a kognitivní věda o náboženství.
  • V čem spočívá rozdílnost mezi přístupy chápajícími náboženství jako jev sui generis a naturalizujícími(redukcionistickými) přístupy? Doložte na příkladech z dějin oboru.
  • Co všechno bylo, případně je, v rámci religionistiky řešeno jako náboženské/náboženství? Historická a srovnávací religionistika, antropologie náboženství, sociologie náboženství a psychologie náboženství jako ukázky variability předmětů a metod výzkumu.

Východní náboženské tradice

1) Periodizace indických kulturních dějin

Popište, jaké zásadní ekonomické, sociální a kulturní proměny se využívají při snahách o periodizaci indických kulturních dějin. Na jednom z níže uvedených příkladů ukažte, jaké klíčové změny zakládají danou periodu a jakým způsobem jsou s nimi provázány změny životních způsobů a strategií, společenských struktur a organizace. Jakým způsobem tyto změny formovaly různé „náboženské“ tradice v daném období?

  • Kultura povodí Indu a rané, střední a pozdní védské období.
  • Asketický reformismus ve své návaznosti na pozdně védské období a ve svém přechodu k období klasickému.
  • Klasické a pozdně klasické období a kulturní výměny a střetávání védských (vaidika) a nevédských (avaidika) tradic.
  • Nové impulsy a střetávání a prolínání tradic a identit v obdobích vlády muslimských dynastií.
  • Tradice a identity pod vlivem kolonialismu a modernizace.

2) Tradice a autorita

Charakterizujte způsoby ustavování, udržování a generačního předávání tradice, s jakými se lze v průběhu indických dějin setkat. Představte hlavní zdroje literární tradice, objasněte jejich kulturní význam a jejich komplikované vztahy s tradicemi orálními a rituálními. Na vybraném příkladu ukažte, co zakládá autoritativnost (závaznost) různých zdrojů tradice a jakým způsobem se s touto autoritativností prakticky nakládá.

  • Védské (vaidika) a nevédské (avaidika) tradice: vzájemná sebevymezení, vzájemné interakce, výpůjčky a reinterpretace, formy orálního a rituálního a písemného šíření.
  • Přehled a klasifikace védské (vaidika) literární tradice: základní žánry, šruti a smrti, itihása, purána a tantra, komentářová a výkladová literatura.
  • Přehled a klasifikace buddhistické literární tradice: kanonická a nekanonická tradice, sútry, pradžňápáramity, tantry a další texty.
  • Literární tradice, rituální tradice, ikonografie, vtělené vědění a řešení problémů každodenního života.

3) Dharma: společenský a kosmický řád mezi védskými a nevédskými tradicemi

Objasněte pojem dharmy v různých souvislostech jeho použití a v jeho sociálních implikacích. Ukažte kořeny a případné proměny konceptu dharmy ve védských (vaidika) i nevédských (avaidika) literárních tradicích, způsoby jeho zužitkování v tradicích rituálních a jeho implikace pro každodenní život a povahu sociálních vztahů v lokálních komunitách a v kosmických vztazích.

  • Pojetí dharmy mezi védskými a nevédskými tradicemi: srovnání sanátana dharmy, buddhódharmy a Mahávírovy (Vardhamánovy) dharmy.
  • Zdroje dharmy pro védské (vaidika) komunity: šruti, smrti, sadáčár (šištáčár), jejich obsah a vzájemný poměr jejich důležitosti.
  • Životní cíle, dělba práv a povinností a vztahy k ostatním lidem, předkům a potomkům podle védských dharem: varnášramadharma, džátidharma a čtvero životních cílů (artha).
  • Buddhova dharma a náležité vedení života s ohledem na postavení člověka v kosmu a v rámci sanghy.

4) Sociální organizace a identita

Objasněte význam níže zmíněných emických pojmů vymezujících způsoby organizace pospolného života a formování kolektivních identit. Vysvětlete, jakými způsoby tyto organizační formy zakládají sociální distinkce a mocenské vztahy, jak regulují vzájemné interakce, jak formují životní způsoby, biografie a podoby symbolické a ekonomické směny a jakými způsoby v těchto směnách zvýhodňují a znevýhodňují některé skupiny.

  • Džáti, nedotýkatelnost a společenské distinkce a hierarchie: role konceptu čistého a nečistého, směna služeb (džadžmání) a hierarchie daru.
  • Sangha, sampradája a džáti: různé organizace, různé způsoby institucionalizace životaběhu, rituálů životního cyklu a životních cílů.
  • Sangha, sampradája, křesťanská a islámská společenství a džáti: kolektivní identity, sociální vylučování (dalité) a problém „náboženské“ konverze.
  • Buddhistická sangha a její vnitřní uspořádání.

5) Historické proměny a šíření buddhistických tradic

Charakterizujte jednu z níže uvedených buddhistických tradic v celkovém kontextu dějinného vývoje buddhismu v Asii. Danou buddhistickou tradici časově a místně zařaďte a uveďte okolnosti jejího šíření za hranice Indie. Uveďte klíčové prvky nauk a praxí zvolené tradice a charakterizujte způsoby, jakými se vymezuje vůči ostatním.

  • Théraváda a její šíření.
  • Mahájána a její šíření.
  • Vadžrajána a tantrické podoby buddhismu v Asii.

6) Buddhistické představy o světě a jeho překonávání

Charakterizujte, jak je dané téma uchopováno v jednotlivých buddhistických tradicích (theraváda, mahájána, vadžrajána). Na základě jakých pramenů a zdrojů jsou dané představy legitimizovány a jak se projevují v rituálním a sociálním životě příslušné sanghy?

  • Buddha/buddha v různých buddhistických tradicích.
  • Bytosti na cestě k probuzení – klasifikace a specifické role.
  • Úděl člověka ve světě a možnosti jeho zvládání – sansára, nirvána a cesty k jejímu dosažení.

Západní náboženské tradice

1) Historický vývoj judaismu

Vyberte si jedno z uvedených období ve vývoji judaismu. Přibližte významné události, které tvoří periodizační rámec zvoleného období. Ukažte, jak se v daném období proměnily podoby náboženského života Židů. Charakterizujte nejvýznamnější faktory, které k těmto proměnám vedly.

  • Staroizraelské náboženství.
  • Období Druhého chrámu.
  • Rabínské období v Palestině a Babylonii.
  • Středověký judaismus v sefardské a aškenázské oblasti.
  • Diferenciace novověkého judaismu.

2) Myšlenkové tradice v dějinách judaismu

Zvolte si jednu z uvedených myšlenkových tradic, jež se významně podílely na formování judaismu. Načrtněte její obecnou charakteristiku a poté ji ilustrujte konkrétním, podrobněji rozebraným příkladem (jedna osobnost, hnutí, událost apod.).

  • Židovské náboženské právo.
  • Židovská mystika.
  • Židovská náboženská filozofie.
  • Sionismus a jeho náboženské podoby.
  • Náboženský a sekulární antisemitismus.

3) Rituální život judaismu

Vyberte si jednu z uvedených oblastí rituálního života judaismu a charakterizujte její nejvýznamnější podoby. Objasněte tradiční pojímání daných projevů rituálního života a vyložte jejich význam pro utváření židovské identity. S důrazem na současnost přibližte hlavní posuny jejich uplatňování v dějinách judaismu.

  • Hlavní typy náboženských specialistů v dějinách judaismu.
  • Chrámový kult a jeho rituální reminiscence po zániku chrámu.
  • Synagogální kult a jeho novodobé proměny.
  • Šabat a svátky ročního cyklu.
  • Židovské přechodové rituály v průběhu života.

4) Historický vývoj křesťanství

Zvolte si jedno z uvedených období v dějinách křesťanství. Zdůvodněte, v čem je pro periodizaci dějin křesťanství významné. Ukažte, jak k proměnám v tomto období přispěla vnitřní dynamika křesťanství i různé další faktory. Rozeberte důsledky těchto proměn v různých oblastech křesťanského myšlení a praxe.

  • Utváření křesťanství v prostoru antického Středomoří.
  • Prosazení episkopálního uspořádání a „konstantinovský obrat“.
  • Reformní hnutí ve středověkém západním křesťanství.
  • Reformace a její podoby.
  • Sekularizace a proměny křesťanství v současném světě.

5) Konflikty a jejich řešení v křesťanské tradici

Zvolte si jednu z níže uvedených konfliktních oblastí a v obecnosti ji charakterizujte. Poté zcela konkrétně rozeberte jeden vybraný případ daného typu konfliktu – jeho časový rámec, podstatu, příčiny, kontext, aktéry, řešení, důsledky.

  • Křesťanství a jiná náboženství, kultury či ideové proudy.
  • Křesťanství a státní moc.
  • Ortodoxie a hereze.
  • Schizmata, exodus, úsilí o jednotu, ekumenismus.
  • Ústní a písemná kultura, normativní a žité křesťanství.

6) Myšlenkové tradice a formy života v křesťanství

Zvolte si jednu z níže uvedených křesťanských myšlenkových tradic či forem života a charakterizujte její podoby, východiska a projevy. Věnujte přitom pozornost i historickým proměnám a posunům. Poté svou obecnou charakteristiku ilustrujte konkrétním, podrobněji rozebraným příkladem (jedna osobnost, skupina, spor, událost apod.).

  • Křesťanský asketismus.
  • Křesťanská teologie.
  • Křesťanská mystika.
  • Křesťanský pietismus.
  • Křesťanský reformismus v jeho různých podobách (liberalismus, fundamentalismus aj.).

7) Křesťanství jako praxe

Vyberte si jednu z níže uvedených oblastí křesťanské praxe a popište její podoby, historické proměny a význam.

  • Křest.
  • Eucharistie a křesťanská bohoslužba.
  • Uctívání svatých a poutě.
  • Hmotná kultura křesťanství a její úloha v kultu.

8) Historický vývoj islámu

Zvolte si jednu z uvedených fází ve vývoji islámu a charakterizujte ji z hlediska politických a kulturních dějin. Představte projevy náboženského života, které jsou pro ni typické, a její význam v dějinách islámu.

  • Sociální, kulturní a náboženské prostředí předislámské Arábie a jeho vlivy na formování nové kultury.
  • „Zlatá století“ chalífátu (teritoriální a kulturní rozmach). Vklad synkretické „arabsko-islámské civilizace“ do politických a kulturních dějin středověku.
  • Islámské státní celky po formálním zániku chalífátu (osmanská říše, safíjovský Írán, mughalská Indie). Důvody stagnace versus předpoklady vzniku kapitalismu v Evropě.
  • Islámský reformismus, jeho typologie a periodizace.

9) Islám jako náboženství státu a práva

Zvolte si jedno z následujících témat a ilustrujte na něm, jak se islám projevoval a projevuje jako náboženství státu a práva.

  • Muhammadův život a praxe jako paradigma etického, politického a společenského života muslimů.
  • Korán jako základní text islámu – jeho struktura, literární žánry a dnešní chápání.
  • Zdroje a struktura islámského práva.
  • Specifika islámské nábožensko-právní hierarchie. Úloha ulamá (fuqahá) v klasickém sunnitském islámu. Reakce náboženského práva na tlak „sekulárních režimů“.

10) Diferenciace islámu

Zvolte si některou z následujících podob islámu, charakterizujte její specifika a zařaďte její vývoj do historického kontextu islámských dějin. Uveďte, ve kterých oblastech a obdobích se uplatnila a jakých nabyla podob. Poté svou obecnou charakteristiku ilustrujte konkrétním, podrobněji rozebraným příkladem (jedna skupina, sekta, režim, dynastie, představitel apod.).

  • Ší‘a a její odnože.
  • Intelektuální súfismus středověku.
  • Mystická bratrstva a jejich společenská funkce.
  • „Žité“ náboženství a alternativní religiozita.