ALL RIGHTS RESERVED !
 

· SOUBORY ·

KROUTÍLEK SI ZAŘÁDÍ kontra …SI POŘÁDNĚ ZAŘÁDIT kontra HLAVA PROTI MIHULI

Zpracovala: Hana Zobačová

J.N.Nestroy napsal v roce 1842 divadelní hru Kroutílek si zařádí, která se o necelé století později stala také základem pro dvě divadelní hry Wericha a Voskovce …si pořádně zařádit a Hlava proti Mihuli . Kostra příběhu u všech tří děl je v podstatě stejná a vždy jde o syntézu dvou zdánlivě autonomních příběhů. V jednom z nich odmítá dát kupec Zangler (Aleš Hlava) 1 svoji neteř Marii (Máničku) za ženu jejímu milému Augustu Sandersovi (Ludvíku Slípkovi, panu Mihuli) s odůvodněním, že tento není bohatý. August Sanders (Ludvík Slípka, pan Mihule) má sice zámožnou tetičku v zahraničí (u W. s V. jmenovitě v Bruselu), ta ale dosud žije a vidina dědictví je tudíž velmi nejasná a nejistá. Kupec Zangler odjíždí do nejmenovaného města, kde hodlá předat svoji neteř do opatrování švagrové, slečně z Lupínkova (slečně Rouskové), a sám se pak zamýšlí oženit s madame Knorrovou (Julií Wenigovou, paní Hromovou). Problém s dohledem nad dobře zavedeným podnikem vyřeší pan Zangler ještě před svým odjezdem povýšením jednoho ze zaměstnanců Kryštůfka na příručího a z pana Hrozinky, jiného zaměstnance, udělá svého společníka (u W a V jsou oba pánové, Maxmilián i Leopold, tedy později Ruka i Noha, prohlášeni za společníky). Pan Zangler s pomocí nově najatého sluhy Melchiora (Bedřicha Zoufalého, Charlieho – Karla Zoufalého) pak skutečně z města odjíždí. Hrozinka a Kryštůfek se ale rozhodnou naposledy oslavit svoji domnělou končící bezstarostnost, neboť povýšením do nových funkcí jim pochopitelně v budoucnu vzrostou i starosti a povinnosti. Vyjedou si tedy také do města. Vše ale musí zůstat v utajení před panem Zanglerem. Celá společnost i se zhrzeným milencem Sandersem, který ví, kam chce strýc Zangler prozatím internovat Marii, se přesunuje do města.

Hrozinka s Kryštůfkem ve městě náhodou naráží na pana Zanglera a z důvodu utajení se schovají do právě se naskytnuvšího domu, kterým nemůže být nic jiného, než salon madame Knorrové. Ve snaze zůstat v salonu co nejdéle, aby mezitím pan Zangler odešel s přítelem Brunningerem (v W. a V. adaptacích tato postava zcela vypadává), se zapletou s paní Knorrovou do debaty o nezaplaceném účtu jedné z jejích zákaznic a pan Hrozinka se prohlásí za novopečeného manžela této zákaznice, paní Fischerové (paní Datimová). Zcela náhodně paní Fischerová právě přichází a s oběma pány, Hrozinkou i Kryštůfkem, začne před svojí přítelkyní hrát hru fiktivního manželství. Celá čtyřčlenná skupina - Knorrová, Fischerová, Hrozinka, Kryštůfek - odjíždí do restaurace za zábavou.

Do téže restaurace přichází také Marie a pan Sanders, ježto spolu utekli do města. Za Mariina zdráhání (v Hlavě proti Mihuli spíše za zdráhání pana Mihile) se uklidí do ústraní. Knorrová, Fischerová, Hrozinka a Kryštůfek se usadí ke stolu a začnou si objednávat rozličná jídla v rozličných pořadích. Nemajíce peníze snaží se oba mužové prchnout, ale do restaurace právě vstupuje pan Zangler se sluhou Melchiorem. Hrozinkovi s Kryštůfkem je tak znemožněn odchod a proti Zanglerovi s Melchiorem se zaštítí paravánem (u V. a W. se ukryjí do samostatného boxu v restauraci). Zangler a Melchior sem stopují neteř Marii a jejího údajného únosce Sanderse. Melchior dostane za úkol přivést strážníka, pan Zangler zajistí přistavený kočár (taxík), který má ty, kteří do něj nastoupí, tedy mladý pár muže a ženy, odvést na Zanglerem udanou adresu. Zangler počítá s tím, že po dopadení Sanderse, do tohoto kočáru „naloží” Marii, popřípadě oba, a kočí (šofér) je má odvést ke slečně z Lupínkova.

Kryštůfek s Hrozinkou se snaží z restaurace prchnout a v dámami nestřeženém okamžiku se Kryštůfek převleče za pomocí pláště a klobouku za jednu z nich. Podaří se jim uniknout z restaurace, ale nastoupí do kočáru (taxíku) nachystaného pro Marii a Sanderse. Kočí (šofér) v domnění, že veze ty, které vést opravdu má, odjede na adresu slečny z Lupínkova. Madam Knorrová i paní Fischerová se setkají  v restauraci s panem Zanglerem, ten zde také dopadne Marii a pana Sanderse, pan Sanders utíká, Marii odváží strýček ke slečně z Lupínkova.

Do bytu slečny z Lupínkova přichází jako první pan Sanders a služky se ptá, zda-li již přijela slečna Marie, ta tu ale není a tak Sanders z bytu odchází. V zápětí přijíždí kočár s Kryštůfkem a Hrozinkou, strážník je zanechává v bytě slečny z Lupínkova, sám odchází hlídat na chodbu. Slečna z Lupínkova vidí v Kryštůfkovi, který má na sobě ještě stále ženské šaty, Marii a v Hrozinkovi vidí pana Sanderse. Vyjeví jim svoji přízeň a rozhodne se je chránit před zpupným strýcem, nepřejícím jejich lásce. Do této situace přijíždí opravdová Marie, strýc Zangler, madam Knorrová, paní Fischerová, Melchior a vrací se také Sanders. V nastalém zmatku prchá Kryštůfek, Hrozinka i Sanders. Sanders je nakonec zadržen strážníkem. (V Hlavě proti Mihuli se všichni vrhnou za uprchlými Nohou a Zádem, Mihule a Marie zůstávají pospolu zapomenuti v jedné z místností bytu).

Melchior se vrací jako první zpět do Zanglerova domu a obchodu, dostane se dovnitř a mizí v jeho útrobách (tato scéna v úpravě W. a V. zcela mizí). Po té přichází Kryštůfek a Hrozinka, dostanou se taktéž do domu. Hrozinka se kaje a slibuje si, že již nikdy nebude „zpropadeným chlapíkem”, že se to pro něj nehodí, nestojí mu tolik rizika za to atd. (Ani tato sebezpytná scéna u W. a V. není.) Do domu přicházejí dva zloději vykrást Zenglerovi stříbrník (pokladnu). Nemají ale klíč (kód k pokladně, dynamit), a tak jeden z nich odchází do vedlejší místnosti (dolů do krámu) opatřit si patřičné propriety. Přihlížející Hrozinka a Kryštůfek se na zbylého zloděje vrhnou, poznají v něm dřívějšího podomka Krapsa (pana Doubka) na počátku hry propuštěného. Ten se zalekne, kaje se a je vyslán pro ponocného (pro policii). Hrozinka s Kryštůfkem se pokusí zloděje polapit, ale popletou si jeden druhého, začnou se bít navzájem a zloděj uteče. Venku je však přicházejícím strážníkem chycen (u W. a V. opravdu bez dopadení prchá). Zangler je dojat nebojácností Kryštůfka a Hrozinky a přivine je na svá prsa. Hrozinka s cílem umlčet paní Fischerovou, aby neprozradila jejich hanebné počínání v restauraci, ji požádá o ruku, ta dojata přijme. Z promluvy pana Zanglera se dozvídáme, že za možného nápadníka Marie považoval právě pana Hrozinku, ale koneckonců Sandersova teta v cizině nedávno zemřela a opravdu Sandersovi odkázala nemalé jmění, takže svatbě Sanderse a Marie nic nestojí v cestě. Slaví se tak nakonec svatby tři: Zanglera s madam Knorrovou, Hrozinky s paní Fischerovou a Sanderse s Marií. (V Hlavě proti Mihuli k tomuto přibude také svatba Nohy se slečnou Rouskovou).

Nestroyovo dílo a obě WV adaptace jsou si velmi podobné. Nejvíce odlišná je Hlava proto Mihuli , neboť u …si pořádně zařádit jde mnohdy o doslovný (někdy až otrocký a na V s W velmi neinvenční) překlad Nestroye a to i včetně scénických poznámek (viz I. dějství scény 1., 2., a 3.). Proti Nestroyovi je ale …si pořádně zařádit značně proškrtané a zkrácené (zvláště promluvy Hrozinky a Kryštůfka), i když i jeho dílo si ve vtipnosti s první VW adaptací v ničem nezadá. Díky VW škrtům dokonce mnohdy přicházejí i o Nestroyovi vcelku povedené komické situace („pumpa” versus „pan Pumpa” – jeden z překladů jména pana Bruningera) Vyjma některých partů postav určených pro Voskovce a Wericha je u …si pořádně zařádit příbuzenství s Nestroyen více než markantní. V  Hlavě proti Mihuli jde o rozpracování hry …si pořádně zařádit a nestroyovská linie tu není již tak patrná. Všechny dominantní postavy zde dostávají více prostoru, nepodléhají toliko toku děje a také jejich jazyk je civilnější.

Nestroy: Keinen Jux will er sich machen (Chce si udělat švandu, Kroutílek si zařádí , Pan společník řádí , Vyhodit si z kopýtka )

(Tato hra byla též zpracována Thortonem Wilderem roku 1938 s názvem Dohazovačka . Libreto se pak stalo východiskem později slavného muzikálu Hallo, Dolly! )

Voskovec a Werich: …si pořádně zařádit

Voskovec a Werich: Hlava proti Mihuli

(Werich tuto hru přepracoval ještě jednou a to v roce 1961 pod názvem Teta z Bruselu , zde opustil Nestroye ještě více než v předešlé verzi a naopak posílil happyend s „výdavkovou” pointou.)

Text písní Hlavy proti Mihuli :

Dědeček Nezmar – Tak jsem teď hledal v rodovém rodokmenu / Dychtivě pátral po farních matrikách / Dopídil jsem se až k pradědovu jménu / Kterého osud tak tragicky zasáh / Věc začala takto: Sebral se mu palec / Otekla noha koukal z toho rak / Když přišel felčar kapacita znalec / Chtěl pustit žilou: prej ho trefí šlak / Přišli k němu kamarádi / Jeden přes druhého radí / Byli bychom tolik rádi / Kdybys dožil do jara / Nech zakročit felčara / Věř nám je to velký znalec / Chcem mít tebe čert vem palec / Jak byl děda v narkóze / Vzali palec na noze / Když se řeže ať se řeže / Z našeho krev neteče / Uřízne mu obě nohy / Rychle než nám uteče / Ať už je zdráv za ta muka / Stačí mu přec jedna ruka / Zbyl z něj kousek ale zdravý / Zdravý jako tuřínek / Jak to stará pověst praví / Náš rod ten má kořínek / Ač nechodil jen se belhal / Přece dožil do jara / Řek a děda nikdy nelhal / Že přežije felčara / Jak osud jde dál v rodovém rodokmenu / Sílu teď čerpám ze sily dědečka / Za tuto pravdu děkuju jenom jemu / Neztratit hlavu vše se přečká – tečka

My všichni to víme – Víno zrálo slunce hřálo / Minulý podzim / Srdce mělo co si přálo / Na všechno byl rým / Chodili jsme rozhaleni / Vítr nám vál do vlasů / To počasí dnes už není / Zkrátka všeho do času / Když po čase potkal zase snad kamarád kamaráda / No tak si podali obě ruce / Holky si šeptaly kterého má která ráda / Pro koho jim tluče srdce prudce / Nikdo se nestaral o to kdo co ví / A když někdo něco ví no ať to ví / Ať to co ví poví nebo nepoví / My všichni to víme / Že je hezky bylo hezky a jak teprv bude hezky / Až rozkvetou třešně a i švestky / Dnes to zebe až bůh brání / Vítr se točí / Každý se infekce chrání / Klobouk do očí / Je to známý nebo není / Snad to poznám z hovoru / Jak počasí rychle mění / Kamaráda v bramboru / A proto se asi musí mluvit jenom o počasí / Že nedozrály letošní švestky / Zprávy o povětrnosti hlásí že se nevyčasí / Že asi sotva bude zase hezky / Přitom ale samo sebou já to vím / Samo sebou ale přitom on to ví / I když jeden druhému to nepoví / My všichni to víme / Že se vítr zase otočí a že zažene mraky / A že si to potom snad povíme

Literatura:

1 V závorkách jsou uváděna jména postav a pozměněné zápletky z herh Wericha a Voskovce (při užití více jmen jde o chronologické řazení dle vzniku jednotlivých her).

Soupis postav ve všech třech hrách (s jejich variantami jmen):

Kroutílek si zařádí
J.N.Nestroy
…si pořádně zařádit
Werich a Voskovec
hlava proti Mihuli
Werich a Voskovec
Zangler, kupec smíšeným zbožím Aleš Hlava, obchodník se smíšeným zbožím Hlava (J. Plachta) 2
Marie, jeho neteř Marie, jeho neteř Máničk a (Koldovská)
Hrozinka, kupecký příručí Leopold, příručí v Hlavově závodě Záda (J. Werich)
Kryštůfek, učedník Maxmilián, taktéž Noha (J. Voskovec)
Melchior, podomek Bedřich Zoufalý, sluha Charlie (Fr. Černý)
Kraps, podomek Doubek, sluha u Hlavy Doubek (V. Šmeral)
Paní Gertruda, hospodyně u Zanglera Paní Votrubová, hospodyně není
August Sanders, nápadním Marie Ludvík Slípka Mihule
Poskok, krejčovský mistr není není
Madame Konorrová, majitelka módního závodu v hl. městě Julie Wenigová Hromová (Hráská)
Paní Fischerová, vdova Paní Datimová, vdova Datimová (H. Vítová)
Slečna z Lupínkova, Zanglerova švagrová Slečna Rousková, Hlavova švagrová Rousková (+ + +)
Brunninger, obchodník není není
Filipina, služebná paní Konorrové Filipka, modistka není
Lizetka, komorná slečny z Lupínkova Bětka, pokojská není
Domovník není není
Kočí Šofér Šofér
Strážník Strážník Strážník
Rab , darebák Růžička , kasař Kasař
Číšník , I. a II Vrchní číšník Číšník a vrchní číšník
2 V závorkách jsou uvedena jména hercu vystupujících v těchto rolích.
ALL RIGHTS RESERVED !