ALL RIGHTS RESERVED !
 

· SOUBORY ·

Nové divadlo

Zpracovala: Andrea Jochmanová

27. listopadu 1934 bylo hrou Vrcholky štěstí Johna Dos Passose v režii V. Šulce ve Stýblově pasáži otevřeno Nové divadlo. Divadlo nechal zbudovat podnikatel Alois Cink, uměleckým vedením byli pověřeni Antonín Kurš, František Zelenka, Jindřich Honzl, za zkušební scénu, která vznikla v rámci divadla, ruský režisér Gleb Glebov a za pořady pro děti a mládež Míla Mellanová a Milan Svoboda. V souboru figurovali většinou absolventi konzervatoře, kteří byli momentálně bez angažmá, tu figurovali vedle zkušených divadelníků, např. Milada Matysová, Lída Otáhalová, Karel Hradilák, Adolf Horálek či Oskar Linhart.

Ve svém úvodním prohlášení se soubor přihlásil k programu aktuálního divadla a zavázal se přinést moderní repertoár, např. Brechta, Treťjakova, Célina, Andrejeva a samozřejmě inscenovat české autory. Zkušební scéna Nového divadla zahájila krátce na to, 1. prosince, hrou Leonida Andrejeva Život člověka na scénické konstrukci Ladislava Sutnara. Ještě v prosinci byla uvedena hra Luigi Antonelliho Ostrov opic v režii Viktora Šulce.

Počáteční vlna zájmu o Nové divadlo však záhy opadá, po umělecké stránce se program nedařilo naplnit, zejména herecké výkony nepatřily k nejkvalitnějším, režie vázla, dramaturgie byla neuspořádaná. Finanční nedostatky vedly až k roztržkám v tisku, po nichž Alois Cink propustil členy souboru.

Program byl pak sestaven tak, aby poskytl podniku finanční záštitu, na repertoáru se objevily průměrné operety hostujících souborů, také Gleb Glebov inscenuje operetu Pohádka v Grandhotelu , kterou doporučil nový umělecký šéf B. Šimek, v souboru se objevila mj. začínající Ljuba Hermannová. Daleko zajímavější příjem si divadlo získává z pronájmu sálu prof. Skupovi s jeho Spejblem a Hurvínkem.

Blanka Waleská jako Mad Souri v Honzlově inscenaci Pokladu jezuitů L. Aragona a A. Bretona V dubnu 1935 se umělecké vedení pokouší znovu navázat na původní činoherní linii hrou G.B. Shawa S pravdou ven , tento pokus byl přijat vlídně. Nadějné vyhlídky na vznik kvalitního avantgardního divadla posílila aktivní účast Jindřicha Honzla s jeho surrealistickými experimenty. Honzl se jako aktivní režisér v souboru objevil pouze dočasně. Osvobozené divadlo bylo v té době uzavřeno, a tak se mohl věnovat linii, kterou započal již svou experimentální činností OD na konci dvacátých let. Už tehdy začal jeho zájem směřovat k rodícímu se surrealismu, tomu napomohly zejména osobní kontakty s významnými francouzskými avantgardisty, cesty do Paříže a odtud přivážené a záhy také jevištně provedené horké novinky tamní experimentální scény. Honzl se jako experimentátor nemohl v provozu OD realizovat, v roce 1934 se mu podařilo uvést pouze v rámci odpoledního představení Nezvalův Strach , hru, kterou chtěl původně uvést už v roce 1929. Pro Nové divadlo připravil nejprve v květnu 1935 večer, na jehož pořadu byly hry Poklad jezuitů L.Aragona a A. Bretona a Nezvalova Veštírna delfská a v červnu hru V. Škvarkina Cizí dítě.

Tímto Honzlovým počinem však surrealistické jevištní experimenty Nového divadla končí, kromě aktivit E.F.Buriana v Déčku nebyla v českém divadle předvedena jiná surrealistická divadelní práce.

Umělecké správu souboru Nového divadla získal od začátku sezóny 1935/36 dramatik a režisér Emil Synek, pod jehož vedením došlo k další proměně repertoáru k horšímu, situace byla natolik neúnosná, že devět herců dokonce podalo hromadnou výpověď, divadlo se stává úpadkovým podnikem, nepomáhá ani záměr vedení vytvořit z něj divadlo pro děti a mládež, spásným se ukáže pronajmutí prostor novému koncesionáři, brněnskému herci Oldřichu Novému, jemuž se do roka podařilo proměnit upadající podnik ve scénu vyhledávanou pro vkusný repertoár sestavený zejména z kultivovaných hudebních komedií.

Doporučená literatura :

ALL RIGHTS RESERVED !