Radoslav Večerka, ^†Adolf Erhart, Ilona Janyšková, Helena Karlíková, Eva Havlová: K pramenům slov. Uvedení do etymologie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2006. 356 s. ISBN 80-7106-858-6

Otázka po původu slov, ústřední problém etymologie, patří mezi ty jazykovědné otázky, které se v laické veřejností těší největší pozornosti. Její řešení však předpokládá postup natolik komplexní, že se mezi jazykovědci vyskytly i názory, že etymologie není samostatnou lingvistickou disciplínou, ale představuje aplikaci metod a nástrojů z různých oblastí. Nejspíš je však třeba připustit, že jazykovědné disciplíny se nemusejí vydělovat jen na základě metodologicko-teoretickém, nýbrž také na základě cílů, které se kladou. Ať tak nebo tak, je etymologické bádání netriviální a vyžaduje důkladného poučení v mnoha aspektech. Nevím o žádné příručce, která by jasně a názorně uváděla do této složité, ba zamotané problematiky a zároveň jasně a názorně předváděla její smysl a užitek. Kromě jedné: Úvodu do etymologie Adolfa Erharta a Radoslava Večerky, vydaného v Praze v roce 1981. Zaujatého čtenáře tak velmi potěší loňský vydavatelský počin Nakladatelství Lidové noviny: za podpory grantu Grantové agentury Akademie věd České republiky „Česká etymologie v evropském kontextu“ (č. IAA900610501), jehož řešitelkou je I. Janyšková, připravil R. Večerka (A. Erhart zamřel v r. 2003) za vydatné spolupráce I. Janyškové, H. Karlíkové a E. Havlové přepracované a aktualizované vydání této skvělé příručky pod poetickým názvem K pramenům slov s podobně lehce poetickým podtitulem Uvedení do etymologie. Nechci laskavého čtenáře připravovat o požitek z četby a nakladatele o výdělek a nebudu podrobně líčit, co vše zajímavého se v knize lze dočíst, jen se stručně zmíním o jejím obsahu.

Po krátké předmluvě Radoslava Večerky (s. 6-7), datované v Brně v září 2006, následuje první, úvodní kapitola (s. 7-15). V ní se pro navnadění čtenáře na několika příkladech názorně předvádějí otázky, které si etymologie klade, a naznačují řešení, která etymologie předkládá. Následuje kapitola druhá s názvem „Vývoj etymologického bádání“ (s. 16-44). Ve srovnání s knihou z roku 1981 byla tato kapitola jednak opatřena mezititulky, usnadňujícími orientaci, a vybavena pěknými fotografiemi minulých i současných etymologů, jednak a zejména byla na vícero místech rozvedena, doplněna a aktualizována; zcela nově byla připojena i podkapitolka o etymologii a onomastice. V kapitole třetí, nazvané „Vývoj jazyka“ (s. 45-93), najde čtenář ve třech oddílech velmi cenné obecné poznámky k zásadám rekonstrukce prehistorického stavu jazyka a aplikaci těchto zásad na stav praslovanský resp. indoevropský. V novém vydání nadto je také obsáhlá obecná úvaha o snahách o pochopení jazykové různosti z historicko-srovnávacího hlediska i o jeho možnostech i mezích (s. 45-51). Čtvrtá kapitola („Hláskové změny“; s. 94-107) pojednává o druzích hláskových změn, tedy o jednom z klíčových témat konkrétního postupu při rekonstrukci prehistorického stavu: jak se píše i v nově sepsaném úvodním odstavci, znalost hláskových změn umožňuje rozpoznat „hloubkovou“ identitu geneticky příbuzných slov. Hláskové změny i jejich rekonstrukce historicko-srovnávací jazykovědou operují na úrovni morfologických jednotek. O jejich výstavbě se pojednává v kapitole páté s názvem „Struktura morfologických jednotek“ (s. 108-121). Pevněji než ve verzi z roku 1981 je zde do výkladu začleněna tzv. laryngální teorie. Kombinací morfologických jednotek v rámci slova a formálně-morfologickými předpoklady obsahové stránky etymologické rekonstrukce se zabývá kapitola šestá „Tvoření slov (s. 122-147). Čtenář zde najde přehled slovotvorných formantů a postupů relevantních při indoevropských a slovanských rekonstrukcích (etymologicky zaujatému čtenáři přinášejí potěšení zejména pasáže věnované postupům méně obvyklým jako mylná deprefixace apod.). O změnách ve výstavbě morfologických jednotek, dalšímu důležitému nástroji při rekonstrukční práci, se píše v kapitole sedmé nazvané „Morfologické změny“ (s. 148-162). Dočteme se tam o fúzi a morfologické analogii i o – zábavnější – lidové etymologii a kontaminaci. V novém vydání pak byly přidány i některé nové příklady pro pojednávané jevy. Obsahový či sémantický aspekt etymologických rekonstrukcí je pojednán v osmé kapitole s názvem „Sémantické změny“ (s. 163-185). V novém vydání byla přidána řada dalších pěkných příkladů na jednotlivé významové změny. Předposlední, devátá kapitola, přináší, co slibuje její název „Konkrétní postupy při hledání původu slov“ (s. 186-232): vykládají se obecně i na konkrétních příkladech cesty etymologa k jeho cíli, odhalení původu slova a všech s tím souvisících okolností. Pro nové vydaní byly – kromě řady nových příkladů – připsány také důležité podkapitoly: „Etymologický výklad vlastních jmen“ (s. 213-219), „Etymologie a etnolingvistika“ (s. 226-228) a „Etymologie a jazykový zeměpis“ (s. 228-232). Poslední, desátá kapitola, „Etymologické slovníky a práce s nimi“ (s. 233-254) přináší jednak velmi obsáhlý soupis etymologických slovníků (ale i další etymologické literatury), jednak také jejich klasifikaci co do způsobu podání etymologických výkladů, obojí v novém vydaní silně aktualizováno. Na to pak následuje bohatý seznam základní literatury (s. 255-276), v novém vydání aktualizovaný a nově členěný, který zaznamenává nejen práce etymologické, ale i šíře indoevropeisticky a slavisticky historicko-srovnávací. Nechybí rejstřík autorů (s. 277-285), rejstřík slov (s. 286-337) a rejstřík věcný (s. 338-347)

Žánr zprávy nedává prostor pro podrobnější posudek textu, o němž se zpravuje. V nostalgické vzpomínce na svou někdejší vzrušující četbu etymologického indexu, řadícího česká slova k jejich indoevropským kořenům a obsaženého v prvním vydaní, tak jen maličko lituji, že tento index v novém vydaní není. Zároveň ale musím přiznat, že z přísně odborného hlediska by jeho aktualizace nebyla jednoduchá. Nakonec vyslovuji naději, že se v budoucnu najdou síly a prostředky na překlad do světového jazyka (scil. angličtiny…), protože jak řečeno výše obdobně skvělá etymologická příručka sotva existuje. (Poznamenejme ještě, že tato zpráva byla napsána v rámci grantu Grantové agentury ČR, č. 405/07/1092, jehož řešitelkou je H. Karlíková a jehož název zní Tradice a perspektivy brněnské etymologické školy a další trendy slavistického etymologického bádání: také Uvedení do etymologie je – významným – plodem „brněnské etymologické školy“.)